Paul Brunton: Jóga rozlišující mysli

Texty, návody a zkušenosti

Paul Brunton: Jóga rozlišující mysli

Příspěvekod Lída » pon 04. kvě 2009 21:19:22

Osvědčuje se mi MEDITACE NA BEZČASÉ JÁ“ (my bychom řekli na Zdroj), uvedené v kapitole XIV. „Jóga rozlišující mysli“ v knize Paula Bruntona „Skrytá nauka za jógou“ (podtitul „Moudrost Nadjá“). Vydalo nakladatelství IRIS RR v roce 2000.

Je to meditace, která se dělá takříkajíc "za pochodu", při každodenní činnosti, a může vést k vědomému prožívání sebe coby Bytí všeho existujícího (= sjednocení se Zdrojem) i během činností naplněného dne, nejen při znehybnění v meditaci. Pro ujasnění použitých pojmů: to, co Paul Brunton označuje jako „Světová Mysl“, je totéž, co Balsekarovo „Vědomí v pohybu“ čili „Bůh (Zdroj) v podobě iluzorně projevené dvojnosti. „Ryzí Myslí“ P.B. míní totéž, co Balsekar nazývá „Vědomí bez pohybu“. „Nadjá“ znamená totéž co tradiční indické označení „Átman“ nebo Maharišiho „JÁ.“


I když se toto cvičení neprovádí obvyklým způsobem, tedy o samotě a v pravidelnou denní dobu, a je třeba úmyslně je zařadit do obvyklé činnosti zevního života, je tak neformálního charakteru, že má svou zvláštní filozofickou hodnotu. Žák je může provádět nejen příležitostně, v době čekání, když je volný na několik minut, ale také tak, že úmyslně přeruší a zastaví práci, kterou právě koná. Vzhledem k tomu, že tomuto cvičení postačí pouhé tři nebo čtyři minuty, nemusí to rušit jeho zevní existenci, ani vážně zasahovat do jeho vnějších povinností. Kromě toho je lze provádět téměř všude, neboť samota, kterou je nutno vytvořit, je zcela vnitřní. Důležité je, aby se žák naučil začít toto cvičení náhle a myšlenky o čemkoli jiném rázem ztišit tak, aby se mohl okamžitě ponořit do odlišného hlediska, které toto cvičení vyžaduje. To je obratnost, která přichází zkušeností.

Měl by náhle odvrhnout myšlenky nebo tužby, které ho právě zaměstnávají, klidně potlačit všechny osobní vztahy a postavit se do mentálního postoje člověka, který se probudil ze sna a uvědomuje si, že nejen hrál ve snu činnou roli, nýbrž zůstával také zároveň nepohnutý jako pouhý svědek oné postavy ve snu. Stejně tak musí stát stranou všeho, co se kolem něho děje, a dokonce i stranou osobnosti, která patří do okolí, a být zcela vzdálen jejích záležitostí nebo radostí. Měl by si připomenout metafyzickou zásadu, že za všemi myšlenkami, které se neustále mění, zůstává vědomí, které je pozoruje, stále statické, nehybné a neměnné; že v celém tom toku zakoušených událostí a věcí existuje stálý prvek vědomí. Musí se snažit ztotožnit se s tímto vědomím a přestat se ztotožňovat s běžným vědomím.

V tomto úsilí mu zejména pomůže, bude-li neustále uvažovat o vztahu člověka probuzeného ze sna k člověku spícímu, který má sen. Trochu pomoci může nalézt také v úvaze o kinematografickém plátně, které zůstává nehybné, kdežto obrázky se na něm objevují a přecházejí přes ně. Plátno představuje neměnného svědka-Já, zatímco obrázky představují stále se měnící osobní zkušenosti. A právě tak jako obrázky nepůsobí ve skutečnosti na plátno, tak tyto zážitky nepůsobí ve skutečnosti na vědomí, jehož působením jedině existují. Jakmile je žákovi tento vztah jasný, dovrší meditaci pochopením, že zatímco všechny tyto zkušenosti zaujímají tvar v prostoru a postupně následují v čase, tento pozorující prvek sám je beztvarý a bezčasý. Tento svědek-já uniká akademickému psychologovi,poněvadž on se přirozeně drží času, zde však je něco, co je mysticky pozvednuto nad čas. Koperník shledal, že v běžné teorii, předpokládající, že Země je pevně umístěna v prostoru, kdežto Slunce a ostatní hvězdy se kolem ní otáčejí, zůstávají nevysvětleny závažné problémy. Obrátil proto postup a představil si, že Země se otáčí kolem Slunce. To rázem rozřešilo všechny obtíže a převrátilo vědecký názor jeho doby. Žák během těchto meditačních chvil musí ve svém vlastním vědomém životě provést podobný obrat náhledu. Musí na chvíli odložit konvenční názor a předpokládat, že čas a prostor existují v něm, v jeho vyšší individualitě.

Důležité je, aby intenzita, se kterou žák náhle vyklouzne ze světa času, byla stoprocentní. Jeho konečným cílem je, aby došel k nejvyššímu vrcholu zapomnění, aby nechal svou existenci v čase pohltit existencí bezčasou. Zdá se, jako bychom se měli této zkušenosti bát, ale ve skutečnosti je to zkušenost příjemná. Městský člověk je spokojený tehdy, když uvažuje ve skromných, časově omezených obdobích, a je naopak krajně poděšený, když se před ním rozprostře možnost nekonečné existence. Naproti tomu obyvatel pouště, který pozoruje stálý, neselhávající běh Přírody a přijímá něco z klidu, který halí takováto místa, dovede lépe ocenit bezpočáteční a nekonečný charakter vesmíru, a tedy i charakter „Duše“.

To, co nikdy neumírá a nikdy nebylo zrozeno, co existuje od jedné věčnosti ke druhé, může existovat jedině v bezčasém Nyní, které je mimo lidské pojmy, nikoli však mimo lidskou zkušenost. Ten, kdo se naučí žít v tomto věčném nyní, ví, jak iluzorní je útisk času, na němž lidstvo lpí tak otrocky a krátkozrace. On ví, že tato rozdělení času, na kterých lidstvo trvá, jsou pouhé zvyklosti, které sice umožňují praktický život, které jsou však pouhými iluzemi ve vyšším absolutním životě Nekonečného Trvání. Člověka spoutává to, že se pasivně podrobuje času. Vůlí řízená meditace na věčného pozorovatele, jenž je stále s ním a v něm, je vzpourou, která oslabuje každý článek jeho pout. Je-li nepředstavitelně rozprostřený časový život Světové Mysli mimo lidský dosah, je bezčasovost ryzí Mysli v mezích možné zkušenosti. Jakožto Nadjá je úžasným, vždy přítomným faktorem lidského života. Jestliže ji člověk přezírat přestane a znovu a znovu usiluje, aby ji poznal, pak jistě přijde hodina, kdy ji pozná. Neboť žák pozvolna a postupně poznává, že již není vězněn tělem, ale že mu nyní náleží nevyjádřitelná prostorovost bytí. Planetární scenérie se mu bude zdát stínovitou hrou a lidé stínovými herci, hrajícími jim přidělené úlohy. On sám se bude cítit netělesným a éterickým. Do jeho srdce vstoupí zvláštní pocit, že toto je zkušenost, k jejímuž dosažení byl od narození osudem určen. Nalezne v sobě podivuhodný důkaz toho, co rozum pouze tvrdí a o čem náboženství podává jen náznaky – nádherný fakt bezčasé duše.
Naposledy upravil Lída dne stř 14. pro 2011 15:07:58, celkově upraveno 2
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 698
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 157
Poděkováno: 467-krát v 278 příspěvcích

Re: Meditace na Zdroj

Příspěvekod Monika » úte 05. kvě 2009 16:04:00

přidávám krátkou meditační úvahu Jarky Kočího ***

"Jak krásné je pouze být,
Ano pouze být a dívat se !
Být prázdný a tichý,
Být ve všem a všude
Být ničím a přece vším …

Jak krásné je přivést mysl
Do stavu nic nevím
Ve kterém zní neslyšitelné
A věčné Já Jsem …

Jak krásné jest býti chudým v duchu
Neboť v něm jest bohatství boží přítomností
Zažívané naším věčným a vnitřním Tichem
V docíleném stavu mysli „nic nevím“
Jest nevětší pokoření naší osobnosti před Bohem
Jest to největší Mystérium pokory
Chudá, oproštěná čistá mysl naplněná pouze
Hudbou věčné přítomnosti, tedy hudbou
Věčného TEĎ !

Toto věčné Teď je stále naším majetkem
Poněvadž jest naším přirozeným stavem
Jest však zastíněno rozvlněnou hladinou mysli
Kterou žijeme na tomto světě
A tak odváděni jsme od božské přirozenosti

Božská přirozenost spočívá v nás
Jako absolutní Ticho
Které jest vnitřně slyšitelné
A proto se musíme snažit
Postřehnout ono veliké Ticho

Naučme se naslouchat Tichu v sobě
Naučme se soustředit pozornost
A naslouchání do svého nitra
Tam, kde je trůn naší věčné existence
Našeho věčného Já plného Míru a Klidu

Staňme se v tuto chvíli sami Betlémem
Ve kterém se zrodí v Panně Marii
Tzn. čisté, oproštěné a neposkvrněné mysli
Kristus tzn. čisté vědomí bezčasé Já
A věčné Já jsem
Jehož věčný tep budem cítit celý svůj život

Nikdy již neztratíme dotek věčné přítomnosti
Nekonečného bytí a nesmrtelnosti
Ó jaký to zázrak pro člověk být ve své přirozenosti Bohem
Který můžeme žít již na tomto světě
Žít jím a vzývat ho mečem

Ano člověče, nauč se mlčení
A v tomto mlčení se nauč
Naslouchat Tichu ve kterém se dotkneš
Roucha svého nesmrtelného vědomí Já

Na světe jest jedno veliké Tajemství
veliké Mystérium
A toto tajemství je právě v tom
Pochopit, že není žádného tajemství
Ani mystéria, nýbrž že jest Věčné Teď
Tedy věčný přítomný okamžik
Kterým stále žijeme a že tu je stále
tento stále věčný okamžik v nás
které je naše nadosobní bdění
je to jáství, je to bytí, je to nic, je to všechno
je to všeobsáhlé prázdno …

ve své tiché přirozenosti jsme nejvyšší Bůh
a ve svém projeveném pohybu a činnosti
jsme jeho dětmi …

není to krásné?

Pochopit tajemství tohoto okamžiku
Toť zázrak v životě člověka
A je to vůbec zázrak v dějinách lidstva
Od vzniku až po skonání světa …

K čemu vedou koncentrace, meditace a různá jiná cvičení?
Jen k tomu, abychom utišili rozbouřené moře naší mysli
A našli na jeho dně onen věčný okamžik
Kterým jest naše Já, Kristus, Átmá, nebo-li Teď
A tento věčný okamžik nás pak doprovází po celý náš život
Který se stává božským životem

Mnozí se táží, jak převést ono věčná Já, které postřehnem
V tichu koncentrace a meditace do běžného stavu
Našeho vědomí po celý den ? na to je jediná odpověď
Bdějte!

Ano, jsou pro člověka dvě možnosti. A to bdít nebo nebdít.
Kdo bdí po celý den, ať dělá cokoliv, bývá tato práce
Posvěcena věčným okamžikem, který je v pozadí
Naší pozornosti, kterou věnujeme své práci a kterou také vede
Nepracujeme-li, nebo-li nejsme-li vázání žádnou zevní činností
Jest tatáž Pozornost obrácena na pocit Já jsem …

Vždyť Pozornost je vlastností Já
Které jest průchodem do věčné oblasti Jsem
A toto jest vlastností Boha Absolutna …"
Uživatelský avatar
Monika
 
Poděkoval: 0
Poděkováno: 27-krát v 22 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Monika za tento příspěvek:
Lída


Zpět na Meditace

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron