Jana píše:watta píše:pokud jde o vaření, myslím, že můžu směle říct, že jsem opravdu dobrá kuchařka. ale jak to myslíš s tou vizualizací a vařením, to opravdu nechápu, jak spolu souvisí. vizualizace je něco si představovat.
Pečení buchet provází vizualizace buchet neikoliv knedlíků.
aha, tak to jsem při vaření nikdy nedělala. ani si to nedokážu, upřímně ,představit. naopak dychtivě očekávám, jaký bude výsledek (nikoli jak bude vypadat) a jsem v okamžiku přípravy každou chvíli v tom okamžiku přípravy - tedy nikoli v jeho konci. už jsem to taky někde psala - právě proto si myslím, že jsou skvělí kuchaři spíš muži - jejich schopnost soustředění se právě na ten jediný okamžik (čili jak se říká naopak, že nejsou tak multitasking
) je totiž ohromující.navíc to jídlo vždycky dopadne právě tak, jaký člověk zrovna je. vnucovat mu vlastní představu o tom, jak má vypadat, to si upřímně vůůůbec nedokážu představit, že bych dělala, to vnímám, jak se nad tím teď zamýšlím, skoro jako opravdový "hřích"
já si od něj beru. nechávám ho být, čím je a prostřednictvím mě, mého spolubytí v těch okamžicích, se stává svojí transformací. nemůžu používat svoji představu. to je jako kdybych chtěla po druhém člověku, aby byl nějaký, protože si ho budu nějak představovat. no to taky nejde. a taky teda ani vůbec nefunguje... to zní strašně fantasmagoricky 
ale pravda je, že jídlo je opravdu rituál watta píše:á jsem mluvila ale o smrti, jako o konci tohoto těla, kterého si tak nevážíš...
Víš o mně, Wattičko, víc, než vím o sobě já, takže náš dialog si můžeš dopovídat nejlíp sama.
[/quote]nevím o tobě vůbec nic, jak jsi na to přišla?
