inspiruj.cz

Nic píše:

Trini píše:

Nic píše: začala hořekovat, jaké nás potkalo neštěstí, že jiné děti už v devíti měsících sedí, lezou, staví se a ona už tohle nikdy nedožene a že to opoždění na ní nechá následky.

Ty jsi jí to fakt uvěřila? To jsi opravdu tak hloupá?

No ono to není zas až tak těžké být nešťastná z toho, že Ti visí několikaměsíční dítě dva měsíce na extenzích v nemocnici s nejistou prognózou. Stejně tak chápu, že Alaja byla nešťastná, když jí zemřel manžel. Nemyslím si, že jsme proto hloupé.

Jen je možné se na obojí dívat z jiného úhlu pohledu, kdy je jasné, že trápení se pro cokoliv vůbec ničemu nepomáhá.

To, že se Alaja tenkrát trápila pro manžela a já pro dcerku, nijak úroveň štěstí lidí, kteří přejí druhým jen to nejlepší, nezvýšilo, snad to mohlo zvýšit úroveň štěstí těch, kteří přejí druhým utrpení a peklo.

Alaja píše:Všimla jsi si, že nějak se nám vyhnula pokračování komentování příspěvku od honzama...?

Honzam:
Každé duchovní učení o dosažení blažených stavů nezávisle na utrpení druhých je nevědomostí podobné naivitě malé Janičky, která má radost z rozšlapávání báboviček ostatních dětí, protože žije v tom dokonalém přesvědčení, že pískoviště slouží k boření a následné radosti. Je ještě moc malá, aby měla kapacitu pochopit, proč se děti namáhají a ty bábovičky stavějí a k čemu pískoviště doopravdy slouží.

..tohle nechala bez povšimnutí...

Alaja píše:
Zase kecáš, já jsem o nějakém svém trápení nepsala...

Nic píše:

Alaja píše:Všimla jsi si, že nějak se nám vyhnula pokračování komentování příspěvku od honzama...?

Honzam:
Každé duchovní učení o dosažení blažených stavů nezávisle na utrpení druhých je nevědomostí podobné naivitě malé Janičky, která má radost z rozšlapávání báboviček ostatních dětí, protože žije v tom dokonalém přesvědčení, že pískoviště slouží k boření a následné radosti. Je ještě moc malá, aby měla kapacitu pochopit, proč se děti namáhají a ty bábovičky stavějí a k čemu pískoviště doopravdy slouží.

..tohle nechala bez povšimnutí...

On ten blažený stav Jednoty je opravdu tím stavem, kdy jsme přišli o všechny osobní bábovičky, o všechna osobní dosažení, o všechny osobní preference.

Proto také Mudrcové obvykle říkají: "Nečekej, že osvícením něco získáš, jen o všechno přijdeš."

Ale měla by tady být i moudrost, že tomu, kdo lpí na osobních bábovičkách, by osobní bábovičky měly být ponechány.

Pořád je se co učit.

Nic píše:

Alaja píše:
Zase kecáš, já jsem o nějakém svém trápení nepsala...

Opravdu jsi nepsala, že Tě trápí, že Ti umřel manžel?
To je zajímavé, že tohle je právě jedna z mála věcí, které si z počátku naší korespondence pamatuji.

Alaja píše:

Nic píše:

Alaja píše:
Zase kecáš, já jsem o nějakém svém trápení nepsala...

Opravdu jsi nepsala, že Tě trápí, že Ti umřel manžel?
To je zajímavé, že tohle je právě jedna z mála věcí, které si z počátku naší korespondence pamatuji.

Fakt nepsala. A proč bych to měla dělat? Aby jsi mne litovala? Nejspíš si mne pleteš s někým jiným...

Nic píše:

Trini píše:

Nic píše: začala hořekovat, jaké nás potkalo neštěstí, že jiné děti už v devíti měsících sedí, lezou, staví se a ona už tohle nikdy nedožene a že to opoždění na ní nechá následky.

Ty jsi jí to fakt uvěřila? To jsi opravdu tak hloupá?

No ono to není zas až tak těžké být nešťastná z toho, že Ti visí několikaměsíční dítě dva měsíce na extenzích v nemocnici s nejistou prognózou.

Alaja píše:Všimla jsi si, že nějak se nám vyhnula pokračování komentování příspěvku od honzama...?

Honzam:
Každé duchovní učení o dosažení blažených stavů nezávisle na utrpení druhých je nevědomostí podobné naivitě malé Janičky, která má radost z rozšlapávání báboviček ostatních dětí, protože žije v tom dokonalém přesvědčení, že pískoviště slouží k boření a následné radosti. Je ještě moc malá, aby měla kapacitu pochopit, proč se děti namáhají a ty bábovičky stavějí a k čemu pískoviště doopravdy slouží.

..tohle nechala bez povšimnutí...

Alaja píše:

A proto na nás vytahuješ ty své bábovičky? Myslíš, že jsou lepší, než ty naše?

Nic píše:

Alaja píše:Mě jsi před 10 - 12 lety na JZ psala, že se o svém zemřelém manželovi na internetu nemám vykecávat, že mám na něj zapomenout....

Je pozoruhodné, jak opakovaně dokážeš zkreslovat a prezentovat minulost, která se nedá nijak ověřit.

Trini píše:

Nic píše: začala hořekovat, jaké nás potkalo neštěstí, že jiné děti už v devíti měsících sedí, lezou, staví se a ona už tohle nikdy nedožene a že to opoždění na ní nechá následky.

Ty jsi jí to fakt uvěřila? To jsi opravdu tak hloupá?

Trini píše:

Nic píše:
No ono to není zas až tak těžké být nešťastná z toho, že Ti visí několikaměsíční dítě dva měsíce na extenzích v nemocnici s nejistou prognózou.

Co už zase překrucuješ? Tvrdila jsi, že jste byly v pohodě, než přišla ta známá s d'ábelskou Honzamovou filosofií. Kvůli tomu jsi o tom psala, abys ho mohla osočovat.

Kde je nějakej smajlík se zvracením?

Nic píše:
Jinak bych Tě Trini už ráda nijak nerušila od integrování stínů, které vidíš na těch druhých.

Nic píše:O nezbytnosti integrovat stíny jsi přece psala, ne?

Nic píše:Naše prostřední dcera se narodila s luxací kyčelního kloubu, visela na extenzích v nemocnici, byla jsem ráda, že můžu být s ní, ona svůj stav nijak dramaticky nevnímala a uměla být i v tomhle stavu šťastná. Navštívila nás jedna známá bytost, která zřejmě tuhle Tvou filosofii ďábla sdílela a začala hořekovat, jaké nás potkalo neštěstí, že jiné děti už v devíti měsících sedí, lezou, staví se a ona už tohle nikdy nedožene a že to opoždění na ní nechá následky. Tehdy jsem se v souladu s Tvou filozofií propadla do zoufalství, které se mi jevilo jako adekvátní a nějaký čas jsem byla z té situace opravdu nešťastná. Dcera se nakonec naučila nejen sedět, stát, ale i chodit, jezdit na koni a další věci. Z mého současného pohledu bylo tehdy prožívané neštěstí nesmyslné. Tehdy jsem si neuvědomovala, že zdrojem neštěstí je ve skutečnosti jen nešťastná myšlenka.

Trini píše:

Nic píše:O nezbytnosti integrovat stíny jsi přece psala, ne?

Vůbec netušíš, o co jde, a děláš si o tom zcela nesmyslné představy. Snad tě to hloupé ignorantství jednou přejde.

armin píše:Kdyby ta Jana nebyla, museli bychom si ji asi vymyslet.

Nic píše:On ten blažený stav Jednoty je opravdu tím stavem, kdy jsme přišli o všechny osobní bábovičky, o všechna osobní dosažení, o všechny osobní preference.

Proto také Mudrcové obvykle říkají: "Nečekej, že osvícením něco získáš, jen o všechno přijdeš."

Ale měla by tady být i moudrost, že tomu, kdo lpí na osobních bábovičkách, by osobní bábovičky měly být ponechány.

Pořád je se co učit.

armin píše:
Kdyby ta Jana nebyla, museli bychom si ji asi vymyslet.
To je materiál...
pro sebepotvrzování.

Trini píše:

armin píše:
Kdyby ta Jana nebyla, museli bychom si ji asi vymyslet.
To je materiál...
pro sebepotvrzování.

Tobě fakt Jana připadá jako vhodný materiál k sebepotvrzování?

Kdybych měla potřebu se sebepotvrzovat, tak bych si vybrala někoho na úrovni.

honzam píše:

Nic píše:Naše prostřední dcera se narodila s luxací kyčelního kloubu, visela na extenzích v nemocnici, byla jsem ráda, že můžu být s ní, ona svůj stav nijak dramaticky nevnímala a uměla být i v tomhle stavu šťastná. Navštívila nás jedna známá bytost, která zřejmě tuhle Tvou filosofii ďábla sdílela a začala hořekovat, jaké nás potkalo neštěstí, že jiné děti už v devíti měsících sedí, lezou, staví se a ona už tohle nikdy nedožene a že to opoždění na ní nechá následky. Tehdy jsem se v souladu s Tvou filozofií propadla do zoufalství, které se mi jevilo jako adekvátní a nějaký čas jsem byla z té situace opravdu nešťastná. Dcera se nakonec naučila nejen sedět, stát, ale i chodit, jezdit na koni a další věci. Z mého současného pohledu bylo tehdy prožívané neštěstí nesmyslné. Tehdy jsem si neuvědomovala, že zdrojem neštěstí je ve skutečnosti jen nešťastná myšlenka.

Ta příčinná souvislost mezi štěstím a utrpením probíhá jednak v čase:
štěstí (před návštěvou známé bytosti) -> utrpení (po návštěvě známé bytosti) -> štěstí (po rehabilitaci)
Myšlenky samy o sobě jsou emocionálně neutrální. Zdrojem toho neštěstí bylo předcházející štěstí. To štěstí se proměnilo příchodem známé bytosti do neštěstí.

A probíhá také v prostoru:
Známá bytost nehořekovala kvůli tomu, jak zle na tom dcera je. Hořekovala, protože mnoho jiných dětí se narodilo zdravých. Kdyby se všechny děti rodily s luxací kyčelního kloubu, určitě by to neviděla jako neštěstí.