TND - Temná noc duše
Napsal: stř 14. lis 2018 12:29:02
K tomu, aby pro život ztratil smysl, nemusí mít osobní já žádný konkrétní důvod – prostě to nastane samo od sebe, jako zemětřesení, které trvá... Říká se tomu "temná noc duše" (TND)... "pád do nicoty... do prázdnoty".
Eduard Tomáš píše, že ve své temné noci se pokusil o sebevraždu, aby tomu utrpení unikl. Později se pak o tuhle zkušenost TND, kterou se rozpouští osobní já člověka, podělil ve svých přednáškách i v knihách. Např. v knize Paměti mystika II.
https://usmev-v-nas.webnode.cz/news/temna-noc-duse/).
Vědět o co jde je velká pomoc, protože TND – jako drtička osobního já (i s jeho pozitivními a negativními reakcemi) – nastane v určité vývojové fázi sama od sebe, bez jakýchkoliv vnějších příčin. Bez ohledu na to, co by člověk rád a co považuje za užitečné.
Anselm Grün: "Cílem temné noci je vnitřní tříbení člověka..."
Stejnou funkci může mít podle Jana od Kříže i deprese. "I když se vyprahlost někdy spojuje s melancholií, nezpůsobuje proto o nic méně očistu mysli..." "Temná noc osvobozuje duši od veškeré závislosti, od ulpívání."
Eduard Tomáš po létech o tom ve své knize napsal: "Jedná se, pravda, o očišťující proces, ale vy to nevíte. Nevíte, že je to očišťující proces, který vás má naučit hlubšímu sebeodevzdání a pokoře ... Dal byste celý život za jediný paprsek duchovního světla nebo aspoň naděje, ale nakonec jste zbaven i tohoto přirozeného toužení a hlavně jakékoli naděje, protože i ta se ztratí. Vypaří se bez varování a vám se zdá, že je to naprostý konec a zmar všeho – štěstí i života."
Úplně zmizela energie, chuť něco udělat, snažení něčeho dosáhnout. Prvotní je pocit nesmyslnosti, který se může objevit, ať jde o cokoliv. TND mívá různou intenzitu, někdy trochu poleví, v plné síle se projevuje jako totální apatie ke všemu, i k životu. Člověk trpí, protože se mu (=jemu, tj. jeho osobě) všechno jeví jako úplně nesmyslné, a síla našeho utrpení je přímo úměrná síle nepřijímání nesmyslnosti toho. Všechno, co předtím mělo nějaký smysl, se najednou vnímá jako prázdné, Prázdnota je i tam, kde se zatím nikdy nevnímala, i ve všem projeveném. Zabydlela se ve světě, kde ego žije a dýchá, a berou se mu tak všechny hračky.
Ztrácí tím smysl jeho hra, smrskává se tak osobní já, které si většinou vůbec neuvědomuje, proč a na čem ulpívá.
Protože v TND už nejde o nic usilovat ani v tom nejlepším úmyslu, k jednání teď dochází bez vnitřních motivací. Důsledek? Udělá se - bez sebemenších problémů, bez odporu a bez chtění - v dané chvíli to, co se vnímá jako užitečné nebo nutné, to se pozorně zpracuje a ošetří – nic víc.
Když je osobní já ničené utrpením, může být velikou oporou vědomí, že každým utrpením se kousek té dychtivosti našeho osobního já a jeho automatického ulpívání na výsledcích taví. Že TND je sice moc těžká zkušenost, ale že je to ve skutečnosti pomoc, dokonce by se dalo říct Milost. Rozpouští v nás něco, co se vědomým pozorováním rozpustit nedá, protože je to příliš málo nápadné, než abychom si toho všimli.
Přijímáním čehokoliv negativního nebo nežádoucího, co se objeví, prostě faktu, že to vyvstalo, se to trápení stává snesitelné. Dokonce pak při světlých chvilkách v TND člověk za to trápení často dodatečně poděkuje. Ono se vždycky po čase zpětně ukáže, že tím nějak samo od sebe zmizelo něco z jeho navyklého reagování... z emočního preferování nebo odmítání, včetně jeho spouštěčů, které jsme si předtím u sebe vůbec neuvědomovali.
Možná proto Probuzení říkají, že TND je Milost. Je to nejpřímější tavení iluze dvojnosti, od rána do večera. Prostě fáze vývoje lidské bytosti ke stavu čistého, neosobního Bytí. Možná proto se občas na chvíli objeví zkušenost předtím neznámá, stav tiché neosobní láskyplnosti... nekonečného prostorového pozorujícího vědomí k dění a ke všem jeho jevům... bez jakéhokoliv osobního já i jeho preferencí...
...
PS. Paul Brunton předvídal, že tohle se postupně začne v různé míře dít stále většímu množství lidí, protože se v tomto století začnou zvyšovat energetické vibrace, které na nás působí. Díky konkrétním zkušenostem, že tyhle stavy mají za následek i velmi pozitivní změny, může být docela úlevné zjistit, že to není žádná psychická porucha, kterou by psychiatři označili jako bezpříčinnou depresi. Ta na rozdíl od TND vede jen ke stále se zhoršujícím psychickým stavům.
Eduard Tomáš píše, že ve své temné noci se pokusil o sebevraždu, aby tomu utrpení unikl. Později se pak o tuhle zkušenost TND, kterou se rozpouští osobní já člověka, podělil ve svých přednáškách i v knihách. Např. v knize Paměti mystika II.
https://usmev-v-nas.webnode.cz/news/temna-noc-duse/).
Vědět o co jde je velká pomoc, protože TND – jako drtička osobního já (i s jeho pozitivními a negativními reakcemi) – nastane v určité vývojové fázi sama od sebe, bez jakýchkoliv vnějších příčin. Bez ohledu na to, co by člověk rád a co považuje za užitečné.
Anselm Grün: "Cílem temné noci je vnitřní tříbení člověka..."
Stejnou funkci může mít podle Jana od Kříže i deprese. "I když se vyprahlost někdy spojuje s melancholií, nezpůsobuje proto o nic méně očistu mysli..." "Temná noc osvobozuje duši od veškeré závislosti, od ulpívání."
Eduard Tomáš po létech o tom ve své knize napsal: "Jedná se, pravda, o očišťující proces, ale vy to nevíte. Nevíte, že je to očišťující proces, který vás má naučit hlubšímu sebeodevzdání a pokoře ... Dal byste celý život za jediný paprsek duchovního světla nebo aspoň naděje, ale nakonec jste zbaven i tohoto přirozeného toužení a hlavně jakékoli naděje, protože i ta se ztratí. Vypaří se bez varování a vám se zdá, že je to naprostý konec a zmar všeho – štěstí i života."
Úplně zmizela energie, chuť něco udělat, snažení něčeho dosáhnout. Prvotní je pocit nesmyslnosti, který se může objevit, ať jde o cokoliv. TND mívá různou intenzitu, někdy trochu poleví, v plné síle se projevuje jako totální apatie ke všemu, i k životu. Člověk trpí, protože se mu (=jemu, tj. jeho osobě) všechno jeví jako úplně nesmyslné, a síla našeho utrpení je přímo úměrná síle nepřijímání nesmyslnosti toho. Všechno, co předtím mělo nějaký smysl, se najednou vnímá jako prázdné, Prázdnota je i tam, kde se zatím nikdy nevnímala, i ve všem projeveném. Zabydlela se ve světě, kde ego žije a dýchá, a berou se mu tak všechny hračky.
Ztrácí tím smysl jeho hra, smrskává se tak osobní já, které si většinou vůbec neuvědomuje, proč a na čem ulpívá.
Protože v TND už nejde o nic usilovat ani v tom nejlepším úmyslu, k jednání teď dochází bez vnitřních motivací. Důsledek? Udělá se - bez sebemenších problémů, bez odporu a bez chtění - v dané chvíli to, co se vnímá jako užitečné nebo nutné, to se pozorně zpracuje a ošetří – nic víc.
Když je osobní já ničené utrpením, může být velikou oporou vědomí, že každým utrpením se kousek té dychtivosti našeho osobního já a jeho automatického ulpívání na výsledcích taví. Že TND je sice moc těžká zkušenost, ale že je to ve skutečnosti pomoc, dokonce by se dalo říct Milost. Rozpouští v nás něco, co se vědomým pozorováním rozpustit nedá, protože je to příliš málo nápadné, než abychom si toho všimli.
Přijímáním čehokoliv negativního nebo nežádoucího, co se objeví, prostě faktu, že to vyvstalo, se to trápení stává snesitelné. Dokonce pak při světlých chvilkách v TND člověk za to trápení často dodatečně poděkuje. Ono se vždycky po čase zpětně ukáže, že tím nějak samo od sebe zmizelo něco z jeho navyklého reagování... z emočního preferování nebo odmítání, včetně jeho spouštěčů, které jsme si předtím u sebe vůbec neuvědomovali.
Možná proto Probuzení říkají, že TND je Milost. Je to nejpřímější tavení iluze dvojnosti, od rána do večera. Prostě fáze vývoje lidské bytosti ke stavu čistého, neosobního Bytí. Možná proto se občas na chvíli objeví zkušenost předtím neznámá, stav tiché neosobní láskyplnosti... nekonečného prostorového pozorujícího vědomí k dění a ke všem jeho jevům... bez jakéhokoliv osobního já i jeho preferencí...
...
PS. Paul Brunton předvídal, že tohle se postupně začne v různé míře dít stále většímu množství lidí, protože se v tomto století začnou zvyšovat energetické vibrace, které na nás působí. Díky konkrétním zkušenostem, že tyhle stavy mají za následek i velmi pozitivní změny, může být docela úlevné zjistit, že to není žádná psychická porucha, kterou by psychiatři označili jako bezpříčinnou depresi. Ta na rozdíl od TND vede jen ke stále se zhoršujícím psychickým stavům.