Co je vlastně tichost?"Klid, utišení, mír, tichost a poklid a jsou všeobecně považovány za identické stavy mysli. Ale mystikové nám říkají, že ve skutečnosti tomu tak není. Tyto různé stavy jsou prohlubující se roviny vědomí a tou nejhlubší z nich je tichost. Ve stavu hluboké tichosti tu nejsou žádné myšlenky, žádné pocity nebo mentální pohyby, které by mohly rozvířit nebo ovlivnit mír vnitřního bytí. Lidská mysl je ve své prázdnotě absorbována v hlubině tichosti, kde se může dotýkat zdroje Energie, Lásky, Čistoty Bytí, a odhalovat tak duši, pravé vnitřní Já. Tady se Bůh stává živoucí přítomností.
Politováníhodnou součástí našeho moderního městského života je, že i když tichost skutečně klepe na dveře našeho ducha, zřídkakdy ji zaslechneme, protože tisíce let podmiňování způsobilo, že se bojíme hluboké vnitřní tichosti. Jednou ráno, když k nám přišlo sousedovo děcko, aby mně a mé ženě něco ukázalo, se mi bohužel poměrně překvapivým způsobem připomnělo, že obava z tichosti prostupuje i mysl čtyřletého dítěte. Moje žena byla právě v koupelně, tak jsem řekl, že tetička přijde hned, za malou chvilku. A čtyřleté děcko se mě okamžitě pohotově zeptalo: „A co mám dělat, než přijde?“
Dobrý způsob, jak se léčit z tohoto strachu z tichosti, je každý den po nějakou dobu meditovat. Pro začátek stačí i pouhých patnáct nebo dvacet minut. Mnoho lidí má zkušenost, že mysl začne časem vnímat a oceňovat krásu ticha a doba meditace se sama postupně prodlužuje. A brzy zjistíme, že sami se snažíme automaticky odklízet pozůstatky z našich každodenních rutinních záležitostí, abychom si udělali prostor pro pravidelné chvíle usebrání. Tichost a meditace nás spojují s naším vnitřním uvědomováním-si-bytí a po skončení denní meditace zjišťujeme, že se vracíme do svého každodenního světa osvěženi a že vidíme věci nově.
Meditace způsobí, že si uvědomíme pravou přirozenost svého bytí: tichost a klid, kterých jsme se kdysi obávali. Tichost a klid neznamenají nutně nepřítomnost jakýchkoliv zvuků. Po nějaké době si člověk začne uvědomovat – sám pro sebe – neslyšný zvuk ticha, tradičně zmiňovaný jako naad: je to spíše pocit jakéhosi šumu než skutečný zvuk. A pak člověk poznává, že v nikdo není hloubce své bytosti oddělený od toho ostatního. To je sjednocení s Božstvím, se Zdrojem."