honzam píše:
To je podstata mého učení o štěstí a utrpení. Tady je to pro všechny názorně vidět. Utrpení a bolest druhých vytváří pocit blaženosti a naopak.
A správně říkáš, že tahle cesta s tímhle učením vede do pekla.
Naše prostřední dcera se narodila s luxací kyčelního kloubu, visela na extenzích v nemocnici, byla jsem ráda, že můžu být s ní, ona svůj stav nijak dramaticky nevnímala a uměla být i v tomhle stavu šťastná. Navštívila nás jedna známá bytost, která zřejmě tuhle Tvou filosofii ďábla sdílela a začala hořekovat, jaké nás potkalo neštěstí, že jiné děti už v devíti měsících sedí, lezou, staví se a ona už tohle nikdy nedožene a že to opoždění na ní nechá následky. Tehdy jsem se v souladu s Tvou filozofií propadla do zoufalství, které se mi jevilo jako adekvátní a nějaký čas jsem byla z té situace opravdu nešťastná. Dcera se nakonec naučila nejen sedět, stát, ale i chodit, jezdit na koni a další věci. Z mého současného pohledu bylo tehdy prožívané neštěstí nesmyslné. Tehdy jsem si neuvědomovala, že zdrojem neštěstí je ve skutečnosti jen nešťastná myšlenka.
Můj tatínek prožil v životě všelicos, ale dva měsíce před svou smrtí se smířil s Bohem a zářil láskou, byla to neuvěřitelná síla, ve které jako by se svět se vším všudy tavil v blaho.
V den, kdy opouštěl tělo si pozval všechny své nejbližší a nikdo z nich pak na jeho pohřbu neplakal. To blaho živé lásky, kterým tatínek je, zářilo dál.
Před pár lety nejmladší dcera dostala rakovinu. V mé náruči nenalézala žádné zoufalství, jen klid, mír a lásku, kterou je.
Na konci loňského léta jí lékaři řekli, že už je úplně zdravá. V červnu čeká miminko.
Moje maminka, která je ve svých 88 letech upoutaná na lůžko, mi při posledním setkání řekla: "Janinko, přála bych ti, abys byla šťastnější, než já, ale ono to nejde. Nejde být víc šťastná, než jsem."
honzam píše:
To je podstata mého učení o štěstí a utrpení. Tady je to pro všechny názorně vidět. Utrpení a bolest druhých vytváří pocit blaženosti a naopak.
Ano, tohle je učení ďábla, sadistické mysli, která zná jen radost z bolesti, štěstí z neštěstí.
Jen závistivá nepřející mysl dokáže představu štěstí a blaha někoho druhého proměnit ve vlastní osobní utrpení.
Vypadá to nesmírně ušlechtile, nedovolit si být šťastný, když je tady představa, že 98% lidí na světě trpí.
Ale pokud by tuto ďábelskou myšlenku přijali všichni lidé na světě, bylo by nešťastných 100% lidí.
Nikdo už by si nedovolil být šťastný.
A kde by byla láska, kdyby nepřála všem bytostem, aby byly šťastné?
Ano, Honzame, vidíš to správně, Tvá filozofie je cestou do pekla.
A ten, kdo Tě následuje, nemá šanci dojít jinam.
Říkal jsi, že bys nechtěl, aby ostatní udělali stejnou chybu, jako Ty.
Jsi v mém srdci láskou.