Frustrace z (ne)diskuze

[Zdeněk]

Je tam slovo nerovnováha, ne slovo potlačení...

Nerovnováhu ve vnímání přisoudil jsem potlačení jedné části vnímání. Což je myslím správné přisouzení.

Není.

Jak to?

Vypadá to, že nevnímáš přímo, ale skrze vzorce mysli. Dávej si na to pozor, myls je dobrý sluha ale příšerný vládce.

To máš úplnou pravdu, potvrzuji z vlastní zkušenosti. Ačkoli mysl sama pak skrze výsledky svého vládnutí správně usoudila na příšernost toho vládnutí, stále má obtíže to osvětlit.

Nicméně Duch je z jiného levelu, Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.

.. ti říká tvá mysl, že ano...

Ne. Nedokážu specifikovat, co to je, ale tak to je.

Kdysi jsem měl sen, malé dítě bylo drženo v náručí. A cítil jsem k tomu dítěti naprostou, bezpodmínečnou lásku. I kdyby to dítě provedlo cokoli, nic tu lásku nemohlo ovlivnit.
Ale vůbec jsem si nebyl jist - jsem já to dítě, nebo já to dítě držím? A v tom jsem se probudil, uprostřed noci. A proto si ten sen pamatuju, protože já si sny jinak skoro vůbec nepamatuju.

Prostě je něco, co nás, Animu, Animuse, zdaleka převyšuje.

[elo]

Tak toto je diskuzní faul jako prase!!!

Neber to tak tragicky.
My duchovňáci se duchovňácky faulujeme, k našemu dobru samozřejmě.

No, když vás to baví.
Začínám tušit, proč nezapadám.

[elo]

Když nahradíš slovo "vyrovnání" slovem "dorovnání", asi zmizí ty nejasnosti. Právě ta mužská orientace vede k představě, "co nejde silou, půjde silou ještě větší!", která byla za tou mou myšlenkou.

Zkusil jsem, a stále netuším, co tím ty myslíš.

Naukou, vůlí a silou se snaží "překlenout" (nevnímat, přetlačit) tu potřebu ženskosti/mužskosti k ustavení harmonie.

Co? Vyrovnání nebo dorovnání?

[elo]

Indická tradiční tantra - co o tom víš? Dnešní lidé jsou tak postiženi ztrátou kořenů, že v tom, kdo je ženské orientace a kdo mužské orientace mají sami totální chaos. Chápu, že to není ani na třetí pohled vidět, ale právě proto může být inspirující tvůj pohled na to, co je "tradiční tantra". Ono učení tantry bylo z "úst do ucha" úmyslně poničeno, takže z čeho vycházíš?

Můj pohled: je to o vnímání mužské a ženské energie ve vztahu muže a ženy. Při fyzickém setkání a spolubytí (ne nutně intimním), prožitkem dochází k navnímání energie opačného pohlaví, a díky tomu v procítění této energie v sobě. Což se děje příjímáním a dáváním energie, energie se cyklí a jak prochází mužem a ženou opakovaně tak se mísí v jednu.

Ne, to není tradiční pojetí tantry. Ta má přesný řád a přesné podmínky. To, co popisuješ jsou romantické představy o soužití ideálních pólů ve vzájemné harmonii. Tradiční tantra pracuje s tím, že ten "materiál" je velmi vzdálen čemukoli, co by se blížilo k pojmenování "ideální".

Tady se otevírá prostor pro vnitřní práci bez nutnosti protějšku opačného pohlaví jako druhé osoby. Máš pravdu, pokud víš, co jsi napsal.
Víš co jsi napsal?

Ano.

Z toho, co jsi napsal výše, se dá docela přesvědčivě ukázat, že nevíš.

Když máš na A jiný pohled než já, tak to dokazuje že nevím, co jsem chtěl napsat o B.
Hezká logika. Taková netradiční, ale zajímavá.

[armin]

Můj pohled: je to o vnímání mužské a ženské energie ve vztahu muže a ženy. Při fyzickém setkání a spolubytí (ne nutně intimním), prožitkem dochází k navnímání energie opačného pohlaví, a díky tomu v procítění této energie v sobě. Což se děje příjímáním a dáváním energie, energie se cyklí a jak prochází mužem a ženou opakovaně tak se mísí v jednu.

Tady se otevírá prostor pro vnitřní práci bez nutnosti protějšku opačného pohlaví jako druhé osoby.

To odpovídá i mé zkušenosti.

[Skutečnost]

Naukou, vůlí a silou se snaží "překlenout" (nevnímat, přetlačit) tu potřebu ženskosti/mužskosti k ustavení harmonie.

Co? Vyrovnání nebo dorovnání?

Ten nedostatek patřičného pólu.

[Skutečnost]

Tak toto je diskuzní faul jako prase!!!

Neber to tak tragicky.
My duchovňáci se duchovňácky faulujeme, k našemu dobru samozřejmě.

No, když vás to baví.
Začínám tušit, proč nezapadám.

Možná by to mohlo být tím, že hledáš pochvalu a potvrzení. Tyhle věci ale dává jen mistr, ne žádný učedník, natož pak "duchovňák"...

[armin]

Naukou, vůlí a silou se snaží "překlenout" (nevnímat, přetlačit) tu potřebu ženskosti/mužskosti k ustavení harmonie.

Co? Vyrovnání nebo dorovnání?

Ten nedostatek patřičného pólu.

Proč píšeš "patřičného" pólu, Nebylo by srozumitelnější "opačného" pólu?

[Skutečnost]

Můj pohled: je to o vnímání mužské a ženské energie ve vztahu muže a ženy. Při fyzickém setkání a spolubytí (ne nutně intimním), prožitkem dochází k navnímání energie opačného pohlaví, a díky tomu v procítění této energie v sobě. Což se děje příjímáním a dáváním energie, energie se cyklí a jak prochází mužem a ženou opakovaně tak se mísí v jednu.

Tady se otevírá prostor pro vnitřní práci bez nutnosti protějšku opačného pohlaví jako druhé osoby.

To odpovídá i mé zkušenosti.

jsi si jist, že to, co nazýváš "svou zkušeností" je i pravdivá skutečnost? Pořád jsme v režimu, že vše proséváme přes mysl do slov, kde získáváš jistotu, že ta mysl neprovádí nějaké - tvému vědomí - nepostřehnutelné modifikace?

[elo]

Začínám tušit, proč nezapadám.

Možná by to mohlo být tím, že hledáš pochvalu a potvrzení. Tyhle věci ale dává jen mistr, ne žádný učedník, natož pak "duchovňák"...

Mám jinou teorii.
Třeba, že mám rád hru bez faulů.

[elo]

Závěrečný obraz k tématu:

Chci utrhnout nezralou hrušku a ona se nedá, křečovitě se drží větve a udrží se.
Je tu pocit, že se mi něco nepovedlo.
Ale objevuje se obdiv k hrušce, že se udržela na větvi, že neopustila svůj zdroj výživy a možnost dozrát později.
Chce se mi hrušce omluvil, že jsem nepoznal, že je nezralá.
Kdyby se nechala utrhnout, dopadlo by to hůř.
Příště budu jen opatrně zkoušet, jestli ona či jiná hruška půjde utrhnout.
Nenechám se zmást, že na povrchu vypadá zrale, budu více důvěřovat, jejímu vědění o své vnitřní zralosti.

Diskuse sice pádí svým vlastním směrem, ale původní téma se nevyčerpalo, dnes v noci přišel druhý obraz:

Zahradník chce přesadit květinu, která je zastíněna vzrostlými keři. A má i málo živin v půdě. Chce ji dát na místo, kde by měla víc slunce i živin. Ale při přesazovaní narazí na to, že květina má už příliš silné a dlouhé kořeny, musí ji nechat, kde je.
Mrzí ho to, protože na tom místě nekvete. Tak aspoň ji přidá živiny do půdy.

--------------------------------
Sadař - hruška. Zahradník - květina.
Kde je v těchto obrazech nevyváženost?

[Skutečnost]

Ten nedostatek patřičného pólu.

Proč píšeš "patřičného" pólu, Nebylo by srozumitelnější "opačného" pólu?

Reaguješ správně - značí to, že tvá mysl je již citlivá na jemné náznaky.

Vidím to tak, že to, co nazýváme obecně jako "mužský" a "ženský" pól, nemusí být nutně také zároveň i ideální forma tohoto pólu.

Tradiční tantra v prvé řadě má za cíl ustabilizovat ten vrozený "inkarnační profil" do více vnímaného "pólu" - až do formy jeho ideální formy, a pak (jinými prostředky) dotváří tu harmonizaci.

[Skutečnost]

Začínám tušit, proč nezapadám.

Možná by to mohlo být tím, že hledáš pochvalu a potvrzení. Tyhle věci ale dává jen mistr, ne žádný učedník, natož pak "duchovňák"...

Mám jinou teorii.
Třeba, že mám rád hru bez faulů.

Stačí ti to tak, jak to máš, anebo to mám nějak komentovat?

[Skutečnost]

Závěrečný obraz k tématu:

Chci utrhnout nezralou hrušku a ona se nedá, křečovitě se drží větve a udrží se.
Je tu pocit, že se mi něco nepovedlo.
Ale objevuje se obdiv k hrušce, že se udržela na větvi, že neopustila svůj zdroj výživy a možnost dozrát později.
Chce se mi hrušce omluvil, že jsem nepoznal, že je nezralá.
Kdyby se nechala utrhnout, dopadlo by to hůř.
Příště budu jen opatrně zkoušet, jestli ona či jiná hruška půjde utrhnout.
Nenechám se zmást, že na povrchu vypadá zrale, budu více důvěřovat, jejímu vědění o své vnitřní zralosti.

Diskuse sice pádí svým vlastním směrem, ale původní téma se nevyčerpalo, dnes v noci přišel druhý obraz:

Zahradník chce přesadit květinu, která je zastíněna vzrostlými keři. A má i málo živin v půdě. Chce ji dát na místo, kde by měla víc slunce i živin. Ale při přesazovaní narazí na to, že květina má už příliš silné a dlouhé kořeny, musí ji nechat, kde je.
Mrzí ho to, protože na tom místě nekvete. Tak aspoň ji přidá živiny do půdy.

--------------------------------
Sadař - hruška. Zahradník - květina.
Kde je v těchto obrazech nevyváženost?

V tom slově "chce" hned na začátku.

[Zdeněk]

Závěrečný obraz k tématu:

Chci utrhnout nezralou hrušku a ona se nedá, křečovitě se drží větve a udrží se.
Je tu pocit, že se mi něco nepovedlo.
Ale objevuje se obdiv k hrušce, že se udržela na větvi, že neopustila svůj zdroj výživy a možnost dozrát později.
Chce se mi hrušce omluvil, že jsem nepoznal, že je nezralá.
Kdyby se nechala utrhnout, dopadlo by to hůř.
Příště budu jen opatrně zkoušet, jestli ona či jiná hruška půjde utrhnout.
Nenechám se zmást, že na povrchu vypadá zrale, budu více důvěřovat, jejímu vědění o své vnitřní zralosti.

Diskuse sice pádí svým vlastním směrem, ale původní téma se nevyčerpalo, dnes v noci přišel druhý obraz:

Zahradník chce přesadit květinu, která je zastíněna vzrostlými keři. A má i málo živin v půdě. Chce ji dát na místo, kde by měla víc slunce i živin. Ale při přesazovaní narazí na to, že květina má už příliš silné a dlouhé kořeny, musí ji nechat, kde je.
Mrzí ho to, protože na tom místě nekvete. Tak aspoň ji přidá živiny do půdy.

Pokud to navazuje na úvodní příspěvek, tak je to přeci úplně jasné.

Nemůžeš s tím svým blízkým člověkem naplňovat svoje očekávání, nejde to.

Nech hrušku uzrát, nech kořeny zesílit.

Tohle nejsou jen tak ledajaké sny, je třeba je brát vážně a řídit se jimi.

[armin]

Můj pohled: je to o vnímání mužské a ženské energie ve vztahu muže a ženy. Při fyzickém setkání a spolubytí (ne nutně intimním), prožitkem dochází k navnímání energie opačného pohlaví, a díky tomu v procítění této energie v sobě. Což se děje příjímáním a dáváním energie, energie se cyklí a jak prochází mužem a ženou opakovaně tak se mísí v jednu.

Tady se otevírá prostor pro vnitřní práci bez nutnosti protějšku opačného pohlaví jako druhé osoby.

To odpovídá i mé zkušenosti.

jsi si jist, že to, co nazýváš "svou zkušeností" je i pravdivá skutečnost? Pořád jsme v režimu, že vše proséváme přes mysl do slov, kde získáváš jistotu, že ta mysl neprovádí nějaké - tvému vědomí - nepostřehnutelné modifikace?

Nemám v hlavě nějaký guláš, přes který bych realitu proséval. Mysl jen popisuje případně iterpretuje zkušenost, když o ní píšu. Ale to není tak podstatné, to už je druhotné.
Ta jistota není v mysli, ale v té přímé zkušenosti.

[Skutečnost]

Závěrečný obraz k tématu:

Chci utrhnout nezralou hrušku a ona se nedá, křečovitě se drží větve a udrží se.
Je tu pocit, že se mi něco nepovedlo.
Ale objevuje se obdiv k hrušce, že se udržela na větvi, že neopustila svůj zdroj výživy a možnost dozrát později.
Chce se mi hrušce omluvil, že jsem nepoznal, že je nezralá.
Kdyby se nechala utrhnout, dopadlo by to hůř.
Příště budu jen opatrně zkoušet, jestli ona či jiná hruška půjde utrhnout.
Nenechám se zmást, že na povrchu vypadá zrale, budu více důvěřovat, jejímu vědění o své vnitřní zralosti.

Diskuse sice pádí svým vlastním směrem, ale původní téma se nevyčerpalo, dnes v noci přišel druhý obraz:

Zahradník chce přesadit květinu, která je zastíněna vzrostlými keři. A má i málo živin v půdě. Chce ji dát na místo, kde by měla víc slunce i živin. Ale při přesazovaní narazí na to, že květina má už příliš silné a dlouhé kořeny, musí ji nechat, kde je.
Mrzí ho to, protože na tom místě nekvete. Tak aspoň ji přidá živiny do půdy.

Pokud to navazuje na úvodní příspěvek, tak je to přeci úplně jasné.

Nemůžeš s tím svým blízkým člověkem naplňovat svoje očekávání, nejde to.

Nech hrušku uzrát, nech kořeny zesílit.

Tohle nejsou jen tak ledajaké sny, je třeba je brát vážně a řídit se jimi.

Jde to i jinak, ale je to pro mnoho lidí cesta pekelným lesem, kdy se to blíží k situaci žhavého učitele prokázat si své mistrovství na svéhlavém, nevypočitatelném žákovi, který je vždy ihned v opozici...

Cesta peklem má asi pro oba tento průběh: https://vesvetle.blogspot.com/2006/01/c ... uvola.html , přičemž ve tvém (elo) případě může i nastat výměna rolí (není to nijak nebezpečné, jen to zabolí).

Dá se to ale zvládnout, a to i docela rychle.

[Skutečnost]

To odpovídá i mé zkušenosti.

jsi si jist, že to, co nazýváš "svou zkušeností" je i pravdivá skutečnost? Pořád jsme v režimu, že vše proséváme přes mysl do slov, kde získáváš jistotu, že ta mysl neprovádí nějaké - tvému vědomí - nepostřehnutelné modifikace?

Nemám v hlavě nějaký guláš, přes který bych realitu proséval. Mysl jen popisuje případně iterpretuje zkušenost, když o ní píšu. Ale to není tak podstatné, to už je druhotné.
Ta jistota není v mysli, ale v té přímé zkušenosti.

Tak nic, naděje pohasla.

[Zdeněk]

Jde to i jinak, ale je to pro mnoho lidí cesta pekelným lesem, kdy se to blíží k situaci žhavého učitele prokázat si své mistrovství na svéhlavém, nevypočitatelném žákovi, který je vždy ihned v opozici...

Cesta peklem má asi pro oba tento průběh: https://vesvetle.blogspot.com/2006/01/c ... uvola.html , přičemž ve tvém (elo) případě může i nastat výměna rolí (není to nijak nebezpečné, jen to zabolí).

Dá se to ale zvládnout, a to i docela rychle.

Tak já myslel že jsi Lída, a ty nejsi Lída.

Co já jsem to taky za duchovňáka, když takhle blbě intuitivně poznávám, naprd.

[Skutečnost]

Tady se otevírá prostor pro vnitřní práci bez nutnosti protějšku opačného pohlaví jako druhé osoby. Máš pravdu, pokud víš, co jsi napsal.
Víš co jsi napsal?

Ano.

Z toho, co jsi napsal výše, se dá docela přesvědčivě ukázat, že nevíš.[/quote]

Když máš na A jiný pohled než já, tak to dokazuje že nevím, co jsem chtěl napsat o B.
Hezká logika. Taková netradiční, ale zajímavá.

Bude to asi delší...

Nejde o to, že já mám pohled A a ty pohled B. Vynecháme-li ty potřeby sebepotvrzení, je tu něco hlubšího, co lze ukázat.

Představ si, že existuje něco, co cestu A i cestu B nakonec spojuje. Babička říkávala, že všechny cestu vedou nakonec do Říma, a podobně je to myšleno,ne tedy ten Řím, ale to, že se stejně sejdou.

Jsme ale v situaci, kdy je položena otázka, zda umíš potvrdit, že i ty vidíš, že ty cesty se scházejí a setkají se. To, že se liší nějaké ty "mentálně-emocionálně-tělesné" detaily nemusí hrát až takovou roli, kterou ale hraje ten cíl. Tvým cílem je vytvoření souladu mezi dvěmi póly, což by mělo vést k vytvoření jednoty. Jenže tento milník zatím vůbec nevidíš. jsi zaujat těmi póly a hledáš na ploše doteku něco, čím lze póly spojovat. To ale není možné.

Princip toho spojování je totiž to, co je v kolizi se tvým popisem a tím tvým "Ano". buď víš, že to spojení protipólů v jeden celek (tradiční tantra) MUSÍ vycházet odjinud, než z těch pólů samotných, anebo to nevíš.

A to bylo důvodem mého "nevíš".

Nauka tantry - jako nauka o spojování protikladů - to spojování nejen popisuje, ale i vysvětluje, jak k němu může dojít. A s intimitou tohle vysvětlení nemá téměř nic společného.