od Lída » pát 16. zář 2011 14:48:32
Bůh, Absoulutno = Zdroj, z něhož je vyzářeno všechno projevené
"Zdá se, že ´důvěra´, z níž pramení neochvějné přijetí, je kombinací přesvědčení a víry. Na tomto základě není možné důvěru ztratit. Když Bohu důvěřuji, pak tato důvěra nemůže záviset na mé vlastní interpretaci toho, co se děje. Pokud bych Bohu důvěřoval, že vždycky vyhoví mému přání, pak se to ve skutečnosti nemůže nazvat ´důvěrou´ – může to být ´doufání´ v Boha. Pravá důvěra v Boha může znamenat jedině mé naprosté přijetí všeho, co se neustále děje, jako něčeho, co v dané chvíli na daném místě nemohlo nenastat.
Řekněme, že jsem toužil po něčem, o čem jsem věděl, že bych toho mohl dosáhnout. Tvrdě jsem na tom pracoval a přineslo to odpovídající výsledek. Pokud jsem skutečně dostal to, o čem si myslím, že jsem si to zasloužil, znamená to, že Bohu důvěřuji? A pokud nedostanu to, o čem jsem přesvědčený, že si to zasloužím, měl bych svou důvěru v Boha ztratit? Základem skutečné důvěry v Boha může být jedině absolutní přijetí postoje „Tvá Vůle se staň.“ Pokud se nestalo to, co jsem chtěl, mohu z toho odvodit jen to, že Boží vůlí nebylo, abych dostal, co jsem si tehdy přál. Ale mnohem důležitější složkou mé důvěry v Boha je fakt, že nemůžu ve skutečnosti vědět, jestli to, co jsem si v té době přál, bylo pro mě v dlouhodobém výhledu opravdu dobré nebo ne. Proto mi má důvěra v Boha umožňuje přijmout všechno co se kdykoliv stane jako něco, k čemu muselo dojít podle kosmické Zákonitosti, jejíž důvody jsou pro pouhého smrtelníka s omezeným věděním a intelektem naprosto nepoznatelné. Jak vyložil Niels Bohr Albertu Einsteinovi „My si myslíme, že Bůh si s vesmírem jen tak hraje, protože nemáme všechny informace, které má o vesmíru Bůh.“ Jinak řečeno lidský intelekt si dokáže udělat jen velmi omezenou představu, kdežto Boží rozhled zahrnuje celý prostor nekonečna.
Existuje mnoho agnostiků, jejichž prohlášení ´ničemu nedůvěřuji´ je spíše vágním tvrzením. Existují ale i ateisté, kteří prostě neakceptují samotný princip Boží existence. To, co odmítají, je určitá konkrétní představa Boha: Boha jako někoho, kdo dává přísné rozkazy – zveličená verze vlastního šéfa – nebo představa Boha jako nekompromisního moralisty s účetní knihou, do které zapisuje hříchy každého člověka. Na tom, že Boha odmítají, není ve skutečnosti nic bezbožného, jelikož to, co odmítají, je jen absurdní představa o Bohu.
Bylo by směšné nepřijmout představu ´Boha´ jako Jediného Zdroje, z něhož se rozvinulo celé projevení. K tomu existuje alternativa, že projevení se objevilo jakousi náhodou. Výsledkem takového náhodného stvoření by ovšem nutně byl chaos. Existující vesmír však ani zdaleka není chaotický. A tak trvání na představě náhodného stvoření může být jedině důsledkem paličatosti nebo překrucování."