inspiruj.cz

Take jste si vsimli, ze prakticky veskera unava prameni z nasi rezistence - vzdoru? Ze cim min rezistence mame, tim mene jsme unaveni? A cim vic rezistence mame, tim vice tihneme ke spanku. Ve spanku vlastne rezistenci opoustime, ale pouze jakoby z naseho fyzickeho tela, ktere ma pak sanci nacerpat nove sily, protoze nase vedomi i s rezistenci je vyjmuto (alespon castecne). Nicmene jak si zase prochazime dnem, tak nabirame rezistenci, nekdy i po malych, malickych castech, az se to sbira a sbira az vecer jsme zase docela unaveni a telo si zada svoje.

Jak to vnimate vy?

dá se poměrně snadno vypozorovat, že vzdor - odpor vůči někomu či něčemu spotřebovává energii, čím je silnější tím více ... následuje únava a vyčerpanost. vnímám to stejně jako ty Petře podobně vyčerpává snaha o potlačení ...

krom té únavy je ten vzdor a odpor nesmírně svazující a omezující záležitost, přímo znemožňující oddat se prosté přítomnosti ...

jj.
jeste jsem chtel vlastne napsat, ze vzdorem je nejen necemu vzdorovat, neco brzdit, necemu se branit, ale i urputna snaha neco posunout vpred.... je to ten stejny vzdor, jen naopak. V obou pripadech vzdorujeme soucasne situaci, jednou tak, ze se ji branime, a podruhe tak, ze se ji snazime urputne zlepsit.

takže každé jaro jsou všichni unavení, protože vzdorují .... přicházejícímu jaru? únava má rozhodně mnoho příčin - vzdor (ale i útlak!) je JEDNOU z nich - bezpochyby.

teď jsem si vzpomněla zrovna o víkendu při jednom rozhovoru na jednu paní kinezioložku, kterou jsem kdysi navštívila - ta měla za sebou na zdi vyvěšený takový veliký plakát a tam měla popsáno "jak to všechno funguje", a "co co způsobuje" - takovéto že když se ošklivě ráno podíváte na svého souseda, druhý den Vás začne bolet koleno. No začne, když si tak usmyslíte (případně budete-li s toho bát, že začne, protože jste se na něj zle podívali ). takže když se na vás maminka v roce a půl ušklíbne, znamená to doživotní újmu na jiném orgánu, než když se na vás ušklíbne ve třech letech. samozřejmě u každého člověka ovšem zcela na stejném orgánu... na tyhlety větičky typu "veškerá únava ... " atd. bych si opravdu dávala velký pozor - nebo si každý pro sebe nepřipraví nic jiného než velkou past jinak samozřejmě že "vzdor má za následek únavu", tak to ano, to člověk vypozoruje celkem brzy, ale to není totéž ovšem pokud někdo chce běhat a hledat vzdor (protože je unavený, tak tam přece musí být) ... no tak ho samozřejmě najde

teď jsem si zrovna na mém oblíbeném oslovi (osel.cz) přečetla přísloví na dnešek

Vede-li tě skuhrající havran, dojdeš k mršině. Arabské přísloví



no jinak já jsem třeba zcela stoprocentně byla o hodně víc unavená, když jsem kouřila (cigarety), když jsem přestala, rázem byla únava ta tam. taky jsem si otočila postel ze severu na východ a spí se mi taky úplně jinak pak třeba myslím, že dost lidí ztrácí automaticky únavu, když jsou zamilovaní a tak dál - ve všem lze najít ten vzdor - ale to je prostě život ale je dobré se na něj i dívat, když ho žijem. v tom jsem za

a v tomhle, co píše monika, taktéž:

"krom té únavy je ten vzdor a odpor nesmírně svazující a omezující záležitost, přímo znemožňující oddat se prosté přítomnosti ..."

Petr píše:Take jste si vsimli, ze prakticky veskera unava prameni z nasi rezistence - vzdoru?

Existuje osm hladin vědomí, které jsou atraktorem, přitahovačem dle zákona přitažlivosti všech našich průšvihů citových i fyzických. První čtyři jsou charakteristické nedostatkem energie, zbývající ji mají dostatek. Příklad: dejme tomu, že se vrátíme o pár stovek až tisíc let zpět, žijete někde v jeskyni, teď jste na lovu a objeví se tygr:
je-li vaše hladina vědomí:
netečnost, apatie (nedostatek energie): necháte se sežrat
strach (už víc energie): začnete utíkat
vztek (ještě více energie): začnete bojovat

únava vychází z netečnosti/apatie (představte si třeba dlouhodobě nemocné v LDN nebo některé dědečky a babičky v domovech důchodců)
vzdor vycházi ze vzteku (představte si tříleté dupající dítě)
oba dva stavy mají jpodstatně jinou energii. O vzdoru se nedá říci, že by přímo vedl k rezistenci. ALE!!! Každá reakce vzdoru obsahuje nějaké rozhodnutí ve smyslu: tohle nikdy nedopustím, nikdo mě nedonutí,...tj. rozhodnutí, které je namířeno proti životu.

Úvodní citát bych přeformulovala:
Existují dva důvody, proč v životě nejsme schopni udělat změny:
1. únava=věřím, že nemůžu, nemám sílu, nejde to
2. vzdor=nedovolím to

Mám na toto téma rozepsané delší povídání, vydržte.

jj to "veskera" tam byt nemuselo, to mi tam nejak vklouzlo
Protoze opravdu nevim, jestli zdrojem veskere unavy je pouze rezistence vuci necemu , tak lepsi formulace je, ze rezistence a vzdor vuci necemu jsou zdrojem nasi unavy .

JitkaSt píše:únava vychází z netečnosti/apatie (představte si třeba dlouhodobě nemocné v LDN nebo některé dědečky a babičky v domovech důchodců)
vzdor vycházi ze vzteku (představte si tříleté dupající dítě)
oba dva stavy mají jpodstatně jinou energii. O vzdoru se nedá říci, že by přímo vedl k rezistenci.

Ahaaa, takze beres vzdor jako aktivni odpor, jakoby nabijejici energii? a rezistenci jako ten pasivni, odevzdany odpor? hmm budu nad tim premyslet. diky za podnet.

Petr píše:Ahaaa, takze beres vzdor jako aktivni odpor, jakoby nabijejici energii? a rezistenci jako ten pasivni, odevzdany odpor? h

Ne, vzdor je vzdor - může být aktivní (vzteklé dupající se dítě) nebo zcela pasivní (nuda, nespolupráce, odkládání věcí,...) Má velice široké spektrum projevů. Společné je to .Ne, nedovolím, aby se toto opakovalo, aby se toto stalo.)
Vzdor není nabíjející, on prostě má dostatečnou energii .

rezistence = zrtáta energie, víry, přesvědčení, že něco můžu. Způsob chování je: vzdávám to.

Možná v reálném životě mají jakoby konečné stejně důsledky, ale pro mě je důležité, že když mi něoc nejde změnit, tak musím dobře vědět, stojí-li za tím vzdor nebo apatie, abych dobře zvolila prostředek k vyřešení/vyléčení.

rezistence (slovník) = vzdor, překážka, stálost, odpor, též např. nevodivost - zdá se být tedy velmi aktivní (podle slovníku), na hony vzdálená apatii

mezi rezistencí a kapitulací vnímám tedy já osobně propastný rozdíl. jak o tom ostatně někdy teď někde tady psal petr - přijetí stávající situace je naprosto bezpodmínečným předpokladem pro to vůbec se nějak "odpíchnout z místa" - nastolit prostor pro možnost příchodu situace budoucí, "nové" ... čili čehokoli dalšího. to není kapitulace, tohle odložení vzdoru. kapitulace je doslova "přiznání porážky". v přijetí stávajícího stavu není pro porážku místo - naopak uznávám, že tam, kde jsem, jsem správně - a tam, kde je něco správně, není vítězů ani poražených. tam, kde jsou vítězové a poražení, naopak není místo pro přijetí. jsou to dva různé světa, ve kterých platí jiná pravidla. v jednom je hezky, ve druhém se bojuje (což se někomu taky může líbit)

Hezky ten rozdil ilustrovala Isha na tom videu o odevzdani se - viewtopic.php?f=27&t=751 - ty dva pristupy jak neco nechat jit.. ted kdyz nad tim premyslim, tak ten prvni zpusob odevzdani, ktery predvadela byl vlastne stale rezistentni (hmm, je to muj osud, nic s tim neudelam, hmm tak to necham byt) a druhy s odlozenou rezistenci (OK fajn necham to byt, nemuze to dopadnout spatne , vsechno dopadne presne tak jak ma )

je třeba hluboce pochopit rozdíl mezi "pasivní rezignací" a "aktivním odevzdáním - přijetím" nořením v holou přítomnost ...

ono se to postupně vyjasňuje přímo v životě

je třeba hluboce pochopit rozdíl mezi "pasivní rezignací" a "aktivním odevzdáním - přijetím" nořením v holou přítomnost ...

ono se to postupně vyjasňuje přímo v životě
........................................................................................

klidně to lze celý posunout ještě o kousek dále,

až k egu

(nikoli pouze jen k jeho přijímání či odmítání nebo pasivitě, tedy činnostem ega)

A JEDNODUŠE ŘÍCI, ŽE ZTOTOŽNĚNÍ S EGEM JE VCELKU ÚNAVNÁ A VYČERPÁVAJÍCÍ ZÁLEŽITOST

Dokonce i když ego relaxuje,
tak je to unavný oproti čistému Bytí či Vědomí,
takže kdykoli jsme v čase a prostoru, at už třeba relaxujeme, nebo dokonce jsme v přítomném okamžiku,
tak je to furt únavný,
teprve když se dostaneme do Příromnosti samé, tedy mimo čas a prostor (čas a prostor jsou pak "uvnitř nás")
tak se jedná o Přirozený stav který samozřejmě není únavný...

Nakonec to tak musí být a vycházet,
protože ego samo o sobě je určitý "vzdor" a "rozdělení"
takže to musí být únavný....

Je to třeba ještě ovšem promyslet kousek dál,
protože únava vlastně znamená zmenšení pozornosti,

pozornost ovšem sama o sobě je Univerzální Vědomí,
takže ta nemůže "přibývat" nebo "ubývat" nebo být unavená...

takže únava ( jevící se jako zmenšení pozornosti, či schopnosti být pozorný)
znamená jen, že pozornost se vrací zpět do svého Zdroje,
a pozorované ego - sebeuvědomění " já jsem" přestane být pozorováno,
čemuž se prostě říká, že spíme...

ale pozornost zde stále je, je dokonce i ve spánku, nebot je Univerzálním Vědomím, jen není nic pozorováno, ani není pozorováno osobní sebeuvědomění

takže vzdor i únava jsou věci pozorovatelné,
ale TO OČ BĚŽÍ je především pozornost sama o sobě

a v celé joze nejde o nic jiného, než uvolnit pozorování od pozorovaných jevů
a obrátit pozorování na samotnou pozornost

Samozřejmě pak z toho celýho automaticky plyne,
že čím více se "blížíme" k Univerzálnímu Vědomí,
tím menší je jak náš vzdor vůči okolnímu světu,
tak i únava je menší...
ale to se týká osoby, ovšem pozornost není věcí osobní, ale univerzální...


Samozřejmě že jogínské školy, které jsou postaveny na vzdoru, tedy negování,
kladou velký důraz na dostatek energie a jejím schromaždování, nebot jde o koncentraci (energie)
avšak školy postavené na přijímání, nemají s únavou a vzdorem tak velké problémy,
nebot přijmout svůj vzdor i svou únavu je poměrně uvolnující záležitost,
a zůstane zde jen čistá energie pozornosti ...

Takže když přijmete svůj vzdor,
a není zde žádný důvod, proč by jsme neměli vzdorovat a třeba i bojovat za nějakou nablblou osobní pravdu
a být z toho utahaní,
tak zde zůstane čistá pozoornost....

TAKŽE JÁ JSEM PRO TO, ABY SE VZDOROVALO A BYLA TADY ÚNAVA,
MĚ BAVÍ BÝT UTAHANEJ A VZDOROVITEJ
JE TO LEPŠÍ NEŽ BÝT ČIPERNEJ A PODDAJNEJ...

..... A POZORNOST TO VŠE POZORUJE....

jo Petře Vostále děj se vůle tvé

Monika píše:jo Petře Vostále děj se vůle tvé

No ona se ta má vůle děje,

ale já mám (a samozřejmě nejen já, ale každý jeden) tolik svobodný vůle,
asi tak jako má snová osoba ve snu jež se ti zdá,
když se uvědomuji jako snová osoba, tak mám pocit svobodné vůle,
ale když se probudím, tak vidím, že osobní svobodná vůle je jen má snová představa,
že ve skutečnosti žádnou svobodnou vůli nemám
(kdo by ji taky měl že, když i já jsem jen snová představa která se jen jeví ve vědomí...)

takže je jasný, že kdo má vzdorovat, tak bude vzdorovat
a případně z toho být i utahanej...

ale jak jsem psal: o toto vůbec neběží a je to jen okrajová okolnost v duchovní oblasti
(kterou je samozřejmě nutné vyřešit, i když to řešení je samozřejmě naprostá pitomost)

to, co je podstatné je POZORNOST