Ovládání mysli

[vostalpetr]

Já Jano nevím,
já tam tomu moc nerozumím, co tam píše, příměry o medvědech a blechách mě zrovna nic moc neříkají

Navíc mi přijde, že džnána není o nějakém vyprazdnování mysli,
neustále říkám, že to je vedlejší záležitost,
ale o poznání Já, což je úplně něco jiného
((ve spánku mám mysl klidnou jako zahradní jezírko a přesto zde není uvědomění Já, tak kde je ten problém???
no samozřejmě v nasměrování pozornosti, jestli chci něco poznat, musím na to zaměřit pozornost))

Takže džnána je nasměrováním pozornosti na pozornost (Vědomí),
bhakti nasměrováním pozornosti na lásku

a proč někdo někde vidí něco nepěkného, to fakt nevím...

[Jana]

ve spánku mám mysl klidnou jako zahradní jezírko a přesto zde není uvědomění Já, tak kde je ten problém???

Dokud funguje osobní mysl, ztotožnění s ní a je v nás pocit "já si myslím...", tak pro uvědomění Já v nás není kapacita ani v noci a ani při klidné mysli, jsou tu sny, podvědomí a centrum bytí se z osobního prožívání dosud neosvobodilo. Je jedno, jestli je osobní mysl klidná nebo neklidná. Jakmile zmizí ztotožnění s osobou, s tělem, s tím pomíjivým a všechno tohle se pustí, osobní mysl je prázdná. Skutečně. Když se podíváš, co si o někom nebo o něčem myslíš, tak zjistíš, že vůbec nic. Je tam totální prázdno. Myšlenky se objevují zcela samy z nitra, není tu pocit "myslím si.."(tedy není tu pocit statičnosti jevů, že něco víme a že to je tedy tak a ne jinak), ale je tu pozornost k tomu, "jak to je" (právě tady a teď, s tím, že to může být i jakkoliv jinak).
Když se od té osobní mysli osvobodíme, tak nejsme už schopní definovat něco z absolutního pohledu jako špatné, nepěkné, nežádoucí. Bez ztotožnění s osobní myslí není možné zaujímat osobní postoj k čemukoliv. A bez osobního postoje nelze se k ničemu, co je, stavět odmítavě. Je tu sjednocení s existencí tak jak je.
Ono to vypadá paradoxně, že tu zůstává chování které preferuje to vhodné a vyhýbá se tomu škodlivému, rozlišování tu samozřejmě je, dlouho jsem nebyla schopná popsat čím to je, že i když se vytvářejí situace, které by bylo možné charakterizovat jako špatné, je tu jen stav blaženosti a po utrpení ani památka. Hezky to vysvětluje Petr Abrahámovými slovy:

je to o tom, zmenit nase zamereni na zadouci aspekty dane veci a tim zmenit i nase pocitove vnimani.
Jeden takovy pozitivni aspekt, ktery najdeme v kteremkoliv kontrastu, je nove vytvorena expanze, novy potencial rustu, nove misto kam se posunout, novy potencialni stastny pocit, ktery pri pohybu od nezadouciho k zadoucimu zazijeme.

Celý fígl je v tom, že osobní mysl všechno bere staticky, „něco je tak a tak“, ale univerzální mysl informuje, že se „něco děje“. A pozornost se ubírá jen směrem žádoucího potenciálního růstu. Tedy odpadá tu osobní klasifikace „je to nepěkné, hrozné, zlé, stojí to za..“, ale místo toho je tu souznění s proudem života.

[Jana]

Všechno, co zachycují naše smysly, je proměnlivé, tedy nemá to nikdy svou vlastní stabilní podobu, takže to ve skutečnosti takové, jaké si myslíme, že to je, není. Pojmenovávání toho a zaujímání postojů k tomu, je jen hra s jevy, které se v nás promítají.

To, co jsme ve skutečnosti, je statické neměnné, ale nepoznatelné smysly a osobní myslí. To, co jsme je Bůh=Já=Zdroj=Vědomí=Bytí=Láska=Pravda=Pozornost=Světlo=Život=Jednota...

Je to jen vědomá blažená existence sat-čit-ananda.

Proto je legrace, když myslíme vážně, že existuje nějaký nepěkný zbytek.

[San]

Ale mou zkušeností je, že osvobození od připoutanosti k mysli, tedy aby mysl nevytvářela odpor a lpění, předcházela dost náročná práce s myslí.

jaká?

[vostalpetr]

Jakmile zmizí ztotožnění s osobou, s tělem, s tím pomíjivým a všechno tohle se pustí, osobní mysl je prázdná. Skutečně. Když se podíváš, co si o někom nebo o něčem myslíš, tak zjistíš, že vůbec nic. Je tam totální prázdno. Myšlenky se objevují zcela samy z nitra, není tu pocit "myslím si.."(tedy není tu pocit statičnosti jevů, že něco víme a že to je tedy tak a ne jinak), ale je tu pozornost k tomu, "jak to je" (právě tady a teď, s tím, že to může být i jakkoliv jinak).
..................................................................................................................................

Píšeš to moc pěkně,
já se ale osobně vyhýbám pojmu "prázdno" jak čert kříži, nebo Hendruk lásce,
protože většinou (samozřejmě je to vlivem duchovní literatury) si pod tím pojmem lidé přestavují zastavenou mysl,
vždyt sama dobře víš, jak všichni chtějí tu mysl zabít, zničit, kultivovat, učinit klidnou apd.

Vždyt sama dobře víš, kolikrát tě rozebírali, že jde o nějaký sebepotvrzování a že je to extáze apd.
jak je to špatné, že o tom píšeš, no vždyt to víš sama nejlíp

a to jsou přesně ty tendence osobní mysli, že by něco mělo být jinak a že by jsi se měla chovat jinak,
protože realizovaný člověk se chová jinak,
což je samozřejmě jen jejich představa

činnosti se dějí, skutky jsou konány, ale není zde žádný konatel
(a i kdyby zde byl, tak je to opět jen činnost)

[vostalpetr]

Ale mou zkušeností je, že osvobození od připoutanosti k mysli, tedy aby mysl nevytvářela odpor a lpění, předcházela dost náročná práce s myslí.

jaká?

No Jana ti na to určitě ráda odpoví,
protože ráda píše,
ale chtěl jsem jen napsat, že ta práce může být asi jakákoli (podle osobního nasměrování, naprogramování osoby)

a že důležité je nejen praktikování (což říká nakonec každej)
ale i porozumění, náhled o čem to je...

Mistr ti klidně může dát návod na praxi, třeba řekne, stůj na hlavě, to dokonale čistí myšlenky a učiní to mysl klidnou,
a ty si říkáš, no jasně, naleje se mi krev do hlavy, mozek se prokrví a mysl se vyčistí
(a myslím, že to takto lze zdůvodnit, i když jsem si to právě ted zrovna vymyslel, ale je vcelku možné, že hatajoga to takto vysvětluje, já fakt nevím )

A tak každej den stojíš a stojíš a žádnej velkej zázrak se něděje (kromě toho, že máš hlavu červenou jak zapadající slunce)
a pak jednoho dne, otevřeš oči, a vidíš svět vzhůru nohama, a ten svět je stále světem, nikam nespadnul, nerozsypal se, všechno je vzůru nohama a jeví se to úplně jinak a tobě dojde, že toto lze udělat i smyslí, že můžeš všechny svý názory otočit a postavit na hlavu, že pak možná všechno bude jinak, ale bude to stále v pořádku a správně, protože svět se nerozpadnul a zůstal stále světem, a zjistíš, že to je radostná hra, otáčet svět i mysl vzhůru nohama, že všechno je správně

Je to jen příklad, že praxe je nutná, a že možná ani tak není důležité, co se dělá,
že možná ještě mnohem důležitější naž ta praxe je pochopení, poznání...

[San]

že možná ještě mnohem důležitější naž ta praxe je pochopení, poznání...

mam pochopit jak se dá pozorovat pozornost? tohleto asi nikdy nepochopim
jak se ti to podařilo pochopit?

[vostalpetr]

že možná ještě mnohem důležitější naž ta praxe je pochopení, poznání...

mam pochopit jak se dá pozorovat pozornost? tohleto asi nikdy nepochopim
jak se ti to podařilo pochopit?

omylem jsem ti poděkoval, ale proč ne...

no myslím, že to nepochopíš úplně stejným způsobem,
pochopíš to jinak, svým způsobem,
nebo to nepochopíš vůbec a přesto realizuješ, nebo nerealizuješ

pro mě je meditací spíše přemýšlením,
což zase pro někoho jiného může být něco duchovně nepřijatelného,
je těžké říci, co by měl člověk dělat...

myslím, že fakt nejlepší rada je dělat to, co tě baví a k čemu jsi přitahován,
a jestli to člověk sám o sobě neví, tak pak je na tisíce knih, kde ti řeknou, co bys měl dělat a co ti zaručeně pomůže,
a když to přijmeš za své, tak už zase dělaš co tě baví...

Všechny návody a rady jsou jsou omezené pohledem toho, kdo je vymyslel,
to že jemu něco fungovalo, neznamená že to bude fungovat jiným,
ona ta rada, že je dobrý pochopit o čem je ta praxe, je moje rada,
a tobě nemusí vůbec fungovat,
ty k tomu dojdeš třeba přes nepochopení...

já jen říkám, že všechno se děje jen díky pozorování,
to je stále zde,
ale co se bude dít a co bude pozorováno,
to nevím...

[San]

mam jenom pozorovat adělat co mě baví? tak nebudu dělat nic a chcípnu ve srabu

[vostalpetr]

PS.
V podstatě chci jen říci,
že Bůh je tady neustále s tedou,
že ty sám jsi tady jen díky němu,
že jej neustále používáš,
a že (v podstatě) jsi jím...

všechno je jen pozorování, jinak řečeno jen pozornost, jinak řečeno Univerzální Vědomí

[vostalpetr]

mam jenom pozorovat adělat co mě baví? tak nebudu dělat nic a chcípnu ve srabu

ale kdepak, kdyby to tak bylo, tak už by se to stalo,
máš přece mysl a ta není blbá takže si spočítá, že musí něco dělat, aby nechcípla ve svrabu, protože chcípnou ve svrabu je blbý

(samozřejmě, mysl ti klidně může říci, že chcípnout ve svrabu je velkým štestím, lidi napadají všelijaký bláznoviny jak dosáhnout štěstí)

i já hledám eldorádo, kde lítají pečení holubi, a kuřata a prasata,
taky bych jen nejraději ležel na pláži,
ale zatím jsem jej nenašel, takže musím taky chodit do práce co mě zrovna dvakrát nebaví

(jednou jsem absolvoval 5 měsíců na pláži, a věř mi, je to dřina jen tak se flákat a nic nedělat, mysl je postavená tak, aby furt něco dělala, aby mohla dosahovat štěstí v čase a prostoru, spousta lidí žije ve svrabu, ale tak aby na to nechcípli )

[Jana]

Ale mou zkušeností je, že osvobození od připoutanosti k mysli, tedy aby mysl nevytvářela odpor a lpění, předcházela dost náročná práce s myslí.

jaká?

Má mysl se učila nebýt osobní, osobně nic nevztahovat, neposuzovat, zůstávat čistá. Tím se přestal v mé mysli vytvářet odpor a strach.

Krásnou práci s myslí předvedl Sokrates:

Staří Řekové věděli, že si Sokrates velmi váží znalostí. Jednoho dne ho
potkal jeden známý a povídá:
"Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?"
"Počkej chvilku," odpověděl Sokrates. "Než mi cokoli řekneš, rád bych tě
podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít."
"Tří sít?"
"Přesně tak," pokračoval Sokrates. "Než mi začneš vyprávět o mém
příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš.

První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš
říct, je pravda?"
"Ne," odpověděl ten člověk, "vlastně jsem to jenom slyšel a..."
"Dobře," řekl Sokrates. "Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda
nebo není.

Teď vyzkoušejme druhé síto, síto se jmenuje Dobro. Chceš mi o mém
příteli říct něco dobrého?"
"Ne, naopak..."
"Takže," pokračoval Sokrates, "chceš mi o něm říct něco špatného
a nejsi si jist, jestli je to pravda.

Ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto.
Jmenuje se Užitečnost.
Je mi to, co mi chceš o mém příteli říct užitečné?"
"Ne, moc ne."

"Dobrá," uzavřel Sokrates, "to co mi chceš říct není ani pravdivé, ani
dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to měl vyprávět?"
To je důvod, proč byl Sokrates velký filosof a všichni si ho vážili.

Tohle má ale pointu, že tento způsob jeho myšlení vysvětluje, proč nikdy nepřišel na to,
že mu jeho nejlepší přítel chodí za jeho ženou.

Pořád tvrdím, že cestou z duality je nekritizovat, neposuzovat, a včera se mi stala věc, že jsem se účastnila
e-learingového projektu a nenechala na něm nit suchou. V nitru byl klid a věcnost, žádný žár lásky, překvapilo mě to, jak jsem naprosto studeně popsala všechny chyby, které ten projekt měl, jak jsem těm lidem neudělala radost.
A dneska, když jsem seděla u leukemického dítěte, ten žár v nitru zase byl a i s maminkou dítěte jsme se v něm ztrácely a Jozífkovi šťastně zářily oči.

[Petr]

diky za inspirativni prispevek
Tak si tak ted premyslim, jaky by bylo Abrahamovo sito .
Mozna by to byla zkouska jen jednoho sita: Jsi ve Vortexu, kdyz mi to chces rict?

Jinak ale to Sokratovo trojsito je taky dost dobry

Mimochodem na co potreboval Sokrates vedet, ze mu chodi nekdo za zenou?

[Jana]

Jsi ve Vortexu, kdyz mi to chces rict?

[watta]

kdo chce ovládat mysl, proč, a kterou část sebe tím nazýváte?
co je to "připoutanost k mysli"?

trochu se v této diskuzi ztrácím...

hačnu si pod strom, budu se dívat kolem sebe, budu všechno cítit, slyšet, docela dobře budu vnímat všechno, co kolem mě bude.

nebudu o tom moct přemýšlet = nebudu si tedy moct vybrat = všechno mi bude jedno.

budu mít vymytou hlavu, ale budu šťastná. všechno se mi bude líbit a na světě nebude existovat jediná věc, která by mě jakkoli obtěžovala. počítám, že budu asi na hadičkách, nebo mě bude živit duch svatý, nebo se budu jako buddhističtí mniši, že druhá půlka světa jsou lidé, kteří to takhle jako já nemají, a ti mě čas od času nějaké jídlo dají.

budu mít jedinou možnost - mít stejně krásný pocit ze všeho, co je kolem, ať je to, co je to. kde by po tom byla možnost mít názor, mít vlastní přístup, jak bych potom mohla využí dar vlastní vůle? nemohla bych si vybírat, nemohla bych cítit rozdíl, nemohla bych vnímat šíři možností... proč se potom ale vůbec tedy rodit? není pak lepší zůstat v nebi a neobtěžovat se bardó a podobnými "stresovými" okamžiky?

pro mě je mysl část úžasného aparátu svobodné vůle, kterou mohu v této realitě využívat pro věčnou regeneraci existence samotné, a pro její expanzi. je to způsob tvoření. bez mysli není ani tvoření ani svobodná vůle, ani možnost výběru, ani expanze.

každé potlačení čehokoli, čím jsme jako lidé obdařeni, je lobotomie. jsem toho názoru, že bychom si měli všímat, jak věci fungují - i ty, které nejsou "viditelné". máme možnost i všechny schopnosti k tomu, abychom všechny tyto dary mohly využívat V NÁŠ PROSPĚCH, aniž bychom kterýkoli z nich museli potlačit. vše, co potlačíme, se obrátí proti nám, není nic, co by zmizelo tím, že to nějaká část z nás potlačí, zůstane to pouze v depozitu nevyužito. co poznáme, budeme vědět, jak funguje, a budeme umět využívat - včetně mysli - nám bude ku prospěchu. mám za to, že jestliže dobrovolně rezignujeme na využívání našeho úžasného přirozeného lidského potenciálu, stanou se z nás lobotomické loutky. ovšem - máme i tu možnost! můžeme si vybrat je to na našem rozhodnutí. můžeme se vydat cestou radosti skrze vůli, nebo cestou radosti skrze otupění.

já děkuji abrahamovi za to, že ukazuje pouze na to, jak můžeme využívat našich darů, že nám dává vědět, jak fungují, protože už se asi "nemůže dívat" na to, jak kolem toho chodíme, chodíme přímo v tom a nevidíme to. děkuji abrahamovi za to, že z člověka nechce mít zvířátko na vodítku, šťastně slintající při každém návratu páníčka, jsem mu zkrátka vděčná, že z našich hlav nic neodstraňuje a nenapravuje nic, co ve skutečnosti žádnou opravu nepotřebuje

anebo tedy - co je ta připoutanost k mysli, která vám působí takovou bolest, že ji chcete odstranit z lidského rejstříku?

[San]

taky nerozumim
jestli to normálně de žít bez osobní mysli?

[Jana]

Watto, děkuji za Tvůj pohled na tohle téma.

kdo chce ovládat mysl, proč, a kterou část sebe tím nazýváte?
co je to "připoutanost k mysli"?

Píšu tady o připoutanosti k osobní mysli, jinými slovy by se dalo říct o ztotožnění s osobou, s konatelem, iluzí, egem...Tedy myslím si, že jsem něco konkrétního pomíjivého a z toho titulu se rozhoduji a chovám.

hačnu si pod strom, budu se dívat kolem sebe, budu všechno cítit, slyšet, docela dobře budu vnímat všechno, co kolem mě bude
nebudu o tom moct přemýšlet = nebudu si tedy moct vybrat = všechno mi bude jedno.
budu mít vymytou hlavu, ale budu šťastná. všechno se mi bude líbit a na světě nebude existovat jediná věc, která by mě jakkoli obtěžovala.

Ano, můžeš hačat pod stromem nebo můžeš dělat cokoliv jiného a budeš šťastná, věřím, že ten stav velice dobře znáš. Zcela jistě jsi už zažila stav, kdy ses jakoby ztratila v činnosti, kterou děláš ráda, až jsi ztratila pojem o čase a okolní svět jako by neexistoval, jako by byla jen ta činnost a nic jiného. V tu chvíli tu bylo přímé spojení se Zdrojem, žádný mezičlánek osobní mysli, která sleduje nějaký cíl, nějaký osobní prospěch, špekuluje, co si o tom kdo bude myslet. Jen tu bylo užívání si přítomnosti. A dám krk za to, že jsi v tu chvíli tu činnost dělala naprosto geniálně a dokonale, ať už to bylo cokoliv. Pokud bys v tomhle stavu setrvávala stále, tak práce pocházející z činnosti vykonávané v tomto stavu proudění, kterému se také říká „flow“ – plynutí, Tě bez problémů uživí.

...počítám, že budu asi na hadičkách, nebo mě bude živit duch svatý, nebo se budu jako buddhističtí mniši, že druhá půlka světa jsou lidé, kteří to takhle jako já nemají, a ti mě čas od času nějaké jídlo dají.

Tohle je přesně to uvažování osobní mysli, které brání se připoutanosti k osobní mysli pustit. Je tu brána vážně iluze, že pro mě osobně by něco takového mohlo být nebezpečné.
Jenže i tak tenhle stav znáš. Jak je to možné? Prostě na chvíli láska dostala převahu nad osobním uvažováním.

budu mít jedinou možnost - mít stejně krásný pocit ze všeho, co je kolem, ať je to, co je to

Ano a můžeš si přát něco víc?
P.S.: Dál se to sem špatně píše, protože se to sem už moc nevejde a ujíždí to pod lištu, jdu si vypít kafe a pak to dopíšu.

[watta]

Zcela jistě jsi už zažila stav, kdy ses jakoby ztratila v činnosti, kterou děláš ráda, až jsi ztratila pojem o čase a okolní svět jako by neexistoval, jako by byla jen ta činnost a nic jiného. V tu chvíli tu bylo přímé spojení se Zdrojem, žádný mezičlánek osobní mysli, která sleduje nějaký cíl, nějaký osobní prospěch, špekuluje, co si o tom kdo bude myslet.

zcela jistě. to, co popisuješ, zažíváme každý - ale to je normální život, na tom není nic nedosažitelného, to není nic za oponou, co by bylo potřeba odhalovat, k čemu bychom se museli dostávat kdovíjakými technikami, prací na sobě atd. ano, tohle je přímé spojení se zdrojem, a proto taky říkám, že se od něj nikdy nemůžeme odtrhnout, nebo nebýt připojeni atd. ale to je normální život - tohle přece děláme každý, od rána do večera. je tedy to, o čem píšete jako o "odpoutání se od mysli" normální běžný život? proč byste to potom ale nazývali takhle? já když jsem v takovémto stavu- a když jsem pak v tom největším spojení se Zdrojem - v tom, které mi nejvíc dává (nepíšu dává mi nejvíc štěstí, ale nejvíc mi dává!) mám naopak všechno zapnuto na max - mysl i obrazovovjem (intuici atd.) zároveň, soustředění i vypnutí zároveň - děkuji, že jsem člověkem, který má dvě hemisféry a který může obě používat - nikoli jednu na úkor druhé. štěstí mi nestačí zdroj mi ve spojení s ním dopřává mnohem víc. proč tedy jednu část z toho vypínat?

co tedy pociťuješ ty při tom stavu, který popisuješ? je to něco jiného?

Je tu brána vážně iluze, že pro mě osobně by něco takového mohlo být nebezpečné.

nemyslím si, že to je nebezpečné. nikde také nepíšu, že bych se toho bála - píšu jen to, že takhle to nechci pokud to tak někdo chce (například buddhistický mnich, kterého uvádím jako příklad), tak to taky tak má - a samozřejmě, že se vždycky najde někdo, kdo ho nakrmí - tom není pochyb! (ostatně přesně, jak říká Abraham) (například v podobě člověka, který mu jídlo přinese, a který to tedy bude mít jinak). ale není to pro nás jediná možnost.

budu mít jedinou možnost - mít stejně krásný pocit ze všeho, co je kolem, ať je to, co je to

Ano a můžeš si přát něco víc?

nepochybně. můžu si přát, abych měla možnost si vždy vybrat, jaký chci mít pocit, a z čeho, a aby byla široká škála pocitů a možností, z nichž vybírat tak, jako je tomu minimálně teď, případně aby se tato škála možností neustále zvětšovala aby byl vesmír stále tak bohatý, jako je, abych se mohla každou chvíli svého pozemského života rozhodnout, což považuji za jeden z nejkrásnějších darů tohoto života - byť by to byla iluze, na tom mi nesejde.

budeš-li sedět pod takovým stromem, a už se tak narodíš - jak poznáš, že to, co zažíváš, je štěstí?
budeš to ještě i potom nazývat ˇštěstí"?

[Monika]

taky nerozumim
jestli to normálně de žít bez osobní mysli?

to se ti Sane tedy nedivím, taky tomu nerozumím - přijde my, že mysl je od toho, aby se účelově používala na to k čemu je určená. což považuji za normální a přirozené a dokonce přímo nutné, abychom mohli samostatně fungovat ve společnosti. tedy pracovat, nakoupit si, uvařit jídlo, uklidit, koupit si lístky do kina, přečíst si knížku, vyřešit logický problém ... atd. obě hemisféry mají být plně rozvinuty a používány, od toho jsou také k dispozici. takže mi tak přijde, že nejde o to, mysl nějak zlikvidovat, aby se z nás stal nemouhoucí uzlík bez schopnosti rozlišování, o sobě ani nevědoucí (jako to miminko) a tudíž na péči a podpoře ostatních závislý, což se stává v případech poškození hemisféry, která má na starosti zprostředkovat rozvíjení logiky, analýzy, abstrakce, schopnosti postihovat souvislosti atd.

rozvíjení a používání těchto schopností tam kde je třeba je něco naprosto jiného, než utápění se v koloči tzv. přemítavé mysli, která neustále přemítá o tom, co by bylo aby nebylo nebo co by mohlo a proč by mohlo, nebo nemohlo ... jestli tohle nebo tamto a jak tamten nebo onen ... a taky proč se to nestalo takhle, ale zrovna takhle, a co bude nebo nebude ... a to všechno se stáváním kategorických stanovisek ano, ne ...

prostě je to kolotoč neustálých přemítavých spekulací, které zbytečně vyčerpávají, rozptylují a odvádějí pozornost od toho co je, udržující nás v napětí a následném stresu ze zbytečných obav například z toho co by mohlo nastat v budoucnosti či co se kdy zvoralo v minulosti (pocity viny, selhání, ...) a to je dost zajetý zvyk u většiny lidí a na to je poukazováno, že potřeba tohoto nechat ... ne zbavit se schopnosti myslet.

jestliže se situace vrbí k tomu, že mám udělat to a to (například letět na služební cestu do Mnichova), tak se na to připravím jak nejlépe umím, včetně zakoupení letenek, sestavení manažerské strategie při jednání, sbalení kufru a zavolání taxika, který mne doveze na letiště a nechávám to volně proudit s vědomím, že je tak nelépe jak je v dané situaci možné. nelámu si hlavu s tím, jestli to jednání dopadne takhle, nebo onak, jestli letadlo bude mít zpoždění, nebo ne, jestli případně rovnou nespadne, jestli tam nebudou teroristi, jestli ... záměr je jasný, úspěšná služební cesta, jednám jak nejlépe umím a jak to jde a je to jsem tomu uvolněná a otevřená a ono se to postupně ladí ... mám jasnou hlavu a mohu tak adekvátně reagovat - respektive reakce přicházející z intuice jsou zachytitelné a vnímatelné, když mám hlavu plnou obav a přemítání a kritiky, tak jsem tím tak zavalená a zahlcená, že intuice nemá šanci, plavu proti proudu, místo abych volně splývala se životním proudem ...

když se preferuje jeden pohled (funkce hemisféry) na úkor druhého (funkce hemisféry), tak je to vždy extrém, přinášející problémy viz. zaměření na duchovní vnitřní život, bez rozvíjení praktických záležitostí týkající zabezpečení materiálních podmínek pro život,přináší chudobu a hmotné nedostatky (viz například situace v Indii) a naopak orientace na praktické zevní materiální zabezpečení s opomíjením rozvoje nitra, dovádí k tenzím, stresu a depresím jak lze vidět v tkzv. "západní kultuře" rozumu.

[Monika]

...budeš-li sedět pod takovým stromem, a už se tak narodíš - jak poznáš, že to, co zažíváš, je štěstí?
budeš to ještě i potom nazývat ˇštěstí"?

nepoznáš, proto jsme také tady, aby se mohly projevit kontrasty ... je to nesmírně obohacující zkušenost