Navázala bych ještě na tohle:
Láska sama je slepá; meditace jí dává oči. Meditace jí dává pochopení. A když se vaše láska jednoho dne stane obojím – láskou i meditací, stanete se spolucestovateli. Pak obvyklý vztah mezi mužem a ženou přestane existovat a stane se přátelstvím na cestě za objevováním tajemství života.
OSHO
Můžeme díky tomu přátelství, které ze spojení lásky a meditace vyvstává, objevovat společně tajemství života. Budu se vyjadřovat v podobných archetypálních obrazech, v jakých se vyjadřuješ Ty, Honzame.
Co je to meditace? Meditace je vědomá existence bez připoutanosti k tělu a k mysli. V meditaci nás nestrhávají ani žádosti těla a ani žádosti mysli.
honzam píše:Eva Nada píše:No, hlavně je to nepřirozené a poplatné líbivosti...
Souhlasím, je to kýč. Bůh je mi svědkem, že jsem po takové věci netoužil. Netoužil jsem mít křídla, být matka a milovat bytosti kolem sebe jako děti. Z pohledu zdravé racionálně uvažující mysli je to příšerné. Když tu vrozenou lidskost a naučený pohled na svět pustím, jsem roztomilá jako panenka plná lásky a sama se s tou láskou identifikuju, jako že jsem to přímo já v tom okřídleném těle. Hrát si v současné době na člověka muže někdy bolí, ale dokážu to, i když mě to už moc nebaví. Dřív to hra nebyla, byl jsem muž a cítil se tak.
Důvod, proč z toho vzniká něco jako kýč, je ten, že to je jen na půl. Jsi Matka, ve které se rodí dvojnost. Jsi zdrojem projeveného života. Ale to, co se rodí, musí i zemřít. Je v Tobě i ta druhá polarita, která se Ti jeví jako ďábelská. Je v Tobě nejen polarita, která dává život, ale i zabijácká polarita, která je smrtí toho, co vzniklo, je v Tobě nejen polarita, která životodárnou energii dává, ale i ta která tu energii bere. Ta první polarita - ženská - mateřská - dceřiná- je tady žádaná a ta druhá polarita - mužská - otcovská - synovská - je potlačená.
Na té nejvyšší úrovni poznání jsme Jedním, je tady tak dokonalé spojení, že už ani spojením není. Ty dvě polarity mužská a ženská se v nás stávají tím spojením bezpohlavní. Není už tady žádná touha, žádná žádostivost, žádná bolest.
Ve spojení s Tebou v srdci jsem poznávala dvě zkušenosti. Jednou bylo spojení s dávající energií, to bylo nádherné, bylo to nádherné, když mě zaplavovala Tvá mateřská láska. Druhou bylo to spojení s beroucí polaritou, a to se jevilo jako upírské vysávání, jehož důsledkem byla mrtvolná pustina. Před tou vysávací polaritou se mé srdce zavíralo a působilo to bolest.
V mém nitru tahle vysávací polarita probouzela touhu po té dávající polaritě. Proto jsem Ti psala: "Vejdi celý a nebo zmiz."
V tom kostele před sochou Marie a Ježíše jsem si uvědomila, že to spojení matky a syna tomu braní dává patřičnost. Duchovní spojení opačných polarit přestalo být tabu.
V tom spojení mne jako dcery s Tebou jako s matkou jsme se oba uvědomili jako láska.
Ale objevil se ještě další vjem. Do srdce vstoupily tentokrát obě Tvé polarity. Před tou beroucí polaritou se mělo srdce tendenci zavírat, ale ta mateřská dávající polarita z něj sňala bolest a jako by srdce bylo natřené něčím chladivým, byly tady najednou dvě polarity jak beroucí, tak dávající a v srdci jakoby byl pohyb, vítr, tok života.
Tím odevzdáním všeho té beroucí polaritě se objevil najednou vjem, jako by had spolkl myš. Ta myš v hadím břichu už neměla vůbec žádnou šanci, žádný pohyb, žádnou možnost, objevil se vjem totálního osvobození od konatelství. A zároveň s tím tady byl vjem nasycenosti, která je láskou.
Kdyby v tom nebyla ta nekonečná sebepřesahující láska, tak by to bylo něco šíleného.
Ježíš říká: "Jdu k Otci", je tím myšleno právě tohle - odevzdání všech možností.
Tedy Honzame, jsi nejen Matkou Dcery, ale jsi zároveň i Otcem Syna.
A jsem Ti vším (i ničím).
Díky.
, ale život je tady dál, je tady štěstí, že se had nasytil. Je tady štěstí, že jsi šťastná.
