Takze dneska mam trosku casu a mohl bych zde dal sirit osvetu o Tolleho uceni. Naposledy jsem se venoval tomu odkud se bere ten vnitrni hlas ktery nam porad zvuci v hlave. Dotknul jsem se minulosti (vychova, kultura, vzdelani, atd..atd.)
Dneska bych chtel trosku priblizit co tento hlas chce porad resit, to k cemu by se mel pouzivat a k cemu by se pouzivat nemel. Jinymy slovy k cemu je mysl urcena a k cemu neni.
Nase mysl nas neustale bere pryc od PRITOMNEHO OKAMZIKU. Nejen ze se nase mylslenky opakuji jako magnetofornove pasky (Vsimnete si toho), ale to cim se mysl zabyva je bud minulost nebo budoucnost. Jinymi slovy nase mysl se odmita zabyvat tim co je prave TED, ale neustale zabiha kamsi do minulosti a nebo budoucnosti.
Kdykoliv jste pohrouzeni v myslenkach vyhybate se realite nechcete byt tam kde jste - tady a ted.Co mysl hleda v mimulosti ? vetsinou jsou to myslenky typu: "Co jsem to udelal? Proc se to stalo? To se mi nemelo stat " Jsou zde neodpustene krivdy nekdo nam neco udelal a mi se pres to nedokazeme prenest.Nekdo nam neco rekl a nam to porad tak vadi.
Neco spatneho jsme provedli a my mame vycitky svedomi. Smrt blizkeho - tohle je muj pripad. Umrel mi otec a tahle ta myslenka se vracela nekolikrat denne a pokazde ve me vyvolala silny pocit uzkosti/litosti a tento pocit mohl pretrvat po dlouhou dobu. S tim se samozrejme spustil dalsi proud myslenek a otazek ktere vyvstavali a nabalovali se na tu puvodni. Dnes se tomu smeju. Nesmeju se tomu ze otec zemrel i kdyz i na smrt se divam uplne jinak, ale smeju se moji mysli ktere mi je schopna tuto myslenku predhazovat porad dokola a znova....
a znova se me snazi udelat nestastnym. Cinicke ? Ne vubec. Nase negativni emoce ktere si zpusobujeme sami (jak jsem zninil emoce jsou uzce napojene na myslenky) litost, zlost, smutek, strach nikomu nepomuzou a tim mene tem mrtvym. Ale o smrti zase jindy.
Co nase mysl hleda v budoucnosti ? Dve velice caste veci. Bud NADEJI a nebo je zde STRACH z budoucnosti. Nadeje je celkem prosta vec. Nadeje na to ze jednou budu stastny, nadeje na to ze jednou budu bohaty, nadeje na to ze jendou budu zdravy, nedeje na to ze si jednou najdu lepsi praci.
A ted prijde strach .... strach z toho ze se nic z toho nestane, ze nebudu stastny, ze nikdy nebudu mit deti, ze nikdy nebudu bohaty, ze se nikdy nevdam. Tohle je teprve zacatek. Touto myslenkou to vetsinou vsechno zacina. Napr: myslenka typu nikdy se nevdam - myslim si ze jista cast populace trpi touto chorobou a tahle ty myslenka je napada ve dne v noci. Od ni je jenom kousek k myslence typu Proc ja husa jsem tenkrat nezustala stim nebo onym a dalsi myslenka no jo ale byla bych snim stastna?? Kdyz ja jsem mu tenktrat nemohla odpustit jak se zachoval ...atd atd atd ..nebo jinak: .... z maleho potucku mame velice silny proud myslenek ktery nas bere kamsi uplne jinam. Bere nas pryc od toho co je. Bere nas od pritomneho okamziku.
Rozdeleni zivota na minulost, pritomnost, a budoucnost je jen umele. Minulost a budoucnost jsou jen abstraktni pojmy. MINULOST EXISTUJE POUZE VE VZPOMINKACH.
Vsechno co se odehralo v minulosti se stejne stalo v pritomnem okamziku. A vsechno co se stane se zase stane v pritomnem okamziku. Zivot nebyl nikdy jindy/ jinde nez TADY A TED. JE TO POUZE NASE MYSL KTERA SE NAM SNAZI NAMLUVIT ZE TOMU TAK NENI.
Prijmout odpovednost za nynejsi okamzik znamena nebranit se pritomnosti. Znamena to byt v souladu se zivotem.
Uvedu zde to jak mi tohle funguje v praxi. Drive jsem neustale cekal na to az zacnu zit
. Cekal jsem na zivot az konecne prijde. Kdyz jsem dosahnul jedne mety uz jsem chtel byt na druhe mete. Moje myls me brala do budcnosti a snazila se mi namluvit ze budu spokojeny az budu mit/dokazu tohle nebo tamto. Proste jsem neustale cekal na to az zacnu zit. Silene. Dnes si uvedumuju ze zivot je tady a ziju prave ted. Neutapim se v neustalych obavach z toho co bude - tohle byla moje specialita. Co bude..to bude. Pokud jsem ted tady a nekdo z mych blizkych je jinde ...treba podnika dalekou cestu do exoticke zeme neztracim se v obavach a pohadkach co by se mu vsechno mohle stat ! Co kdyz spadne letadlo, co kdyz ..co kdyz...co kdyz....co kdyz.... NE NE NE NE !
To je odmitani pritomnosti. Obcas podkavam lidi kteri uz ani neznaji nic nez strach. Vcera jsem byl u holice a prisla tam pani s malym chlapeckem. Byla to jeho babicka. Kdyz jsem videl jeji ustaranou tvar ...pochop myli ctenari ustaranou z toho co by se MOHLO stat tak mi ji bylo lito. Na kluka se divala jak si tam hraje s autickem a OCEKAVALA JENOM TO NEJHORSI. Myslite ze byla tady a ted ? Mylsite ze si byla vedoma myslenek ktere tento strach zpusobuji. Ja vim ze ne.
A ted k tomu k cemu je stvorena nase mysl: chcete neco naplanovat, s nekym se sejit ...napr: zitra v 5 v restauraci XYZ ? atd. Tak k tomuto je mysl. Pokud to naplanujeme a zapiseme do diare tak zde to konci.
Pokracovani priste.