...co na to Osho ??? (část z jeho promluv)
Hledání vám nikdy nedovolí, abyste se nacházeli tady a teď, protože vás vždy vede někam jinam. Hledání je projekce, touha, představa, že to, co potřebujete, se nachází někde jinde - že to existuje, ale že to existuje někde jinde a nikoliv tam, kde jste vy. Zcela jistě to existuje, avšak ne v tento okamžik - nikoliv nyní, ale někdy jindy. Nachází se to jinde, v jiné době, nikdy ne tady a teď. Dotírá to na vás, postrkává vás to a popotahuje. Přivádí vás to k čím dál tím většímu a většímu šílenství. Dohání vás to k nepříčetnosti. A nikdy to nedojde naplnění.
Kdysi jsem slyšel tento příběh o velké súfijské mystičce, která se jmenovala Rabia al-Adawia:
Jednou večer, když zapadalo slunce a jen již spoře osvětlovalo cestu, lidé našli Rabiu, kterak sedí na silnici a něco hledá. Byla již stará, měla slabé oči a špatně viděla. Sousedé ji tedy chtěli pomoci. Zeptali se: "Co hledáš?" Rabia odvětila: "To je vedlejší. Hledám - jestliže mi můžete pomoci, pomozte mi." Lidé se zasmáli a odpověděli: "Rabio, zešílela jsi? Říkáš, že naše otázka je vedlejší. Jak ti však máme pomoci, jestliže nevíme, co hledáš?" Rabia pravila: "Dobrá tedy - jen abych vás uspokojila - hledám jehlu." Lidé jí začali pomáhat, ale okamžitě jim došlo, že silnice je obrovská a jehla nepatrná. Proto se jí zeptali: "Řekni nám prosím, kde přesně jsi svou jehlu ztratila - řekni nám přesnou, konkrétní polohu - protože jinak je to velmi obtížné. Silnice je široká, a můžeme tak hledat a hledat donekonečna. Kde jsi tu jehlu ztratila? Rabia odvětila: "Opět se ptáte na něco nepodstatného. Jak to souvisí s mým hledáním? Lidé se zastavili a řekli: "Ty jsi zcela jistě zešílela! Rabia pravila: "Dobrá - jen abych vás uspokojila - ztratila jsem ji ve svém domě." Lidé se otázali: "Proč ji potom hledáš zde?" Říká se, že Rabia odpověděla: "Protože tady je světlo, zatímco v mém domě světlo není." Tato alegorie je velmi významná. Zeptali jste se někdy sami sebe, co vlastně hledáte? Zkusili jste o to, co je předmětem vašeho hledání, hluboce meditovat? Nikoliv. Dokonce i když to, co hledáte, občas nejasně a mlhavě tušíte, nikdy to není přesné, nikdy to není konkrétní. Zatím se vám to nepodařilo definovat.
Pokusíte-li se to definovat, pak čím víc to budete definovat, tím silněji budete pociťovat, že hledat nemusíte. Hledání může pokračovat jen ve stavu nejasnosti, ve stavu snění. Jestliže nejsou věci zřejmé, pokračujete prostě ve svém hledání, hnáni nějakou vnitřní potřebou a tlačeni vnitřním nutkáním. Jedno je vám jasné: potřebujete hledat. Je to vnitřní potřeba. Nevíte však, co hledáte. A pokud nevíte, co hledáte, jak to můžete nalézt?
Prvním krokem opravdového hledače - hledače, který se stal trochu pozorným a bdělým - je definovat hledání, jasně formulovat to, co to je. Jeho první krok je, že to vynese ze snícího vědomí, s hlubokou pozorností se s tím střetne, bezprostředně to prozkoumá. postaví se tomu. Okamžitě tak začne docházet ke transformaci. Jestliže začnete své hledání definovat, začnete o něj ztrácet zájem. Čím více jej definujete, tím menší bude. a jakmile zřetelně poznáte, co hledání je, náhle se rozplyne. Hledání existuje jen tehdy, jestliže nejste pozorní.
Zopakuji to ještě jednou: hledání existuje jen tehdy, jestliže spíte. Existuje, jen pokud nejste vědomí. Hledání existuje pouze ve vašem nevědomí. Hledání je nevědomím vytvářeno.
P.S.: ...mám pocit že Holzmann nebyl kým se zdál...
