Martin Danes showtime
Napsal: pát 16. črc 2010 2:32:21
Martin Danes showtime
Ukázka z interview pro připravovanou knihu a scénář ke studentskému filmu na téma Martin Danes meditací a procesů.
Co je cílem Martin Danes showtime?
Ptáš se mě, co je cílem? Nejsou tu žádné cíle, za kterými se můžeš vydat. Celá existence cílí právě teď, tenhle okamžik. Nikam se nevydává a ty jsi středem toho okamžiku. Jen chci lidi přiblížit sami sobě. Aby byli sami sebou, nic víc.
Myslíš že lidi nejsou sami sebou?
Ne, nikoho takového neznám. Lidé jsou tím, či oním, jenom ne sami sebou. A to je věčná škoda, protože co se mne týče, je to ta největší sladkost, co znám. Člověk tu je, vy tu jste a přesto tu člověk duchem není, takové jsou zkrátka možnosti hypnózy a člověk je úžasně hypnabilní. Skála je skálou, květina květinou, pes je psem a kočka kočkou, mají svoji podobu, svůj jasně daný program existence, ale člověk má možnost, být prázdný, být sám sebou a nebo být tisíci a jednou věcí. Člověk si může hrát na kočku, na květinu, na skálu, nebo si dokonce může myslet a pevně tomu věřit, že je tím, či oním, ne že dělá politiku, ale že je politik, ne že má tělo, ale že je tělem, ne, že má mysl jako nástroj, ale že je myslí, myšlenkami a pocity. A ještě jedna velká zajímavost. Čistě logicky by člověk řekl, že má vědomí, buď ho má, anebo nemá, ale logika je jen nepatrnou částí celé existence, takže pravda je jiná. Vše je živé, a tak i vědomí má svůj růst. To, o čem tady mluvím nemůže mysl vidět, může se z toho zbláznit, ale nemůže to vidět, může tušit a někdo má skvělou fantazii, to je také dobré, ale aby člověk opravdu věděl o čem, že to mluvím, musí se s tím sám v sobě osobně potkat. Růst vědomí. Ano, to, když už něco, je cílem Martin Danes showtime, všech těch meditací a společného setkávání, vědomí a jeho objevování. A není to nic jiného, než objevování sebe sama.
Co nám povíš o svých technikách a meditacích, kde bereš inspiraci pro jejich vytváření?
Máš skvělé otázky, aby mě bavilo odpovídat, musí mě bavit otázky. S některými lidmi jakoby zatuhnu, jakoby nepili a já nemám kudy kam téct a slova stojí. Oni pak říkají, „ten Martin nemluví,“ a jíní lidé, moji přátelé mě zase znají jako člověka, který s nimi vede mnoha hodinové debaty, povídání. A já si to užívám, protože, řeka teče, já se při mluvení nenamáhám, užívám si to a vlastně se sám měním na posluchače, protože nemluvím z nějakého zásobníku, nemám pro své přátele předem připravená slova, ne v ten okamžik je to autentické a živé a já si užívám jeho, nebo její odpovědi, i ty své a je to skutečná symfonie. Ale jak říkám jsou to výjimky, většinou sedím a mlčím, protože mám pocit, že bych sám sebe znásilňoval, nutit se do hovorů o ničem. A k tvým otázkám? S tebou jsem uvolněný a můžu mluvit a to je báječné, jinak bych to skutečně odvolal. Jsem beznadějně zamilovaný do tohoto okamžiku a nemohu dělat nic pro to jej znásilňovat.
Moje techniky...Za prvé neberu moc vážně to slovíčko moje, to bych byl blázen. Ano tvořím, buď mě něco napadne, nebo techniku vymýšlím, dávám jí podobu, občas mě inspirují metody a techniky již existující.
Nejlépe je to poznat na konkrétních příkladech. Například jsem se setkal s Taiči, viděl jsem, že má mnoho podob, že je taiči s 88 formami a taiči s 24 formami a tak dále. Já jsem pro, setkat se s technikou tady a teď, nevzniká žádná časová prodleva něco se léta učit. Meditace je odstřižení hlavy, je to mozková amputace a k tomu směřuji veškeré své techniky. Taiči je bojové umění, mě na něm nejvíce přitahují ty jemné pohyby, a tak jsem si řekl, proč to kazit nějakým bojem, na ten je třeba zapomenout, jsou tam pozice nohou a rukou. Ruce jsou tak divně a zbytečně neuvolněně zkrouceny, abych mohl útočníka praštit do nosu. Číňané to cvičí denně celý život pořád někoho imaginárně mlátí do nosu a přitom před nimi žádný soupeř nestojí. Vypadá to zkrátka divně a komicky.
Nechal jsem jen tu inspiraci pomalými pohyby. Jen si užíváte pomalé, plynulé pohyby těla, není žádná technika, je potřeba rozpustit člověka, rozpustit umění, vaše existence už je umění, naopak je velmi schované a zakryté právě rozumem, myslí. Jenom jsi, řeka života plyne a ty s ní, žádný spěch, žádný kvalt, jen ty, ten pohyb, až tu nejsi ty, je tu jen ten pohyb, když u toho zavřeš oči, je to ještě snadnější do toho vklouznout. Tak to je jeden příklad za všechny, a tak to dělám se vším, je potřeba být živý, jakmile jednou ožiješ a všechny podoby tvé smrti opadají jako listí na podzim, tak je tu jen život a tím pádem tvořivost, už se nemusíš dívat do cizích zahrad, už nepotřebuješ starat se o nějaké návody, jak žít. Najednou je vše jen mezi tebou a životem. Už žádní mistři, žádné cizí energie, mám na mysli Reiki a těch milion dalších, co je teď na trhu. Žádné knihy, pokud samozřejmě není čtení tvojí vášní, ale třeba já nesnáším čtení a mladí se mnou budou souhlasit, mezi nimi nenajdeš nikoho, kdo by raději četl, než aby dělal cokoliv jiného. A tak je to se vším, člověk stvořil boha, stvořil druhý svět, stvořil dualitu, já a něco druhého, cíle kam kráčet a tak dále, a najednou objevíš sebe, objevíš střed, jednotu. Ale nemám na mysli ezoterické termíny, rád bych zapomněl na celou ezoteriku, na veškerý ten úlet, co člověku vůbec nesluší.
K tomu tedy směřují všechny mé techniky, oříznu z nich to nepotřebné, pózy a tradice a nechám jen holou techniku, jen holý nástroj, který má vše společného jen a jen s tebou a ne s čímkoliv jiným.
A kde, že beru inspiraci? No všude kam se podívám.
MartinDanes@email.cz
Ukázka z interview pro připravovanou knihu a scénář ke studentskému filmu na téma Martin Danes meditací a procesů.
Co je cílem Martin Danes showtime?
Ptáš se mě, co je cílem? Nejsou tu žádné cíle, za kterými se můžeš vydat. Celá existence cílí právě teď, tenhle okamžik. Nikam se nevydává a ty jsi středem toho okamžiku. Jen chci lidi přiblížit sami sobě. Aby byli sami sebou, nic víc.
Myslíš že lidi nejsou sami sebou?
Ne, nikoho takového neznám. Lidé jsou tím, či oním, jenom ne sami sebou. A to je věčná škoda, protože co se mne týče, je to ta největší sladkost, co znám. Člověk tu je, vy tu jste a přesto tu člověk duchem není, takové jsou zkrátka možnosti hypnózy a člověk je úžasně hypnabilní. Skála je skálou, květina květinou, pes je psem a kočka kočkou, mají svoji podobu, svůj jasně daný program existence, ale člověk má možnost, být prázdný, být sám sebou a nebo být tisíci a jednou věcí. Člověk si může hrát na kočku, na květinu, na skálu, nebo si dokonce může myslet a pevně tomu věřit, že je tím, či oním, ne že dělá politiku, ale že je politik, ne že má tělo, ale že je tělem, ne, že má mysl jako nástroj, ale že je myslí, myšlenkami a pocity. A ještě jedna velká zajímavost. Čistě logicky by člověk řekl, že má vědomí, buď ho má, anebo nemá, ale logika je jen nepatrnou částí celé existence, takže pravda je jiná. Vše je živé, a tak i vědomí má svůj růst. To, o čem tady mluvím nemůže mysl vidět, může se z toho zbláznit, ale nemůže to vidět, může tušit a někdo má skvělou fantazii, to je také dobré, ale aby člověk opravdu věděl o čem, že to mluvím, musí se s tím sám v sobě osobně potkat. Růst vědomí. Ano, to, když už něco, je cílem Martin Danes showtime, všech těch meditací a společného setkávání, vědomí a jeho objevování. A není to nic jiného, než objevování sebe sama.
Co nám povíš o svých technikách a meditacích, kde bereš inspiraci pro jejich vytváření?
Máš skvělé otázky, aby mě bavilo odpovídat, musí mě bavit otázky. S některými lidmi jakoby zatuhnu, jakoby nepili a já nemám kudy kam téct a slova stojí. Oni pak říkají, „ten Martin nemluví,“ a jíní lidé, moji přátelé mě zase znají jako člověka, který s nimi vede mnoha hodinové debaty, povídání. A já si to užívám, protože, řeka teče, já se při mluvení nenamáhám, užívám si to a vlastně se sám měním na posluchače, protože nemluvím z nějakého zásobníku, nemám pro své přátele předem připravená slova, ne v ten okamžik je to autentické a živé a já si užívám jeho, nebo její odpovědi, i ty své a je to skutečná symfonie. Ale jak říkám jsou to výjimky, většinou sedím a mlčím, protože mám pocit, že bych sám sebe znásilňoval, nutit se do hovorů o ničem. A k tvým otázkám? S tebou jsem uvolněný a můžu mluvit a to je báječné, jinak bych to skutečně odvolal. Jsem beznadějně zamilovaný do tohoto okamžiku a nemohu dělat nic pro to jej znásilňovat.
Moje techniky...Za prvé neberu moc vážně to slovíčko moje, to bych byl blázen. Ano tvořím, buď mě něco napadne, nebo techniku vymýšlím, dávám jí podobu, občas mě inspirují metody a techniky již existující.
Nejlépe je to poznat na konkrétních příkladech. Například jsem se setkal s Taiči, viděl jsem, že má mnoho podob, že je taiči s 88 formami a taiči s 24 formami a tak dále. Já jsem pro, setkat se s technikou tady a teď, nevzniká žádná časová prodleva něco se léta učit. Meditace je odstřižení hlavy, je to mozková amputace a k tomu směřuji veškeré své techniky. Taiči je bojové umění, mě na něm nejvíce přitahují ty jemné pohyby, a tak jsem si řekl, proč to kazit nějakým bojem, na ten je třeba zapomenout, jsou tam pozice nohou a rukou. Ruce jsou tak divně a zbytečně neuvolněně zkrouceny, abych mohl útočníka praštit do nosu. Číňané to cvičí denně celý život pořád někoho imaginárně mlátí do nosu a přitom před nimi žádný soupeř nestojí. Vypadá to zkrátka divně a komicky.
Nechal jsem jen tu inspiraci pomalými pohyby. Jen si užíváte pomalé, plynulé pohyby těla, není žádná technika, je potřeba rozpustit člověka, rozpustit umění, vaše existence už je umění, naopak je velmi schované a zakryté právě rozumem, myslí. Jenom jsi, řeka života plyne a ty s ní, žádný spěch, žádný kvalt, jen ty, ten pohyb, až tu nejsi ty, je tu jen ten pohyb, když u toho zavřeš oči, je to ještě snadnější do toho vklouznout. Tak to je jeden příklad za všechny, a tak to dělám se vším, je potřeba být živý, jakmile jednou ožiješ a všechny podoby tvé smrti opadají jako listí na podzim, tak je tu jen život a tím pádem tvořivost, už se nemusíš dívat do cizích zahrad, už nepotřebuješ starat se o nějaké návody, jak žít. Najednou je vše jen mezi tebou a životem. Už žádní mistři, žádné cizí energie, mám na mysli Reiki a těch milion dalších, co je teď na trhu. Žádné knihy, pokud samozřejmě není čtení tvojí vášní, ale třeba já nesnáším čtení a mladí se mnou budou souhlasit, mezi nimi nenajdeš nikoho, kdo by raději četl, než aby dělal cokoliv jiného. A tak je to se vším, člověk stvořil boha, stvořil druhý svět, stvořil dualitu, já a něco druhého, cíle kam kráčet a tak dále, a najednou objevíš sebe, objevíš střed, jednotu. Ale nemám na mysli ezoterické termíny, rád bych zapomněl na celou ezoteriku, na veškerý ten úlet, co člověku vůbec nesluší.
K tomu tedy směřují všechny mé techniky, oříznu z nich to nepotřebné, pózy a tradice a nechám jen holou techniku, jen holý nástroj, který má vše společného jen a jen s tebou a ne s čímkoliv jiným.
A kde, že beru inspiraci? No všude kam se podívám.
MartinDanes@email.cz