Našeptávač

[Petr]

O našeptávači (přestěhováno z jiného vlákna )

[Ida]

Jeden "pozitivní", že mě baví hrát
A druhý "negativní", že mě nebaví cvičit a každý den mi v myšlenkách běhá vyčítálek: "Hele, flákačko, dneska jsi zase necvičila."

-------------------------

Moje životní zkušenost mi říká, že jedinou motivací, která funguje, pokud má člověk problém s čímkoliv je vědomí, že je to jen a jen na něm samotném (to znamená, chci sama a dělám to jen a jen pro sebe) .
Hraní tě baví, tak hraj. Už Komenský říkal, škola hrou. Protože i když hraješ to, co tě baví, tak se učíš. Ale to předepsané hradí - učení - to je potřeba. Začni hrát a dej si 20 minut na učení a tím splníš povinnost a těš se na to, co tě baví. Sama přijdeš na to, že tě baví se učit něco nového. A věř mi, že z té povinnosti se stane zábava. A tvé koncerty budou úžasné, protože budeš dávat lidem to, co tě baví a co děláš ráda - děláš ze srdce.

Tvůj "negativní" pocit - vyčitálek "Hele, flákačko, dneska jsi zase necvičila" vzniká v mozku. Tomuto hlasu já říkám našeptávač /tvůj název vyčitálek se mi líbí/. Víš, je to pěkný prevít, který mám dokáže kazit náladu a když se mi ozve v mé hlavě, tak ho pošlu do háje.

Jak našeptávač funguje??
Nejdříve mi přišla v lednu myšlenka - blíží se jaro, měla by jsi shodit do plavek - a řekla jsem si, ano, nebudu jíst o 17. hodině. No a v lednu mám narozeniny a dostala jsem mimo jiné i bonboniéry. A včer se mi ozvalo v hlavě / našeptávač/- dej si čokoládku, jeden bonbon nic neznamená. Dala jsem 3 bonkobnky - a co našeptávač ??? Porušila jsi své předsevzetí, nic nedodržíš, nemáš žádnu vůli. Měla jsem mizernou náladu, ale do doby, než jsem si to uvědomila.
A řekla jsem si - víš co našeptávači, jdi do ....píp.... Já sama jsem se rozhodla, že si dám bombón, a já sama jsem dobrovolně porušila své předsevzetí a nenechám si do ničeho od tebe kecat. Sleduji své nálady a pocity jak doporučuje Abrahám, a sama si ovlivňuji to co chci. To nejezení po 17 hod. dodržuji a do loňských plavek se už vlezu.

Nedovol svému našeptávači, kazit si dobrou náladu z hraní skladeb, které máš ráda. Pošli svého našeptávače /vyčitálka/ do háje, a uvidíš, že hraní povinných skladeb ti půjde. Hned na začátku si přehrej to, co ti bylo uloženo, dej tomu 20 minut a máš volno na hraní toho, co tě baví.
A klidně si podle Abraháma říkej - hraji lépe a lépe - protože ty hraješ lépe a lépe, protože hraješ ráda a hraješ ze srdce.
A můžeš k tomu přidat - povinné skladby hraji lépe a lépe, učím se nové věci ráda a baví mě to. Učení je můj život.
A až budeš mít veřejné vystoupení, tak dej vědět na Inspiruj, nebo to nechej natočit na video a dej to sem. Už se těším a přeji všechno nej... Ida

[vostalpetr]

Nedovol svému našeptávači, kazit si dobrou náladu z hraní skladeb, které máš ráda. Pošli svého našeptávače /vyčitálka/ do háje, a uvidíš, že hraní povinných skladeb ti půjde.
................................................................................................................................

Je úplně jedno, co kdo a jak dělá,
jestli má radost nebo výčitky,
nebot to všechno jsou (snové) činnosti v čase a prostoru...

To, co je Skutečné je Pozornost sama o sobě v Přítomnosti Ted a Tady....

[Ida]

To, co je Skutečné je Pozornost sama o sobě v Přítomnosti Ted a Tady....

Ano a 100x ano. Máš pravdu a už jsi několiktár psal ve svých příspěvcích o Pozornosti. Jenomže ty jsi duchovní bytost, která si to uvědomuje a žádné našeptávače a vyčitálky si nepřipustíš k tělu, natož do hlavy.
Já už dnes vím, že je potřeba věnovat Pozornost sama sobě v Ptřítomnosti Teď a Tady. Když jím, tak věnovat pozornost jídlu a ne třeba čtení, když peru, tak nepřemýšlet, co vařit a kde jsou děti.Prostě věnovat pozornost tomu, co dělám, kde jsem, s kým jsem a tady a teď.
Jenomže moje myšlení je roztěkané. Jak tu mysl uklidnit?
Jak si nepřipustit výčity - dnes jsem necvičila - nebo udělala - neudělala to a ono?
Našeptávače máme každý. A náš mozek je ten, který má vliv na náš život, náš mozek a naše myšlení nám vytváří nálady a špatné pocity.
Látka produkovaná mozkovými buňkami anandamit je látka, která nám vytváří pocit štěstí. Jak přinutit ten mozek k produkování štěstí a ne různých ne-nálad?
Díky za odpověď od kohokoliv. /babča/ Ida

[vostalpetr]

Látka produkovaná mozkovými buňkami anandamit je látka, která nám vytváří pocit štěstí. Jak přinutit ten mozek k produkování štěstí a ne různých ne-nálad?
.................................................................................................................

Otázkou je, o co ti jde ???

Pokud toužíš po věčném nezkaleném osobním štěstí, které není ovlivněno náladami,
tak toho nelze dosáhnout nějakou kontrolou mysli,
protože mysl je postavená tak, aby fungovala v protikladech,
a je vcelku naprosto přirozené, že jsme chvilku štastní nebo neštastní...

Jediné co lze je obrátit pozornost k naší (osobní) přirozenosti,
řekněme osobnímu pocitu já jsem,
který, je-li dostatečně "čistý", je sám o sobě blažený,
a není nijak dotčený náladami mysli

JAKO VEDLEJŠÍ ÚČINEK NASTANE TO, ŽE MYSL SE SAMA OD SEBE UKLIDNÍ

(O TAKOVÉ MYSLI SE ŘÍKÁ, ŽE JE SATTVICKÁ, ale málokdo dosáhne tohoto PŘIROZENÉHO klidu mysli,
protože většinou se lidé snaží svou mysl uklidnit, vyčistit, rozradostnit, zničit apd.
tedy se řídí návodem, který si přeetli někde v nějaké duchovní literatuře, jako že mají mít klidnou myl,
V DUCHOVNÍ LITERATUŘE JE TĚCHTO NAPROSTO ŠPATNÝCH NÁVODŮ MRAKY)

To samozřejmě ještě není realizace Já,
je to spíše taková "přechodová" fáze,
a člověk, který má takovou satvikou mysl vypadá úplně jinak, než člověk který svou mysl násilím měnil,
vypadá skooro jako tupý a líný lenoch,
ovšem s tím rozdílem, že v jeho přítomnosti cítíš klid, uvolnění nebo radost

taknějak podobně, jako se člověk cítí v přítomnosti malých dětí,
nebot i on spočívá v této "dětské" přirozenosti bytí...


PÍŠU TO TAK DLOUHÝ A SLOŽIITÝ PROTO,
ABY BYLO ZŘEJMÉ,
ŽE NĚJAKÁ KONTROLA MYSLI A PRÁCE S MYSLÍ JE NAPROSTÝ DUCHOVNÍ OMYL
A V PODSTATĚ CESTA DO PEKLA...

[amp]

.....
A V PODSTATĚ CESTA DO PEKLA...

kde je vola tam je cesta...kto chce verit, ze nejake peklo existuje, bude ho mat...kazdemu co si ziada

[Petr]

Ad Naseptavac... no jj znam, asi to mame vsichni, jen to oznaceni naseptavcac mi prijde takovy nehezky, jako by to byl nas nepritel protoze ten naseptavac jsme vlastne my, je to nas vnitrni hlas, je to nas osobni vnitrni dialog. Nerikam ze musime dialogovat neustale, ale uplne umlcet ho urcite nechceme .

Takze co bychom mozna spise chteli je vest ten dialog tak, abychom s nim byli spokojeni . A to je o nasich zazitych vzorcich mysleni, chovani, presvedcenich, chronickych vibraci, proste o nas .. a i kdyz je to zazite, chronicke, zazite pod kuzi, tak pokud na to otocime nase svetlo, tak s tim lze lehce pracovat.. a o tom je (mimo jine ) Abraham

Takze Naseptavace ano, jen by se z neho mel byt Povzbuzovac, Milovnik, a Zaryty optimista.

[Petr]

Samozrejme vubec nikoho ke stesti, lasce, radosti, nadseni nebo spokojenosti nenutim .
Kazdy si muzeme vybrat, a vubec nic nenamitam proti volbam ostatnich.

Toto forum je ale hodne o tom co jsem zminil: stesti , radost, spokojenost, tvoreni a rozsirovani si obzoru timto smerem.

Kdo by nechtel byt spokojeny se svym vnitrnim dialogem, at ho chce mit jakykoliv . Ta veta je hodne univerzalni..
tam kde se projevuje ta zamerenost tohoto fora je spis v te posledni vete, kde to treba muzeme mit opravdu kazdy jinak .

[vostalpetr]

Ta veta je hodne univerzalni..
tam kde se projevuje ta zamerenost tohoto fora je spis v te posledni vete, kde to treba muzeme mit opravdu kazdy jinak
.....................................................................................................................................................

Samozřejmě každý preferujeme něco jiného,
nebot používáme různé způsoby k tomu,
abychom se dostali do PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU TED A TADY,
COŽ JE UNIVRZÁLNÍ STAV RADOSTIVOSTI A SEBEPROŽÍVÁNÍ A RELAXACE

Samozřejmě, že naše různé způsoby mají i různou úroven a hloubku prožití přítomnosti,
a protože téměř všechny způsoby probíhají v čase a prostoru,
tak se dost často naprosto míjíme cílem...
(nebot se pohybujeme v emoční oblasti, která je prostě zákonitě proměnná a neustále se přirozeně mění)

[Lída]

Našeptávač funguje ze zvyku, ale aby mohl vůbec spustit (čili aby náš emoční mozek mohl zapojit zpochybňující a obviňující "brm brm jéje "), potřebuje k tomu určité konkrétní podmínky - ostatně jako všechno, co nějak působí.

Osvědčuje se mi ty podmínky mu sebrat a pak rozpoznávat, kdy mu ze zvyku zas automaticky přenechám kormidlo. Stane se to vždycky, když mě přestane bavit to, co zrovna dělám - protože se mi zachtělo něco jiného. Nebo se objevilo nějaké "měla bych..." spojené s výčitkou "už zas to není, jak by mělo..." nebo obava, že něco nebude, jak bych potřebovala. Tady se tomu tuším říká vypadnutí z vortexu. Stane se to, když zmizí z potěšení ze současné činnosti (případně nečinnosti ) - jinak řečeno ztratilo se plné vnímání dění v současném okamžiku. Ostatně - jeden ze spolehlivých způsobů, jak z něho vypadnout, je hlídat si, jestli v něm jsem - protože se v něm býti má, žeano.

Dělají to jen staré vtisky v emočním mozku, docela mechanicky setrvačností vyplouvají, jako když auto po šlápnutí na brzdu ještě nějakou dobu setrvačností jede... ono vlastně jde jen o to nepřidat znovu plyn

Zjišťuju, jak ohromnou pomocí může být pochopení, že jet na vlně energie současného okamžiku úplně stačí, že o nic víc se nemusím starat, o žádné uklidňování mysli - to je ohromný fígl: jasně chápat, že je naprosto jedno, co zrovna dělám - že jde jen o to, jak to dělám. Najednou přestane dělení na příjemné a nepříjemné činnosti, na to, co se člověku chce dělat, a to, co by se mělo dělat. Když si našeptávač něco zamrmlá... a přestanu se cítit v pohodě, s úlevou s uvědomím, že to vůbec nevadí. Prostě ho nechám být a začnu si zase naplno užívat to, co zrovna dělám (ať je to cokoliv), nebo co je právě potřeba udělat; když to dělám "se vším za vše", tvořivě, pozorně a soustředěně (i když je to třeba mytí nádobí, nebo uklízení v počítači, nebo hovění si ve fotelu), pak je tu okamžitě sama od sebe energie plná pohody, která hojí dokonce i buňky v těle
Místo povinnosti - příležitost si to užít

Tvořivý přístup ke všemu je pro mě klíč - jako když si dítě s plným zaujetím staví hrad z písku na pláži a je mu fuk, co se s ním stane pak, až začne příliv...

Obnovuje se tak bytí v současném okamžiku, úplně samo od sebe

[vostalpetr]

Zjišťuju, jak ohromnou pomocí může být pochopení, že jet na vlně energie současného okamžiku úplně stačí, že o nic víc se nemusím starat, o žádné uklidňování mysli - to je ohromný fígl: jasně chápat, že je naprosto jedno, co zrovna dělám - že jde jen o to, jak to dělám. Najednou přestane dělení na příjemné a nepříjemné činnosti, na to, co se člověku chce dělat, a to, co by se mělo dělat. Když si našeptávač něco zamrmlá... a přestanu se cítit v pohodě, s úlevou s uvědomím, že to vůbec nevadí. Prostě ho nechám být a začnu si zase naplno užívat to, co zrovna dělám (ať je to cokoliv), nebo co je právě potřeba udělat; když to dělám "se vším za vše", tvořivě, pozorně a soustředěně (i když je to třeba mytí nádobí, nebo uklízení v počítači, nebo hovění si ve fotelu), pak je tu okamžitě sama od sebe energie plná pohody, která hojí dokonce i buňky v těle
....................................................................................................................................................

TO JE PŘESNĚ ONO,
PROTOŽE TO PODSTATNÝ, TEDY TO CO JE "HLEDÁNO"
JE PŘÍTOMNOST

a ne nějaká činnost, která by se měla dělat, protože je duchovní
a nebo nějaká klidná a duchovní mysl........


PS.
začnu si zase naplno užívat to, co zrovna dělám (ať je to cokoliv)
................................................................................
to je samozřejmě "nižšší" úroven uvědomění si pozooroování v přítomném okamžiku
které je ovšem výbornou přípravou k uvědomění si
SAMOTNÉ POZORNOSTI A SAMOTNÉHO PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

PS.
možná že k pochopení tohoto náhledu člověk potřebuje velké množství praxe a vyzkoušení si všech možných mylných duchovních cest a návodů,
ale především je k tomu zapotřebí trošku přemýšlet

[vostalpetr]

Dělají to jen staré vtisky v emočním mozku, docela mechanicky setrvačností vyplouvají, jako když auto po šlápnutí na brzdu ještě nějakou dobu setrvačností jede... ono vlastně jde jen o to nepřidat znovu plyn
............................................................................................................................................

Já jako duchovně pokročilá bytost mám našeptávače dva:

první říká MUSÍŠ PRAKTIKOVAT

druhý říká NESMÍŠ PRAKTIKOVAT

Po vzoru duchovnoků z Ramanašrámu jsem to spojil dohromady
a PRAKTIKUJI BEZ PRAKTIKOVÁNÍ...........

(ČÍMŽ BY MOHLO BÝT ŘEČENO TO, CO NAPSALA VÝŠE LÍDA)

[Jana]

Lído, to je nádherné, co píšeš. Je to ono a to ONO je tam, kdy je tu jen užívání si toho, co je, aniž by si to od nás žádalo nějaký dohled nad tím, nějakou povinnost k tomu... Prostě to užívání si přenecháme s vděkem Bohu

a pro nějaké zaúkolování nejsme k nalezení.

Díky, žes to napsala líp, než jsem se to pokoušela nějak srozumitelně celé roky vyjádřit. A když je to, co říkáš Ty, dotaženo do naprosté dokonalosti, je to totéž, co říkám větou:

Nedělej nic, co Tě nebaví?

[Lída]

je to totéž, co říkám větou:Nedělej nic, co Tě nebaví?

No já říkala spíš "Všimni si, že tě to nebaví, že tě to přestalo bavit... a vzpomeň si, co se v té chvíli dá udělat… , aby tě to zas začalo doopravdy bavit: co to vlastně bylo jóóó... ahá , hrát si s tím, co zrovna dělám, krásně ty talíře, co meju, odkládat vedle dřezu, klást je pozorně, jako když přebaluju miminko, užívat si to… Přesně jako ten prcek na pískovišti, když staví hrad... toho vůbec nenapadne, jestli to, co dělá, je správnější nebo důležitější, než dělat bábovičky... jen dělá ten hrad tak soustředěně, že přítomný okamžik tomu dodává celou svou šťávu... a vůni..."

On ten Tolle nenapsal nadarmo "MOC přítomného okamžiku"

Ten je fakt mocný, všechno Si udělá sám, nic nemusíme...




P.S. Duchovní Mistři mají různé nátury... liší se povahou stejně jako my

vysvětlují proto tu cestu, ten způsob, jakým se do žití v přítomnosti sami dostali

Každý z nich se zbavoval jiné kombinace nevědomých překážek, v tom jsme každý jiný, a tak když to, co říkají, nepasuje na mou náturu, protože to není můj týpek, připadá mi to, co říká, jako blbost

Kromě toho – jen být jde teprve po projití dlouhou cestou snažení, usilování o "něco" - jógicky řečeno o všímavost k mysli a nad myslí; člověk obvykle vůbec nevnímá, že cítí k něčemu odpor, jen prostě "nějak nemá náladu"

Začít postupně to podpalubí pocitů u sebe rozpoznávat ... ... ...
a vrátit se tak pokaždý na to pískoviště u vody

O to go

[Jana]

No já říkala spíš "Všimni si, že tě to nebaví, že tě to přestalo bavit... a vzpomeň si, co se v té chvíli dá udělat…

Já spíš zase říkám, vzdej se konatele, toho, kdo Tě nutí dělat to, co Tě nebaví. Dovol ať se projeví pravdivost a pak Tě bude bavit vždycky přesně to, co je třeba dělat.

A pak je tu přesně to:

hrát si s tím, co zrovna dělám, krásně ty talíře, co meju, odkládat vedle dřezu, klást je pozorně, jako když přebaluju miminko, užívat si to… Přesně jako ten prcek na pískovišti, když staví hrad... toho vůbec nenapadne, jestli to, co dělá, je správnější nebo důležitější, než dělat bábovičky... jen dělá ten hrad tak soustředěně, že přítomný okamžik tomu dodává celou svou šťávu... a vůni..."

všechno Si udělá sám, nic nemusíme...

jen být jde teprve po projití dlouhou cestou snažení, usilování o "něco" - jógicky řečeno o všímavost k mysli a nad myslí; člověk obvykle vůbec nevnímá, že cítí k něčemu odpor, jen prostě "nějak nemá náladu"

Začít postupně to podpalubí pocitů u sebe rozpoznávat ... ... ...
a vrátit se tak pokaždý na to pískoviště u vody

Jde o to prokouknout tu hru, že to je jen hra a pak je to jen hra.

[Lída]

vzdej se konatele... Jde o to prokouknout tu hru, že to je jen hra a pak je to jen hra.

Vzdát se konatele je možné teprve když se mysl pročistí, natolik, že vyvstane - a když je Pámbu doma, tak se i udrží -jemné vnímání, kterým teprve je konatel rozpoznatelný ... stejně tak i uvědomění si, že to je jen hra

Většina Mistrů proto učí, jak k tomu stavu zprůzračněné mysli postupně dojít - když pozornost se už pokaždé nezatoulá na nekonečně dlouhu dobu, kdy mysl člověka unášela do libostí a nelibostí, a on tím jen pasívně procházel, se vším se bezděčně ztotožňoval...

Cest k jasnému vnímání, nestrhávanému hnutími mysli, je hodně, každému sedí něco jiného, jiná kombinace cest i způsobů, jednou víc funguje to, jindy ono... No a dělíme se o to, co funguje nám

[vostalpetr]

P.S. Duchovní Mistři mají různé nátury... liší se povahou stejně jako my

vysvětlují proto tu cestu, ten způsob, jakým se do žití v přítomnosti sami dostali

Každý z nich se zbavoval jiné kombinace nevědomých překážek, v tom jsme každý jiný, a tak když to, co říkají, nepasuje na mou náturu, protože to není můj týpek, připadá mi to, co říká, jako blbost
................................................................................................................................................

Jasně,
problém je samozřejmě v tom,
že se to pak stanoví jako nějaká "univerzální" cesta pro všechny
a navíc se to začne praktikovat z pozice konatele...

Bavil jsem se se svým kamarádem madarem v indii,
o tom, co může být velkou pomocí na duchovní cestě,
pomocí, která by byla UNIVERZÁLNÍ, A KTERÁ BY NÁS NESTAVĚLA DO ROLE KONATELE

a došli jsme k názoru,
že je to SATTVICKÁ STRAVA...

Jasně, mnoho lidí ulítává na vaření a věnují tomu velkou pozornost,
a celej den vaří jak šílení, takže už pak na nic nemají čas,
ale faktem je,
že Ramana věnoval dost velkou pozornost vaření v ašrámu,
a říkal, že ta nejjednoduší jídla, jak na suroviny tak i na přípravu jsou ta nejlepší...

V indii to je ostatně hodně vidět,
čím se člověk nacpe, protože je tady velký horko,
takže jsou jídla, která vás absolutně sestřelí do tupého tamasu,
a jídla, po kterých se cítíte báječně lehce a přitom nemáte po dlouhou dobu hlad

Osobně jsem si to vyzkoušel před lety v Ramanašrámu s obyčejnou "rýžovou vodou",
kterou dávali zadaro sádhuům,
což je rozvařená rýže s nadbytkem vody,
stačl mi ráno jeden pohár a do oběda jsem byl nejen najezený, ale celkově i "lehký"

Takže si myslím,
že takováto sattvická strava může být velmi dobrou pomocí k tomu,
abychom zcela přirozeně a bez jakéhokoli úsili
spočívali ve své podstatě bytí !já jsem" bez přilišného ztotožnění s tělěm a myslí...

co vy na to ????

[Lída]

sattvická strava může být velmi dobrou pomocí... co vy na to ????

Jj, mám stejnou zkušenost - i tady se dá tak jíst a není přitom nutné věnovat vaření spoustu času
Navíc je to zdravé

Dostala jsem se k vegetariánské stravě právě přes to zdraví

Hodně ovoce a zeleniny, všech možných druhů, a jejich kombinace, nic smaženého, i s kořením nijak neplýtvám,
ale docela si pošmáknu; a když přijde na oběd někdo z přátel, ochotně si dá taky

Místo masa na různé způsoby připravený seitan (důvody, proč jsem přestala jíst maso, byly zdravotní - všechno dobrý mladý mi doktoři kdysi dávno zakázali, a o to starý jsem nestála ), uzené tofu ogrilovat na "škvarečky" místo slaniny... Stojí za to investovat do pravé originální sójové omáčky... na okně a v létě na balkoně mám spoustu bylinek na přichucení... výborný je třeba i náš staročeský libeček, nebo nať rukoly...

Jasně že vegetariánit u nás jde, je dost velký výběr surovin, to za totáče to bylo horší

[Jana]

No, nepozoruju, že by strava se mnou něco dělala, maximálně to dělá něco s tělem, ale určitě je dobré mu dopřát to nejlepší, ale co to je, to asi ví každé tělo osobně. Řekla bych, že univerzální recept neexistuje. N.Maharadž dával tělu co proto do těla, kouřil a jedl bůček a nějak mu to nepřekáželo.

Ale je fakt, že my doma většínou jíme "zeleninu se zeleninou", dušenou zeleninu obloženou syrovou zeleninou. A když vařím, jak říká manžel, pro "zájezdy", tak vařím obvykle normální českou klasiku.

[Lída]

Dík za nové vlákno, Petře.

Abych se vrátila k "Našeptávači" v nás - a k šanci postupně zmenšovat sílu jeho vlivu na nás. Dávní indičtí Učitelé cesty ke spokojenému žití v "Tady a teď" mluvili v přímé souvislosti s advaitou (např. v úvodu k Drg-dršya viveka) o rozvíjení buddhi (boddhi). Je to kvalita jasné, nezastřené mysli, ve které nemá "Našeptávač" sílu přivodit sebeztotožnění s pocity viny nebo s obavami, s jakoukoliv emocí nebo myšlenkou. Ty se jen objeví ... a zase za chvilku zmizí, protože v nás nevyvolaly žádnou další reakci - asi jako krajina, kterou sledujeme, jak ubíhá za oknem při jízdě vlakem. Nedošlo ani k posednutí vyvstalou emocí, ani jejímu odmítnutí a potlačení. Jen se klidně pozoruje... a za chvíli se sama ztratí.

Kvalitu buddhi ovlivňuje způsob, jakým reagujeme na situace, které nám život nepřetržitě přináší. Necháme-li se unést nějakou emocí, buddhi začne vibrovat hruběji a napříště máme menší šanci neztotožnit se s obsahem vědomí. Kvalita buddhi klesá úměrně tomu, jak často a jak silně se ztotožňujeme s myšlenkami a emocemi a necháváme se tak programovat svým odmítáním, odporem nebo chtivostí, - a úměrně tomu roste síla "Našeptávače". Současně se tak průběžně snižuje pravděpodobnost, že si svoje sebeztotožnění s obsahy vědomí napříště uvědomíme.

Mysl se s každou reakcí buď zprůzračňuje, nebo hrubne, nic mezi tím. Právě proto védy upozorňují, že "Nikdo, kdo se neodvrátil od špatného chování, nikdo, jehož smysly nejsou ovládány, jehož mysl není soustředěna čili jehož mysl není v klidu, nemůže tohoto Átmana dosáhnout pomocí inteligence. Tento Átman je dosažitelný láskou k Pravdě, odříkáním, přesným věděním a cudným životem nepřetržitě vedeným." Víc o buddhi je tady.

Sattvická strava prokazatelně snižuje bouřlivost našich reakcí, jsou provázené menšími emocionálními vzruchy. Je to vcelku pochopitelné, vibrace energií přijímané stravy naši energii ovlivňují - tak jako když se do nádoby přilévá buď čistá, nebo zakalená tekutina. Jak to na koho působí, je čistě individuální - většinou vegetariánský jídelníček přinese úlevu a snadnější práci s vlastní psychikou, jsou ale i výjimky, které žádný zvláštní rozdíl nepoznají.