flpbb (opravdu těžko se skloňuješ, takže sorry za blbé oslovení

),
já si na nic nehraju. a hru odkrývám ve všem, nač pohlédnu. a čím víc těch her kolem sebe vidím, tím jasněji vím, jaké hry hrát chci a které mě neba. mezi ty první hry řadím jen ty, u nichž tvořím (jedno jak, kdy, ským, proč a nač) vědomě a mezi ty druhé řadím ty, do kterých se mě snaží zatáhnout kdosi (nebo cosi) jiný/á/é.
takže ještě jednou a naposled: ať si tomáš klus zpívá jak chce, v podstatě si hraje: umí to dobře, jak se slovy tak s melodiemi. a je to docela i sranda. neberu mu to. ale právě proto, že negativně pojmenovává "reality" schovaný za módní poukazování na někoho jiného (a koho jiného, když v podstatě nikdo jiný není???), kdo za to může, mě neinspiruje. protože nikdo nemůže za nic.
po abrahamovsku: háže mě to mimo můj osobní vortex. a na ten si já šahat nenechám
