Jednota s Ďáblem - na vlastní nebezpečí!

[honzam]

Oheň je zlý pán.

To je pravda, nicméně v daném kontextu: "Bloudíme v mlze" (Jára Cimrman - Dobytí severního pólu)

To je pravda, bloudíte.

[Alaja]

Ty koany jsou dobrá věc. Na nich si ten dochovňácký spekulativně uchopovací rozum vyláme zuby a vygeneruje případně akorát nějaké zdeformované "vysvětlení" - podle svého vlastního pokřivení

Ten koan s bohem ohně si od Tomášů odneslo asi hodně jejich přátel.
Zásobili vás tam na té chatě ještě nějakými dalšími koany?

[honzam]

Určitě, cesta z chaty je dlážděna dobrými koany.

[Eva Nada]

Ty koany jsou dobrá věc. Na nich si ten dochovňácký spekulativně uchopovací rozum vyláme zuby a vygeneruje případně akorát nějaké zdeformované "vysvětlení" - podle svého vlastního pokřivení

Ten koan s bohem ohně si od Tomášů odneslo asi hodně jejich přátel.
Zásobili vás tam na té chatě ještě nějakými dalšími koany?

Jj, jak zní tlesknutí jedné ruky

[honzam]

Ty koany jsou dobrá věc. Na nich si ten dochovňácký spekulativně uchopovací rozum vyláme zuby a vygeneruje případně akorát nějaké zdeformované "vysvětlení" - podle svého vlastního pokřivení

Ten koan s bohem ohně si od Tomášů odneslo asi hodně jejich přátel.
Zásobili vás tam na té chatě ještě nějakými dalšími koany?

Jj, jak zní tlesknutí jedné ruky

Dobře.

[Alaja]

[honzam]

Zásobili vás tam na té chatě ještě nějakými dalšími koany?

Taky jeden od armina znám. Je to jeho nejoblíbenější: "Ze všeho nejlepší jsou trpaslíci."

[armin]

Zásobili vás tam na té chatě ještě nějakými dalšími koany?

Taky jeden od armina znám. Je to jeho nejoblíbenější: "Ze všeho nejlepší jsou trpaslíci."

Je to naopak:
[/quote]

[honzam]

Zásobili vás tam na té chatě ještě nějakými dalšími koany?

Taky jeden od armina znám. Je to jeho nejoblíbenější: "Ze všeho nejlepší jsou trpaslíci."

Je to naopak:

Kdybys poznal, že trpaslíci jsou děti, princezna by už byla vysvobozená.

[Eva Nada]

"Každá liška chválí svůj ocas".

Děti, princezna, matka, děti, těhotenství, plození, rození atd. jsou jevy projevené skutečnosti.

Jevy.

Vem si, že existují ženy, které nikdy nebyly, nebudou, nejsou matkami, nezažijí těhotenství, porod, výchovu atd....., jsou snad méně skutečností, tím, co jest?

Nejsou...

[honzam]

Vem si, že existují ženy, které nikdy nebyly, nebudou, nejsou matkami, nezažijí těhotenství, porod, výchovu atd....., jsou snad méně skutečností, tím, co jest?

Nejsou...

Teď už přihořívá. Co hoří? (Ne, co shoří?)

[honzam]

A co ten chcípák Vostál, že nereaguje? (když je tak chytrej). Asi relaxuje na záchodě a není zrovna u počítače

[Eva Nada]

Vem si, že existují ženy, které nikdy nebyly, nebudou, nejsou matkami, nezažijí těhotenství, porod, výchovu atd....., jsou snad méně skutečností, tím, co jest?

Nejsou...

Teď už přihořívá. Co hoří? (Ne, co shoří?)

To jsem se snažila svými slovy popsat včera...

[honzam]

Vem si, že existují ženy, které nikdy nebyly, nebudou, nejsou matkami, nezažijí těhotenství, porod, výchovu atd....., jsou snad méně skutečností, tím, co jest?

Nejsou...

Teď už přihořívá. Co hoří? (Ne, co shoří?)

To jsem se snažila svými slovy popsat včera...

Je to něco docela obyčejného, co zná více či méně každý, jen to běžně lidé nevnímají jako hořící a duchovňáci to nemají tolik spojené s Buddhou, že byl toho Bůh. Asi vůbec nikdo to nepovažuje za podstatu dračího ohně.

[Eva Nada]

Je to něco docela obyčejného, co zná více či méně každý, jen to běžně lidé nevnímají jako hořící a duchovňáci to nemají tolik spojené s Buddhou, že byl toho Bůh. Asi vůbec nikdo to nepovažuje za podstatu dračího ohně.

Zkus přiblížit více.... díky....

[honzam]

https://www.treetopzencenter.org/dizangs-not-knowing/

Superintendent Tse had been staying in Fayan’s congregation, but had never asked to enter his room for special instruction. One day Fayan asked him, “Why haven’t you come to enter my room?”

Tse replied, “Didn’t you know, Teacher, when I was at Ch’ing Lin’s place, I had an entry.”

Fayan said, “Try to recall it for me.”

Tse said, “I asked, ‘What is Buddha?’ Lin said, ‘The Fire God comes looking for fire.”‘

Fayan said, “Good words, but I’m afraid you misunderstood. Can you say something more for me?”

Tse said, “The Fire God is in the province of fire; he is seeking fire with fire. Likewise, I am Buddha, yet I went on searching for Buddha.”

Fayan said, “Sure enough, the Superintendent has misunderstood.” Containing his anger, Tse left the monastery and went off across the river. Fayan said, “This man can be saved if he comes back; if he doesn’t return, he can’t be saved.”

Out on the road, Tse thought to himself, “He is the teacher of five hundred people; how could he deceive me?” So he turned back and again called on Fayan, who told him, “Just ask me and I’ll answer you.” Thereupon Tse asked, “What is Buddha?”

Fayan said, “The Fire God comes looking for fire.”

At these words Tse was greatly enlightened.

Tse na Fayanovo vyzvání, aby řekl více, horlivě vysvětluje: "Bůh ohně je v oblasti ohně; hledá oheň ohněm. Stejně tak jsem já Buddha, přesto jsem pokračoval v hledání Buddhy." Fayan řekne, že tomu Tse neporozuměl. Tse pak s hněvem odchází z kláštera, ale dál nad tím přemýšlí a pochybuje, že by ho Fayan klamal. Vrací se tedy a ptá se ho, co je Buddha a on mu zopakuje, že Bůh ohně hledá oheň. Při těch slovech Tse prohlédl.

Indicií je tam zmínka o hněvu. Úzce souvisí s tím, co hoří.

[Alaja]

si vyberte...

Posvátný oheň


Posvátný oheň – obřadní oheň, uctívaný oheň, oheň symbolizující či představující božstvo či posvátnou energii, oheň sloužící k posvátným rituálům a často udržovaný v chrámech


Starověký Řím​

V římské mytologii byl posvátný oheň spojován s Vestou - bohyní rodinného krbu - a byl udržován v jejích chrámech. Posvátný oheň střežily kněžky bohyně, vestálky. Ale ani v rodinném krbu neměl oheň celý rok vyhasnout.

V Římě měla Vesta chrám na Foru. V chrámu nebyla socha bohyně, tu zde symbolizoval posvátný oheň, který se obnovoval vždy prvého března každého roku (tedy původně první den římského kalendáře).

Vulcanus, počeštěně Vulkán, byl také bůh ohně, převážně ohně ničivého. Římané nazývali Vulkána též Mulciberem, který mírnil a krotil oheň; v této podobě ochraňoval i před požáry. (Wiki)

Persie​

V perské mytologii byl posvátný oheň spojován s bohem Átarem ("ohněm"), který je mazdaisty pokládán za syna Ahura Mazdy. Lidé měli za úkol obětovat Átarovi maso držíce při tom v rukou svazek posvěcených ratolestí (barsman). Každý dům měl mít též ohniště určené k obětování těchto darů. [1]

Také sluneční bůh Mithra byl spojován s ohněm.

Dodnes si oheň podržel přední místo v mazdaistickém učení a je stále uctíván v ohňových chrámech nebo rituálních ohništích. Oheň je symbolem mazdaismu. Ještě dnes je nejsvětější z ohňů, oheň Vahrám, pokládán za nepostradatelný v boji proti silám temnot a zla a je považován za symbol pravdy. (Tamtéž.)

Slované​

Také v slovanské mytologii se dochovala svědectví o uctívání posvátného ohně, resp. o využívání ohně k rituálním účelům na určeném ohništi. Posvátné ohniště se nacházelo i na místě dnešního Hradu (v blízkosti obelisku na 3. nádvoří).

Na území Hradu se nachází i pahorek Žiži - "prastaré kultovní pohanské místo, nejvyšší bod celého pahorku. O posvátném či kultovním významu vrcholku Žiži v předkřesťanských i raně Přemyslovských Čechách se ve svých knihách běžně zmiňují čeští historikové (např. Dušan Třeštík,[2] Petr Charvát[3] nebo Michal Lutovský[4]). Nachází se za Chrámem sv. Víta na místě, kdy se zpod dlažby dere původní kamenné podloží. Toto místo proto není ani řádně vydlážděno. O Vánocích zde stojí vánoční strom Hradní stráže". [5] Slovo "žiži" zjevně souvisí se slovem žhnout ("žižlavý" znamená regionálně na Moravě žhavý) a odkazuje na uctívání posvátného ohně. (Jména Žiži a Žažo mohla vzniknout v rodinách topičů, kovářů, ale i strážců posvátného ohně.)

Vynášení, pohřbívání či pálení smrti (Moreny) a vítání jara je západoslovanský lidový zvyk pocházející z předkřesťanské éry. Jeho ústředním prvkem je slaměná figura oblečená v ženských šatech. (Wiki)

O svatojánské noci související s oslavou letního slunovratu pocházející ještě z keltsko-germánských tradic, Slované pálili ohně a skákali přes ně. "Skákání přes oheň je starý slovanský zvyk, spojovaný s letním slunovratem a s ohněm vůbec. Jde o očistu ohněm, neboť on spálí všechno zlé a špatné, co na nás ulpělo, abychom mohli předstoupit před bohy čistí… Je možné, že tento zvyk také souvisí se symbolikou slunce, které je ten den nejvýše, případně s ochranou před zlými bytostmi, které se světla bojí.

Přeskočení ohně je též symbolem přechodu z jednoho světa do jiného – ze světa profánního do světa posvátného. Jedná se o přechodový rituál mezi dvěma obdobími: končícím a opět začínajícím." (Petr Kubík) [6] Na našem území koluje řada pověstí jednak o ohnivých mužích (ohniváčích), kteří jsou převážně personifikací kulového blesku, jednak o ohnivých skřítcích, kteří mohou být i pozůstatkem po uctívání ohnivého božstva na úsvitu slovanských dějin.

Indie​

Také buddhismus používá oheň jako součást rituálů a již Védy poskytují návody k ohňovým rituálům (agnihorta): "Až bude vzduch tak štiplavý, že se lidé a zvěř budou dusit, až bude voda tak kalná a nezdravá, že budou ryby hynout, vezmi měděnou pyramidu a spaluj v ní sušený kravský trus, máslo ghí a hrstku rýže za zpěvu mantry." [7]

Pohřeb žehem​
Kremace (pohřeb žehem, spalování mrtvých) je tradičně obvyklá např. v Indii, ale i u mnoha předkřesťanských evropských kultur (např. kultura popelnicových polí), přičemž oheň měl při kremaci většinou posvátnou rituální funkci. S příchodem křesťanství do Evropy pohřeb žehem upadl v nemilost a pomalu mizel.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Posv%C3%A ... _ohe%C5%88

[Alaja]

....

Křest ohněm

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Ježíš řekl: „Oheň jsem přišel hodit na zem, a co chci, ať hoří.“ (srov. Lk 12,49-50) O jaký oheň jde? O oheň čisté Boží lásky – agapé – který hoří touhou po Bohu a záchraně nesmrtelných duší. O Ježíšovi je řečeno: „On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ (Mt 3,11) Tento očistný oheň, který je také spojen s Duchem svatým, spaluje už zde na zemi strusku našeho egoismu a hříšných závislostí. Ať očišťuje i náš rozum, vůli, paměť, pocity, srdce, vzpomínky, představy, plány… Ať nás uvádí do plné pravdy.

Nad apoštoly se ukázaly ohnivé jazyky. Sám Ježíš tento oheň hodil na zem a chce, ať hoří. K tomu dodává komentář, že nepřinesl na zem falešný pokoj, ale rozdělení. Je to tak proto, že mnozí hrdě odmítnou Boží království a tvrdě se postaví i proti členům vlastní rodiny.

Tento oheň působí duševní bolest, ale zároveň očišťuje duši!

Boží vůlí je, aby byl tento oheň hozen a aby hořel. Nepřátelé Krista se ho snaží uhasit! Já ale chci, aby hořel. Ať ve mně hoří! Už hoří!


b) Citování Božího slova (5 minut):

Všichni opakujeme: „Ježíš řekl: ‚Oheň jsem hodil na zem, a co chci, ať hoří!‘“ (srov. Lk 12,49-50)


c) Modlitba podle Božího slova (5 minut):

Neviditelný oheň ve mně nyní spaluje sílu hříchu. Společně řekneme: „Je-ho-šu-á-á-á [*]“ a jeden dodá: „Ať ve mně hoří!“


d) Zpěv (5 minut):

Osobně prožívám tuto pravdu a vírou si uvědomuji realitu: „Už hoří!“ Neviditelný oheň ve mně nyní spaluje sílu hříchu. Píseň: „Duchu Boží“ (viz vysvětlující text níže a na str. 43)

....
Vysvětlení ke zpěvu v jazycích: jeden drží melodii a zazpívá se dvakrát píseň „Duchu Boží“ spolu s ostatními táhlým způsobem a potřetí už jen jeden tiše zpívá základní melodii a ostatní začnou preludovat improvizovaně různé melodie, ale duchem si uvědomují, že teď jsou před Bohem, svůj osobní vztah k Němu a chválí Boha, už ne slovy, ale jen zpěvem. Je dobré si při tom například uvědomit obraz, že stojím před Kristem, On mě svou krví zbavil všech hříchů a já Mu za to teď děkuji, anebo si uvědomit moment své smrti, jak vcházím do světla před Krista, s vědomím, že On mi odpustil hříchy a svou smrtí mě zachránil. Jde vlastně o modlitbu v Duchu, v tu chvíli „se za nás Duch Boží přimlouvá vzdechy nevyslovitelnými“ (viz Ř 8,26). A pokud přijdou někomu i nějaká neznámá slova, tak je může klidně zapojit do zpěvu a být si vědom, že v tu chvíli je Duch Boží skutečně přítomen a působí.

[*] Jak s živou vírou vzývat Boží jméno? Při výdechu vyslov slabiku „Je“ a uvědomím si přítomnost Boha Otce, při druhém výdechu – „ho“ si uvědomím přítomnost Boha Syna, při třetím – „šu“ přítomnost Boha Ducha svatého, a při – „á“ vydechni dlouze, bez hlasu. Pak po nadechnutí znovu vydechni „á“, a pak ještě potřetí prožij danou pravdu.

http://vkpatriarhat.org/cz/?p=25391

[Alaja]

...

SPALUJÍCÍ OHEŇ


Jim Cymbala
April 8, 2017


Ježíš nikdy nikoho nepokřtil vodou. Proč? Protože křest, který vykonával, byl křest v Duchu Svatém a ohni. (viz Lukáš 3:16) Nepleťme si tato slova jakoby označovala dva křty, jeden v Duchu a druhý v ohni. Lukáš používal obrazy – oheň jako symbol představující Ducha – k popisu jednoho křtu. Ježíš křtí spalujícím ohněm Ducha Svatého.

Když zažehnete zápalku a rozděláte oheň, tak plameny proniknou dřevem. To činí Duch Svatý v našich životech. On jde pod povrch našeho vzhledu ke kořenům naší bytosti. Duch Svatý nám nepřikládá náplasti – On jde k jádru našich problémů, aby nám poskytl pomoc. Stejně tak je kázání pomazané Duchem Svatým ohnivým kázáním. Neznamená to, že chce lidi srazit nebo zavrhnout, ale je to služba, která proniká srdcem, odhaluje hřích a živě ukazuje, že potřebujeme Ježíše Krista. Bez ohně Ducha Svatého může kázání klesnout v pouhou zábavu nebo v předvádění řečnického umění.

Když Petr poprvé v křesťanské éře kázal, ta nevýmluvná, ale ohnivá slova vyvolala hluboké usvědčení a reakci: „Co máme dělat?“ (Skutky 2:37) Didaktické pomůcky, které kazatelům pomáhají v komunikaci jsou užitečné, ale bez ohně Ducha nebudou srdce nikdy pokořena a zlomena před Pánem.

V knize Jeremiáš se Bůh ptá: Cožpak není mé slovo jako oheň? (Jeremiáš 23:29, zvýraznění přidáno) Slovo kázané v ohni Ducha proráží zmatek a jedná s nepokojným stavem našich srdcí. Mnoho lidí má zřejmě malý zájem zažít Boží ohnivé slovo; preferují zábavné bohoslužby a kázání, které nejsou konfrontační. Ale Boží oheň jde vždy přímo k věci a jedná s překážkami, které brání Božímu požehnání v našich životech.
...

https://worldchallenge.org/cs/devotion/ ... -ohe%C5%88

[Alaja]

a ještě......

Shořet v ohni vlastního utrpení - vyprázdněný pohledět smrti do očí

Když je třeba vydat ze sebe všechno, co člověk má, co vlastní a kým je, bolest utrpení nemilosrdně projede celým lidstvím - tělem, duší i duchem. Muka stále více zasahují rozum, vůli, city i srdce - jdou do hloubky, stále dál. Očistcový oheň pronikne do nejtemnějších komnat duše, objeví a spálí i dávno zapomenuté, neviditelné, a přesto kdesi v nevědomí přítomné, kořeny zla - pohromu, která si svými chapadly privlastňovala celé bytí. Člověk jako výheň se stává neutuchajícím hořeništěm sebe samého.

Chůze po Kristově cestě utrpení, nepřijetí, nepochopení, pohrdání, pronásledování, odmítání, opovrhování, zesměšňování, pomluvání, zastrašování, týrání, bičování, trním korunování, cestou nepopsatelné kruté bolesti a prolití nevinné krve ... cestou nesení kříže až po smrt a až na smrt ... přeměňuje trpitele na ikonu samého Krista.

Když se tělo, duše i duch stali výhní Boží lásky

Kdo trpí v Kristu, připodobňuje se jemu samému - na to je nezbytný i proces vnitřního očišťování, kdy jsou v duši strávené až zničené všechny slabosti, nedokonalé sklony a návyky. Bohužel mnohdy velmi hluboce zakořeněné až v podstatě duše, až se téměř staly její přirozeností. Proces očišťování je proto nesmírně a nepopsatelně bolestivý a zvlášť nepříjemný ... takový, jaký jen ve výhni může být.

"Eli, Eli, lama sabachtani?" (Mt 27,46)

Bůh Otec "opustil" svého syna v tom nejhorším. Strach, bolest, úzkost, osamělost, všudypřítomná pekelná temnota obklíčili nevinnou trpící oběť; jakoby ji přímo s ďábelským výsměchem uzavřeli do bezvýchodné pasti zla. Nevinný Bůh Syn, který na sebe vzal podobu člověka a postupně v trýzní cizích hříchů umíral na kříži, dokonale zná a chápe prožívání nejukrutnějších muk. Dokonce sjel do vlastního hrobu. Sám se vydal záhrobí a byl uvězněn v říši mrtvých. Na vlastním těle zažil, jaké to je, když je člověk opuštěný, na dně, v propasti kruté démonické nicoty.

Ježíš křižuje lidské kříže, bojuje a vítězí za člověka

Ve své milosrdné lásce chce sejít i do hrobu člověka, který prochází tvrdou nemilosrdnou zkouškou života a vyzývá ho, aby tam sestoupili spolu. Protože ne člověk, ale Ježíš bojuje a vyhrává se silami temnot. Přichází k člověku jako bratr, který jediný zůstává, když všichni odejdou. Je mu nablízku v jakékoliv nouzi. Vysvobozuje člověka z hrůzy rezignace, pohlcení vlastního strachu. Je zárukou a důkazem, že bolestivý přerod podstaty lidství cílí k vlastnímu zmrtvýchvstání (1K 15,54-58; Kol 3,1-2).

Mystická zkušenost světců překračuje hranice lidskosti ...

Svatý Jan od Kříže v knize Temná noc, dojmy své bolestné zkušenosti popisuje v pěti bodech svého špatného stavu a beznaděje:

1. je neodvolatelně opuštěný Bohem;
2. poznává svou vlastní bídnost s takovou živostí a bezprostředností, že považuje za nemožné být od ní někdy osvobozen;
3. pro neschopnost činnosti jsou jeho tvůrčí schopnosti spoutané nechutí a odumíráním;
4. vnímá nemožnost a neužitečnost každé cizí pomoci;
5. do budoucna nevidí naději na vyjití ze svého utrpení ani na lék, ať dělá, co dělá.

Tento stav i on vnímá jako proces, který očišťuje smysly od přirozených náklonností a tužeb. Prostředkem očišťování je vyprahlost, která ho noří do nejtemnějších komnat své duše, kde čelí své bídnosti, nízkosti, ubohosti, bezmocnosti a nicotě.

Sv. Terezie od Ježíše (z Avily) ve svém "Vnitřním hradu" i v "Knize života" popisuje podobné zážitky.

Čas, kdy si Bůh nárokuje na svou iniciativu - pedagogiku lásky

Jan od Kříže dále vysvětluje, že v čase temné noci, která může trvat i delší období - někdy i více let, Bůh bere do svých rukou život člověka, mocně se do něho vlamuje a boří jeho projekty i pravomoci. Bůh přebírá iniciativu a jedná podle sebe, zavazuje člověka osvojit si Boží způsoby bytí a činnosti, jak by si to člověk sám nikdy neuměl představit.

Mimořádný zážitek prázdnoty a lidské nicoty vlivem nadpřirozené transformace zastírá vše, co obsahuje lidská přirozenost. Učitel mystiky používá v souvislosti s tímto stavem velmi výstižné pojmenování: svléknout, vymýtit, roztavit, zničit, rozdrtit, odřít, strávit, pohltit. Duše člověka však touto zkouškou získává tolik prospěchu, kolik by nezískala nikde jinde.

K tomu, aby Bůh naplnil duši člověka svými milostmi, potřebuje ji úplně vyprázdněnou, nespoutanou, osvobozenou "od všeho i od sebe" - a to doslova. Teprve pak je připravena k pohotovému a pozornému vnímání Božích inspirací ...

Lidská bída je trnem pro člověka, trůnem pro Boží milost (2 Kor 12,9-10)

Lidství propletené trním vlastní bezmocnosti může být příležitostí pro vstup a zásah Boží milosti. Proto nejdůležitější ani není to, co člověk vykoná vlastními silami, ale to, že poskytne ve svém životě prostor pro Boží působení, tedy poskytne i sebe samého bez nejmenších zábran a skrytých rezerv. Ztotožní se s výrokem Ježíše, který nejen v modlitbě Otčenáš ho k tomu vyzývá: "Otče, chceš-li, vezmi ode mne tento kalich! Ale ne má, ale tvá vůle se staň!" (Lk 22,42).

Časté přijímání eucharistického Krista člověka bytostně proměňuje; v době těžkých útrap a pádů, kdy chce vše uchopit, vyřešit a mít pod kontrolou, mu pomáhá ztotožnit se s Božím plánem a dodává odvahu vyslovit ta nesmírně obtížná slova: "Buď vůle Tvá!"

Co je vlastně ta Boží vůle v životě člověka?

Uskutečňování Boží vůle je křesťanský život osvobozený od vlivu vášní. Slovník biblické teologie uvádí velmi konkrétní upřesnění: "Boží vůle požaduje od nás svatost (1 Sol 4,3), díkůvzdání (1 Sol 5,18), trpělivost (1 Pt 3,17) a dobré chovaní (1 Pt 2,15). Toto praktikování je možné, neboť, Bůh sám působí ve vás i chtění i konání podle své blahovôle' (Flp 2,13). Tak se utváří sjednocení vůlí, souhlas milosti a svobody."

Júlia Kubicová
je absolventka RKCMBF UK (Bc.) A TF TU (Mgr., PaedDr.). Kromě nové evangelizace (projekt: Evanjelizacia.eu) se zajímá o fenomén utrpení v křesťanském chápání - s cílem konkrétní praktické pomoci.

Převzato z http://zastolom.sk/,
...

http://www.fatym.com/view.php?nazevclan ... 2018030189