Postřehy z psychologie

[vostalpetr]

No jo, je to něco podobnýho...

V případě psychosomatické krize zase naopak používám sahasráru,

ale srdce moc nepoužívám, vona ta "blaženost" je dost votravná když ti to tam fust "blaží" a vibrátoruje,

je to něco jako "robertek" pro holky...

[Lída]

Ahoj Evo,

a) Nejprve k těm nickům: víc nicků jsem v diskusích začala používat po jedné zkušenosti: kdysi na Poradně jsem se zapomněla přihlásit do diskuse, napsala jsem tam svůj příspěvek jako návštěvník... a nestačila jsem se divit Jeden z tamních diskutujících, který mě naprosto nesnášel a pokaždé si našel v diskusi nějaký důvod, aby mi mohl oponovat, k mému velkému překvapení na tenhle můj příspěvek zareagoval souhlasně. Poprvé! Pochopila jsem, že po čase lidi v diskusích reagují čím dál víc na toho, kdo to napsal (= především na svoje představy o něm), a ne na to, co napsal. Jenže mě v diskusích vždycky zajímalo především téma, o které v diskusi právě šlo; a tak mi přišlo jako docela užitečné tam, kde se daly čekat obvyklé osobní reakce, použít nick, který víc umožňoval, že se objeví věcná reakce k tématu.

b) Píšeš o mně a přisuzuješ mi:

Ve své ublíženosti (pocit ublíženosti), pocitu vyjímečnosti, pocitu nepochopení, pocitu nepřijetí

Důležitá panna

Je to tu přece samá panna. Máš něco proti nim?

Nemám. Sama jsem Panna...

Ale znám tu zaseklost v té domělé dokonalosti, pocitu pravdy, pocitu křivdy, nedorozumění, lítostivosti, nepochopení...

Je to škoda času...

I když ve mně poslední dobou vymizela potřeba účastnit se diskusí, na tohle Tvoje znovu a znovu opakované přesvědčení o mně Ti nakonec přece jen odpovím. Existují totiž totiž poznatky, které mohou být při diskutování velmi užitečné, umožňují porozumět nejen sobě, ale i druhým, proč si o nás dělají určité představy, o kterých jsou pak skálopevně přesvědčeni.

„Podle sebe soudím tebe“, aneb zrcadlení v našem životě

Psychologie to nazývá projekcí, v laické řeči se říká „podle sebe soudím Tebe“. Určitě jste se i setkali s výrokem: „Řekni mi, co soudíš o ostatních lidech a já Ti povím, jaký jsi“. Tento fenomén souvisí s principem „zrcadlení“ v oblasti duchovního rozvoje a zákonitostí – vnější svět je odrazem toho vnitřního; jak nahoře/tak dole.

Co má výše uvedené společné? Je to fakt, že když se díváme do světa a na lidi kolem sebe, „vidíme“ jen sami sebe. Na druhých lidech vidíme svoje vlastnosti a své složky osobnosti. Ty mohou být jak zvědoměné (např. sami jsme pracovití a vidíme kolem sebe pracovité lidi), či potlačené (např. neumíme projevovat negativní emoce a kolem nás vidíme samé vzteklé a agresivní lidi), můžeme je vidět ve stejné kvalitě (jsem lakomý a kolem vidím samé lakomé lidi) či v opačné polaritě (sám jsem příliš šetřivý a kolem vidím samé rozhazovačné lidi). Jde to dokonce tak daleko, že když někoho obdivujeme, tak tento potenciál máme v sobě také, ovšem nejsme si toho mnohdy vědomi. Pravda ale je, že venku vidíme jen to, co máme „uvnitř sebe“, co jsou naše vlastnosti, přednosti a nadání.

Nejde ale jen o to, že my „vidíme“ sami sebe ve vnějším světě, nýbrž je potřeba si uvědomit, že se skutečně náš vnitřní svět – naše vnitřní složky, vnitřní mechanismy a témata – prostřednictvím energetického působení ven promítají. A tak vše, co je kolem nás, se nás nějakým způsobem týká a zároveň pohledem do vnějšího světa můžeme poznávat a měnit sami sebe (svůj vnitřní svět, svoje reakce apod.). Zrcadlení je tady pro nás – umožňuje nám uvidět sami sebe a svoje témata, a tak se posouvat dál.

Tento fakt a toto uvědomění je velmi zásadní pro náš rozvoj. Když to zjistíme, můžeme s tím začít pracovat a zejména začít zkoumat, co se nám okolní svět snaží říct o nás samých. To nás automaticky překlápí z pozice oběti do pozice tvůrce a aktivního činitele ve své realitě. Můžeme přestat plýtvat energií na neustálé posuzování vnějšího světa, hodnocení a souzení a zároveň můžeme informace z vnějšku využít pro sebe.

Pro osobní rozvoj je vhodné pozorovat sám sebe a vnímat, jak smýšlíme o vnějším světě a jak ho prožíváme. Zároveň je dobrým vodítkem seberozvoje sledovat to, jak já reaguju na vnější svět – co mě zlobí, co se mi líbí, čeho se bojím apod. Klíčovým pro to, čemu se máme v našem osobním rozvoji věnovat, je totiž náš prožitek – cokoli nás nějak emočně zasahuje a „rezonuje“ s námi, je pro nás signálem, že s tím můžeme něco dělat pro to, abychom se stávali harmoničtější a spokojenější. Naše tzv. stinné stránky, které jsou nám hluboce skryty v našem podvědomí, s námi promlouvají tak, že je vidíme venku ve svém okolí. Tyto stinné stránky chtějí být osvobozeny tak, abychom se stali celistvými.

Když uvidíme ve vnějším světě uvidíme něco, co nás zaujme, můžeme se sami sebe zeptat: Jak se mě to týká? A podívat se na to hlouběji. Někdy je vhodné fenomén zrcadlení použít pro osobní a spirituální rozvoj (hlubší zájemce o tuto problematiku zatím odkážu na výbornou knihu Debbie Fordové – Temná stránka hledačů světla). Jindy zcela postačí, když v dané chvíli, kdy uvidíme svoje zrcadlení ve vnějším světě stačí, když si řekneme: Aha, to mám také, také se mě to týká.

Pro tuto chvíli pro Vás mám jednoduché „uvědomovací“ cvičení, které lze provést v běžném životě. Jeho cílem je pozorovat ve svém životě to, co jsem uvedla výše.

Úvodní cvičení:
1.Podívejte se na lidi kolem sebe a vyberte si někoho výrazného, na kterém se Vám něco nelíbí/líbí. Na papír si napište min. 3 vlastnosti nebo způsoby chování, které dle Vás daný člověk má – např. je náladový, vzteklý, myslí jen na sebe.
2.Vyberte si vždy jednu vlastnost, kterou jste napsali a podívejte se sami na sebe. Vždy si vezměte jednu vlastnost a chování a položte si otázku, jestli se tak také někdy chováte/máte tuto vlastnost. Jestli tuto vlastnost nenajdete, hledejte ji u sebe v opačné polaritě – např. druhý člověk se vzteká a já u sebe vztek nenajdu – hledám u sebe tedy protipól – např. najdu, že musím být stále klidný a vyrovnaný a nesmím své emoce vyjadřovat.
3.Zkoušejte toto cvičení opakovaně – u různých lidí a i u situací.
4.Nyní možná již vidíte a uvědomujete si, že je vnější svět Vaším zrcadlem nebo také to, že ve vnějším světě vidíte svoje vlastnosti a složky osobnosti. To je první krok pro to, začít ve svém životě něco měnit. Ale již nyní můžete začít mít pro svět a lidi kolem Vás pochopení, vždyť teď již asi vidíte, že to, že my někoho nějak hodnotíme, je jen naše subjektivní stanovisko.

Malá aplikace tohoto principu v běžném životě:
Uvědomte si, že cokoli Vás „dostává“, je nějakým způsobem Vaše. Místo toho, abyste se příště „vytočili do běla“, „nadávali“ (a tak mnohdy zbytečně plýtvali energií), zaměřte pozornost na sebe. Zeptejte se sami sebe – týká se mě to nějak? Jak se mě to týká? Mám to taky? Jak se to projevuje v mém životě? Možná, že když si uvědomíte, v čem je toto téma Vaše, už se příště nebudete muset tak rozčilovat. Zdravě se naštvat může být samozřejmě někdy přínosné, na druhou stranu je to také mnohdy sebedestruktivní a je lepší energii využít účelnějším způsobem.

Držím Vám palce při sebepoznávání.

https://cestouzmeny.cz/2016/podle-sebe-soudim-tebe/

I mně nezbývá nic jiného než držet Ti palečky a popřát Ti , aby se Ti to taky začalo dařit.

[Eva Nada]

No tak sláva, přece jsi se ozvala.

I když svým zvyklým způsobem, to on, to on, ne já, ne já. Ale ozvala

Lído, moc času už nezbývá, tož uvaž, jestli navyklý způsob reagování je pořád dobrý,,,

[Trini]

Lído, moc času už nezbývá,

Co tím myslíš?

[Alaja]

Lído, moc času už nezbývá,

Co tím myslíš?

Mne by ještě navíc zajímalo , koho myslí tím, že času moc už nezbývá? Sebe?
Kdyby myslela třeba mne, tak jí to klidně odkývu, páč to očekávám každý den (neb jsem u nás doma ta nejstarší a mám už nárok nečekaně umřít) . Kdyby myslela Evropu, tak jí to odkývu také, neb to s ní jde od deseti k pěti a stejně jí říkají Starý kontinent. A celou sluneční soustavu jí také odkývu....
Jinak - tady jsme všichni se sebou už spokojení, včetně Evy. jediná nespokojenost tu bývá s těmi ostatními, jak to mají oproti nám úplně jinak, občas i blbě...
Ale to je nejspíš ta nejnormálnější věc pod sluncem na zeměkouli...je to vidět z chování lidí, firem, států.....po celé planetě...

[Trini]

Lído, moc času už nezbývá,

Co tím myslíš?

Mne by ještě navíc zajímalo , koho myslí tím, že času moc už nezbývá? Sebe?
Kdyby myslela třeba mne, tak jí to klidně odkývu, páč to očekávám každý den (neb jsem u nás doma ta nejstarší a mám už nárok nečekaně umřít) .

Nečekaně může umřít každý.
Nebo nečekaně dlouho žít. Tady u nás si chodí sama s rolátorem nakupovat 103-letá paní. Všichni ji obdivují.

Kdyby myslela Evropu, tak jí to odkývu také, neb to s ní jde od deseti k pěti a stejně jí říkají Starý kontinent. A celou sluneční soustavu jí také odkývu....
Jinak - tady jsme všichni se sebou už spokojení, včetně Evy. jediná nespokojenost tu bývá s těmi ostatními, jak to mají oproti nám úplně jinak, občas i blbě...
Ale to je nejspíš ta nejnormálnější věc pod sluncem na zeměkouli...je to vidět z chování lidí, firem, států.....po celé planetě...

Ono to jde ve vlnách - nahoru, dolu, nahoru, dolu.....
Přijde nějaká válka nebo pohroma a pak se zase radostně buduje.

[Eva Nada]

Myslela jsem Lídu, ale je pravda, že nikdo z nás neví hodinu, minutu

Je škoda, že se zasekla na té psychologické inventuře, sebezkoumání, sebeuvědomování, sebečtení, velká škoda.
Dyk tak se jen nimrá v barvách osoby, v osobě, ale co to další, to, co tu osobu přesahuje!!!!!!
uáááááááááá, copak je Lída (Eva...) jen osoba? No neníííííí!

Trošku odvazu, nadšení, živé vody by to chtělo!

Umřem tak jak tak. Teda ta osoba

[Alaja]

Myslela jsem Lídu, ale je pravda, že nikdo z nás neví hodinu, minutu

Je škoda, že se zasekla na té psychologické inventuře, sebezkoumání, sebeuvědomování, sebečtení, velká škoda.
Dyk tak se jen nimrá v barvách osoby, v osobě, ale co to další, to, co tu osobu přesahuje!!!!!!
uáááááááááá, copak je Lída (Eva...) jen osoba? No neníííííí!

Trošku odvazu, nadšení, živé vody by to chtělo!

Umřem tak jak tak. Teda ta osoba

A toho Buddhu na zahradě odkážeš komu?

[Trini]

Myslela jsem Lídu,

No, to se máš čím chlubit. Na takovéhle poznámky by si člověk měl dát pozor, karma to může rychle obrátit proti němu.

Je škoda, že se zasekla na té psychologické inventuře, sebezkoumání, sebeuvědomování, sebečtení, velká škoda.

Lepší je si zamést před vlastním prahem, než se starat o druhé - ještě, když na to člověk vůbec nemá.

Lída se nezasekla, ale je si vědoma, že je ještě co zpracovávat. Někteří zatím nedošli ani k tomu, že by měli s tím zpracováváním začít. Ale co, mohou se tady rodit do aleluja, než na to přijdou. Frustrace bude čím dál tím větší, až je jednou k tomu dokope.

Umřem tak jak tak. Teda ta osoba

A znovu se narodí, aby mohla dohnat, co minule zameškala.

[vostalpetr]

A znovu se narodí, aby mohla dohnat, co minule zameškala.

No vždyt to není žádná tragedie,

milionům křestanů jde právě o toto, znovu se narodit,

zatímco milionům budhistů a hindustů jde pak zase o pravý opak,

lidi prostě nevěděj co chtěj....

Já to taky nevím,

takže radši nechci ani to prvé a ani to druhé...

No, to se máš čím chlubit. Na takovéhle poznámky by si člověk měl dát pozor, karma to může rychle obrátit proti němu.

Zas tak rychlý to není,

to co je rychlý je zablokování čaker, ale boží mlýny by nedohnaly ani hlemýždě a to by mohl klidně i couvat...