You've trained yourself to face reality. You've trained yourself to tell the truth. You've trained yourself to tell it like it is. So in the beginning, these fantasies feel a little inappropriate, because it's like you're fooling yourself. Sometimes people will say, "Well, isn't this just denial?" And we say, we hope so! We hope that you are denying the absence that you do not want. And we hope that you are embracing the presence of what you do. But somehow the idea of denial has become a dirty word to you; like it is virtuous to face the reality of the horror of your own lives. And we would be ignoring anything that did not please us. We would get our eyes on what feels good.
Excerpted from the workshop in San Rafael, CA on Friday, March 9th, 2001
Vycvičili jste se k čelení realitě. Vycvičili jste se k říkání pravdy. Vycvičili jste se k povídání o tom, jak věci jsou. Takže, ze začátku tyto představy a sny vnímate trochu nepatřičně, protože to vypadá jako kdybyste klamali sami sebe. Někdy lidé říkají: "Dobře, a není to zase jen odmítání?". My říkáme: Doufáme, že ano! Doufáme, že odmítáte nepřítomnost, kterou nechcete. A doufáme, že přijímáte přítomnost toho, co chcete. Ale pro vás se ta myšlenka odmítání stala až sprostým slovem; je slušností čelit realitě hrůz vašich vlastních životů. A my bychom zatím ignorovali cokoliv, co nás netěší. Změnili bychom náš pohled na to, co je pro nás dobré.
