dethealbe píše:
OK, a proč existuje systém, v kterém musím hledat důvody, abych se cítil dobře? A proč v něm existuje možnost se vůbec cítit špatně? Dokonce tak špatně, že by člověk radši umřel, než to snášel? A proč ty jeho negativní pocity můžou mít takový vliv, že si tím způsobí trvalé a nezměnitelné následky, což člověka uvrhne do ještě negativnějších pocitů?
Mimochodem já systém ani nemám potřebu kritizovat, já chci jen vědět, proč funguje tak, jak funguje, čímž by se rozptýlilo moje nepochopení jeho procesů. Třeba bych ho potom začal obdivovat.
Mimochodem, taky jsem se snažil aplikovat Abrahamovo učení. ale čím víc jsem se snažil cítit dobře, čím víc jsem se snažil zaměřovat na myšlenky, při kterých bych se cítil dobře, tim míň se mi to dařilo. A nakonec mě potkaly velice nepříjemné životní události, že jsem začal mít pocit, že si to celý je jen od zdroje takový joke.
Ahoj dethealbe
Mám za to, že každý z nás si jednou začne tyto otázky ohledně utrpení a smyslu toho všeho, klást.
Taky jsem se tak ptala. Když stojíš tváří tvář velké bolesti a utrpení, ať už se jedná o fyzické či psychické, a máš už prohloubené vnímání, tak to snad ani jinak nejde. Vzpomínám dobře na dobu (není to tak dávno), kdy mne to mohlo doslova rozervat.
Nenašla jsem odpověď, proč je systém tak nastaven, jak je nastaven. Nacházím jen mapu, jak funguje a že určitá akce nese určitý důsledek a že destruktivní způsoby projevu přináší bolest všem co jsou toho účastni a že jsou tzv. životu neprospívající, způsobují bloky v přirozeném proudění tvůrčí síly v systému a ten se je neustále potom snaží zviditelnit, aby mohlo dojít k uvolnění. Metod, které přinášejí harmonizaci je spousta. Tak se orientuju na ně.
Základem je tedy vnitřní změna úhlu pohledu. Kupodivu to ve finále vede ke smíření s tím, že systém funguje tak jak funguje a na mně je, naučit se v tom orientovat a zařídit se podle toho a dělat co mohu nejlíp a jak mohu, abych utrpení záměrně nevyvolávala a pokud je mi dostupné cokoliv udělat, aby došlo k jeho ukončení, tak to udělat. I s tím, že se stává, že i já někomu ublížím, i když tam záměr k tomu není.
Zaměřovat se na myšlenky, abych si plnila osobní přání a přitahovala si to chci a jak to chci, abych se pak cítila dobře, u mě také selhala a dovedla mne ke stejné zkušenosti co tebe. Nejspíš proto, že jsem toto dělala z pozice omezeného lidského vědomí a pak není možné postihnout celek. A že se u mne jednalo pouze o uspokojování vyvstávající touhy a to je nekonečný proces, který nepřináší vnitřní naplněnost, zcelení a klid a mír bez podmínek.
Takže mne to dovedlo nakonec k tomu,
že sice nikdy nepochopím, proč systém funguje, tak jak funguje, ale že se s tím lze vyrovnat a že "za tím vším" je COSI kde se dá zakotvit a vnímat skrze TO a to je pro mne neskutečná úleva.
Otázkou Proč je svět takový jaký je ? se v pár týdnů zpátky zabývala například i Marta Jansen viz
viewtopic.php?f=22&t=1824&start=60#p12578"My všichni procházíme takovými životními "zkouškami" a zdá se, že my, kteří "pracujeme" se světlem či pro světlo jsme zasaženi nejvíce. Přiznávám, svoji naprostou bezmocnost; jedina "zbraň" či "moc", která se za ta léta proti tomu vyvinula byla, že se člověk naučil věci přijímat a musel se učit s různými vecmi žít, tedy s tím, že se život nevyvíji vždycky podle našich představ. Že ať děláme cokoliv a jakkoliv dobře či špatně, z našeho pohledu či z pohledu jiných, výsledek naší práce závisí pouze na podpoře přírodního zákona, protože my vlastně nic neděláme, tedy nejsme v pozici osobního konatele. Ať se snažíme jakkoliv, nemáme nikdy ve skutečnosti vliv na to, co bude následovat. Jediné je, že musíme všechno odevzdat, protože nas život učí, že nic není v našich rukou."
Marta se také dlouho nemohla vypořádat s utrpením lidského života, píše o tom otevřeně na českém blogu viz
http://bytismartou.blog.cz/ pomohlo jí s tím, až setkání se Samarpanem:¨¨
"Rozpouštění individuálního vědomí v nekonečném bytí vedlo k dlouhotrvajícím obdobím splynutí s Boží Láskou, rozlévající se v nekonečné šíři. Tato všeobjímající Láska bez hranic, plodící jen Lásku samu, zastínila vše, co si člověk jen dokáže představit pod pojmem jejího ideálu. Přesto docházelo ještě ke znovuztotožňování, protože utrpení nebylo plně akceptováno jako součást lidského života.
Teprve Samarpan, ukázal Martě
vzácnost Bytí v Míru se vším, Co Je. Prostřednictvím Samarpana, který je žákem Osha, Papajiho a Gangaji,
došlo k poznání, že bolest světa, která byla zároveň její vlastní bolestí patří a bude patřit vždy neoddělitelně k lidským zkušenostem, a že je třeba ji i z celého srdce akceptovat. Uprostřed každé emoce našla Marta Klid a Mír všeobjímající nekonečné skutečnosti ducha."
Moc ti přeju, aby si, sám v sobě, došel klidu a míru
Jak říká E.Tolle, nesmíme vidět pouze fragment, ale celý obraz. Takže třeba opravdu pár desítek mučedníků přiměje pár tisíc ostatních, aby tolik nechlastali 
takže těžko ti mohu odpovědět, představa nacházet se v kouli mne nijak neláká, bylo by to pro mne zřejmě svazující 
