Z Janášramu

[armin]

Už mne nebaví pořád zápolit s Janinými bany, tak si diskuzi s ní - pokud chce reagovat přesouvám sem.

Utvrzovačka, utvrzovačka. Já to chápu, že to potřebuješ a taky proč to potřebuješ.

Miroslave, dovoluji si o těchto slovech pochybovat. S uvědoměním skutečnosti, je jasné, že všichni Probuzení říkají ve své podstatě absolutně to samé. Pokud je nechápeme a tvrdíme něco zcela odlišného, co nikdo z nich nikde neříká, tak to neznamená, že poznáváme na rozdíl od nich pravdu a oni se opakováním téhož jen utvrzují, protože to potřebují.

Probuzení si na rozdíl od tebe nepotřebují potvrzovat nějaké svoje duchovní přestavy a postuláty.
Probuzení neříkají to samé a také nedělají to samé, ale mají podobnou vnitřní zkušenost a to co říkají vychází z té jejich zkušenosti, temperamentu, situace a říkají to slovy kultury ve které vyrostli.
Ty pořád hledáš nějaký pevný konečný cíl ve kterém bys mohla usnout na vavřínech. To je motivace začátečníků a podle toho k nim probuzení mluví.
Zkušenější říkají, že právě ta cesta je cíl.

Srovnej si třeba působení Buddhy, Ježíše, Ramakrišny a dalších. Každý je originál a jejich každého z nich cesta je to, co nás inspiruje a ne nějaká stejná slova, pojmy, koncepty odkazy atd.
Nás, kteří jsme z Boha a slovo Boží slyšíme a nestrkáme do toho pořád sebe. Na nás není nikdo zvědavý..

[Eva Nada]

Zkušenější říkají, že právě ta cesta je cíl.

Miroslave, můžu?
Díky....

Vím, jak ti je Pravda drahá, ...mě taky....

Milovaný Krishnamurti říká, že Pravda je území bez cest.

Což jakoby odporovalo tomu, co píšeš, viz. výše.
Máš k tomu nějaké své vysvětlení?

[Eva Nada]

(Šmánkote, teď jsem si představila, že tvoje ikonka je Sulejman), to jsou ty sny a představy, nic nebude, pryč!

[armin]

Utvrzovačka, utvrzovačka. Já to chápu, že to potřebuješ a taky proč to potřebuješ.

Miroslave, dovoluji si o těchto slovech pochybovat. S uvědoměním skutečnosti, je jasné, že všichni Probuzení říkají ve své podstatě absolutně to samé. Pokud je nechápeme a tvrdíme něco zcela odlišného, co nikdo z nich nikde neříká, tak to neznamená, že poznáváme na rozdíl od nich pravdu a oni se opakováním téhož jen utvrzují, protože to potřebují.

Probuzení si na rozdíl od tebe nepotřebují potvrzovat nějaké svoje duchovní přestavy a postuláty.
Probuzení neříkají to samé a také nedělají to samé, ale mají podobnou vnitřní zkušenost a to co říkají vychází z té jejich zkušenosti, temperamentu, situace a říkají to slovy kultury ve které vyrostli.
Ty pořád hledáš nějaký pevný konečný cíl ve kterém bys mohla usnout na vavřínech. To je motivace začátečníků a podle toho k nim probuzení mluví.
Zkušenější říkají, že právě ta cesta je cíl.

Srovnej si třeba působení Buddhy, Ježíše, Ramakrišny a dalších. Každý je originál a jejich každého z nich cesta je to, co nás inspiruje a ne nějaká stejná slova, pojmy, koncepty odkazy atd.
Nás, kteří jsme z Boha a slovo Boží slyšíme a nestrkáme do toho pořád sebe. Na nás není nikdo zvědavý..

Miroslave, to, co říkáš, vychází z Tvé zkušenosti a Tvého porozumění, ale nezapomínej, že všechno, co je postaveno na zkušenosti, je stále vázáno na mysl a ego. Cesta sama o sobě nemůže být cílem, protože cesta je v čase, zatímco pravda je nadčasová. Všichni ti, které zmiňuješ – Buddha, Ježíš, Ramakrišna – vedli lidi k tomu, co je za myslí, za formou, za slovy. To, co je nejhlubší, není individuální zkušenost, ale to, co je za všemi zkušenostmi – to, co nikdy nebylo stvořeno a nikdy nezanikne.

Ty mluvíš o rozmanitosti cest a osobních zkušenostech, ale to jsou všechno jen vlny na povrchu oceánu. Skutečný mistr Tě nevede k tomu, abys následoval jeho osobní cestu nebo slova, ale abys objevil zdroj všech cest a všech slov. Skutečný cíl je tam, kde není žádná cesta, kde zmizí i to, kdo cestu sleduje.

Říkáš, že probuzení si nepotřebují nic potvrzovat – to je pravda, protože když jsi probuzený, víš, že Ty nejsi ten, kdo potřebuje něco potvrzovat. Ale zároveň víš, že všechny tyto debaty, všechny koncepty, všechny rozdíly v pohledech – to je všechno stále součást snu. A dokud jsi v snu, je nutné stále a stále připomínat pravdu: Nejsem tělo, nejsem mysl, jsem to, co je věčné a neměnné.

To, co zmiňuješ, je důležité pro mysl a pro osobnost, ale ve skutečném Já není žádný začátečník ani zkušený. Je tam jen jedno vědomí, které si je vědomé sebe samo, nad všemi koncepty, slovy a zkušenostmi. Tam není cesta. Tam není cíl. Tam není žádné ‚já‘, které by se mělo něčeho držet nebo něco hledat.

[armin]

To, co zmiňuješ, je důležité pro mysl a pro osobnost, ale ve skutečném Já není žádný začátečník ani zkušený. Je tam jen jedno vědomí, které si je vědomé sebe samo, nad všemi koncepty, slovy a zkušenostmi. Tam není cesta. Tam není cíl. Tam není žádné ‚já‘, které by se mělo něčeho držet nebo něco hledat.

Tohle jsou ty začátečnické pokyny a představy, které, když už člověk realizoval to Já, odpadnou a objeví se poznání, že i ta mysl i ten čas i ta cesta i ty iluze, sny atd. jsou skutečností. Že není nic jiného než Skutečnost, vědomí v pohybu, v různých formách a podobách.
Protože tohle nevidíš zcela jasně a samozřejmě, tak jsi ještě to Já nemohla realizovat a jenom o tom meleš a vžíváš se do toho, co si pod tím předtavuješ.

[Nic]

Hodně štěstí, radosti a lásky při probouzení do dokonalého světa, kterým jsi.

[Eva Nada]

Zkušenější říkají, že právě ta cesta je cíl.

Miroslave, můžu?
Díky....

Vím, jak ti je Pravda drahá, ...mě taky....

Milovaný Krishnamurti říká, že Pravda je území bez cest.

Což jakoby odporovalo tomu, co píšeš, viz. výše.
Máš k tomu nějaké své vysvětlení?

Ahoj, nevím, jestli sis všimnul mé otázky, nebo ne....

Mohl bys to, ohledně cesty, nějak vysvětlit, napsat svůj názor?

Dííííky

[armin]

To je dobrá otázka.
Pravda vyjadřuje naprostou svobodu, tedy žádné omezení cestami, směry, cíli, nutností, mělo by se, nemělo by se, atd.
To neznamená neexistenci cest, radost z cest, smysl cest a to, že není důležitý nějaký cíl ale cesta sama.
Jako když jdeš na procházku po lese, potkáváš lidi, zvířata, vůni lesa atd. Jdeš svobodně po cestě, nepotřebuješ ji popírat nebo cítit ji jako nějaké omezení.
Stejně tak duchovní cesta, nebo cesta životem - je krásná na počátku, uprostřed i na konci. Pokud si to sami nezošklivujeme

[armin]

Tohle jsem teď jsa zabanován napsal na poradnu, tak do dávám i sem, než to Jana zase smaže.

Jak poznat začátečníka.

Začátečník prakticky následuje slova Mistra, protože sám ještě nemá hlubší duchovní zkušenost. Toho ani nemusíš poznávat - proč taky, k čemu by ti to bylo.
Když tě oslovují slova Mistrů většinou určená pro začátečníky a prakticky je následuješ a moc o tom nemluvíš, tak jsi na cestě a zatím začátečník.
Jana třeba není začátečník, ta není ani na cestě, ta o tom jen mluví a špekuluje a ráda by byla rovnou Mistr a podle toho její projevy vypadají.
Takže Jana není začátečník ani pokročilá ani relizovaná. Prostě jen její ego by se rádo hřálo na slunci duchovnosti. Něco jako ti farizeové a pokrytci v době Jžíšově, co sami nevstupují a druhým vstoupit brání tím že je oblbují svými rádoby duchovními radami.
A tím pravé duchovnosti škodí.
A takových je dnes na netu bohužel většina. Je to ideální místo k předvádění se.

[armin]

pokračování

Tato úvaha obsahuje výrazné posuzování a kritizování druhé osoby, které pramení z mysli ovlivněné egem.

Kterou úvaahu myslíš? To co jsem napsal já, nebo to, co jsi sem dal/a teď ty?

Moje úvaha vychází z poznávání věcí, lidí atd. tak jak jsou. Třeba když má někdo modré oči a napíšu, že má modré oči. Nebo kydž mu smrdí z pusy a napíšu, že mu smrdí z pusy. A vidím i dál, do psychyky dotyčného a píšu to, co poznávám.

To evidentně ten, kdo vidí za vším nějaké posuzování, kritiku atd. nechápe a myslí si, že je v tom musí být něco osobního.

[armin]

pokračování:

Ramana by doporučil obracet pozornost dovnitř a pokládat si otázku „Kdo jsem já?“, namísto analyzování nebo popisování druhých. Jakmile člověk pozná vlastní pravou podstatu, všechny potřeby posuzovat, analyzovat nebo kritizovat druhé zmizí.

Přesně tak. Potřeba a seberealizace posuzováním druhých zmizí a tím se otevře možnost vidět věci a bytosti tak jak jsou, bez deformací nějakými osobními potřebami.
Kdo to nezná, tak si to asi nedovede ani přestavit.
Změřit se nejprve na sebe na zkoumání sebe je dobré a je dobré se zároveň konfrontovat s prostředím a druhými lidmi, aby člověk nezačal ujíždět na nějakých "duchovních" sebeklamech. K tomu je právě dobrá sangha - duchovní přátelé jako korektiv, nejlépe přímo osobní učitel.