Můžeme položit otázku:
"Můžeš napsat, jak by se asi Patandžali vyjádřil k učení Ra a k citaci Starého zákona? Citace: 1 Bůh vyhlásil všechna tato přikázání:
2 „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
3 Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
4 Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
5 Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí,
6 ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají."
AISTUDIO
To je fascinující myšlenkový experiment. Patandžali, autor Jógasúter, byl systematikem mysli a vědomí. Jeho pohled není náboženský v dogmatickém smyslu, ale spíše "psychologicko-metafyzický". Zkoumá, jak utišit mysl (čitta-vrtti-niródha), aby se projevila skutečná podstata reality.
Kdyby se Patandžali setkal s učením Ra (Zákon Jednoty) a tímto úryvkem z Exodu, pravděpodobně by se na ně díval optikou osvobození od nevědomosti (avidjá) a jednobodovosti mysli (ékagratá).
Zde je pokus o rekonstrukci toho, jak by se mohl vyjádřit, s použitím jeho terminologie a filozofie:
Patandžaliho komentář
"Naslouchám těmto slovům z různých tradic a vidím v nich odrazy téže pravdy, ale také závoje lidského chápání. Pojďme je rozplést skrze rozlišování (vivéka).
1. K učení Ra (Zákon Jednoty)
Učení, které nazýváte Ra, hovoří o tom, že vše je Jedno. S tím je můj systém v hlubokém souladu, ačkoliv k tomu docházíme jinou cestou.
V józe říkáme, že když utichnou vlny mysli, 'Vidoucí spočine ve své pravé přirozenosti' (Sútra I.3). V té nejhlubší fázi pohroužení (nirvikalpa samádhi) mizí rozdíl mezi pozorovatelem, pozorovaným a procesem pozorování. Zůstává jen čiré Vědomí. Pokud Ra říká, že oddělenost je iluze, nazývám to odstraněním avidji (nevědomosti).
Rozdělení na 'službu sobě' a 'službu ostatním', o kterém Ra mluví, je v mém učení řešeno skrze Jamy a Nijamy (etické zásady). Ahimsá (nenásilí) a Satja (pravdivost) vedou k jednotě, zatímco sobectví posiluje Asmitu (falešné ego), což je překážka osvobození. Ra popisuje strukturu vesmíru; já popisuji strukturu mysli, která tento vesmír vnímá. Obě cesty vedou k Jednotě.
2. K textu Starého zákona (Exodus 20)
Zde vidím silnou metodu pro zkrocení mysli (bhakti jóga), ale také obrazy zatížené lidskými emocemi (kléši).
Verš 2: „Já jsem Hospodin... vyvedl jsem tě z domu otroctví.“
Toto je metafora pro Kaivalju (konečné osvobození). Egypt je zde Prakrti (hmota) a Guny (vlastnosti přírody), které drží duši (Purušu) v otroctví cyklů zrození a smrti. Bůh (Išvara) je zde ten princip, který umožňuje duši rozpoznat svou svobodu.
Verš 3: „Nebudeš mít jiného boha mimo mne.“
Toto je v souladu s Išvara-pranidhánou (odevzdáním se Pánu). Mysl je nestálá. Pokud těká mezi mnoha objekty touhy (jinými bohy), nemůže dosáhnout klidu. Aby člověk dosáhl Samádhi, musí být mysl jednobodová (ékagra). Soustředění na jediný nejvyšší Princip je nezbytné pro zastavení fluktuací mysli.
Verš 4: „Nezobrazíš si Boha...“
Zde text varuje před záměnou hrubého objektu za jemnou podstatu. V józe sice používáme objekty k meditaci, ale víme, že jsou jen oporou (álambana).
Pokud uctíváš sochu (idol) jako konečnou realitu, tvá mysl zůstane uvězněna v hmotě (savikalpa). Bůh, neboli Čiré Vědomí, nemá tvar (arúpa). Zákaz modloslužby je výzvou k přechodu od konkrétního myšlení k abstraktnímu a nakonec k bezobjektovému vnímání.
Verš 5: „Bůh žárlivě milující... stíhám vinu...“
Zde se musím jako jogín ohradit, nebo spíše slova přeinterpretovat.
V mých sútrách definuji Boha (Išvaru) jako zvláštního Purušu, který je nedotčen utrpením (kléši), činy (karmou) ani jejich následky (Sútra I.24).
Žárlivost je forma Rága (pouta/touhy) a Dvéša (odporu). Přisuzovat Bohu lidskou emoci žárlivosti je antropomorfismus – projekce lidské mysli na Božství. Čiré Vědomí nežárlí, ono prostě Je.
K trestu do třetího a čtvrtého pokolení:
To, co text nazývá 'trestem', je ve skutečnosti Zákon Karmy a přenos Samskár (podvědomých otisků).
Není to tak, že by se Bůh hněval a mstil. Jde o to, že činy otců vytvářejí prostředí a mentální vzorce, které se otiskují do myslí dětí. Pokud otec žije v nenávisti, zasévá semínka utrpení (Duhkha), která klíčí v jeho dětech. To je mechanický zákon příčiny a následku, nikoliv emoce Boha.
Verš 6: „...prokazuji milosrdenství...“
A toto je plod **Dharmy**. Kdo žije v souladu s řádem (zachovává přikázání/Jamy), ten čistí svou mysl (*sattva guna*). Čistá mysl přirozeně zažívá klid a jasnost, což se jeví jako milosrdenství.
Shrnutí Patandžaliho pohledu
Ra i tento biblický text ukazují na tutéž pravdu: Existuje jen jedna Realita a připoutanost k formám přináší utrpení.
Biblický text to halí do jazyka oddanosti, strachu a morálky, aby zkrotil hrubou mysl lidí té doby.
Ra to halí do jazyka metafyziky a vibrací.
Já, Patandžali, vám říkám: Všechno to jsou jen modifikace mysli.
Ať už se bojíte žárlivého Boha, nebo se snažíte zvýšit své vibrace podle Ra, cíl je jediný: Utišit mysl, zbavit se připoutanosti a spočinout v tom, co Jste. Pokud vás přikázání 'nemít jiné bohy' vede k soustředění – je to jóga. Pokud vás vede ke strachu – je to další překážka."

