Jak prakticky aplikovat zákon přitažlivosti v každodenním ži

[pepakopriva]

Ahoj všichni,
dlouho už čtu o zákonu přitažlivosti a sleduju Abrahamova videa, ale stále se mi nedaří aplikovat toto učení konzistentně v každodenním životě. Teoreticky všemu rozumím, ale praxe je jiná.
Konkrétně se potýkám s těmito situacemi:
Ráno - Snažím se začít den pozitivně, ale jakmile si pustím zprávy nebo vidím něco negativního, tak se mi nálada hned zhorší a pak celý den "lovím" tu správnou vibrace zpátky.
V práci - Když mám stres nebo konflikty s kolegy, tak se snažím "změnit story" jak říká Abraham, ale ty negativní emoce jsou tak silné, že se mi nedaří přejít do lepšího pocitu.
Vztahy - Chci přitáhnout harmonické vztahy, ale pak se chytím do pastí jako "proč se ten člověk tak chová" nebo "proč mi neodpovídá na zprávy" a zase jsem v odporu.
Rád bych se zeptal:

Jaké máte konkrétní rutiny, které vám pomáhají udržet si vysokou vibraci během dne?
Jak se rychle "dostat zpět na track", když se ocitnete v negativních emocích?
Máte nějaké praktické tipy pro manifestaci konkrétních věcí? (Píšete si, vizualizujete, meditujete?)
Jak se vyrovnáváte s pochybnostmi typu "a co když to nefunguje" nebo "možná si to jen namlouvám"?

Vím, že každý má svou cestu, ale byl bych vděčný za vaše zkušenosti a praktické rady. Jak dlouho vám trvalo, než jste začali vidět opravdové změny?
Předem díky za jakékoliv sdílení!

P.S. Možná by bylo zajímavé, kdybychom si tady vyměňovali i konkrétní úspěchy - ať vidíme, že to opravdu funguje.

[Paradoxy]

Zkus odpovědět sám sobě co nejupřímněji na tuhle otázku: Co od toho učení očekávám?

[Nic]

Ahoj Pepo,

poznávám zákon přitažlivosti podobně jako Ty, ale moje zkušenost je, že dokud jsem na vše nahlížela skrze ego – tedy skrze příběh „já a moje touhy, já a moje problémy“ – pořád to byl boj. Touha a negativní emoce jen posilovaly pocit nedostatku.

Postupně jsem zjistila, že klíč není v tom, mít vše pod kontrolou, ale v důvěře. Když jsem se přestala zabývat tím, co nechci, a začala se odevzdávat do větší moudrosti – nazývám ji Boží láskou – změnilo se úplně všechno. Najednou se přání plní ještě dřív, než na ně pomyslím, a život plyne s lehkostí.

Možná to zní jednoduše, možná až naivně – ale opravdu to funguje. Z mé zkušenosti se zákon přitažlivosti stává přirozenou součástí života teprve tehdy, když dovolíme, aby vedla Láska, nikoliv strach ega.

[Zdeněk]

Zajímavá otázka, Buddha v AN 3.128 doporučuje zahořklému mnichovi, aby střežil tvé oči a uši a omezil své smysly. Pak "mouchy" – dotěrné a zkažené myšlenky – ho nebudou trápit.
Nicméně Buddha zmiňuje i další příčinu - touhu. Což asi bude trochu mimo Abrahamovo učení.

Ráno to mám podobné - jsem pozitivně naladěný, ale v průběhu dne se to zhorší (podle mimozemšťana Ra jsou spánek a sny jedinou branou, kdy s námi naše vyšší já může komunikovat/léčit). Bez spánku bych se asi zbláznil, v tomhle blázinci.

Do nedávna jsem si myslel, že nízkým vibracím se dá čelit, projít bahnem a nezašpinit se. Možná jo, ale je to špatná cesta. Jak učí Jirka Ledvinka - prostě pokrčit rameny, říci, že to máš jinak a nevěnovat se těm věcem, těm lidem.
Nelze totiž odstranit něco tím, co je ono samo, ale jen druhově stejné to ono samo může identifikovat. Vyšší já tyto identifikace, tato ztotožnění, nemá, tedy se o ně nestará.

[Paradoxy]

Zdendo, tys odpověď na moji otazku nakousnul Nech ale Pepu, ať si na to přijde sám

[Nic]

Zajímavá otázka, Buddha v AN 3.128 doporučuje zahořklému mnichovi, aby střežil tvé oči a uši a omezil své smysly. Pak "mouchy" – dotěrné a zkažené myšlenky – ho nebudou trápit.
Nicméně Buddha zmiňuje i další příčinu - touhu. Což asi bude trochu mimo Abrahamovo učení.

Ráno to mám podobné - jsem pozitivně naladěný, ale v průběhu dne se to zhorší (podle mimozemšťana Ra jsou spánek a sny jedinou branou, kdy s námi naše vyšší já může komunikovat/léčit). Bez spánku bych se asi zbláznil, v tomhle blázinci.

Do nedávna jsem si myslel, že nízkým vibracím se dá čelit, projít bahnem a nezašpinit se. Možná jo, ale je to špatná cesta. Jak učí Jirka Ledvinka - prostě pokrčit rameny, říci, že to máš jinak a nevěnovat se těm věcem, těm lidem.
Nelze totiž odstranit něco tím, co je ono samo, ale jen druhově stejné to ono samo může identifikovat. Vyšší já tyto identifikace, tato ztotožnění, nemá, tedy se o ně nestará.

Zajímavě jsi to propojil. Buddha i Abraham vlastně mluví o tomtéž, jen jiným jazykem – o práci s pozorností. Když Buddha doporučuje střežit smysly, jde o to, aby se mysl zbytečně nekrmila dojmy, které ji stáhnou dolů. Abraham by řekl totéž: „nevěnuj pozornost tomu, co snižuje vibraci“.

Například když:

..."...jakmile si pustím zprávy..."

Nepouštět si zprávy....

Touha, o které mluví Buddha, je opravdu klíčová.

Touha z ega („chci, protože to nemám“) posiluje nedostatek.

Touha ze srdce („rád bych, protože to je přirozené vyjádření mé duše“) je naopak proudění, které vibračně zvedá.
Abraham to nazývá „alignement“ – touha, která je v souladu se Zdrojem.

A máš pravdu i s tím, že bahnem projít bez újmy je spíš iluze. Naše pozornost je jako voda – cokoliv zaléváme, to roste. Proto to Ledvinkovo „pokrčit rameny“ funguje: je to prosté odtažení pozornosti od toho, co neslouží.

Možná tedy nejde o to bránit se „nízkým vibracím“, ale prostě se jich přestat účastnit. Vyšší Já je ani „neřeší“, protože ono stojí mimo dualitu. A když se ladíme na něj, přestává být potřeba s čímkoliv bojovat.

[Zdeněk]

Zdendo, tys odpověď na moji otazku nakousnul Nech ale Pepu, ať si na to přijde sám

A co jsem to tedy nakousnul?

"To musí skousnout každý sám", napíšeš. Nikdo ale nemůže sníst sám sebe.

[Zdeněk]

Zajímavě jsi to propojil. Buddha i Abraham vlastně mluví o tomtéž, jen jiným jazykem – o práci s pozorností. Když Buddha doporučuje střežit smysly, jde o to, aby se mysl zbytečně nekrmila dojmy, které ji stáhnou dolů. Abraham by řekl totéž: „nevěnuj pozornost tomu, co snižuje vibraci“.

Například když:

..."...jakmile si pustím zprávy..."

Nepouštět si zprávy....

Touha, o které mluví Buddha, je opravdu klíčová.

Touha z ega („chci, protože to nemám“) posiluje nedostatek.

Touha ze srdce („rád bych, protože to je přirozené vyjádření mé duše“) je naopak proudění, které vibračně zvedá.

"chci, protože to nemám" a "rád bych, protože to je přirozené vyjádření mé duše" je v obou případech chtění někoho, já egoistického či božského.

K tomu Buddha praví:
„Proto, mniši, jakákoli hmota [tělesnost]… pociťování… vnímání… formace… vědomí - ať minulé, budoucí či přítomné, vnitřní či vnější, hrubé (olárikam) či jemné (sukhumam), nízké (hínam) či vznešené (panítam), vzdálené (dúre) či blízké (santike), veškerá hmota [tělesnost]… pociťování… vnímání… formace… vědomí - by mělo být nahlíženo se správným porozuměním (sammappaňňája), v souladu se skutečností (jathábhútam): 'Toto není mé, toto nejsem já, toto není mé Já.'

[Paradoxy]

Zdendo, tys odpověď na moji otazku nakousnul Nech ale Pepu, ať si na to přijde sám

A co jsem to tedy nakousnul?

"To musí skousnout každý sám", napíšeš. Nikdo ale nemůže sníst sám sebe.

Motá se tady okolo toho sladká samozvaná guru NIC...je to přeci touha. Takže pro Pepu by možná bylo dobré přijít na to, proč potřebuje dělat to abrahamovo učení....vždyť jsi to i ty psal nějak tak, že pozvednutím svých vibrací močál na čistou vodu nezměníš. Není pak tedy moudřejší ráno vstát s pozitivní náladou a pak když se to zkazí, tak to buď nechat tak a nebo prozkoumat, proč se to změnilo místo touhy to měnit?

[Nic]

"chci, protože to nemám" a "rád bych, protože to je přirozené vyjádření mé duše" je v obou případech chtění někoho, já egoistického či božského.

K tomu Buddha praví:
„Proto, mniši, jakákoli hmota [tělesnost]… pociťování… vnímání… formace… vědomí - ať minulé, budoucí či přítomné, vnitřní či vnější, hrubé (olárikam) či jemné (sukhumam), nízké (hínam) či vznešené (panítam), vzdálené (dúre) či blízké (santike), veškerá hmota [tělesnost]… pociťování… vnímání… formace… vědomí - by mělo být nahlíženo se správným porozuměním (sammappaňňája), v souladu se skutečností (jathábhútam): 'Toto není mé, toto nejsem já, toto není mé Já.'

Tohle je vlastně most mezi učením Abrahama a Buddhy. Abraham mluví o souladu se Zdrojem, Buddha o správném porozumění, že „toto není mé, toto nejsem já“. V obou případech se rozplývá iluze osobního „já, které chce“. A když tato iluze povolí, zůstává jen přítomné Bytí – klidné, otevřené, bez potřeb.

A máš pravdu, že vše, co vzniká a zaniká, nemůže být tím, čím skutečně jsme. A právě proto je to štěstí, za kterým se skrz ego marně pachtíme, už tady a teď – je to samotná skutečnost, kterou staré texty nazývají sat–čit–ánanda, tedy bytí–vědomí–blaženost.
Není to něco, co bychom si museli přitahovat nebo zasloužit, ale spíš to, co se samo ukáže, když opadne ztotožnění s „osobním já“.

[Paradoxy]

"chci, protože to nemám" a "rád bych, protože to je přirozené vyjádření mé duše" je v obou případech chtění někoho, já egoistického či božského.

K tomu Buddha praví:
„Proto, mniši, jakákoli hmota [tělesnost]… pociťování… vnímání… formace… vědomí - ať minulé, budoucí či přítomné, vnitřní či vnější, hrubé (olárikam) či jemné (sukhumam), nízké (hínam) či vznešené (panítam), vzdálené (dúre) či blízké (santike), veškerá hmota [tělesnost]… pociťování… vnímání… formace… vědomí - by mělo být nahlíženo se správným porozuměním (sammappaňňája), v souladu se skutečností (jathábhútam): 'Toto není mé, toto nejsem já, toto není mé Já.'

Tohle je vlastně most mezi učením Abrahama a Buddhy. Abraham mluví o souladu se Zdrojem, Buddha o správném porozumění, že „toto není mé, toto nejsem já“. V obou případech se rozplývá iluze osobního „já, které chce“. A když tato iluze povolí, zůstává jen přítomné Bytí – klidné, otevřené, bez potřeb.

A máš pravdu, že vše, co vzniká a zaniká, nemůže být tím, čím skutečně jsme. A právě proto je to štěstí, za kterým se skrz ego marně pachtíme, už tady a teď – je to samotná skutečnost, kterou staré texty nazývají sat–čit–ánanda, tedy bytí–vědomí–blaženost.
Není to něco, co bychom si museli přitahovat nebo zasloužit, ale spíš to, co se samo ukáže, když opadne ztotožnění s „osobním já“.

Všechny tvé sáhodlouhé komentáře jsou sice na oko povznášející, ale Pepa se ptá, co má v konkrétní situaci dělat, ne na tvé prožívání satčitánandy....

[Nic]

Všechny tvé sáhodlouhé komentáře jsou sice na oko povznášející, ale Pepa se ptá, co má v konkrétní situaci dělat, ne na tvé prožívání satčitánandy....

Dobře, můžeme se na to mrknout podrobněji. Nejdřív by mělo být jasné, že sat-čit-ánanda není "něčí" prožívání, ale je ve své podstatě tím vším, co skutečně existuje, je tím, čím jsi (ne tělo, ne osoba, ne mysl..).

A teď konkrétně k Pepovi.

"Nálada se mi zkazila po zprávách."  Proč? Protože jsem uvěřil myšlence, že svět je nebezpečné místo a já jsem bezmocný. Aha! Ta myšlenka je zdroj, ne zprávy samotné.

Když se objeví negativní emoce (stres, hněv, pochybnost), první reakce nesmí být "musím to rychle změnit!". První reakce by měla být:

Uvědom si to: "Aha, cítím teď odpor/hněv."

Přijmi to: "OK, je v pořádku se takhle cítit. Je to jen energie, jen pocit."

Neztotožni se: "Pozoruji v sobě hněv, ale já nejsem ten hněv. Je to jen mrak, který proplouvá mou oblohou." Tady pomůže ono "pokrčit rameny".


Tím uvolníš obrovské množství odporu. Přestaneš bojovat sám se sebou.

Teprve teď, když jsi v klidu s tím, kde jsi, můžeš začít zlehka měnit směr. Nesnaž se skočit z hněvu na radost. To je příliš velký skok. Hledej myšlenku, která  přinese  úlevu.

Příklad - konflikt s někým:

Stav: "Ten kolega je idiot, nesnáším ho." (Vibrace Hněvu)
1. krok - Přijetí : "Jsem fakt naštvaný. A mám na to právo." (Uvolnění odporu)

2. krok - něco jako lezení po šňůře emocí:
Od hněvu k -> Obviňování ("Je to jeho chyba.")
Od obviňování k -> Frustraci ("Štve mě, že to musím řešit.")
Od frustrace k -> Pesimismu ("Tohle se nikdy nezmění.")
Od pesimismu k -> Naději ("Možná existuje způsob, jak se v tom cítit lépe.")
Od naděje k -> Optimismu ("Věřím, že to dokážu zvládnout.")
Od optimismu k -> Radosti ("Vlastně vím, co dělat, a těším se, až to vyřeším.")

Cílem není dostat se nahoru za minutu, ale naučit se vědomě udělat vždycky jen ten jeden malý krok k lepšímu pocitu.

další věc - Nezačínej den zprávami! Začni něčím, co je v pohodě. 5 minut ticha, napsání 3 věcí, za které jsi vděčný, poslech oblíbené písničky, protažení se. Vytvoř si ráno "vibrační štít", než se vrhneš do světa.

Všechny techniky (psaní, vizualizace) mají jediný cíl: pomoci ti cítit se tak, jak by ses cítil, kdybys to už měl. Pokud ti vizualizace způsobuje pocit nedostatku ("ještě to nemám"), nedělej ji. Místo toho si piš seznamy věcí, které na životě oceňuješ. Vděčnost Tě dostane do vibrace přijímání přirozeně.

A teď asi to nejdůležitější:  Změny začnou být vidět téměř okamžitě, jakmile se tvým hlavním cílem stane pocit úlevy v přítomném okamžiku, nikoliv manifestace konkrétní věci v budoucnosti.

[Paradoxy]

Jupí, hezky ti umělá inteligence pomohla s odpovědí Každopádně si to bude Pepa muset zkoušet sám, dokud na to nepřijde a on na to přijde. Pokládá otázky a to je první krok....

[Zdeněk]

A máš pravdu, že vše, co vzniká a zaniká, nemůže být tím, čím skutečně jsme. A právě proto je to štěstí, za kterým se skrz ego marně pachtíme, už tady a teď – je to samotná skutečnost, kterou staré texty nazývají sat–čit–ánanda, tedy bytí–vědomí–blaženost.
Není to něco, co bychom si museli přitahovat nebo zasloužit, ale spíš to, co se samo ukáže, když opadne ztotožnění s „osobním já“.

To je ve své podstatě Sassatavada, víra v neměnné já, kterou Buddha v diskuzi s tehdejšími názory popírá.
(Zároveň popírá i nihilizmus - že žádné já není.)

[Zdeněk]

Jupí, hezky ti umělá inteligence pomohla s odpovědí

No jo, to mě v první chvíli nenapadlo. Ach, ta Jana.

Je dobré si uvědomit, program umělé inteligence prochází texty a hledá v nich (zjednodušeně řečeno) pravděpodobnosti výskytu mezi jednotlivými slovy (shluky slov, frázemi, větami), kterým se říká váhy. Vzniká tak rozsáhlá mapa vah, ovlivněná jednotlivým druhem sentimentu a kontextu (humor, společensky citlivá témata, beletrie, matematika...) a podle zmapování tazatele pak hledá nejváženější cestu pro sestavení odpovědi.

(ChatGPT má obzvláště vyvinuté lichotky coby vedlejší váhový instrument. Při Vostálově shitstormu to na Janu zřejmě velice dobře působí.)

[Nic]

A máš pravdu, že vše, co vzniká a zaniká, nemůže být tím, čím skutečně jsme. A právě proto je to štěstí, za kterým se skrz ego marně pachtíme, už tady a teď – je to samotná skutečnost, kterou staré texty nazývají sat–čit–ánanda, tedy bytí–vědomí–blaženost.
Není to něco, co bychom si museli přitahovat nebo zasloužit, ale spíš to, co se samo ukáže, když opadne ztotožnění s „osobním já“.

To je ve své podstatě Sassatavada, víra v neměnné já, kterou Buddha v diskuzi s tehdejšími názory popírá.
(Zároveň popírá i nihilizmus - že žádné já není.)

Máš pravdu, že Buddha odmítal jak víru v neměnné „já“, tak i nihilismus. Ramana to vyjádřil paradoxně: „ani jsem, ani nejsem“ – a přesto nás vede k radosti pravého Já. Tohle štěstí není osobní entita, ale skutečnost sama, která je nepopsatelná a přece nádherná a Boží.

[Nic]

A máš pravdu, že vše, co vzniká a zaniká, nemůže být tím, čím skutečně jsme. A právě proto je to štěstí, za kterým se skrz ego marně pachtíme, už tady a teď – je to samotná skutečnost, kterou staré texty nazývají sat–čit–ánanda, tedy bytí–vědomí–blaženost.
Není to něco, co bychom si museli přitahovat nebo zasloužit, ale spíš to, co se samo ukáže, když opadne ztotožnění s „osobním já“.

To je ve své podstatě Sassatavada, víra v neměnné já, kterou Buddha v diskuzi s tehdejšími názory popírá.
(Zároveň popírá i nihilizmus - že žádné já není.)

Máš pravdu, že Buddha odmítal jak víru v neměnné „já“, tak i nihilismus. Ramana to vyjádřil paradoxně: „ani jsem, ani nejsem“ – a přesto nás vede k radosti pravého Já. Tohle štěstí není osobní entita, ale skutečnost sama, která je nepopsatelná a přece nádherná a Boží.

[Nic]

Jupí, hezky ti umělá inteligence pomohla s odpovědí

No jo, to mě v první chvíli nenapadlo. Ach, ta Jana.

Je dobré si uvědomit, program umělé inteligence prochází texty a hledá v nich (zjednodušeně řečeno) pravděpodobnosti výskytu mezi jednotlivými slovy (shluky slov, frázemi, větami), kterým se říká váhy. Vzniká tak rozsáhlá mapa vah, ovlivněná jednotlivým druhem sentimentu a kontextu (humor, společensky citlivá témata, beletrie, matematika...) a podle zmapování tazatele pak hledá nejváženější cestu pro sestavení odpovědi.

(ChatGPT má obzvláště vyvinuté lichotky coby vedlejší váhový instrument. Při Vostálově shitstormu to na Janu zřejmě velice dobře působí.)

Je jedno, odkud se informace vezme. Pepa touží po vysoké úrovni vědomí. A netoužit marně skočit z nuly na sto, ale skutečně krůček po krůčku stoupat s pozorností zaměřenou na vlastní pročisťující se mysl, je reálné. Nepochybně není šance prohlédnout iluzi oddělenosti, když se na kohokoliv díváme skrz prsty a viníme ho ze svých vlastních negativních pocitů.



Dokud s tím sami nemáme zkušenost, tak můžeme trvat na tom, že to nejvyšší musí být vyvažováno tím nejnižším, že ráj je střídán peklem, dobro zlem, krásné chvilky v našem životě těmi špatnými, blaženost utrpením....

Teprve po vlastní zkušenosti - například jako mnich Ashin Ottama, přestaneme pochybovat o tom, že to "na +1000" může být trvalé a neměnné. Z mého pohledu těch +1000 není žádná úroveň, ale Skutečnost, o které mluví Buddha jako o nirváně, Ježíš jako o Božím království, Ramana jako o štěstí pravého Já, Nisargadatta jako o Brahmanově blaženosti....

[Paradoxy]

Po vysoké úrovni vědomí tu toužíš leda tak ty, Pepa se ptá na otázky, jak má praktikovat. Neptá se ani jak překonat iluzi oddělenosti, tak se běž s těma svýma radama vycpat.

[Nic]

Po vysoké úrovni vědomí tu toužíš leda tak ty, Pepa se ptá na otázky, jak má praktikovat. Neptá se ani jak překonat iluzi oddělenosti, tak se běž s těma svýma radama vycpat.

Tohle je omyl, že bych byla něčím, co po něčem touží. Ve mně je jenom radost, že JE TO. Že Ty jsi TO, já jsem TO a TO, je všechno, co JE.

Ovšem skrz iluzi oddělenosti se celá ta realita jeví jinak. Poznat, co je iluze a co je skutečnost, je celý princip osvobození od veškerého utrpení a všech tužeb.