Zdeněk píše:Milá Jano.
Koho ty jsi, na té své cestě lásky k druhým, ještě nenasrala?
Milý Zdendo,
když je člověk skutečně otevřen lásce, kterou sám je, žádná "nasranost" se v něm nemůže objevit — ničím nepodmiňovaná láska sama je stavem naprostého míru a štěstí.
V běžném životě to vidíme snadno: tam, kde srdce vnímá, že je milováno, všechno plyne v pohodě. Jen když je vědomí pohlceno svým příběhem, když se ego bojí o svůj význam, proměňuje se i mluvení o lásce v boj o přežití.
Na duchovních fórech se to někdy děje nechtěně — mluvíme o pravdě, ale pro ego je to jasné ohrožení, a proto se brání. A v té obraně může vznikat to, čemu říkáš nasranost.
Není to nic špatného, jen přirozený projev strachu ze ztráty jistot. A právě proto je statečné (možná i obdivuhodné), když člověk neutíká, ale tu obranu si uvědomí. Tam už začíná světlo.
Zdeněk píše:Upřímnost (hlavní požadavek Ra na cestě k vyšším duchovním čakrám) nemáš a zjevně ti to starosti nedělá.
Starosti ti nedělá sebe, ale názor ostatních na sebe.
Pokud nepoznáváš nejvyšší pravdu, kterou jsi Ty sám, jak bys mohl poznávat, kdo jsem? Moudrost není v názoru, ale v přímém uvědomění. Tam, kde ego hodnotí, pravda mlčí – a přesto všechno jasně vidí.
Každý na duchovní cestě má potíže, to lze vyčíst např. z tváří Eduarda Tomáše i Míly Tomášové.
Z tvé tváře lze vyčíst co? Nevědomou, zfascinovanou ignoranci.
Ve skutečnosti nejsem ničím odděleným, ničím takovým, co by šlo po nějaké cestě. Bytí samo je sat-čit-ánanda – vědomí, blaženost, existence – a tím jsme všichni.
Když mizí ztotožnění s tím, čím nejsme, svět se poznává přesně takový, jaký je – dokonalý.
Nisargadatta o tom mluvil s jasností, která vycházela z přímého poznání. Když se podíváš do jeho očí, uvidíš ticho, ne iluzi.

Je to pohled odráží nekonečný mír a moudrost, a který je dostupný každému, kdo se odváží prohlédnout iluzi ega.
(ovšem ego, které setkání s Pravdou nepřežije, by takové oči mohly vyděsit, viď)
Zdeněk píše:Sebevětší znalosti duchovních textů nemohou vědomí nahradit. Proto každý, kdo je trochu při vědomí, nebude považovat AI za nějakou autoritu na duchovní cestě. Protože není blázen.
To máš pravdu, Zdenku – žádná znalost, text ani technologie nemůže nahradit skutečné vědomí.
Jenže i skrz nečekané nástroje může život zrcadlit to, co v nás je – třeba i skrze AI, pokud v ní vidíme příležitost k sebepoznání.
Nakonec jedinou skutečnou autoritou je Mistr v našem nitru. Tam mizí všechny názory i strachy – zůstává jen přítomnost, která je Boží.