Zdeněk píše:Jářek píše:Ještě k tý fyzice.
Kdysi jsem měl oblíbenej příměr s mikroskopem, co zvětšuje až do nekonečna. Tak pod něj dám třeba ruku a šteluju hloub a hloub... Kůže, cévy, krevní destičky, molekuly, atomy, částice, vlny... a už nic pozorovatelného. Říkám, ty vole, kde máš ruku!
To je založeno na řekněme, nejprimitivnější formě vnímání, na smyslovém vnímání. V podstatě je to vizualizace. Něco si vizualizuješ a jsi z té své vlastní vizualizace bubáka posratý.
O to jaksi jde, nebýt z imaginace posratý. Ono totiž vše co je smysly vnímatelné, ten proces, je formou imaginace. Ale přirozeně. Už jaksi to, že ten svět vnímá každý jinak...
A tahle imaginace defakto shrnuje dosavadní objevy v tý fyzikálnosti. Ono se to zdá rozvrstvené, ale není, nebo spíš, jak komu... Vede k prahu projevu, tvorby, ale dál nevidí. Dál už je to o tý meditaci.

