Naše šteští je v našich Vortexech

[Petr]

watta: no ja se ti stale snazim porozumet, ale stale jsem z toho zmatenejsi jak to teda doopravdy mas tak jeste jeden pokus
To ze s tim znecistenym morem je potreba neco udelat, posunout nekam jinam a kam, zjistujes jak? podle vetru, kostkou, kyvadlem? pocitam ze tak urcite ne

[vostalpetr]

Vy to sice všichni tvrdíte, že těmto všem třem věcem věříte, ale v praxi věříte něčemu úplně jinému a z každé věty vezdejší to úplně kape
.......................................................................................................................................

No to je prostě rozdíl mezi vírou či teorií na straně jedné,
a na straně druhé každodenní zkušenosti ztotožnění se s představou "já jsem osoba"

Kdybychom se na celou věc dívali z pohledu Zdroje, tak bychom nemohli třeba napsat: Naše šteští je v našich Vortexech,
nebot to je pohled osoby,
a at je ten pohled osoby sebeserioznější a třeba i sebesprávnější, tak je to jen hra, něco jako snová hra snové osoby
a snová osoba zná pouze a jen sen a jen velmi matně tuší, že je to ona sama (nikoli ovšem již jako osoba) kdo vytváří celej sen


Tomu nerozumím - ráda si to nechám vysvětlit. Třeba proto, že se snažíte být něčím jiným? Nebo máte pocit, že vám něco chybí a chcete to? Nebo je to jenom nějaká zábavná hra? Bůhví... Těžké porozumět
........................................................................................................................................

Nejspíš to bude tím vším dohromady,
osoba to prostě má takto dané,
(nikdy není spokojena s tím, jak věci jsou, ale vždy se vztahuje ke své představě jak by věci měly být)
a duchovní osoba to má takto SUPERDANÉ

[watta]

Hm, tak pak je možné prostě jenom to, že tuto snovou hru s vámi nesdílím, a je to asi vysvětleno, děkuji!!

I když musím říct, že diskuze s Petrem jsou zábavné, právě možná proto, že si tak málo rozumíme

Dříve jsem pochopitelně mívala soustavu kyvadýlek, které jako celek podávaly určité informace, ale protože jsem v rámci Heisenbergova principu neurčitosti časem nebyla schopna zjistit, kde vlastně která z těch kyvadýlek jsou , usoudila jsem, že jsem, že jakýkoliv output z takového orákula je pro mě informačně bezcenný - není od věci se tak alespoň čas od času postavit k celému světu

Ale jinak mě systém navazujících domněnek připadá docela zábavný - no schválně jestli Petře tobě taky

já v odpovědi na: a prave to me zajimalo jak se vyvijeji tve pocity a myslenky u te kourici lokomotivy, nebo ropne havarie v oceanu...

Takže samozřejmě že se okamžitě dívám, můžu-li s tím něco dělat, něco si na tom vzít, něco někam posunout a tak dále.

petr: To ze s tim znecistenym morem je potreba neco udelat, posunout nekam jinam a kam, zjistujes jak?

[watta]

nějak mi tam ta podtržení nejdou správně vetknout... tak už se snad podařilo...

v každém případě přes zjevný rozpor (případně pouze posunutí významu) mezi oběma zvýrazněnými slovy bych se ani nějak extrémně nebránila tomu výrazu potřeba - jestliže se u něčeho nachomýtnu, pak mohu předpokládat, že je mě tam potřeba - pokud ne, nenachomýtla bych se. ale třeba také není - leč to se obvykle člověk dozví ráz na ráz, nebo velmi rychle...

[watta]

pravda je ale, že já se dívám skutečně, mohu-li dělat

převedla-li bych to na stupnici pozitivní vs. negativní, tak by mohu-li bylo pozitivní, zatímco potřeba negativní (nebo tak bys tu "potřebu" vnímal, nebo ne?)

[Petr]

jj to slovicko jsem tam trochu nevychytal, ale i kdyz by v jine diskuzi by bylo asi podstatne, tak v teto otazce, nebo v tom kam smerovala, hraje pramalou roli. Otazka byla smerovana na to, ciste se zajimavosti , ze pokud nic nerozdelujes na pozitivni a negativni, zadouci a nezadouci, tak jak vis, jestli do te ropne skvrny mas prilit vice ropy, nebo nejakou odebrat, nebo se jit opalovat.

no a uplne puvodne me zajimalo, jaky mas system presvedceni o Zakonu pritazlivosti, pokud si myslis, ze pozornosti na veci je do reality nepritahujes, pokud z nich necitis strach, nebo jine negativni emoce. Protoze to je asi poprve co to slysim, tak jsem to chtel prozkoumat .

[vostalpetr]

ze pokud nic nerozdelujes na pozitivni a negativni, zadouci a nezadouci, tak jak vis, jestli do te ropne skvrny mas prilit vice ropy, nebo nejakou odebrat, nebo se jit opalovat.
...................................................................................................................................

Podle mě to dělení a vybírání si probíhá naprosto automaticky a je to tak normální věc, že tomu vůbec nevěnujeme pozornost a neprozkoumáme to.
Podobně to je i s vlastním sebeuvědoměním "já jsem", je to tak normální,že tomu nevěnujeme pozornost.

Nejsme si ani pořádně vědomi té naší vědomé části naší osobnosti,
o nějakém nevědomí či podvědomí nemáme vůbec páru a o intuici už pak nevíme vůbec nic,
a před tím celým cirkusem je pak POZORNOST, což je tak normální věc, že o tom nás nikdy v životě nenapadne ani přemýšlet, natož na to otočit svou pozornost (pozornost na pozornost)

[watta]

jj to slovicko jsem tam trochu nevychytal, ale i kdyz by v jine diskuzi by bylo asi podstatne, tak v teto otazce, nebo v tom kam smerovala, hraje pramalou roli. Otazka byla smerovana na to, ciste se zajimavosti , ze pokud nic nerozdelujes na pozitivni a negativni, zadouci a nezadouci, tak jak vis, jestli do te ropne skvrny mas prilit vice ropy, nebo nejakou odebrat, nebo se jit opalovat.

no a uplne puvodne me zajimalo, jaky mas system presvedceni o Zakonu pritazlivosti, pokud si myslis, ze pozornosti na veci je do reality nepritahujes, pokud z nich necitis strach, nebo jine negativni emoce. Protoze to je asi poprve co to slysim, tak jsem to chtel prozkoumat .

No tak to se nezlob Petře, ale pro mě hraje tento rozdíl právě tu zásadní roli. To je to, o čem neustále mluvím, a zde je rozdíl, na který se neustále snažím poukázat. Právě proto roli hraje. Ale nemyslím, že bys vůbec nevěděl, o čem mluvím. Představ si například, že ti doma praskne trubka vody, a voda z ní začne pod tlakem proudem tryskat. Co budeš dělat? Půjdeš a zavřeš uzávěr vody, zavoláš instalatéra nebo majitele domu, vytřeš již vylitou vodu, nebo si půjdeš udělat kafe a zapnout nejlépe nějaký elektrický spotřebič? A během toho, co to budeš dělat, budeš si dávat otázku, zda to, že ta voda praská, je negativní nebo pozitivní?

[watta]

A u tohoto příkladu mohu zůstat i v odpovědi na další otázku a odpovím opět otázkou, byť vpodstatě již jen rozvíjí moji otázku předcházející:

Když ti praskne doma ta voda (nemyslím plodová) , a ty to tedy nějakým způsobem (byť třeba i zapnutím onoho jmenovaného elektrického spotřebiče) budeš řešit, můžeš při tom zažívat nějaké pocity. Někdo začne klít a nadávat. Opravdu ses ještě nesetkal nikdy s žádným člověkem, který prostě jde, zavře hlavní přívod vody a zavolá instalatérovi a majiteli domu, aby se situace řešila dále, aniž by přitom "cítil nějaké negativní emoce"? Tomu se mi nechce věřit…

Pokud jde o zákon přitažlivosti, opakovaně a soustavně se snažím upozorňovat na to, že se netýká jenom osoby, kterou ty vidíš jako Já, a která začíná cosi jako svůj "život" vezdejším narozením a jeho smrtí. Což je ostatně jediný dostupný výklad vesmíru, v němž jsou otázky typu "Proč se děje zemětřesení v Číně" nebo "Jak může bůh dopustit války" zodpovězeny. Opravdu ti nepřipadá ani divné to, že si po celou dobu člověk tyto otázky, ve všech náboženstvích (s výjimkou domorodých přírodních, abych byla přesná) musí vymýšlet komplikované odpovědi na tyto otázky a zakládat celé školy různých filozofických a teologických směrů - new age nevyjímaje - které by člověka uchlácholily, že je to všechno v pořádku? Tedy, ne že by nebylo , ale vymýšlet si není nic potřeba. Všechno, co je, už tu je Stačí to žít Tím neříkám, že to někoho nemůže bavit - prostě si vymýšlet tyto abstraktní veličiny. Ale o Bohu ti to řekne asi tolik, jako že ve vakuu je gravitace - jenom se tím od toho všeho vzdaluješ.

[watta]

ze pokud nic nerozdelujes na pozitivni a negativni, zadouci a nezadouci, tak jak vis, jestli do te ropne skvrny mas prilit vice ropy, nebo nejakou odebrat, nebo se jit opalovat.
...................................................................................................................................

Podle mě to dělení a vybírání si probíhá naprosto automaticky a je to tak normální věc, že tomu vůbec nevěnujeme pozornost a neprozkoumáme to.
Podobně to je i s vlastním sebeuvědoměním "já jsem", je to tak normální,že tomu nevěnujeme pozornost.

Nejsme si ani pořádně vědomi té naší vědomé části naší osobnosti,
o nějakém nevědomí či podvědomí nemáme vůbec páru a o intuici už pak nevíme vůbec nic,
a před tím celým cirkusem je pak POZORNOST, což je tak normální věc, že o tom nás nikdy v životě nenapadne ani přemýšlet, natož na to otočit svou pozornost (pozornost na pozornost)

Ano, přesně tak. A toto "automaticky" je dáno tím, co je mimo to, co vnímáme jako tu naši "osobu" - a známe (jsme schopni naším vnímáním identifikovat jako Já - a tam patří ovšem i ta nevědomá část) jenom její pohnutky, ale ne pohnutky našeho Já jako celku - leč ty nás vedou k těmto "automatickým" již tedy naprogramovaným aktům. Jsem to stále já, ale není to jenom to Já, které tvoří tento pozemský život, který takto vnímám. Je to i všechno, co jsem byl já jak v tomto světě předtím i potom, tak "mimo" tento svět (i když to dělení je opravdu jenom pomocné).

Část toho, co všechno je mé Já v tomto světě, dnes už známe, k tomu doporučuji třeba toto:
http://www.youtube.com/watch?v=toRIkRa1 ... 3&index=21
http://www.youtube.com/watch?v=iUyEmr1o ... re=related
http://www.youtube.com/watch?v=d9SB0teM ... re=related
http://www.youtube.com/watch?v=Kc7LXkue ... re=related
http://www.youtube.com/watch?v=peGDaBcp ... re=related

[AlfaScorpii]

A během toho, co to budeš dělat, budeš si dávat otázku, zda to, že ta voda praská, je negativní nebo pozitivní?

Využiji toho, co napsal vostalpetr - nebudu si dávat otázku, dle zkušeností automaticky a okamžitě rozodnu, že je to nežádoucí a proto půjdu uzavřít přívod vody. Kdybych to označil jako žádoucí, tak bych ji asi nechal prskat dál, že ano. A kdybych neměl žádné kritérium, které by mi tuhle jednoduchou věc mělo rozhodnout, tak pak bych tam stál jak tvrdé Y a civěl na prskající vodu, protože bych nevěděl, co to vlastně znamená.

Chápu, jak to asi myslíš. Sekundárně samozřejmě (a většinou s odstupem) mohu pak vzít vše za pozitivní, či žádoucí, protože to slouží k tomu, abych si z toho třeba vzal nějaké ponaučení. Např. že se příště mám víc zaměřovat nachtěné věci a nebýt takovým katastrofistou. Nebo z čistě pragmatického hlediska, že mě to aspoň donutí konečně kompletně vyměnit ty 50 let staré rozvody v domě. Nebo klidně jako dalši trest všemohoucího Boha za můj hříšný život a popud k vydání se na cestu pokání . To už záleží na konkrétním jedinci, jakou filosofii si na to našroubuje. Ale v zásadě, když se člověk rozhodne něco dělat, tak je to vždy na základě vlastních preferencí, které vychází ze stupnice žádoucí - nežádoucí.

[Petr]

Ano myslel jsem presne to co psal Alfa. I kdyz jedname automaticky, tak to neznamena, ze tam nemame +/-, ale to ze to +/- mam tak zazite, ze nad tim nemusime premyslet. Jedna moznost je, ze uz jsme bud nad tim premysleli tolikrat, ze to dal neresime nebo to mame proste prevzate, Abraham rika treba vibracne v dobe tehotenstvi, pripadne kdyz jsme jeste uplne mali..vzorce mysleni a pak i chovani..

Samozrejme netvrdim, ze vsechno musi mit nejake znamenko . Ani ze vsem vecem je musime vedome a neustale davat. Ani netvrdim, ze vec ma jen jedno ze znamenek . Ani ze jsou jen znamenka + a -, je to velka skala zadouciho a nezadouciho, jejich intenzity a neintezity. Ale pro zjednoduseni, se toho zuzeni myslim muzeme dopustit .

[Jana]

Spíš by se dalo říct, že to + je to, co je v souladu s proudem života, v souladu s naší vnitřní pravdou, která nás směřuje tou nejlepší cestou, kterou lze jít.
Ať se objeví jakákoliv situace, tak vždy je tu nějaké východisko, které by se dalo označit jako nejpřijatelnější a tedy jako +. Pokud v nás není žádná rezistence, jsme-li pravdiví, tak život plyne ve směru samých +. A jít směrem "-" nás ani náhodou nenapadne.

Proto žít v souladu s vnitřní pravdou znamená, že náš život je veskrze pozitivní šťastná záležitost, ve které na negativitu vůbec nenarážíme.

[watta]

S tím bych souhlasila plně

Jinak vibrační doba těhotenství je velice zajímavá, ale rozhodně nepokrývá celou vibrační dobu, a o zautomatizování znamének zde nejde - respektive jde také, ale to jsem na mysli neměla. Možná jsem použila příklad, v němž již víme, z čeho máme na výběr, a měla jsem použít nějaký příklad s něčím, s čím se setkáváme poprvé. Ten ropou zatavený oceán je tomu už mnohem blíže, ale stále to není přece jenom ono - nevím teď, jestli víš, co mám na mysli. Třeba u toho ropou zalitého Mexického zálivu spoustu věcí nevíme - takže se tam mohou bakterie žeroucí ropu rozrůst natolik, že se z nich stanou budoucí hlavní obyvatelé Země - a my to můžeme nějakým naším přístupem ovlivnit, třeba urychlit, zpomalit, posunout a tak dále - toto jsem měla na mysli. Zacházíme s něčím, co naši vibrační realitu rozšiřuje, nikoli s něčím, co bychom od sebe opisovali. Děláme v tu chvíli to, co můžeme dělat. A co můžeme dělat je to, co nás napadne. A napadne nás to, co udělat máme. A máme udělat to, čím jsme. Pes jitrničku sežral, ale doufám, že je to z toho zřejmé? Nebudeme dělat všichni totéž, že? To jsou posvátné okamžiky - děláme prostě to, čím opravdu jsme - ani si vlastně nemůžeme vybrat na základě pouťových vibračních dispozic, které nám poskytuje tento lidský pouťový život - jsme konečně sami sebou. Jiná je situace, když se setkáváme s něčím, co již víme, co udělá. A proto jsou všichni řidiči sérioví vrazi, ale někteří vraždí vědomě, zatímco jiní nevědomě. Tak takhle asi tak nějak. A to pochopitelně souvisí s odlišnou výbavou každého člověka. Ale to, že ty splodiny okrádají planetu o kyslík a to, že ty těžké kovy způsobují v buněčných membránách určité reakce, je taková realita, jako například, že teče ta voda z toho prasklého potrubí. A to, že neluskneme prsty a v minutě nezměníme náš karburátor v kyslík produkující mašinku (například), je otázka vibračního nastavení celkového, nikoli toho, které jsme si schopni uvědomovat a vnímat jako "já-člověk".

[watta]

Nicméně ty chybějící emoce se vyskytují v obou uvedených příkladech, v těch, v nichž vycházíme ze zažitého potenciálu i v těch, kde více tvoříme. Tedy ony tam být mohou, ale ... proč by tam byly? Vždyť by to celé jenom komplikovaly...

[Petr]

Jana: jj s tim take souhlasim.
Vsichni vlastne automaticky a neustale voli to +. a proto to + nejak nekde musi mit. Neznam nikoho kdo by vedome volil -, ale znam ty co - venuji pozornost.
Tedy mluvim o tom malem subjektivnim osobnim plusu.

[Jana]

Neznam nikoho kdo by vedome volil -...

Neznáš? Tak to jsi šťastný člověk. Kolik lidí dělá to, co je nebaví, kolik lidí se přemáhá, překonává a nutí se do něčeho, jen protože si myslí, že to je správnější ? Kolik lidí by se na spoustu věcí nejraději vykašlalo a přesto se štvou, protože se to od nich očekává...
Jejich motivací není skutečná láska a radost ze života, ale představa, že když se přemohou, budou přijatelnější a pak si jednou budou moci dovolit být šťastní.
To skutečné + totiž Ti lidé nehledají v srdci, ale v hlavě. Srdce jim říká -, ale oni poslouchají hlavu, která říká +, proto trpí a je v nich rozpor, rezistence, odpor. Rozpoznat správné + umí svou radostí jen srdce.

[Petr]

jj samozrejme mas pravdu ja to myslel tak, ze i kdyz nekdo voli to sve -, tak tam musi byt zakonite nejake jine +, kvuli ktereme to voli. klidne to muze byt strach ze zmeny. tj. to plus u te jinak minusove varianty je to, ze tam neni zmena a je tam tedy pro neho jistota a tedy plus..
ono je to to mnohem slozitejsi, protoze zadna ta situace nema jeden aspekt a uz vubec ne vsechny se stejnymi znamenky a ani ne s nejakymi prirazenymi znamenky stejnymi pro vsechny. Chtel jsem rict, ze to co volime je vzdy to nejvetsi plus, nebo z jineho pohledu to nejmensi minus

[Jana]

Chtel jsem rict, ze to co volime je vzdy to nejvetsi plus, nebo z jineho pohledu to nejmensi minus

Tohle uvědomění je úlevné a zjištění, že je vlastně jedno, co volíme, nás může osvobodit od chtění volit správně a tak se nakonec můžeme osvobodit od diktátu ustarané hlavy a dát plnou důvěru radosti a naplnění v srdci.

[watta]

Jana: jj s tim take souhlasim.
Vsichni vlastne automaticky a neustale voli to +. a proto to + nejak nekde musi mit. Neznam nikoho kdo by vedome volil -, ale znam ty co - venuji pozornost.
Tedy mluvim o tom malem subjektivnim osobnim plusu.

Tak si mě prosím škrtni z toho "všichni" Generalizace jsou k ničemu, fakt V praxi vůbec nefungují. Tak, jak to popisuješ ty, by to fungovalo, kdyby se Bůh stával vesmírem a každou jeho částečkou znovu a znovu v každý okamžik - ovšem právě v takový, který si ty jako člověk právě a zrovna určíš. Pak v takovém okamžiku používáš to, čemu říkáš rozhodování (jak bláhové). Pak bys ale po smrti opravdu umřel, protože tvoje existence by byla vázáná na tyto výhradně lidské okamžiky.

Jinak k tomu šrktání - já do druhých lidí nevidím v tom smyslu, že bych pozorovala, jaká mají plus a neplus v rozhodování při tom, když si jdou vařit kávu, ale vím jistě, že každý je sám sebou (někdo se jím snaží nebýt, někteří dokonce stůj co stůj). Takže dělá, co dělá. Je, co je. Obecně nic jiného není, než to, co je, neexistuje (protože to, co není, není, ale to už zase nemluvíme o "zemi"). A vím jistě, že jsou lidé (nejenom já), které plus a mínus ve většině případů vůbec nezajímají, protože většinou ani neexistují. My musíme nejdřív plus a mínus vytvořit, abychom si s nimi potom třídili realitu. Nejsem jediná, kdo používá jiný třídící aparát, byť tento pochopitelně taky znám. Takže tvoje věta "neznám nikoho, kdo by vědoměm volil -", je nepoužitelná pro lidi, kteří nevolí mezi + a -. Většina lidské pouti je jako když máš před sebou jedličku nebo borovičku - oba nastrojíš na vánoce stejně pěkně, když budeš chtít, a oba, když je vyrveš ze země, jednou po vánocích uschnou.