Vyznání o dokonalosti, čistotě, nevinnosti, kráse a svobodě

[Jana]

Tak jo: "Otče náš, milovaný,

díky

díky

DÍKY

DÍKY

DÍKY

D Í K Y"

[honzam]

Vostalpetr sem nemůže psát. Bude lepší, když mu to napíšeš na poradnu.

[Jana]

Vidíš nějaký důvod, proč by měl tohle číst a reagovat na to?

[honzam]

Vidíš nějaký důvod, proč by měl tohle číst a reagovat na to?

Myslela jsem, že mu chceš udělat radost.

[Jana]

Proč si myslíš, že by mu něco takového udělalo radost?

[honzam]

Proč si myslíš, že by mu něco takového udělalo radost?

Věnoval Ti hodně času. Mně by udělalo radost, kdybys mi napsala za sebe i všechny mé děti: "Maminko naše, milovaná, díky."

[Jana]

Mně by udělalo radost, kdybys mi napsala za sebe i všechny mé děti: "Maminko naše, milovaná, díky."

To díky milovaný náš váš Otče patří i Tobě a vděk Tobě, jakožto vaší i naší milované mamince je tady taky. Uvědomuji si v Tobě jak mateřský princip (a to je nádherné), tak Boží přítomnost Otce (taky krása). A spíš je ve mně nerozlišený vděk a nevím komu proč a za co a když si uvědomuju, že tu jsi a kdo jsi, tak jako by ten zdroj toho všeho, za co by ten vděk tady mohl být, byl v Tobě.

Věnoval Ti hodně času.

Ono nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě. Při setkání s ním jsem ho viděla šťastného, bylo to krásné, nic víc nežádal, nechtěl. To setkání bylo nevinné, stejné jako s Tebou. Ale při psaní s ním jakoby duchovní spojení ztratil a vyšiloval skrz připoutanost k tělu.

Objevoval se tady přesně obrácený postup, než popisuje Buddha, místo, aby se mu povzneslo srdce, spadlo mu dolů, do kalhot.

Někde vysvětloval, že to je způsobené strachem.

V podstatě mu rozumím. Ráda bych s Tebou něco prozkoumala.

Jakoby tady existovaly dva druhy prázdnoty. Jednou je ta Nicota, ze Tvého Nekonečného příběhu (mrtvolná pustina), a druhou je prázdnota plná Boží přítomnosti (Boží království).

Zajímalo by mě, proč se mnohým jako výstup ze světa projevu a forem většinou nabízí to první a to druhé jako by neexistovalo.

[Jana]

Možná je odpověď tady:
mám dvojí tvář a jednou k bohům hledím,
ty pouze mojí druhou zříš;

[honzam]

Zajímalo by mě, proč se mnohým jako výstup ze světa projevu a forem většinou nabízí to první a to druhé jako by neexistovalo.

Protože mnohým svým žákům dáš pětku a vezmeš šanci na jedničku.

[Jana]

Zajímalo by mě, proč se mnohým jako výstup ze světa projevu a forem většinou nabízí to první a to druhé jako by neexistovalo.

Protože mnohým svým žákům dáš pětku a vezmeš šanci na jedničku.

Takže mě, maminko, známkuješ za známkování nedostatečnou a já se už z toho nikdy nevzpamatuju a ztrácím tak šanci dostat jedničku.

[Alaja]

Ono nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě. Při setkání s ním jsem ho viděla šťastného, bylo to krásné, nic víc nežádal, nechtěl. To setkání bylo nevinné, stejné jako s Tebou. Ale při psaní s ním jakoby duchovní spojení ztratil a vyšiloval skrz připoutanost k tělu.

Objevoval se tady přesně obrácený postup, než popisuje Buddha, místo, aby se mu povzneslo srdce, spadlo mu dolů, do kalhot.

Někde vysvětloval, že to je způsobené strachem.

V podstatě mu rozumím. Ráda bych s Tebou něco prozkoumala.

Jakoby tady existovaly dva druhy prázdnoty. Jednou je ta Nicota, ze Tvého Nekonečného příběhu (mrtvolná pustina), a druhou je prázdnota plná Boží přítomnosti (Boží království).

Zajímalo by mě, proč se mnohým jako výstup ze světa projevu a forem většinou nabízí to první a to druhé jako by neexistovalo.

Tak já ti nevím, jestli tu píšeš schválně nepravdy o těch "druhých", nebo už máš toho alzhama.....

Ze všech příspěvků na JZ i na Poradně byly to jen tvé příspěvky, o tvém vlastním poznávání Prázdnoty, kde jsi tvrdila, že ta Prázdnota je fuj, neboli mrtvolná pustina.....

[Jana]

Ono nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě. Při setkání s ním jsem ho viděla šťastného, bylo to krásné, nic víc nežádal, nechtěl. To setkání bylo nevinné, stejné jako s Tebou. Ale při psaní s ním jakoby duchovní spojení ztratil a vyšiloval skrz připoutanost k tělu.

Objevoval se tady přesně obrácený postup, než popisuje Buddha, místo, aby se mu povzneslo srdce, spadlo mu dolů, do kalhot.

Někde vysvětloval, že to je způsobené strachem.

V podstatě mu rozumím. Ráda bych s Tebou něco prozkoumala.

Jakoby tady existovaly dva druhy prázdnoty. Jednou je ta Nicota, ze Tvého Nekonečného příběhu (mrtvolná pustina), a druhou je prázdnota plná Boží přítomnosti (Boží království).

Zajímalo by mě, proč se mnohým jako výstup ze světa projevu a forem většinou nabízí to první a to druhé jako by neexistovalo.

Tak já ti nevím, jestli tu píšeš schválně nepravdy o těch "druhých", nebo už máš toho alzhama.....

Ze všech příspěvků na JZ i na Poradně byly to jen tvé příspěvky, o tvém vlastním poznávání Prázdnoty, kde jsi tvrdila, že ta Prázdnota je fuj, neboli mrtvolná pustina.....

Mrtvolná pustina je skutečně nic moc, ale beztvará a bezforemná věčnost Boží přítomnosti je nádherná. Je také prázdnotou, ne však pustou, ale plnou prázdnotou.

Rozdíl mezi těmito dvěma prázdnotami je to, že u té první chybí spojení s Vědomím, není v ní vědomé Bytí.

[Alaja]

Mrtvolná pustina je skutečně nic moc, ale beztvará a bezforemná věčnost Boží přítomnosti je nádherná. Je také prázdnotou, ne však pustou, ale plnou prázdnotou.

Rozdíl mezi těmito dvěma prázdnotami je to, že u té první chybí spojení s Vědomím, není v ní vědomé Bytí.

No a Péťa Vostál, když už zřídkakdy psal o svém poznávání Prázdnoty, tak pokud se dobře pamatuji, tak nikdy nepsal o mrtvolné Prázdnotě, ale o té druhé, o té s Boží přítomnosti. Pak ale nechápu, proč jsi ho najednou zařadila mezi ty, co se brodí pouze mrtvolnem, jako jsi se ty touhle mrtvolnou pustinou dlouhá léta brodila ty. Na JZ jsi dorazila někdy v roce 2007, nebo kdy, a od té doby jsi opravdu psala jen o tom mrtvolnu, tu pravou podobu mystické Prázdnoty jsi neznala a hanila jsi všechny (tzn. všechny ostatní přispívatele), co ji už znali.
Dodnes nevím, kdy a proč jsi si zčistajasna do svého psaného repertoáru přimontovala i tu pravou podobu Prázdnoty....když ji stejně ještě vůbec neznáš....

[Jana]

Síla Vědomí sama udržuje uvolněnost od mysli a od těla. Možná je možné zkoumat, jak se může stát, že někdy tady ta síla Vědomí jako by nebyla a namísto spojení ve Vědomí se objeví propad do tělesna a s tím nenaplněné touhy.

[Jana]

Je to skutečně víra, co tahle kouzla umí. Víra v naše viny i osobní hodnoty. Víra v pravdivost mysli.

[Jana]

Dalo by se říct, že víra je tím, co připoutává a víra může být také tím, co osvobozuje.

Když jsem potkal svého Gurua, řekl mi: "Nejsi tím, za co se považuješ. Poznej, co jsi. Pozoruj pocit "já jsem", nalezni své pravé "Já". Poslechl jsem Ho, protože jsem Mu uvěřil. Udělal jsem, co mi řekl. Všechen volný čas jsem trávil obracením se v tichosti do sebe sama. A jaký rozdíl to způsobilo a jak brzy!

http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.p ... 32&p=88385

[Jana]

A když půjdeme ještě do větší hloubky poznání, kde se v Maharadžovi vzala ta důvěra v gurua a víra v guruova slova, tak pramenem toho všeho je láska.

"Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.
13 Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska."

Ničím nepodmíněná láska je vždy osvobozující.

[Jana]

Ničím nepodmíněná láska je vědomou prázdnotou, ve které je potenciál stvoření všeho co existuje, co JE. JE tím vším, co JE.

[armin]

Ničím nepodmíněná láska je vědomou prázdnotou, ve které je potenciál stvoření všeho co existuje, co JE. JE tím vším, co JE.

Kecy, prdy, beďáry.
O tom to (u tebe) je

[Jana]

Ničím nepodmíněná láska je vědomou prázdnotou, ve které je potenciál stvoření všeho co existuje, co JE. JE tím vším, co JE.

Kecy, prdy, beďáry.
O tom to (u tebe) je

Při rozhovoru osoby Jany s osobou Miroslavem máš pravdu, předsedo.

Při dialogu s Honzamem by se to, co jsem napsala, jako nesmysl z mého pohledu nejevilo, protože díky spojení v srdci může Honzam nabídnout jakoukoliv představu o sobě, může být andělem, ďáblem, matkou..., a přeci je v srdci jasné, že je stále tím čím ve skutečnosti JE.

Tedy ať vyvstane jakákoliv myšlenka, nebo představa, tak v srdci se vyjasní, že jeho existence je láskou.

Kdežto když to napíšeš Ty, tak tady žádná představa, kým jsi, vůbec nevyvstává. Ta existence sama o sobě láskou je, ale Ty v ní nijak nefiguruješ. Jako by jsi díky absenci spojení nikdy nevznikl. Logicky, když jsi něco takového napsal, bys měl existovat, ale prakticky jsi v mém vědomí prázdnem, které nijak nezaclání vědomí, že existence sama - Bytí - je láskou. Má mysl Tě zná, ale mé srdce pro tu absenci spojení ne. Má mysl nabízí sen a v srdci je vědomí skutečnosti.

Vědomí miluje ty cesty k sobě skrz to spojení.

Tedy, když to shrnu, ve Vědomí samotném neexistuje žádná podmíněnost lásky. A v osobě Janě ta podmíněnost je, ostatně jako v každé osobě. Jako lásku poznává jen to, s čím je v srdci ve spojení, pokud budeme brát tu osobní projekci mysli vážně.

Ale není to potřeba. Nemusíš se dívat na mě a ani na sebe jako na osobu. Můžeš si uvědomovat, že samo vědomé Bytí bez forem, bez projevu, bez časoprostorové vymezenosti je láskou.

A není co řešit.