inspiruj.cz

1. Rozhlédněte se kolem sebe, vnímejte různorodost okolního světa, rozličné tvary, barvy, pohyby a prostory.

2. Sluch. Zaposlouchejte se do zvuků, jež vás obklopují, vnímejte šelest listí, zpěv ptáků. Poslouchejte hlasy, rozhovory a vnímejte kouzelnou hudbu – vychutnejte si schopnost slyšet.

3. Hmat. Seznamte se hmatem s předměty kolem vás, nahmatejte jejich povrch, složení a váhu. Představujte si, že veškeré informace o světě se k vám dostávají pouze díky hmatu – vychutnejte si ten pocit.

4. Chuť. Ochutnejte vše, co si přejete, představujte si, že se nacházíte v království chuti.

5. Čich. Uciťte vůně kolem vás, snažte se ucítit i vůně vzdálených předmětů jako například lesa, moře, oblaků a potravin. Představujte si, že disponujete pouze jedním smyslem – čichem.

6. Dýchání. Všimněte si, jak dýcháte – cožpak nejste překvapeni až zaskočeni, že jste si doposud nevšimli něčeho pro život tak důležitého ? Zadržte dech, vydechněte. Soustřeďte se na to, jak vzduch proniká do nosních dírek a prochází plícemi, představujte si, jak kyslík, tedy energie, jenž získáváte dýcháním, se rozprostírá po celém těle, s vděčností si dýchání vychutnejte.

7. Všímejte si svých emocí, co zakoušíte, cítíte – hněv, radost, vzrušení, únavu či usmíření ?

8. Soustřeďte se na své myšlenky – na co právě myslíte ? Odkud myšlenky přicházejí ? Co se vám vybavuje, co vytane na mysli, co bliká v hlavě ?

9. „Já“. Uvědomte si, že existuje někdo, kdo vnímá, slyší, vidí, prožívá emoce a pozoruje myšlenky. Pohleďte jak vám toto já uniká. Nenacházíte jej, víte však, že existuje a víte, že není tím, co vnímáte a chápete. Kde je, kdo to je, jak to dělá ? Jste pozorovatel, jste ten, kdo si uvědomuje. Jste vždy ve středu svého vícerozměrného vesmíru vnímání, postrádáte však jasné uvědomění si sebe sama.

Stručně si zopakujte celé cvičení s jednou drobnou změnou: jak budete pozorovat vlastní vnímání, uvědomujte si zřetelně, že ten kdo pozoruje, jste právě vy sami.

10. Uvědomte si, jakým způsobem si uvědomujete.

Obvykle se vědomí soustřeďuje na objekty, jež se nacházejí mimo nás, ale nyní je samo vědomí poznávaným objektem.

moniko děkuju
je to těžký cejtim se jak uličník za školou když neřešim svý starosti
potřebuju něco co zabere míň času

uvědomovat si sám sebe jde i když sedíš na WC to nijak časově náročný nejni kamarád mi jednou, když jsem byla stavěna do velmi náročné situace důrazně řekl, že existuje řešení a volná cesta, akorát je nutný se tomu otevřít, uvolnit se ... pak i ty starosti nejsou už tak tížívý a deprimující. zase jeden jinej kluk přišel na to, že starosti a problémy vlastně nejsou - jsou jen jisté výzvy, které volají po zpracování, pravda, některé výzvy jsou hodně naléhavé.

držím palce a přeju ať se daří

San píše:potřebuju něco co zabere míň času

Ono jde jen o to, uvědomovat si to, co skutečně teď je, dovolit si užívat všech darů, které právě jsou, prožívat vděk za ty dary a skrze zažívání vděku směřovat do nitra a uvědomovat si existenci samotnou nezávislou na smyslových požitcích.

Jedna nádherná bytost mi řekla, že ji k uvědomění přivedla věta kamarádky:

"Kdy bychom měly být šťastné, když né teď."

San píše:potřebuju něco co zabere míň času

Sami sobě musíme věnovat trochu času a dávat pozor na co a jak myslíme, a co říkáme.
Napíšu Vám,co se mi přihodilo, když jsem si koupila Zákon přitažlivosti.
Jsem 35 roků vdaná mám 2 syny a 2 bratry. Když bylo potřeba něco udělat, co jsem nezvládla, vždy se našly ruce, které mi pomohly a já jsem jenom z legrace manželovi říkávala - ty na mě nemáš čas, ty mi s ničím nepomůžeš. Letos jsem jela vlakem z nějaké akce a četla Zákon přitažlivosti. V 22,15 jsem telefonovala manželovi, aby pro mě přijel na nádraží do okresního města, že se nemám jak dostat domů. A můj manžel mi sdělil, že nemůže pro mě přijet, protože si dal pivo /on abstinent musel jít do 1 poschodí k synovi/. Do telefonu mu říkám - ty zase na mě nemáš čas, ty mi s ničím nepomůžeš- když jsem se slyšela, co říkám, málem mi vypadl mobil z ruky.
Za ta léta našeho manželství jsem si sama vytvořila to, že si manžel musel dát pivo, a nemohl pro mne přijet.
Vesmír mi jenom splnil to, co jsem vždy i když z legrace říkávala. Přijela pro mne snacha a já si moc dávám pozor na to,
co říkám a na co myslím.
Věnuji POZORNOST svému myšlení.
Zdraví Ida

tak a to je přesně ono. takhle, jak jsi to napsala, tak je to celé.

dívat se, sledovat, pozorovat, vidět.

tohle stačí. a pak už jde všechno jako po másle.

Moniko,
mně se to teda moc nelíbí,
to, jak je napsaný ten úvodní příspěvek,
za prvé, by se to mělo jmenovat CVIČENÍ BDĚLÉ POZORNOSTI V ČASE A PROSTORU PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU TADY A TED,

to proto, aby bylo jasný, že jde o uvědomnění pozornosti samé při jakékoli činnosti v přítomném okamžiku tady a ted,
nikoli o bdělé provádění činností, tak jak je to popisováno v bodě 1 až 8,
nejde o tu činnost ale o tu pozornost v přítomném okamžiku

je to také cviční, které probíha v čase a prostoru a vede k bdělému prožívání přítomného okamžiku při jakékoli činnosti,
a jako takové (omezené časem a prostorem) je PŘEDSTUPNĚM nebo PŘÍPRAVOU k meditaci na
PŘÍTOMNOST TED A TADY
COŽ JE MEDITACE VEDOUCÍ ZA ČAS A PROSTOR



JÁ VÍM, ŽE SE TO TAKTO PÍŠE V MNOHA KNIHÁCH,
ale pokud se nezdůrazní ta pozornost a ten přítomný okamžik při jakékoli činnosti,
tak budeme bděle krájet cibuli nebo zametat dvůr,což je samozřejmě klad, nebot si neuřízneme prst a bude pěkně zameteno, ale to je asi tak všechno

Věnuji POZORNOST svému myšlení.
Zdraví Ida
........................................

TOHLE JE PŘESNĚ TEN PŘÍPAD,
PROČ JSEM TEN ČLÁNEK KRITIZOVAL,
PROTOŽE POKUD JE TO TAKTO NAPSANÝ JAK JE TO NAPSANÝ,
TAK TO MŮŽE BÝT PŘESNĚ TAKTO POCHOPENO...

Samozřejmě že je dobře, že Ida věnuje pozornost svému myšlení,
ale to je úplně o něčem jiném, to je o myšlenkách, kterými si připravujeme svůj osud a o tom, co si jimi přitahujeme,
o tom nakonec hovoří Abraham,
ale cvičení tady a ted je cvičení o bdělé pozornosti v přítomném okamžiku ted a tady
a to nemá s myslí a její kontrolou či vylepšováním vůbec nic společného....

vostalpetr píše:Moniko,
mně se to teda moc nelíbí,

Mně se to teda líbí. Jelikož se mi ta hra líbí se vším všudy.

Ta pozornost, která je původně jen k neprojevenému (iluzi mysli) je pak nejdřív jen k projevenému (smyslovým vjemům zachycujících relativní realitu), aby mohla být časem i k Neprojevenému (Skutečnosti) a pak se to spojí a je tu všechno dohromady a najednou. A je tu jen pozornost neboli život sám.

Ta pozornost, která je původně jen k neprojevenému (iluzi mysli) je pak nejdřív jen k projevenému (smyslovým vjemům zachycujících relativní realitu), aby mohla být časem i k Neprojevenému (Skutečnosti) a pak se to spojí a je tu všechno dohromady a najednou. A je tu jen pozornost neboli život sám.
.............................................................................................................................................................................................

No to je normální, standartní průběh života jednotlivce,
prostě takhle to chodí v životě,
samozřejmě můžeme trénovat koncentraci, protože v průběhu normálního života je naše pozornost roztříštěna do spousty věcí,
ale koncentraci stejně trénujeme po celý život, už ve škole je nutné se soustředit na učení,
a v životě se také musíme soustředit na vykonávání činností,
takže doporučovat abychom něco dělali pozorně nemá moc velký význam, protože to stejně pozorně děláme aniž nad tím musíme nějak přemýšlet

to opravdu podstatný o co jde, není pozorování něčeho (to vcelku umíme)
ale uvědomění si pozornosti samé
jako podkladu jakéhokoli pozorování...

Takže mně se to stále nelíbí,
kdyby bylo napsáno v bodě 1 až 8, že podstatou každého takového pozorování je pozornost sama a že jde v prvé řadě o uvědomění si té pozornosti při jakémkoliv pozorování čehokoliv, tak by to bylo mnohem lepší,
protože jinak to může být (a většinou to také tak je) špatně pochopeno..

Petře,

to je takhle, jak to píšeš, srozumitelné pro Tebe, ale pro toho, kdo nemá zkušenost se zmizením konatele, je to fantasmagorie.

Jsem na tom podobně, jako Ty, možná ještě hůř, nechápu nepochopení a učím se porozumět tomu, jak můžou existovat nešťastní lidé pokud si přečtou nějaká moudra.

Stala se mi taková kuriózní věc, poslala jsem mailem Odhalené tajemství Rhonda Byrne všem lidem, o kterých jsem věděla, že by mohli potřebovat být šťastní.

Je to napsané srozumitelněji, než to dokážu napsat já.

A dostala jsem jednu pěknou odpověď, že "si každý může být nešťastný tak, jak sám chce".

viď

vostalpetr píše:Moniko,
mně se to teda moc nelíbí,
to, jak je napsaný ten úvodní příspěvek,
za prvé, by se to mělo jmenovat CVIČENÍ BDĚLÉ POZORNOSTI V ČASE A PROSTORU PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU TADY A TED,

to proto, aby bylo jasný, že jde o uvědomnění pozornosti samé při jakékoli činnosti v přítomném okamžiku tady a ted,
nikoli o bdělé provádění činností, tak jak je to popisováno v bodě 1 až 8,
nejde o tu činnost ale o tu pozornost v přítomném okamžiku

je to také cviční, které probíha v čase a prostoru a vede k bdělému prožívání přítomného okamžiku při jakékoli činnosti,
a jako takové (omezené časem a prostorem) je PŘEDSTUPNĚM nebo PŘÍPRAVOU k meditaci na
PŘÍTOMNOST TED A TADY
COŽ JE MEDITACE VEDOUCÍ ZA ČAS A PROSTOR



JÁ VÍM, ŽE SE TO TAKTO PÍŠE V MNOHA KNIHÁCH,
ale pokud se nezdůrazní ta pozornost a ten přítomný okamžik při jakékoli činnosti,
tak budeme bděle krájet cibuli nebo zametat dvůr,což je samozřejmě klad, nebot si neuřízneme prst a bude pěkně zameteno, ale to je asi tak všechno

je to postupný proces, který vede nejprve k USEBRÁNÍ roztříštěné pozornosti, volně, nenásilně ... pak je možné přirozeně zaměřit pozornost přímo na pozornost, po jisté době se tam přirozeně usazuje sama ... jako když se někdo učí jezdit na kole, tak taky nejdříve musí přijít na objevit, že to spočívá v udržování rovnováhy, pak se soustředit na její dodržování až to přijde samo přirozeně a už jen frčí ... no možná někdo sedne poprvé na kole a jde mu to rovnou, většina to musí trénovat

je to postupný proces, který vede nejprve k USEBRÁNÍ roztříštěné pozornosti, volně, nenásilně ... pak je možné přirozeně zaměřit pozornost přímo na pozornost, po jisté době se tam přirozeně usazuje sama ... jako když se někdo učí jezdit na kole, tak taky nejdříve musí přijít na objevit, že to spočívá v udržování rovnováhy, pak se soustředit na její dodržování až to přijde samo přirozeně a už jen frčí ... no možná někdo sedne poprvé na kole a jde mu to rovnou, většina to musí trénovat
.......................................................................................................................................................................

Samozřejmě, že je to postupný proces,
ale je zapotřebí zdůraznit, že u každého pozorování čehokoliv je tím podstatným z trojice pozorovatel - pozorování - pozorovaný jev, pouze pozornost
protože jinak můžeš třeba milion let koukat nablble do plamene svíčky (například) a nikdy tě nenapadne obrátit pozornost na pozornost


nepsal bych tuto kritiku, kdyby se to přesně takhle blbě neučilo, následně pak blbě nechápalo a nepraktikovalo
mám s tím vlastní zkušenost, také jsem to takto blbě dělal
protože to někteří takto blbě píšou,
a magorů jako já je většina a pak to takto blbě dělame a pak si myslíme, jací nejsme duchovní borci, když dokážeme čuměn hodinu do plamene svíčky bez mrknutí oka

A dostala jsem jednu pěknou odpověď, že "si každý může být nešťastný tak, jak sám chce".

..................................................................................................................

Pocity štěstí nebo neštěstí jsou prostě pocity,
někdo dává přednost štěstí jinej neštěstí...

osobně si myslím, že pocit neštěstí může být mnohem intenzivnější, usebranější, mnohem zajímavější (pro mysl) a dlouhodobější než pocit štěstí,
což vede k dobré koncentraci pozornosti

vždyt se přece říká, že koho pánbůh miluje, toho často trestá, to aby mohl být neštastnej a pozornej..

vostalpetr píše:osobně si myslím, že pocit neštěstí může být mnohem intenzivnější, usebranější, mnohem zajímavější (pro mysl) a dlouhodobější než pocit štěstí,
což vede k dobré koncentraci pozornosti

Asi máš jako vždycky pravdu, asi je to hloupý zvyk, že se přeje každému jenom štěstí, dokonce i buddhisté se modlí kéž jsou všechny bytosti šťastné, pak se nemůžeš divit, že mi nedochází, že v té hře na hledání štěstí někdo upřednostňuje neštěstí.

Ale vážně, všechno svaté ve mně klečí před tou hloubkou, které může dosáhnout jen "ztracená duše".



Krásu je možné objevit úplně ve všem i v ošklivosti.

vostalpetr píše: ... nepsal bych tuto kritiku, kdyby se to přesně takhle blbě neučilo, následně pak blbě nechápalo a nepraktikovalo
mám s tím vlastní zkušenost, také jsem to takto blbě dělal
protože to někteří takto blbě píšou,
a magorů jako já je většina a pak to takto blbě dělame a pak si myslíme, jací nejsme duchovní borci, když dokážeme čuměn hodinu do plamene svíčky bez mrknutí oka

mno snad nebude tak zle taky s tím mám přímou zkušenost a rozhodně nelituju ani jedný minuty koncentrace s čučením do plamene svíčky ... pro roztříšenou mysl je to doslova požehnáním - nejdřív se dát dohromady

mno snad nebude tak zle taky s tím mám přímou zkušenost a rozhodně nelituju ani jedný minuty koncentrace s čučením do plamene svíčky ... pro roztříšenou mysl je to doslova požehnáním - nejdřív se dát dohromady
..........................................................................................................................................................................................

no každý omyl je určitou zkušeností, z které si můžeme vzít ponaučení,
jen je třeba zjistit že jde o omyl,
a posunout se na vyšší úroven porozumění

ono čumět na svíčku lze mnoha způsoby
(když dva dělají totéž, není to nikdy totéž)
takže zatímco jeden to bude provádět v čase a prostoru, jiný to může provádět ted a tady

myslím, že je poctivé napsat, či popsat ty různé úrovně nahlížení,
nebot klid mysli je určitě přínosem,
ale je to v podstatě jen vedlejší efekt, navíc je jen dočasný,
nejde přece jen o klid mysli,
ale o poznání Já

a to lze si uvědomit i při koukání na svíčku

vostalpetr píše:no každý omyl je určitou zkušeností, z které si můžeme vzít ponaučení,
jen je třeba zjistit že jde o omyl,
a posunout se na vyšší úroven porozumění

jak může být jako omyl nazváno něco, skrz co - jak se zdá v uvedeném příkladě - tedy strmě kráčím vstříc vyššímu vědomí? chápu, že si libuješ v paradoxech, ale to je .... omyl

já myslím, že je to mnohem jednodušší, než co se z toho dělá za bublinu - v někom prostě dlouhé čučení do svíčky vyvolává pocity příjemné, v někom zase ta představa popouzí neklid. tož budiž každému dopřáno, co jeho jest

jak může být jako omyl nazváno něco, skrz co - jak se zdá v uvedeném příkladě - tedy strmě kráčím vstříc vyššímu vědomí? chápu, že si libuješ v paradoxech, ale to je .... omyl

já myslím, že je to mnohem jednodušší, než co se z toho dělá za bublinu - v někom prostě dlouhé čučení do svíčky vyvolává pocity příjemné, v někom zase ta představa popouzí neklid. tož budiž každému dopřáno, co jeho jest
..............................................................................................................................................................................

no strmě kráčet k vyššímu vědomí znamená bud být v přítomnosti ted a tady nebo otočit pozornost na pozornost
což je v podstatě jedno a to samé a
je to základní princip každé možné variace duchovní cesty

takže nejde ani tak o pocity,
on si stejně nakonec každej vybere to, s čím rezonuje a co je mu tudíž příjemné, a to pak cvičí,
podstatný je to pochopení toho návodu, nebo toho principu, který je prostě pro všechny meditace stejný
a pokud ho někdo nechápe
(třeba protože nebyl vysvětlen v návodu na meditaci at už z jakéhokoli důvodu, většinou ovšem je tím důvodem neznalost toho, kdo ten návod předkládá a je fuk, že jde třeba o realizovanýho mistra, ani on si toho principu nemusí být vědom)

většina těch návodů prostě je v duchu: Běž rovnou za nosem, a tak dojdeš do Prahy,
což je samozřejmě informace rozumná a vcelku pravdivá, ale nedostatečná, nebot rovnou za nosem jde dojít třeba až do pr..(tím není myšlena Praha, to by tam bylo velké písmenko) nebo ještě dál

no a to je to co kritizuju,
jednoduše řečeno:
ted a tady je ted a tady stále a na každém místě a v jakémkoli čase
a je úplně jedno jestli koukám na mysl. nebo počítač, nebo svíčku nebo zrovna pracuju nebo koukám po holkách či snad medituju a je pondělí ráno nebo úterý večer atd.atd.


no a při neznalosti toho principu prostě kráčíme do pr.. nikoli do Prahy i když se řídíme vcelku pravdivým návodem jít rovnou za nosem...