Zdeněk píše:Je zajímavé, jak ti imponuje, jak máš radost, když můžeš ukázat svou odolnost vůči nadávkám. Svou teflonovitost Rutteho či našeho prezidentčíka. Jakoby ses tak ubezpečoval o míře svého duchovního pokroku.
To soudíš podle sebe?
To není žádná teflonovitost. To je respekt k tvým názorům. Jak říká Trini, "Každý má právo na svůj názor".
Když na mne štěká nějaký ratlík za plotem, také mne to nechává klidným a není to projev teflonovitosti. On jinak nemůže. Tomu bys mohl rozumět jako pejskař.
A nijak se tím nad něj nepovyšuji - jak si to vysvětluje Trini, ani se tím neubezpečuji o svém duchovním pokroku jak si to vysvětluješ ty.
Prostě toho psa, tebe beru takové, jací jste - jsi přece můj bližní i když máš se mnou nějaké problémy. I Putin je můj bližní. To neznamená že souhlasím se vším co si ten který bližní myslí, říká nebo dělá. V projevech bližních slyším hlas jejich srdce, to co je v jejich srdci za těmi projevy.
Možná je to tou probuzenou šestkou, že si nic neberu osobně. S nikým se nepotřebuji srovnávat. Nikdo mne nemůže ponížit ani povýšit - jedině před druhými, ale to je věc těch druhých co si myslí a čemu věří.
Asi tak nějak "Dříve než Abraham, já jsem" a nebo také "Sami sobě světlem, sami sobě útočištěm". A nebo také "Prost strachu a vší naděje"
To je skutečná, nepodmíněná, věčná svoboda ducha.
Jak by řekla Trini: "To ještě nejsi schopen pochopit" jak to často o mně.
