Vidět ve druhém nejvyšší pravdu, kterou jsi sám

[Nic]

Stačí změnit pohled a vidět Janu jako oběť manipulace. Nakonec je to všechno jen dětská hra na paní učitelku a přirozená dětská potřeba, která jí a jejím případným žákům pomáhá růst. Třeba Petrovi to pomohlo lépe rozlišovat nejrůznější fekálie, ale i ty fekálie jsou pro zdravou přírodu velmi důležité.

K sebepoznání je nezbytné překonat všechny překážky.
„Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka ‚já jsem tělem‘ je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou.“
— E. Tomáš

Stačí opravdu změnit pohled – ne směrem ven, ale dovnitř.
Ptát se: Kdo jsem bez myšlenek? Kdo jsem bez připoutanosti k tělu, jménu, představě o sobě?

To, kým skutečně jsem, není ničím manipulovatelné.
A láska znamená poznávat druhého jako sebe sama.
Ani ten druhý tedy ve své podstatě není ničím zmanipulovatelný.

Nikdo nemá moc nad tím, čím ve skutečnosti jsme.
Bez ztotožnění s tělem, myšlenkou, příběhem nebo rolí zůstává jen to, co je svobodné, bez formy — nejvyšší pravda.

Co by tady tedy mohlo mít nad kým moc?

[armin]

Vidět i ve druhém nejvyšší pravdu a zapomenout sebe.
a ne "kterou jsi sám".

Proč do všeho pořád potřebuješ plést SEBE?
To je dobrá otázka - pro tebe.
To by ti mohlo ukázat tu žábu na prameni a ten pramen nepramení, jen se ozývá neustálé kvákání o tom že "JÁ" jsem tou živou vodou.

[Nic]

Vidět i ve druhém nejvyšší pravdu a zapomenout sebe.
a ne "kterou jsi sám".

Proč do všeho pořád potřebuješ plést SEBE?
To je dobrá otázka - pro tebe.
To by ti mohlo ukázat tu žábu na prameni a ten pramen nepramení, jen se ozývá neustálé kvákání o tom že "JÁ" jsem tou živou vodou.

Protože s uvědoměním nejvyšší pravdy se jasně ukazuje to, co říká Nisargadatta:

"Já jsem svým světem. Můj svět je mnou samotným. Je úplný a dokonalý. Každý otisk je vymazán, každá zkušenost odmítnuta. Nepotřebuji nic, dokonce ani sebe ne, neboť sám sebe nemohu ztratit."


Omyl je myslet si, že známe pravdu o druhých, když ještě neznáme sami sebe.

Když v přítomnosti Nisargadatty někdo kritizoval druhého, odpověděl:

„Starej se o sebe.“

Všechna opravdová učení ukazují stejným směrem — k poznání sebe sama.
Dokud se pozornost neobrátí dovnitř a nedotkne se samotné pozornosti, zůstává atmavičára jen teorií.

Neustálé posuzování druhých a posuzování vnějšího světa bývá často jen únik ega před světlem pravdy, ve kterém se ego nakonec rozplyne.

Zeptám se Tě přímo, Miroslave. Tvrdil jsi, že jsi navštěvoval Tomášovi, že jsi ve své podstatě jejich následovník.

Kde udělali soudruzi v NDR chybu, že jsi atmavičárou (poznáním pravého Já) nedotčen?

[Zdeněk]

Cuḷavedallasutta MN 44

Paní, říká se: osobnost, osobnost. Co je však Vznešeným nazýváno osobností?
Příteli Visákho, těchto pět skupin ulpívání je Vznešeným nazýváno osobností, totiž
(1) tělesná hmota jakožto skupina ulpívání,
(2) pociťování jakožto skupina ulpívání,
(3) vnímání jakožto skupina ulpívání,
(4) formace jakožto skupina ulpívání,
(5) vědomí jakožto skupina ulpívání.
Těchto pět skupin ulpívání je Vznešeným nazýváno osobností.

Dobře, paní, řekl potěšený laik Visákho a zaradoval se ze slov mnišky jménem Dhammadinná, načež jí položil další otázku:
Paní, říká se: vznik osobnosti, vznik osobnosti. Co je však Vznešeným nazýváno vznikem osobnosti?
Příteli Visákho, je to ono toužení, jež vede k opětovnému bytí, které ve spojení s rozkoší a vášní nachází potěšení zde či jinde, totiž toužení po smyslných požitcích, toužení po bytí [existenci] a toužení po nebytí [neexistenci].
Toto je Vznešeným nazýváno vznikem osobnosti.

Paní, říká se: zánik osobnosti, zánik osobnosti. Co je však Vznešeným nazýváno zánikem osobnosti?
Příteli Visákho, je to bezezbytkové vymizení a ustání právě tohoto toužení, jeho opuštění, zanechání, osvobození se od něj a neulpívání na něm.
Toto je Vznešeným nazýváno zánikem osobnosti.

[Nic]

Cuḷavedallasutta MN 44

Paní, říká se: osobnost, osobnost. Co je však Vznešeným nazýváno osobností?
Příteli Visákho, těchto pět skupin ulpívání je Vznešeným nazýváno osobností, totiž
(1) tělesná hmota jakožto skupina ulpívání,
(2) pociťování jakožto skupina ulpívání,
(3) vnímání jakožto skupina ulpívání,
(4) formace jakožto skupina ulpívání,
(5) vědomí jakožto skupina ulpívání.
Těchto pět skupin ulpívání je Vznešeným nazýváno osobností.

Dobře, paní, řekl potěšený laik Visákho a zaradoval se ze slov mnišky jménem Dhammadinná, načež jí položil další otázku:
Paní, říká se: vznik osobnosti, vznik osobnosti. Co je však Vznešeným nazýváno vznikem osobnosti?
Příteli Visákho, je to ono toužení, jež vede k opětovnému bytí, které ve spojení s rozkoší a vášní nachází potěšení zde či jinde, totiž toužení po smyslných požitcích, toužení po bytí [existenci] a toužení po nebytí [neexistenci].
Toto je Vznešeným nazýváno vznikem osobnosti.

Paní, říká se: zánik osobnosti, zánik osobnosti. Co je však Vznešeným nazýváno zánikem osobnosti?
Příteli Visákho, je to bezezbytkové vymizení a ustání právě tohoto toužení, jeho opuštění, zanechání, osvobození se od něj a neulpívání na něm.
Toto je Vznešeným nazýváno zánikem osobnosti.

Děkuji, Zdeňku, za připomenutí tohohle krásného učení.
Ano — to, co je Vznešeným nazýváno osobností, jsou jen projevy ulpívání: tělo, pocity, vnímání, formace a vědomí.
A právě skrz porozumění těmto pěti skupinám se může zrodit vhled, že pravé Já, o kterém mluví Probuzení, není žádnou z nich.

Zánik osobnosti tedy není zničení bytosti, ale konec ztotožnění s tím, co vzniká a zaniká.
Tam, kde touha ustává, zůstává jen tichá přítomnost — vědomí samo, neulpívající, bez jména.

To, čemu v advaitě říkáme „poznání Sebe“, je právě tenhle stav — kde už není ani „já“, ani „ty“, ale čisté Bytí bez hranic.

[Nic]

Aby v tom nebyl zmatek:

Osobní „já“ je to, co se jeví jako proměnlivé — a tím i manipulovatelné.
To je to, co s poznáním nejvyšší pravdy mizí.

Pravé Já je tím, co je vším. Je neměnné, nepodléhá času ani změně.
Dávají se mu různá jména, ale ve své podstatě je jedno:
Já jsem TO, Ty jsi TO — a to je všechno, co je.

Někde jsem kdysi četla, že tahle věta je tajemstvím, které se nemá obecně sdělovat.
A je to pravda. Protože pro lidskou mysl je to přijatelné teprve tehdy, když se zrodí poznání, že Láska je vším, co je.

Dokud se tohle poznání neprobudí, je pro mysl téměř nemožné vidět se v tom, kým opovrhuje — v tom, koho odmítá, soudí nebo považuje za méněcenného.

A přitom v tom se skrývá jádro pudla, které vede k jednotě.

[Zdeněk]

čisté Bytí bez hranic

Láska je vším, co je

Co by to mohlo znamenat jiného než "toužení po bytí [existenci]" ?

[Nic]

čisté Bytí bez hranic

Láska je vším, co je

Co by to mohlo znamenat jiného než "toužení po bytí [existenci]" ?

Z pohledu ztotožněného s individualitou — kdy se existence jeví jako rozdělená na „já“ a „ne-já“ — se toužení jeví jako přirozená součást bytí. Je tady totiž možnost chtít něco, co „nejsem“.

V uvědomění jednoty Bytí (nazvi si to, jak uznáš za vhodné) však už není nikdo, kdo by mohl po čemkoli dalším toužit.
Když je zřejmé, že Láska je vším, co je, pak je skutečně vším — Tebou i mnou.

Protože Bůh je vším, co je.
A Bůh je Láska.

[Zdeněk]

čisté Bytí bez hranic

Láska je vším, co je

Co by to mohlo znamenat jiného než "toužení po bytí [existenci]" ?

Z pohledu ztotožněného s individualitou — kdy se existence jeví jako rozdělená na „já“ a „ne-já“ — se toužení jeví jako přirozená součást bytí. Je tady totiž možnost chtít něco, co „nejsem“.

V uvědomění jednoty Bytí (nazvi si to, jak uznáš za vhodné) však už není nikdo, kdo by mohl po čemkoli dalším toužit.
Když je zřejmé, že Láska je vším, co je, pak je skutečně vším — Tebou i mnou.

Protože Bůh je vším, co je.
A Bůh je Láska.

Ulpívání na vědomí ("uvědomění jednoty Bytí"),
ulpívání na formaci ("Bůh je vším, co je"),
ulpívání na pociťování ("Bůh je Láska"),
formuje osobnost, která vzniká toužením po existenci.

To není osmidílná stezka vedoucí k zániku osobnosti.

[Trini]

Vidět i ve druhém nejvyšší pravdu a zapomenout sebe.
a ne "kterou jsi sám".

Proč do všeho pořád potřebuješ plést SEBE?
To je dobrá otázka - pro tebe.
To by ti mohlo ukázat tu žábu na prameni a ten pramen nepramení, jen se ozývá neustálé kvákání o tom že "JÁ" jsem tou živou vodou.

Kde udělali soudruzi v NDR chybu, že jsi atmavičárou (poznáním pravého Já) nedotčen?

K tomu by ti Nisargadatta řekl: „Starej se o sebe.“

[Nic]

Ulpívání na vědomí ("uvědomění jednoty Bytí"),
ulpívání na formaci ("Bůh je vším, co je"),
ulpívání na pociťování ("Bůh je Láska"),
formuje osobnost, která vzniká toužením po existenci.

To není osmidílná stezka vedoucí k zániku osobnosti.

No, to není osmidílná stezka, která by vedla k zániku osobnosti, ale spíš brána k uvědomění, že osobnost nikdy ve skutečnosti nevznikla, a proto ani nemůže zaniknout v konečném smyslu. Jenom se rozplyne a odhalí nejvyšší pravda - věčná neměnná skutečnost.

Je to cesta přímého poznání, která vede k osvobození a k uvědomění si, kdo doopravdy jsi.

[armin]

Kde udělali soudruzi v NDR chybu, že jsi atmavičárou (poznáním pravého Já) nedotčen?

Chyba je v tvé sebestřednosti, která ti pokřivuje chápání duchovních textů. I té atmavičary.
Tvé duchovně nafouknuté ego je tou žábou na prameni.

[Trini]

Vidět i ve druhém nejvyšší pravdu a zapomenout sebe.
a ne "kterou jsi sám".

Proč do všeho pořád potřebuješ plést SEBE?

Protože její ego, její osobnost je velmi sebestředná - proto jí tak vadí kritika.

[Trini]

Kde udělali soudruzi v NDR chybu, že jsi atmavičárou (poznáním pravého Já) nedotčen?

Chyba je v tvé sebestřednosti, která ti pokřivuje chápání duchovních textů. I té atmavičary.

Přesně tak. Její sebetřednost je opravdu velká, a tak se nedá přehlédnout.

Ramana minimalizoval pocit já-tělo už i tím, že o své osobě mluvil ve 3. osobě - tedy ne "já". Je jen Nadjá/Já - říkaval často.

[Trini]

Na vp najde kritiku své osoby:

http://www.vp.inspiruj.cz/viewtopic.php ... &start=140

Stačí změnit pohled a vidět Janu jako oběť manipulace. Nakonec je to všechno jen dětská hra na paní učitelku a přirozená dětská potřeba, která jí a jejím případným žákům pomáhá růst. Třeba Petrovi to pomohlo lépe rozlišovat nejrůznější fekálie, ale i ty fekálie jsou pro zdravou přírodu velmi důležité.

...a hned vyletí jako čertík z krabičky.

[Nic]

Protože její ego, její osobnost je velmi sebestředná - proto jí tak vadí kritika.

Přesně tak. Její sebetřednost je opravdu velká, a tak se nedá přehlédnout.

K tomu by ti Nisargadatta řekl: „Starej se o sebe.“

[Nic]

Kde udělali soudruzi v NDR chybu, že jsi atmavičárou (poznáním pravého Já) nedotčen?

Chyba je v tvé sebestřednosti, která ti pokřivuje chápání duchovních textů. I té atmavičary.
Tvé duchovně nafouknuté ego je tou žábou na prameni.

Mou zkušeností je, že iluze oddělenosti je iluzí a z té pramení veškeré představy o tom, že Ty jsi něco jiného, než nejvyšší pravda.

Což je ve své podstatě naprosto osvobozující poznání, které nemá chybu.

Tedy přesněji řečeno, to, co se jeví jako chyba, je ve své podstatě božský fór, zábava.

Jakmile nás dovedou duchovní texty k poznání skutečnosti, tak to trvalé štěstí, o kterém mluví Eduard Tomáš, není ničím, co by bylo možné jakkoliv chápat. Duchovní texty pak rezonují s přímým poznáváním toho, kam směřují naši pozornost.

Sladkost cukru se taky nedá chápat, že je to tak? Cukr je možné jen ochutnat a pak je to jasné.

[Trini]

Protože její ego, její osobnost je velmi sebestředná - proto jí tak vadí kritika.

Přesně tak. Její sebetřednost je opravdu velká, a tak se nedá přehlédnout.

K tomu by ti Nisargadatta řekl: „Starej se o sebe.“

Ale kdež, to se týká jenom tebe, protože jenom ty na to odkazuješ a pak se tím neřídíš. Nastavila jsem ti zrcadlo.

Máš s kritikou obrovský problém, ostatní až tak ne.

[Nic]

Nicméně, když už budeme mluvit o chybě, tak samo sebou dělám chybu, o které vím.

Je ve mně nesmírná radost, že jsi To, že všechno, co skutečně existuje je tou nejvyšší pravdou, že to všechno je dokonale Boží, protože všechno, co existuje je ve své podstatě sat-čit-ánanda, nemizející nekonečná, věčná.

Nejsou slova, která by mohla popsat jednotu Bytí. Přitom, když Eva píše, že jsme si ve své podstatě blízcí, se dotýká přesně toho, čím tohle celé je. Ta blízkost je ve skutečnosti absolutní. Což je nádherné, nemá to chybu.

Jenže

Jakmile zahlédneš tu pravdu, jakmile okusíš tu svobodu, zjistíš, že existují určité věci, které prostě nemůžeš sdílet. Ne proto, že by byly tajemstvím v nějakém mystickém smyslu, ale proto, že sdílet je by bylo jako snažit se nalít oceán do šálku čaje. Nejde to. A víc než to — pokus o to může přinést víc zmatku než jasnosti.
http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.p ... 04#p215104

Chyba je to, z čeho se nepoučíme.

Takže doufám, že se pokusím z toho poučit.

Mějte se nádherně, hodně štěstí.

[Trini]

Jakmile nás dovedou duchovní texty k poznání skutečnosti, tak to trvalé štěstí, o kterém mluví Eduard Tomáš, není ničím, co by bylo možné jakkoliv chápat.

Duchovní texty tě k poznání skutečnosti nedovedou, i když je budeš znát nazpamět.


Eduard Tomáš:


Máš hledat Pravdu, což znamená stát se Jí.

Co je to "stát se Jí", tomu nerozumím?

Odložit ego. Ale jestliže tomu nerozumíš, a hlavně nedoveděš-li to provést v praxi, tak nerozumíš ani duchovním knihám, i kdybys je znal nazpamět. ¨