inspiruj.cz

viz opět bod 18 zde:

https://sriramanamaharishi.com/forty-verses-on-reality/forty-verses-on-reality/

honzam píše:

Jenže ti, co nerealizovali Já, považují svět za jedinou Pravdu, zatímco ti, co realizovali, Pravda září jako bezforemná Dokonalost a Podklad světa.

To je špatný příliš volný překlad anglického "Truth is adapted to measure world"

Nerealizovným je Pravda přizpůsobena k poměřování světa. Neříká se tam o tom, že nerealizovaný má Pravdu zakrytou nějakou iluzí. Kdyby byla zakrytá, nemohl by ji takhle používat.

Nic píše:
Naopak, probuzený v Tobě poznává tu nejvyšší pravdu.

Ty víš, že žádný probuzený ve skutečnosti neexistuje, že je jen Probuzení, nebo?

Nic píše:
Naopak, probuzený v Tobě poznává tu nejvyšší pravdu.

Mimochodem, Jani, ty si samozřejmě můžeš myslet, co chceš o tom, co v tobě probuzený poznává. Kdybych měla takovou otázku, tak si zajdu za probuzeným a zeptám se ho. Ale žádná taková otázka nevzniká.

Nic píše:

Trini píše:To je tvůj pohled, Jani. Většina ostatních vnímá probuzené a to, co říkají, jinak. Ale to je ok, každý má nárok na svůj pohled.

P.S. Mne by třeba ani Ramana, ani Nisargadatta nezaujali a neviděla bych je jako realizované, kdyby pořád dokola mluvili jen o nějaké dokonalosti, lásce, štěstí a blaženosti. Ale to - na štěstí - nedělali. O čem Ramana hodně mluvil, bylo the Self - Nadjá. Poznat Nadjá bylo pro něho to jediné podstatné. A Nisargadatta často zminoval opravdovost - opravdovost při pátrání, jak je to s "já".

Mě zaujalo to, co popisují přesně tak, jak to poznávám. Opravdovost při pátrání je hezká věc, ale tohle pátrání končí nalezením štěstí, kterým pravé Já je.

Po čem bys dál chtěla opravdově pátrat, když už je dopátráno.

Dopátráno je nikoliv, tím, že někdo nalezne, ale tehdy, když zmizí ten, kdo pátral.
Osoba nikdy nebude mít dopátráno. Ani když prohlásí, že má dopátráno. Ani když prohlásí, že není. Ani když si dá nick nic.
Nalezla jsi štěstí, které prýští z pravé podstaty. Ok to je krásné. Umíš se kdykoliv do tohoto pocitu spojení, ze kterého pocit štěstí pramení. Nádhera.
Ano, o tom mistři mluví. Ale nejen o tom. Říkají ovšem i to, co zatím neslyšíš, nechceš nebo nejsi schopna slyšet.
A neslyšíš a nevnímáš ani, když je tito opakovánu a neustále dáváno pod nos.
Je rozdíl v tom "lízat med" a "stát se medem"
12 let, co tě znám, nám předvádíš, jak sladké je lízat med. Uvízlá 3 políčka před cílem. Je to naprosto OK. Jen to prosím, neprohlašuj za cíl.
Nestačí, o tom, kdo pátral prohlásit, že není. Musí se ztratit (v překladu:ztratit svou důležitost), ale tím co píšeš, jej stále udržuješ při životě. Z každé tvé věty ční "Já vím, já vím, já vím". Tvé osoba svou důležitost neztratila.

Toužíš po uznání?
Ano stav, kterého jsi dosáhla je nevšední. Tvá touha, aby to ostatní poznávali, jako ty, je pochopitelná.
Jsi jistě dobrý člověk, který nepřeje druhým nic zlého.

Přeji ti, aby ses přestala spokojovat s první metou a znovu prozkoumala, co je a co není produktem mysli.
"Musíš dál hledat" je jen myšlenka, "Už jsem nalezla" je taky jen myšlenka. Jsem zvědavá, zda to zkoumání začneš u sebe.
Anebo celé toto mé psaní, prohlásíš za blábolení mé mysli, protože já v tvých očích nejsem dostatečně šťastná.
Tak, co to bude jednoduché odmávnutí rukou, anebo hluboká introspekce?
Držím ti palce.
Chápu, že vyjeté koleje jsou hluboké.

honzam píše:https://sriramanamaharishi.com/forty-verses-on-reality/forty-verses-on-reality/

V bodě 18 se popisuje rozdíl tak, že pro nerealizované Pravda slouží k poměřování světa a pro realizované existuje nezávisle na světě jako jeho Pravdivý podklad a bez toho, aby o formách světa musela něco konkrétního vypovídat. Je pravdou, že lžička je kousek vesmíru, protože existuje Pravda. Tahle malá konkrétní pravda je ve své podstatě stejná jako ta jediná bezforemná Pravda, proto je v textu použito velké písmeno pro Pravdu měřící svět.

Všechny živé bytosti jsou Pravdou oživované, proto mohou Pravdivě poznávat svět jako jednotlivé konkrétní pravdy. Například i takový vlk používá Pravdu, aby věděl, že Měsíc svítí na noční obloze. Že je něco konkrétního pravda, není možné jen tak samo osobě. Umožňuje to ta velká Pravda.

Takhle je pro všechny bytosti oživované Pravdou svět skutečný ...

nerealizovaný: Lžička je kousek vesmíru -> to je pravda, Měsíc svítí na obloze -> to je pravda
realizovaný: Pravda -> lžička je kousek vesmíru, Pravda -> Měsíc svítí na obloze

Krásný výklad.

"Takhle je pro všechny bytosti oživované Pravdou svět skutečný ..."

Nic píše:
Nerealizovaný a realizovaný v přímém kontaktu s Měsícem poznávají, že Měsíc nesvítí, že na nebi jsou naopak všichni ti pozorovatelé, kteří věří, že na Zemi jsou mimo nebe.

No a teď zkus tuto alegorii se Sluncem, kdo pak podá nějakou zprávu?

rosada píše:

Nic píše:

Trini píše:To je tvůj pohled, Jani. Většina ostatních vnímá probuzené a to, co říkají, jinak. Ale to je ok, každý má nárok na svůj pohled.

P.S. Mne by třeba ani Ramana, ani Nisargadatta nezaujali a neviděla bych je jako realizované, kdyby pořád dokola mluvili jen o nějaké dokonalosti, lásce, štěstí a blaženosti. Ale to - na štěstí - nedělali. O čem Ramana hodně mluvil, bylo the Self - Nadjá. Poznat Nadjá bylo pro něho to jediné podstatné. A Nisargadatta často zminoval opravdovost - opravdovost při pátrání, jak je to s "já".

Mě zaujalo to, co popisují přesně tak, jak to poznávám. Opravdovost při pátrání je hezká věc, ale tohle pátrání končí nalezením štěstí, kterým pravé Já je.

Po čem bys dál chtěla opravdově pátrat, když už je dopátráno.

Dopátráno je nikoliv, tím, že někdo nalezne, ale tehdy, když zmizí ten, kdo pátral.

Ano, v srdci, kde není žádné ztotožnění s představou osoby, která by pátrala, není kdo by po čem pátral, tady je dopátráno.

]Osoba nikdy nebude mít dopátráno.

Přesně tak.

Ani když prohlásí, že má dopátráno. Ani když prohlásí, že není. Ani když si dá nick nic....

Můžeš tohle vnímat jako osoba, která to píše jiné osobě. Může to být poznávané z ega, z mysli, nebo to může být jen tím, čí to je. Jen projevem, psaním bez ztotožňování, bez projekce osoby, se kterou se ztotožňuje nebo od které se osobně odlišuje.

Nalezla jsi štěstí, které prýští z pravé podstaty. Ok to je krásné. Umíš se kdykoliv do tohoto pocitu spojení, ze kterého pocit štěstí pramení. Nádhera.

Je to naše přirozenost, kterou není potřeba se naučit umět.

Ano, o tom mistři mluví. Ale nejen o tom. Říkají ovšem i to, co zatím neslyšíš, nechceš nebo nejsi schopna slyšet.
A neslyšíš a nevnímáš ani, když je tito opakovánu a neustále dáváno pod nos.
Je rozdíl v tom "lízat med" a "stát se medem"
12 let, co tě znám, nám předvádíš, jak sladké je lízat med. Uvízlá 3 políčka před cílem. Je to naprosto OK. Jen to prosím, neprohlašuj za cíl.
Nestačí, o tom, kdo pátral prohlásit, že není. Musí se ztratit (v překladu:ztratit svou důležitost), ale tím co píšeš, jej stále udržuješ při životě. Z každé tvé věty ční "Já vím, já vím, já vím". Tvé osoba svou důležitost neztratila.

V naší přirozenosti je, že v srdci, kde je naše existence skutečně štěstím, je jen přítomnost lásky. Představa osoby, kterou jsme Ty nebo já, tady není. Mooji by Ti řekl, že čím víc jsi v srdci, tím méně je zde osobnosti, tím více je zde přítomnosti. Tím méně je třeba dělat si starosti s představami, jak špatně to mají druhé osoby, tím více je ta jejich i naše existence stejnou láskou, stejným štěstím.

Toužíš po uznání?

Kdyby v Tobě taková touha byla, nesmazala bys všechny ty urážlivé příspěvky od Vostálpetra, kdybys tu možnost měla?

Ano stav, kterého jsi dosáhla je nevšední. Tvá touha, aby to ostatní poznávali, jako ty, je pochopitelná.
Jsi jistě dobrý člověk, který nepřeje druhým nic zlého.

Přeji ti, aby ses přestala spokojovat s první metou a znovu prozkoumala, co je a co není produktem mysli.
"Musíš dál hledat" je jen myšlenka, "Už jsem nalezla" je taky jen myšlenka. Jsem zvědavá, zda to zkoumání začneš u sebe.
Anebo celé toto mé psaní, prohlásíš za blábolení mé mysli, protože já v tvých očích nejsem dostatečně šťastná.
Tak, co to bude jednoduché odmávnutí rukou, anebo hluboká introspekce?
Držím ti palce.
Chápu, že vyjeté koleje jsou hluboké.

A teď ruku na srdce, když vnímáš, kdo skutečně jsi, čím tohle všechno skutečně je, máš s představou Jany, která by to měla mít ještě nějak líp, nějaký problém, který bys potřebovala řešit?

Nic píše:

Toužíš po uznání?

Kdyby v Tobě taková touha byla, nesmazala bys všechny ty urážlivé příspěvky od Vostálpetra, kdybys tu možnost měla?

Ano, tvá míra, co všechno sneseš a hostíš ve svém prostoru, je skutečně obdivuhodná.

Nic píše:

rosada píše:Tak, co to bude jednoduché odmávnutí rukou, anebo hluboká introspekce?
Držím ti palce.
Chápu, že vyjeté koleje jsou hluboké.

A teď ruku na srdce, když vnímáš, kdo skutečně jsi, čím tohle všechno skutečně je, máš s představou Jany, která by to měla mít ještě nějak líp, nějaký problém, který bys potřebovala řešit?

A teď ruku na srdce koho se ptáš? Představy, kterou si o mě držíš, jako o osobě. Jako o osobě, která má představy o tobě?
Jsi těmi představami, že Jana by to měla mít nějak líp posedlá. I tím, že ostatní chtějí mít nějaké problémy, které potřebují řešit.
Vídíš mě jako osobu? Někde výše jsi psala něco vy smyslu, že osvícený y ve mě viděl pouze Lásku?
Takže jednoduchá dedukce => nejsi osvícená!

ALE ... to není problém, že Jana není osvícená. Nemusí se to řešit!!!
Jen se tu věci osvětlují, takové jaké jsou.
Ztotožníš se s Janou? Nebo to necháš být?

rosada píše:
A teď ruku na srdce koho se ptáš?

... koho se ptáš?

Je v Tobě zároveň s touhle otázkou i odpověď na ni, nebo ji potřebuješ zjistit od někoho druhého?

Ale já vím, že si píšu, jen s přestavou, kterou o sobě máš.



Neprezentuješ sebe, ať už tady nebo na poradně. Ale svůj sebe-obraz. Pocity. Myšlenkové konstrukce.
Až budeš psát přímo, bude tu jen tiché naslouchání.
Jen tvůj sebe-obraz, lze poslat do pr..., jen tvůj sebe-obraz se má tendenci považovat cokoliv, zde napsané, za úrok na sebe, jen tvůj sebe-obraz má tendence se bránit a vysvětlovat a vysvětlovat.

Ano, můžeš říct, že totéž je na "mé" straně a asi to i uděláš. Tvůj-sebe-obraz je dost předvídatelný.

Moc ráda bych mluvila přímo k tobě jako k Sobě, ale slova jaksi nedopadají hloub.

rosada píše:
Moc ráda bych mluvila přímo k tobě jako k Sobě,...

A copak bys mi ráda řekla, kdybys opravdu mluvila ke mně, jako k Sobě?

Buráky!

No vidíš to, Ty víš, jak mi (Sobě) udělat radost.