armin píše:Jana píše:
Ale ve Tvém srdci zářím jako to nejnádhernější slunce.
Tohle je osvícení.
Tohle je štěstí.
To jsou tvoje sebestředné, narcistické představy podpírané chybně pochopenými slovy Mistrů.
Co kdybys, Miroslave, zkusil jednou, dříve, než se uchýlíš ke kritice, se pokusil nejprve sám pochopit, o čem je řeč.
Je dost možné, že nerozumíš tomu, co říkám, ale můžeš porozumět tomu, co říká Eduard Tomáš, který byl Tvým učitelem:
"Mysl pramení v duchovním srdci, potom jde do hlavy a pěti smysly do světa. Cesta k Pravdě je obrácená."
Takže nejhlubší pravda o nás, o tom, kým jsme, není v hlavě, ale v duchovním srdci.
A co je tou nejvyšší pravdou, kterou jsme?
To, že bychom byli oddělenými individualitami, individuálními těly, která mají jména, minulost, projev, různé vlastnosti, to, vše, co se objevuje skrz smyslové vnímání v mysli, všechny ty informace v hlavě tou nejvyšší pravdou nebudou, viď. Není to nic stabilního, trvalého, věčného, nic za co bys mohl dát vždy ruku do ohne, že to je tou skutečnou nevyvratitelnou neměnnou pravdou.
Tou nejvyšší pravdou, kterou jsme, je sat-čit-ánanda. Uvědomění pravdy kým jsi, jsme a to všechno je, je blahem, proto je to láskou. Anebo obráceně, cokoliv je ničím nepodmíněnou láskou, je tím nejvyšším štěstím, blahem. Tuhle zkušenost teoreticky můžeš mít také.
Takže když budeme poznávat realitu skrz projekci mysli, tak žijeme v nevědomosti, iluzi. Ale uvědomění nejvyšší pravdy v duchovním srdci září jako to nejnádhernější slunce - což můžeš potvrdit, pokud Tvé poznání nepramení z připoutanosti k mysli.