https://www.magiemysli.cz/pdf/20_Tom%C3%A1%C5%A1ovi.pdfMíla TomášováTaké žáci mystické cesty lásky k Bohu, nazývané bhakti, kteří praktikují soustředění zbožné, láskyplné mysli, obrácené k Bohu do svého nitra, mají naurčitém stupni vývoje – přiblížení se k Bohu – tato znamení spíše citelná než viditelná, nebo viditelná jen nenápadně.
Žijí v normálním světě, mezi normálními lidmi,
a všudypřítomný Pán jim dává milost své lásky i účastenství na svém utrpení jako důkaz jejich přiblížení a spojování s Ním – sjednocování duše s její božskou všudypřítomnou podstatou – Bohem, bez zevních okázalostí.
Je to vyrovnání blaženosti a bolesti, lásky a utrpení, protikladů spojených do Jednoty Bytí, do jejího přirozeného stavu.Křesťanští svatí byli ve své době zářnými příklady pro ostatní nejen svou láskou ke Kristu, navenek vyjádřenou a potvrzenou mystickým utrpením krvácejících ran Kristových, ale i zároveň svou obětavou činností pro jiné trpící. Utrpení těchto nešťastných bylo mnohem krutější, čím méně Boha poznávali a neměli tedy v Něm útěchu. Proto svatí zároveň obraceli trpící na víru v Boha, aby i tak bylo jejich utrpení zmírněno.
Pro ty, kteří zažívají účastenství na bolestech Syna Božího, je ztotožnění s Bohem pociťováno jako veliká blaženost,
neboť boží láska i utrpení se spojují v boží přítomnosti v Jednotu. Není tu rozpor oddělenosti.