O PRAXI NEZAUJATÉHO NEUTRÁLNÍHO POZOROVATELE

[vostalpetr]

Re: Zkušenosti s meditací

Vostalpetr píše:

K dosažení sahadža nirvikalpa samandhi, tedy samandhi za přítomnosti uvědomování si světa (který je ovšem uvědomován jako ne-dvojná Jednota) je dle mého náhledu zapotřebí zcela opačného postupu, tedy nikoli oddělování se (negování se) se pomocí pozorování od pozorovaných předmětů, ale naopak ODEVZDÁNÍM VŠEHO POZOROVANÉHO DO ZDROJE POZOROVÁNÍ, COŽ JE VLASTNĚ VE SVÉM ZÁKLADU PŘIJMUTÍ, ŽE VŠECHNO JE „ON“ (BŮH)
..............................................................................................................................................
Lama píše:
Značkování asi jako abhidharma vipasana
Sleduješ co se děje. Objeví se myšlenka a řekneš si "myšlenka". Objeví se bolest v koleni, řekneš si "bolest v koleni". Objeví se pocit klidu, řekneš si "pocit klidu".
Cokoliv se Ti objeví v "zorném poli" "označkuješ, orazítkuješ". Tím vznikne odstup.
Takhle asi v krátkosti.
.................................................................................................................................................
Vostalpetr píše:
Budeme-li stejně pozorně jakýkoli vjem označovat a PŘIJÍMAT jako že to je „ON“,
vznikne nejen klid a odstup,
tedy jinak řečeno zůstane zde jen čisté pozorování v přítomnosti ted a tady
(neboť je třeba i čas a prostor označit jako „ON“) (ale zároven je i třeba přijmout sebe sama ((tedy i pocit „já jsem“))

ale zároven (A TO JE PODSTATNÉ) všechno oddělené bude PŘIJATO (ODEVZDÁNO) DO SAMÉHO ZDROJE.

Takovéto přijmutí všechno je „ON“ je teda je tedy jednak opakem toho, co popisuje Lama, který navrhuje praxi oddělování se, jenž vede k pouhému vnitřnímu sandhi, neboť nejde o ODDĚLOVÁNÍ SE, nýbrž o PŘIJMUTÍ A SJEDNOCENÍ,
A zároven je mnohem důslednější, neboť přijímá i čas a prostor jako „ON“
A stejně tak i osobu samu (já jsem) jako „ON“
TAKOVÉTO PŘIJMUTÍ VŠECHNO JE „ON“ JE ZÁROVEN ODEVZDÁNÍ VŠEHO DO ZDROJE (NEDVOJNÉ) JEDNOTY..

Lama píše:
Nechci tu slovíčkařit, ale kde se vzala doměnka o doporučování? Jen jsem odpověděl na otázku co myslím tím "značkováním". :nevim:
Ale i tak vipasanu mohu doporučit.
Celá polemika je postavena na nepochopení věty "Tím vznikne odstup." Takže to vysvětlím co tím bylo míněno. "Normální" člověk se ztotožňuje s tělem a myslí. Doslova žije v přesvědčení, že je myslí a tělem. Což znamená, že v první řadě jde o poznání toho, že nejsem pouze touto myslí a tímto tělem.
Pak teprve může dojít k přijmutí toho, co skutečně jsem.
Nicméně Vipasaná - tedy jak jsem napsal "značkování" vede už od počátku v tomto smyslu zřetelně k odstupu od mysli, pocitů i těla. O negování není žádná řeč. Praxí vipasany dochází k prožití skutečné podstaty jak svojí - tedy osobní tak všech objektů projeveného i neprojeveného světa - tedy "advaitově takzvané Jednoty". Praktikující se k tomuto "poznání" nebo "vhledu" dopracuje jaksi mimochodem, tedy aniž by prováděl myšlenkové konstrukce o různých druzích nebo stupních samádhi. Takové kontrukce jsou pro něj nepotřebné, protože on tyto "stavy"ve skutečnosti žije, aniž by o nich musel přemýšlet, rozlišovat je a hodnotit. Je to dokonalá pravdivost života v tomto okamžiku, která nepotřebuje přemítání.
Snad jen pro ilustraci: Samotný termín "jednota" je zde poznáván jako pouhý pocit, tedy objekt naší mysli. Což znamená, že přesto, že jednotu dotyčný podle všech pravidel a měřítek žije, nevěnuje se rozlišování nebo popisování tohoto stavu.
Pokud je to potřeba, rozlišení svého stavu nechává na svém učiteli,který jej vede, případně vhodnými otázkami či odpověďmi dorovnává "třecí plochy" vznikající úsilím vipasany.
K tomu je ale potřeba se praxi vipasany věnovat, nikoliv o ní pouze polemizovat.

Naskýtá se ještě otázka co sledujeme tím, že techniku, se kterou nemáme žádnou nebo minimální zkušenost považujeme za nedostatečnou?
Ještě budu pokračovat.
Snadno se lze setkat s tím, že nás někdo od "naší" praxe zrazuje. Bude tvrdit, že to nikam nevede. Stejně jako tady byl pokus vytvořit negativní informaci k vipasaně setkal jsem se v theravádových kruzích se negativním názorem na atmavičáru. O mantra joze ani nemluvím. Někdy před 15-18 lety tu byl proti mantrám dost negativní obecný trend. Přesto při dobrém vedení má každá taková praxe dostatek prostoru a nuancí, aby nás dovedla před samotnou bránu poznání.
Praxe je individuelní záležitost a každý potřebuje něco jiného. Pak je zde také otázka do jaké míry je ten člověk, který nás od současné praxe zrazuje pro nás osobně důvěryhodný.
Pokud tedy chceme nějakou praxi negativně komentovat, můžeme nejdříve zvážit hledisko rozdílnosti "cest" a dispozicí jednotlivců.
Pokud tady budeme mluvit z pohledu advaity, můžeme také zvážit to, že závěrečný krok nastává z "Boží milosti" a je "náhlý". Tedy mimo jakoukoliv meditační praxi - spíše naopak - závěrečný krok proběhne přes to, že zde nějaká meditační praxe probíhá.
A ještě úplně nakonec musím napsat, že praxe přijetí, jak je tu zmiňována jako opozice k vipasaně, byla i pro mne v patřičnou dobu praxí o zásadní důležitosti.

[vostalpetr]

Tahle diskuze proběhla mezi mnou a Lamou před časem na JZ,
ale protože nejsem registrován na JZ,
napíšu tedy tady, proč kritizuji praxi NEUTRÁLNÍHO NEZAUJATÉHO POZOROVATELE
nebot téměř kdekdo tuto praxi učí

[vostalpetr]

A ještě úplně nakonec musím napsat, že praxe přijetí, jak je tu zmiňována jako opozice k vipasaně, byla i pro mne v patřičnou dobu praxí o zásadní důležitosti.
..........................................................................................................................................

ani v nejmenším nepochybuju, že v podstatě praxe přijetí byla úplně pro každého důležitá,
nebot v podstatě každý s ní naprosto přirozeně začínal,
nebot každý (samozřejmě jen dokud si nepřečte nějakou "duchovní" literaturu a rady mistrů)
úplně přirozeně touží po štěstí, lásce a to nejen pro sebe, ale pro celý svět

jenže pak se člověk něco doví o nějakém Já a o různých nutných praxích, které musí praktikovat,
a úplně zapomene, co že to na samém začátku vlastně chtěl,

co jen jsem to vlastně chtěl ?

[Jana]

Odevzdávání všeho Zdroji - "děj se vůle Boží" a přijetí všeho, tedy učit se nesoudit, neodsuzovat, nevytvářet odpor, k čemuž mi pomáhala Einsteinova věta: "Všechno má smysl, i když tomu nerozumíme," měly pro mě svého času také zásadní důležitost.

Vedle toho byla také důležitá pozornost obrácená do Zdroje - tedy láska k Lásce (Bohu).

Je zajímavé, že pokud se tohle provádí s maximálním zaujetím, opravdově, že je to stále jednodušší a jednodušší, až to jde zcela samo.

[vostalpetr]

Pokud tady budeme mluvit z pohledu advaity, můžeme také zvážit to, že závěrečný krok nastává z "Boží milosti" a je "náhlý". Tedy mimo jakoukoliv meditační praxi - spíše naopak - závěrečný krok proběhne přes to, že zde nějaká meditační praxe probíhá.
......................................................................................................................................

Tak tohle jeden ze zásadních problémů české duchovnosti:

advaita (filozofie ne-dvojnosti světa a boha) je tak dokonale smíchána s dualitním náhledem (tedy duchovní cestou , kterou indiviidualita praktikuje za dosažením poznání Já (boha),
že se nám to vše dokonale plete,
velkou vinu za to nese především pan Jiří Vacek, který je samozřejmě velkým přínosem pro českoou duchovnost,
ale který přestože napsal skutečně ojedinělé advaitové texty,
v podstatě učí dualitní individuální cestu

Advaita je filozofie a neučí žádnou duchovní cestu, takže ani v podstatě nehovoří o nějaké realizaci Já, tím méně pak o nějaké boží milosti nebo meditační praxi,
advaita maximálně říká: ty jsi TO, JEDNO VE VŠEM A VŠECHNO V JEDNOM, VŠECHNO JE ON, NEBO VŠECHNO JE LÁSKA ATD.

Co se týká té záhadné BOŽÍ MILOSTI, už jsem to vysvětloval o co jde,
není to žádná záhada,
jen se pozornost obrátí na pozornost a tak se dostane mimo čas a prostor do Přítomnosti Ted a Tady,
takže to je pak naprosto samozřejmě úplně mimo čas a prostor a tudíž úplně mimo nějakou meditační praxi praktikovanou nějakou indiviidualitou.

Je to pak samozřejmě náhlý "skok"
avšak dovolím si tvrdit, že tato náhlost se týká především nirvikalpa samandhi,
tedy úplného poznání Já (boha) bez uvědomování projeveného světa,

pokud bych měl však mluvit o sahadža nirvikalpa samandhi,
tedy o uvědomění si světa jako nedvojné Skutečnosti a zároven bych měl pak mluvit o této zkušenosti jako stálé,
tedy měl bych hovořit o OSVOBOZENÍ A NIKOLI POUZE O REALIZACI JÁ,
pak bych to viděl spíše jako postupný proces
(což ostatně je vidět i na zkušenosti Ramany Mahariišiho)

Pokud někdo nechápe a ani jej nezajímá jaký je rozdíl mez těmito dvěmi úrovněmi,
tak si to samozřejmě může nastudovat třeba v literatuře u J.V.
ale rozdíl je zde dost velký...

[vostalpetr]

Pokud tedy chceme nějakou praxi negativně komentovat, můžeme nejdříve zvážit hledisko rozdílnosti "cest" a dispozicí jednotlivců.
........................................................................................................................................

No blbnout si samozřejmě může každej podle svýho,
princip realizace Já je však univerzální a tudíž platný pro každého,
a to samé platí i o osvobození...

Diskutovat o tom, jak to půjde třeba Frantovi Omáčkovi mně přijde poněkud zcestné,
považuji za důležité vysvětlit princip, který si pak každý může najít ve své individuálně zvolené praxi,
pokud dotyčný chápe princip, chápe pak i to, o co v meditaci jde a nedělá v ní pak chyby,
a nemusí pak tápat třeba v tom, o čem je třeba otázka Kdo jsem já? a ják má zafungovat, aby došlo k realizaci Já...

Podobné řeči o individuálních radách mistrů různým jednotlivcům na různých úrovních vedou jen k totálnímu zmateních druhých, kteří je pak berou za nějaké univerzální návody,
takže podobné individuální návody možná uslyšíte od duchovních mistrů,
nikoli však ode mne (nebot takové blbosti nepíši)

[Jana]

Pokud někdo nechápe a ani jej nezajímá jaký je rozdíl mez těmito dvěmi úrovněmi,
tak si to samozřejmě může nastudovat třeba v literatuře u J.V.
ale rozdíl je zde dost velký...

Asi si to někdy nastuduju, ale momentálně bych řekla, že nejdůležitější je, že to, co je, nemá chybu.
Řekla bych, že ty úrovně jsou jednou z dalších fikaných hrátek ega, jak si zabezpečit možnost mít kam stoupat, tedy mít další důvod k aktivitě a existenci ega.

Pokud jsi právě teď šťastný, je-li život láskou, je to na 100% ono.

Budoucnost a minulost právě teď nehraje vůbec žádnou roli.

Žádné úrovně, žádný postup. Jenom užívání si toho, co je.

Jsi právě v Cíli, tak nač ještě čekat na nějaký vrchol.

[vostalpetr]

Naskýtá se ještě otázka co sledujeme tím, že techniku, se kterou nemáme žádnou nebo minimální zkušenost považujeme za nedostatečnou?
Ještě budu pokračovat.
Snadno se lze setkat s tím, že nás někdo od "naší" praxe zrazuje. Bude tvrdit, že to nikam nevede. Stejně jako tady byl pokus vytvořit negativní informaci k vipasaně setkal jsem se v theravádových kruzích se negativním názorem na atmavičáru. O mantra joze ani nemluvím. Někdy před 15-18 lety tu byl proti mantrám dost negativní obecný trend. Přesto při dobrém vedení má každá taková praxe dostatek prostoru a nuancí, aby nás dovedla před samotnou bránu poznání.
........................................................................................................................................

Otázkou samozřejmě je, co je dostatečná zkušenost praxe,
pět minut, jedna hodina, jeden den, jeden měsíc, jeden rok, deset let, sto let ???
A kdo o tom rozhodne a vydá certifikát ???

Každá praxe samozřejmě někam vede,
nakonec si každý může nastudovat v knihách J.V. kam vede praxe nezaujatého pozorování,
vede k realizaci vnitřního Já, vede k realizaci vnějšího Já a vede k TND (temná noc duše),
pan J.V. je poctivý mistr a poctivě píše o svých zkušenostech,
takže každý si může přečíst,
kam asi tak nejspíš dojde...

Všem mohu vřele doporučit knihu od J.V. Učebnice atmavičáry, především pak si můžou nastudovat str. 298 až 302
a z toho si pak odvodit, proč kritizuji praxi nezaujatého pozorovatele,
a proč tvrdím, že tato praxe nerozpouští vasány...

Prostě na rozdíl od J.V. jsem si z tohoto vzal ponaučení a snažím se definovat praxi tak,
aby nedošlo k TND,
tudíž si beru k srdci ponaučení J.V. jak postupovat v případě TND,
a říkám, že TND je důležitější než realizace Já,
nebot právě TND nás může (ale taky nemusí) vyléčit z našeho dualitního náhledu a přivést nás k náhledu advaitovému

Samozřejmě TND se dostavuje proto, protože jsou zde nerozpuštěné vasány, tedy připoutanosti k různým jevů a tyto individuální připoutanosti stále oživují a podporují a udržují naše ztotižnění se (snovou) pseudoindividualitou.
není mým záměrem zde popisovat TND, každý si může najít patřičné informace (moc jich ovšem není)
říká se však, že TND nepotkává bhaktijoogíny, nebot oni v podstatě přetransformovali všechny pozorované jevy v Lásku,
takže mé (ale i ponaučení JV) je bhaktického rázu, tudíž hovořím o LÁSKYPLNÉM PŘIJETÍ a ne o neutrálním pozorování

Ostatně, mnozí říkají, že džnána a bhakti jsou jedno a to samé, a já s tím naprosto souhlasím...

[vostalpetr]

Asi si to někdy nastuduju, ale momentálně bych řekla, že nejdůležitější je, že to, co je, nemá chybu.
Řekla bych, že ty úrovně jsou jednou z dalších fikaných hrátek ega, jak si zabezpečit možnost mít kam stoupat, tedy mít další důvod k aktivitě a existenci ega.
................................................................................................................

No to jsi mě naprosto značně předběhla v mých úvahách,
já se to snažím popsat z dualitního náhledu, taknějak postupně jako nějaký duchovní vývoj,
kdy je prostě celá ta "duchovní pitomost" (duchovní individuální cesta a to včetně realizace Já)
postupně nahlédnuta na základě TND jako dualitní pitomost...

Samozřejmě, k tomu advaitovému náhledu lze dojít různými cestami,
ovšem pro ty, kteří zabřednou do nějaké duchovní cesty vede nejspíš cesta k vystřízlivění právě přes TND,
jiní (ted hovořím o tobě) se prostě jen drželi intuitivně svého instinktu a touze po štěstí a lásce,
takže si tím ušetří spoustu problémů...

Ostatně, podle mě, tedy podle mého názoru,
ten advaitový náhled mají na JZ pouze dva lidé,
Jana a Turija (Turijovy články pak lze najít pomocí vyhledávače ve článcích a stojí za to si přečíst i následné diskuze)
ostatní pak píší pouze a jen DUALITNÍ BLBOSTI,
což platí samozřejmě i o mě, ale já na to vždy poctivě upozornoval, že píšu blbosti...

PS. Všimla sis Jano, že ti v podstatě na JZ téměř nikdo nerozumí,
což je dáno tím rozdílem advaitového náhledu (Všechno je láska) a dualitním náhledem,
a že v podstatě si o tobě myslí, že jsi v egu, že nerozumíš meditaci, že nic nevíš o realizaci Já, že jsi úplně blbá a úplně neduchovní apd.

[vostalpetr]

Pokud je to potřeba, rozlišení svého stavu nechává na svém učiteli,který jej vede, případně vhodnými otázkami či odpověďmi dorovnává "třecí plochy" vznikající úsilím vipasany.
........................................................................................................................................

No někteří žáci si uvědomují, že výklad jejich mistra nemusí být zas tak pravdivý a dokonalý a že v něm může být chyba.
Myslím, že je zbytečné zde popisovat, že jsou různé úrovně realizace Já,
proto jsou i různé úrovně mistrů,
a pak samozřejmě je snad jasné, že realizace Já je jedna věc a schopnost realizovaného mistra správně poppsat duchovní cestu je věc druhá a tudíž poněkud jiná,
JV píše, že jsou i mistři, kteří nedokáží druhé učit a přitom jsou realizovaní

Ostatně, zcela zákonitě se můžeme zeptat, proč někdo, kdo se živil třeba nějakou úřednickou prací nebo třeba spokojeně kopal kanály, náhle po realizaci začne učit a vést druhé k poznání Já ??? Že by ho poslal bůh zachránit svět nebo alespon pár věrných žáků ???
Necht si na to každý odpoví sám podle vlastního náhledu co to je realizace Já....

(podle mého náhledu se jedná o přivlatnění realizace Já egem a tak o zdárné vyhnutí se TND)

[Jana]

No to jsi mě naprosto značně předběhla v mých úvahách,

Omlouvám se, ale je fajn bejt první.

Hele, já to věděla, že to tak nenecháš, ale alespoň vidíš, že tu je nějaká pozornost.

[vostalpetr]

Praxí vipasany dochází k prožití skutečné podstaty jak svojí - tedy osobní tak všech objektů projeveného i neprojeveného světa - tedy "advaitově takzvané Jednoty". Praktikující se k tomuto "poznání" nebo "vhledu" dopracuje jaksi mimochodem, tedy aniž by prováděl myšlenkové konstrukce o různých druzích nebo stupních samádhi. Takové kontrukce jsou pro něj nepotřebné, protože on tyto "stavy"ve skutečnosti žije, aniž by o nich musel přemýšlet, rozlišovat je a hodnotit. Je to dokonalá pravdivost života v tomto okamžiku, která nepotřebuje přemítání.
........................................................................................................................

no myslel jsem, že moje podstata je neosobní,
ale to nevadí, chápu co chceš říci...

no samozřejmě, a dodal bych, že to může být realizováno velice rychle,
Vacek říká, že nakonec každý kdo takto správně praktikuje dosáhne realizace Já...
prostě pro dosažení realizace Já je postoj neutrálního pozorovatele velmi dobrý postoj
(nikdy jsem samozřejmě nic jiného ani netvrdil)

no nevím jak kdo, možná že někdo bude muset pak trošku popřemýšlet, možná ne,
ale není to nijak nutné, dostatek lidí na světě žije vcelku pohodlně bez nějakého valného přemýšlení, vcelku se dá vystačit s přemýšlením nad tím, kde co sníst případně kde co vojet

[vostalpetr]

No to jsi mě naprosto značně předběhla v mých úvahách,

Omlouvám se, ale je fajn bejt první.

Hele, já to věděla, že to tak nenecháš, ale alespoň vidíš, že tu je nějaká pozornost.

No je to ale honička,
být na JZ jednička,,,,

Mě to nevadí být až poslední
(ostatně Ježíš slíbil, že poslední budou v božím království první a první budou poslední, takže se uvidí)
navíc při mé rychlosti a lenosti je poslední místo vcelku i úspěch, takže já si nestěžuju...

[Jana]

Otázkou samozřejmě je, co je dostatečná zkušenost praxe,
pět minut, jedna hodina, jeden den, jeden měsíc, jeden rok, deset let, sto let ???
A kdo o tom rozhodne a vydá certifikát ???

Když to vezmu chronologicky,
tak desítky let jsem věnovala Bohu jen několik vteřin denně,
dalších pár let jsem věnovala Bohu několik minut denně,
dalších pár měsíců jsem věnovala Bohu několik hodin denně,
dalších pár týdnů byla má pozornost upjatá k Bohu celé dny
a pak jednu noc se to celé roztavilo.

[vostalpetr]

Celá polemika je postavena na nepochopení věty "Tím vznikne odstup." Takže to vysvětlím co tím bylo míněno. "Normální" člověk se ztotožňuje s tělem a myslí. Doslova žije v přesvědčení, že je myslí a tělem. Což znamená, že v první řadě jde o poznání toho, že nejsem pouze touto myslí a tímto tělem.
Pak teprve může dojít k přijmutí toho, co skutečně jsem.
Nicméně Vipasaná - tedy jak jsem napsal "značkování" vede už od počátku v tomto smyslu zřetelně k odstupu od mysli, pocitů i těla. O negování není žádná řeč.
..............................................................................................................................

Já to samozřejmě chápu, že vznikne odstup.
Proto také hovořím o negovaní, čímž mám na mysli metodu neti, neti, tedy česky ne to, ne tamto, jinak řečeno nejsem to, co pozoruji

Otázkou ovšem je, jestli tímto vzniklým odstupem také rozpustíme naší připoutanost k pozorovanému jevu, tedy vasánu ???
Mně osobně přijde, že mnohem spíše rozpustím tímto způsobem ten pozorovný jev, nežli že rozpustím tu moji připoutanost,
přijde mi tedy jinak řečeno, že si mnohem spíše začnu uvědomovat (pozoorovat) sám sebe jako pozorovatele a pozorovaný objekt včetně mé připoutanosti tak vlastně zmizí z centra mé pozornosti,
což ovšem neznamená, že jsem rozpustil svou připoutanost, pouze jsem jí přestal věnovat pozornost a proto "zmizela"
(jen se prostě začnu dívat jinam)

Nakonec, každej si to může v praxi vyzkoušet, potřebuje jen vhodný objekt k pozorování, tedy objekt ke kterému má bytostný vztah a který má dostatečné časové trvání. Ke kameni u silnice nemáme žádný vztah, myšlenky a pocity pak mají poměrně malou dobu trvání, takže vhodným objektem k pozorování je třeba bolest hlavy, nebo jakákoli bolest.
Koho hlava dosud nebolí, může si přivodit bolest hlavy jemným poklepáním hlavy kladívkem, nebo pokud nemáme kladívko, stačí třísknout hlavou do zdi.

A pak můžeme pozorovat, jak to vypadá ve stavu ega, kdy jsme ztotoožnění s tělem,
pokud si říkáte AU, AU, TEN VOSTÁLPETR JE ALE BLBEC KDYŽ DRUHÉ NAVÁDÍ K TAKOVÝMTO EXPERIMENTŮM,
pak je to správně a můžete si zapsat, kam v tomto stavu směřovala vaše pozornost a co se dělo s naší myslí a příppadně s bolestí...

To samé zopakujeme při stavu nezaujatého pozorování, a opět si zapíšeme výsledky,kam v tomto stavu směřovala vaše pozornost a co se dělo s naší myslí a příppadně s bolestí...

No a pak na tu bolest nahlednéme jako že to je ON, nebo že to je Jeho energie, nebo úplně nejlépe tu bolest s láskou přijmeme a a opět si zapíšeme výsledky, kam v tomto stavu směřovala vaše pozornost a co se dělo s naší myslí a příppadně s bolestí...

Pak si provedte zhodnocení, k čemu co vede...

[vostalpetr]

Otázkou samozřejmě je, co je dostatečná zkušenost praxe,
pět minut, jedna hodina, jeden den, jeden měsíc, jeden rok, deset let, sto let ???
A kdo o tom rozhodne a vydá certifikát ???

Když to vezmu chronologicky,
tak desítky let jsem věnovala Bohu jen několik vteřin denně,
dalších pár let jsem věnovala Bohu několik minut denně,
dalších pár měsíců jsem věnovala Bohu několik hodin denně,
dalších pár týdnů byla má pozornost upjatá k Bohu celé dny
a pak jednu noc se to celé roztavilo.

Když to tak od oka sčítám, tak bych řekl, že jsi se tomu věnovala velmi málo (vyšly mi necelé dva roky čistého času), takže nemáš podle mých subjektivních měříte do toho co kecat, nebot je to málo, prostě málo praxe,
a navíc ani neříkáš, že jsi duchovní mistr a že jsi realizovaná,
takže i s tvoji autoritou je to na pováženou,
a navíc furt píše o tý láááásce...

[vostalpetr]

Nechci tu slovíčkařit, ale kde se vzala doměnka o doporučování? Jen jsem odpověděl na otázku co myslím tím "značkováním". :nevim:
Ale i tak vipasanu mohu doporučit.
..........................................................................................................................

No pokud už někdo musí nějak originálně duchovně blbnout, lze samozřejmě vipasanu jen dopuručit,
je to poměrně dobrá a rychlá metoda k poznání vnitřního a zevního Já a k TND,
no a pak uvidíte, co bude dál,
možná se poučíte, možná nepoučíte, možná začnete učit druhé...

Poučením je pro mě změna náhledu, od toho dualitního náhledu přejdete k náhledu advaitovému,
co pak bude dál, to fakt nevím,
nejspíš hory budou opět horama....

[Jana]

...nebo úplně nejlépe tu bolest s láskou přijmeme...

[vostalpetr]

PS. Ještě jsem si vzpomněl na jedno advaitové vyjádření
(čtenáři Maharadže to znají)

I AM THAT

that - to
- že
- který
- ten
- které
- aby
- tamten
- jenž
- ta
- onen
- ono
- takový
- tak
- tak veliký
- tu (ukazovací zájm.)
- toho
- ona

[Jana]

S tím množstvím praxe, bych řekla, že snad všechno je zdrojem nějaké zkušenosti a že tedy všechno je i duchovní praxí, jenže pokud je naše pozornost zaměřena k osobní mysli, egu, iluzi, je ta cesta věčností, pokud se obrátí pozornost za přítomnosti lásky do Zdroje, k Bohu, k životu, nabere to na rychlosti, vlastně jsme rázem v cíli, protože je-li tu uvědomění lásky k Bohu, k životu, je tu okamžitě samádhi.

Dneska to už nestihám všechno pořádně číst, ale díky, je to zajímavý. Zítra to dočtu.

Dobrou noc.