Zdeněk píše:Nic píše:texty (...) – nejsou teorií
Nejsou-li texty teorií, pak co jiného zbývá, než aby texty byly praxí?
Přečíst či citovat texty o plavání neznamená umět plavat. Texty o plavání mohou být nápomocné, pro většinu lidí i nezbytné, ale bez plavání ve vodě se prostě nikdo plavat nenaučí. Je bláhové si myslet opak.
Zdeňku, máš pravdu, že číst o plavání není totéž co plavat. Skvělá analogie. Jenže, co když některé texty nemusí být jen suchou teorií, ale spíše samotnou vodou, která zve k ponoření?
Před více než 30 lety mi četba
Aštávakragíty přinesla přímou ochutnávku toho, k čemu slova jen ukazují. I když tenhle prožitek tehdy zmizel, zůstalo potom jasno, o co jde. Postupně jsem si uvědomovala, že z textů Probuzených nevyzařuje jen informace, ale živá esence – láska a ticho, která naviguje pozornost za slova samotná.
Něco jako prst ukazující na měsíc, který mě vedl k tomu, abych se podívala kam slova Probuzených směřují. A tahle zkušenost časem dozrála v trvalé rozpoznání toho, co je neměnné v bdění, snění i hlubokém spánku beze snů.
Takže jasně, čtení o plavání nenahradí plavání. Ale některé texty, jako jsou například Promluvy Probuzených, nejsou jen návodem. Jsou spíše živým přenosem, který může čtenáře "hodit do vody" přímého prožitku.
Proto pro mě tyhle texty nejsou teorií. Jsou radostným pozváním ke svobodě. Nepochybuji, že ten, kdo je čte otevřeným srdcem, objeví v sobě přesně to místo, odkud samy vyvěrají.
Ostatně i sám Nisargadatta uznává možnost působení kvalitní duchovní literatury, když píše:
"..každá řádka této knihy vyhladí čtenářovu nevědomost o svém Pravém Já a vynese na povrch Pravou přirozenost jeho Bytí."A dávám si setsakramentsky záležet, aby na Poradně byly jen texty, které navigují k tomu co v ochutnávce kdysi nabídla Aštávakragíta. Proto jsou teď diskuze, které by mohly být matoucí, jinde. Ne, že by běžný povrchní pohled byl špatný, ale jestli má někdo touhu a odvahu směřovat k poznání Pravdy, ať není ničím rušený.
