Já
Zářivé Já, je to, co leží v hrudi každého člověka, objeveno, či neobjeveno. V každé mystické knize se píše právě o tomto božství, pokladu, ukrytém v každé živé bytosti. Je to onen duch, zvaný v sanskrtu atma, čili ne-tma, tudíž světlo, to, co není tmou, co není iluzí duality, oddělenosti od celku. To, co je živé a přítomné, nezrozené a nesmrtelné, věčné.
Kristus připodobňoval království nebeské pokladu, jež mol času sžírat nepřiletí. A toto vnitřní zářivé já, je oním pokladem pokladů.
Proč jsem přišel a píši o tomto zázraku zázraků? Protože jsem objevil tento poklad, zažívám tento poklad, vidím, že mě to naplňuje, dělá mě to šťastným, vytváří to smysluplnost života a vidím, že každý to v sobě má a také vidím, že každý je hledačem štěstí, poutníkem za štěstím. Je to přirozeností lásky a štěstí, že pohár přetéká a vy tančíte a zpíváte onu píseň radosti a sdílíte tuto radost s celým stvořením. Každý mystik to zná a možná, že na začátku usilovně meditoval a slovo láska mu přišlo nevhodné a nikterak jej nespojoval s myšlenkou na osvícení. Říkal si, hlavně dosáhnout osvícení a pak pryč, z tohoto světa utrpení. Jenže, pokud se mu ona milost dostala a on vskutku vstoupil do království božího ve svém srdci, kde se vždy nalézá, pak nemohl jen tak odejít, protože viděl, že každý trpící, je stejnou šťastnou bytostí, jako je on. Jediný rozdíl je v tom, že on to ví a ti druzí nikoliv. Nemohl jen tak odejít, protože tu byl najednou silný cit a silný soucit. A co bylo překvapující, nebyl to cit a soucit s druhými, ale ono osvícení a poznání Já, bylo zároveň poznání boha a prožitkem jednoty se vším, co je. V druhých najednou neviděl druhé, ale sám sebe, své vlastní já. To světlo, kterým nyní byl, bylo jádrem všeho, na co pohlédly jeho oči. On ve druhých miloval sám sebe a druhým chtěl pomoci, poznat onu nádheru a z ubohosti, prožívat božskost.
Zmínil jsem slovo milost a slovní spojení úsilí o osvícení. Bez úsilí to nejde, protože, když vás nic nezaujme a neinspiruje, těžko k tomu stočíte svoji pozornost a ona pozornost, je ono úsilí. Ale s úsilím žádné osvícení ještě k nikomu na světě nepřišlo. Možná už má jogín pocit, že je za rohem, že je to blízko, ale je to asi tak blízko, jako to je daleko. Úsilím můžete zdokonalovat svoji mysl, svoje ego, plnit svoji paměť vědomostmi, trénovat tělo, být lepší atlet, ale svého ducha silou neobjevíte. Mysl nemůže překonat mysl, program nemůže vymazat program. Ten, kdo se propadá do tekutého písku, sám sebe za vlasy nevytáhne. Milost, milost je to, co musí k člověku v ten správný moment přispěchat. Milost přichází z božského srdce v ten správný okamžik, kdy je člověk připraven. Milost vyvěrá ze stejného místa, kde dlí vaše pravé Já. Člověk ve svém srdci je vlastně tím, kdo sám sobě dává onu milost. Může to být předáno takto přímo od sebe pro sebe, stejně tak, jak jsem již řekl, jen Já existuje a projevuje se jako mnohost a rozmanitost. Může na sebe vaše Já vzít podobu Boha, mistra, gurua a vy dostanete milost z božského srdce skrze někoho takového. Buddha sedí pod stromem boddhi a seděl by tam dodnes, kdyby nezasáhla milost, díky které došel probuzení. Možná by to vzdal a odešel by a nic by se nestalo, kdyby nezasáhla boží milost. Princ Siddhártha je připraven, milost přichází a je zde Buddha.
Mysl, další velkou a podstatnou součástí příběhu je mysl. Spíše bych mohl říct, součástí hry. Ano, jde o hru. Nikdy jste si neužili hru, kde jste fyzicky, nebo v počítačové hře, nebo na papíře umístěni do středu bludiště a hledáte cestu ven? Neděje se tady snad něco podobného? Když existuje hravost a existuje smysl pro humor a existuje tvořivost a věčnost a živé Já je jen a jen živé, pak to přímo vybízí k mnoha hrám a tato je jedna z nich. Vesmír duality, kam vědomí zdroje neustále vstupuje do různých situací a z těchto situací hledá cestu opět k sobě samotnému, do světla, do Já, do štěstí. Je to tak jasné a viditelné, samozřejmě jen stěží tuto teorii přijme někdo, kdo zrovna trpí, ale jasně ji vidí a přijímá ten, kdo je šťastný a prožívající své pravé Já. Bludištěm, do kterého vstupuje vědomí zdroje, je lidská mysl.
V dřívějších dobách, kdy byl duchovní aspirant připraven, vstoupil do jeho života guru. Je rozdíl mezi guruem a satguruem. Satguru znamená pravý učitel, ten, kdo má poznání sebe a poznání boha. Satguru je přirozeným zprostředkovatelem boží milosti, už jen tím, co vyzařuje. Připravený člověk dostává milost od Satgurua, či přímo od božství. Guru ale nemusí být zákonitě ve fyzické podobě a vy nemusíte poslouchat na slovo. Jaký vztah s guruem máte, takový máte. Může to být člen rodiny, může to být přítel. Jde o vaši lásku k tomu člověku, váš vztah, nejde o učení, pokud vás jeho slova doslova neinspirují, je to vždy na vás. A guru se může objevit také jako váš vnitřní hlas, protože bůh je vždy uvnitř. Poté stačí následovat tento vnitřní hlas a ten vás povede bezpečně domů. Pokud jste potkali Satgurua ve fyzické podobě, jeho úkolem je, dovést vás právě do oblasti vašeho srdce, dovést vás ke svému vnitřnímu guruovi. Satguru ale není nikdo cizí, on představuje jednotu s božstvím a představuje vaše vnitřní Já.
Dnes je zajímavá doba, Káli Juga se proměňuje na Satja Jugu. Věk temnoty se mění na věk pravdy, též nazývaný zlatý věk. Rok 2012 byl vskutku velkým milníkem pro lidstvo a jeho další vývoj. Nyní to vypadá, že pohár byl naplněn, lidé prožili v jisté epoše vše, co bylo zapotřebí a nyní je čas pro další krok, či dokonce kvantový skok. Milost tedy proudí na planetě ve vysoké míře, ale je potřeba se jí otevřít. Je potřeba rozjímat, naslouchat a otevřít se větru změn.
Zažívat atma, ducha, své zářivé Já, ještě neznamená, zažívat kosmické vědomí. Poznání sebe k tomu člověka svým vlastním tempem vývoje jistě vede, ale poznání Já je jednoduše o štěstí a blaženosti. Je to známka ukončení hry ega. Když objevíte své osvícení, může vám to spálit vaše ego najednou, ale také to může trvat postupně jako proces. Postupně vám poroste vědomí. Jeden den tu pro vás bude smrt a druhý den si plně budete uvědomovat věčnost. Jeden den řeknete, „nic nevím o bohu”, a druhý den jasně zažíváte božství a víte, o čem je řeč. Vědomí se s poznáním vlastního Já, vlastního světla, s poznáním onoho zdroje, ze kterého vše vyvěrá, rozšiřuje moment od momentu, doslova expandujete a pořád objevujete nové a nové obzory a prožitky. Objevit své zářivé Já, znamená, že milost nepřetržitě proudí a působí. Mysl a její nadvláda nad vámi se postupně rozpouští. Vyvazujete se ze svých závislostí. Emocionální náboje mizí. Čistí se vaše mentální centra, čili čakry. Najednou objevujete, že vaše nízké čakry jsou čisté, sexualita je ryzí světlo a krásná energie, tvůrčí, potenciální energie. Vaše emoce jsou čistší a čistší. A vaše hlava už vás tolik nezlobí a nemá takovou sílu. A ať už se děje cokoliv, vždy můžete vstoupit do svého božského prostoru uprostřed své hrudi a dostanete tam pomoc a podporu. Protože tam je pro vás vždy připraven a otevřen bůh a jeho milost.
Zažívat Atma, znamená, vyzařovat atma. Vy sami se stáváte nositelem a zprostředkovatelem milosti. A děje se to automaticky. Silně se to děje pro lidi, se kterými máte nějaký vztah, čili vaši rodinu a přátele, ale v podstatě se to přenáší do pavučiny kolektivního vědomí automaticky a přirozeně a vy pozvedáte vědomí celé planety a ovlivňujete lidi kolem sebe. Ale jak je ovlivňujete? Jste nositeli zlata pro ně. Lidé zažívají posuny, díky vašemu stavu vědomí. Mohou se uzdravovat, rozvazují se jejich karmické uzly, zapeklité, dlouho se táhnoucí neřešitelné, problémové situace, stačí proud milosti a vše se rázem mění a proměňuje. Lidem přichází více hojnosti ve všech oblastech. Zdraví, peníze, duševní zdraví, duchovní sebeurčení a sebenalezení. A tak se to velice přirozeně dostává do společnosti a tvoří se onen zlatý věk. Protože když každý pozná své pravé Já, které je jen a jen rájem, potom na Zemi bude onen ráj.
Zažívám své Atma? Ano. Zažívám plné kosmické vědomí? Ne. Užívám si onu cestu světla, působení světla a vývoj a růst vědomí. Zářivé Já je o radosti, která chce být sdílena. Sdílena slovem, proto nyní píšu tato slova a rád o něm hovořím, protože, když s lidmi mluvíte o svém štěstí, ono se přenáší, jako inspirace, i jako milost. Protože mluvím jen o tom, co každý v sobě má. Každý, kdo hledá štěstí, hledá vlastně své zářivé Já, hledá v podstatě jen a jen boha, živého a skutečného boha. Hledá své naplnění. Když s lidmi hovořím, o zářivém Já, hovořím s nimi o jejich vlastním štěstí.
Používám jen slova? Ne. Miluji setkávání s lidmi a pozorovat jejich proměnu před očima. A miluji tvořivost, takže se věnuji jistým konkrétním meditačním technikám, se kterými lidé na sobě pracují a vytvářejí ideální podmínky pro působení milosti. Milost každý ukrývá v sobě. Moje milost, kterou vyzařuji do prostoru skrze poznání zářivého Já, přivolává onu milost uvnitř lidí na povrch. A lidé mohou prožívat své vlastní osvícení.
Takže jde o nějaký kurz, na který se lidé mohou přihlásit? Ano přesně tak. Pokud vás něco volá, pokud vám nevyhovuje vaše současná situace. Je to příliš plné utrpení, zastínění. Možná chodíte třikrát týdně na terapie a čistíte a čistíte a v podstatě se pořád nic zásadního neděje, je čas, přivítat ve svém životě milost a objevit skutečnost za onou hrou mysli, skutečnost za myslí. Objevit to, z čeho vše vyvěrá, onen zdroj života, který je jen radost a blaženost a s touto skutečností pokračovat svůj život a kráčet po Zemi. Ve skutečnosti je toto vnitřním smyslem života, je to onou pointou té hry na bludiště temnoty, iluze a ega a návrat do světla. Je to ono štěstí, co každý hledá ve všem světském, v těch malých kapičkách štěstí, což jsou jen odlesky v zrcadle, odrážející skutečné a nepomíjející štěstí, vyvěrající z poznání svého pravého Já. S láskou a přáním krásného dne, Martin.
Kontakt: FB-Martin Schovánek Danes; Email:
MartinDanes@email.cz