Návštěvníci, Jiní, Hvězdní lidé, ET atd.

Re: Návštěvníci, Jiní, Hvězdní lidé, ET atd.

Příspěvekod Alaja » sob 15. kvě 2021 11:51:56

https://www.youtube.com/watch?v=SKsLK_Na7iw

Leaked: Pentagon's UFO Investigation Spotlighted In New Photos And Video | TODAY

:meditace:
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Návštěvníci, Jiní, Hvězdní lidé, ET atd.

Příspěvekod Alaja » sob 15. kvě 2021 11:56:01

A tohle se občas vyskytlo na webkamerách z orbitální stanice... :)
Přílohy
13116250_10206254307289180_8925739157605637635_o.jpg
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Návštěvníci, Jiní, Hvězdní lidé, ET atd.

Příspěvekod Alaja » úte 18. kvě 2021 0:34:08

https://www.youtube.com/watch?v=VJTGpxOqzjA

The Pentyrch UFO Incident | Documentary Special


In 2016, a peculiar pyramid-shaped UFO was witnessed over the Welsh village of Pentyrch. What is claimed to have followed was shocking: military intervention resulting in the alien spacecraft crashing into woodland on the outskirts of Llantrisant, Wales. In the years since this happening, information related to the Pentyrch UFO Incident has been suppressed, leading some to believe it to be one of the greatest UFO mysteries of all time.
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Návštěvníci, Jiní, Hvězdní lidé, ET atd.

Příspěvekod Trini » stř 19. kvě 2021 17:45:26

https://www.novinky.cz/zahranicni/ameri ... a-40360728

Máme záběry UFO, přiznal Obama

Bývalý americký prezident Barack Obama v televizním rozhovoru potvrdil, že existují svědectví a nahrávky potvrzující existenci neidentifikovaných létajících objektů (UFO), označovaných teď novým a přesnějším termínem (Unidentified Aerial Phenomena). Jejich rychlost a schopnost manévrovat se podle Obamy vymyká všemu, s čím se americká armáda dosud setkala. Všechno, co ví, prý ale říct nesmí.

„Je pravda, že máme snímky a záběry nebeských objektů, o nichž přesně nevíme, co jsou zač,“ přiznal v pondělí někdejší šéf Bílého domu v pořadu The Late Late Show Jamese Cordena v televizi CBS.

Obama mluvil o zatím poslední nahrávce UFO zachycené americkým námořnictvem, která unikla na veřejnost. V červenci roku 2019 ji pořídila posádka torpédoborce USS Omaha u San Diega. Objekt byl nafilmován z paluby křižníku, jak nevysvětlitelně manévroval nad mořskou hladinou a následně zmizel.

„Neumíme vysvětlit, jak manévroval. Popsat jeho trajektorii. Ani jeho tvar nebyl lehce popsatelný. Lidé od armády se stále ve vší vážnosti snaží vysvětlit, o co jde. V tuhle chvíli ale nemám nic dalšího, co bych vám k tomu mohl sdělit,“ řekl Obama.

Nemůžu říct celou pravdu
Zvěstem o tom, že by Američané byli už roky v kontaktu s inteligentními bytostmi mimozemského původu, se Obama zasmál a v žertu pronesl, že se na to po uvedení do úřadu amerického prezidenta také zeptal.

„Pravda je taková, že když jsem převzal úřad, ptal jsem se: Existuje teda nějaká laboratoř, kde zkoumáme mimozemské bytosti a jejich vesmírné lodi? Za sebe pak mohu odpovědět: Pokud je řeč o mimozemšťanech, jsou věci, které vám nemůžu říct v přímém přenosu,” uzavřel Obama s úsměvem na rtech.

Vojáci už si na UFO zvykli
Na zmiňovaném videu je slyšet, jak dva námořníci komentují let objektu nad mořem a konstatují, že zmizel v moři.

Ve stejný den pilot amerického námořnictva ve výslužbě vypověděl, že on a jeho kolegové vídali UFO u pobřeží Virginie tak pravidelně, až si zvykli na jejich přítomnost.

Jev pozorovali letci nad mořem jihovýchodně od Virginia Beach od počátku roku 2015 skoro každý den po dva roky. Ve stejné době bylo podobné setkání s UAP zaznamenáno i u pobřeží u floridského Jacksonvillu.

Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 5092
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 330
Poděkováno: 111-krát v 100 příspěvcích

Re: Návštěvníci, Jiní, Hvězdní lidé, ET atd.

Příspěvekod Alaja » čtv 17. čer 2021 12:13:34

https://cnn.iprima.cz/prestante-hledat- ... d=12222152

Přestaňte hledat mimozemšťany, varuje vědec. Kontakt s nimi může zničit celý svět

15. června 2021

Vzhledem k podezřelým záběrům, které nedávno zveřejnilo americké ministerstvo obrany a které mají dle některých zachycovat UFO, je pátrání po mimozemských civilizacích módní trend. Teď ale americký astronom John Gertz lidstvo varoval, aby podobných pokusů zanechalo. Kontakt s mimozemšťany podle něj může způsobit kolaps celé naší civilizace.

Pro někoho bizarní téma, pro jiného jediné vysvětlení chodu vesmíru. Především ale mnohaletý fenomén – UFO. Když americké ministerstvo obrany uznalo, že se studiem údajně mimozemských objektů reálně zabývá, vyrojily se řady expertů, kteří se na adresu UFO vyjadřují.

Mezi nimi i astronom John Gertz, který pracuje pro kalifornský institut SETI, kde se vědci zabývají podstatou života ve vesmíru a pátráním po zbloudilých signálech, které by mohly patřit některé externí civilizaci. Gertz nyní podle prestižního listu Washington Post varoval všechny badatele, aby okamžitě ukončili snahy mimozemšťany kontaktovat.

„Pokusy komunikovat s mimozemšťany jsou bezohledné a představují obrovské riziko pro celé lidstvo,“ uvedl Gertz s tím, že by se takovým „zločinem“ klidně mohl zabývat i Mezinárodní soudní dvůr.

Fyzik a vědec Mark Buchanan píšící pro Washington Post vykládá Gertzův strach pomocí takzvaného Fermiho paradoxu, což je soubor předpokladů, které mají vyvrátit či potvrdit existenci mimozemské rasy. V půlce dvacátého století je formuloval italský fyzik Enrico Fermi.

Dle něj nedošlo ke kontaktu s UFO například kvůli tomu, že jsou mimozemšťané až příliš daleko, nechtějí se sbližovat či opravdu neexistují.

„Velmi alarmující je ale možnost, že mimozemské civilizace nekomunikují, protože vědí, že vysílat signály je neuvěřitelně riskantní. Historie světa nám ukázala mnoho případů, kdy došlo ke kontaktu národů či civilizací, které byly v naprosto odlišné fázi technologického vývoje. Ta vyspělejší posléze zpravidla zničila či zotročila soupeřící frakci. Podle této verze jsou tedy mimozemšťané ticho, protože vědí, že jakýkoli signál může prozradit jejich existenci, čímž by se vystavili riziku devastace ze strany naší či některé další civilizace,“ napsal k Fermiho paradoxu Buchanan.

Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Návštěvníci, Jiní, Hvězdní lidé, ET atd.

Příspěvekod Alaja » čtv 17. čer 2021 16:46:14

Je vidět, že ten astronom John Gertz, který pracuje pro kalifornský institut SETI, má naprostý nedostatek informací o mimoních.
Celý ten projekt SETi je totiž velice hloupá záležitost (a to říkám celou dobu od jejího založení) , protože mimoni nepoužívají rádio a podobná zastaralá zařízení,. Na ty velké dálky, kterými proplouvají, , by jim to bylo stejně naprd.

Používají telepatii, která zpožďovací omezení velkou vzdáleností žádné nemá.

:meditace:
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Návštěvníci, Jiní, Hvězdní lidé, ET atd.

Příspěvekod Alaja » pát 18. čer 2021 10:46:53

Božíčku, už dávno se mezi ufologama ví (minimálně tak od 60. let), že mimoni dokáží neutralizovat atomové zbraně...ale dosud to bylo veřejností bráno jako nějaké fake... :donknow:


https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/ ... .seznam.cz

UFO umí ovládat naše jaderné zbraně, zaznívá od amerických expertů

Američané při pozorování neidentifikovaných létajících objektů (UFO) zdokumentovali něco zásadního, co dokáže mimo jiné aktivovat a deaktivovat pozemský jaderný arzenál. Máme co do činění s technologií, která je padesát až tisíc let před námi, tvrdí bývalý šéf vládního programu pro sledování UFO Luis Elizondo v rozhovoru pro deník The Washington Post.

Podle Luise Elizonda, který velel vládnímu programu sledování UFO v letech 2007 až 2012, je jisté, že podivné létající objekty pozorované americkými piloty a námořníky, jejichž záběry byly nedávno odtajněny, nejsou produktem lidské technologie.

Nutně to neznamená, že jde o technologii inteligentních bytostí z jiné planety. Může se jednat o dosud neznámý fyzikální jev vzhledem k tomu, že 99 procent světa kolem nás nejsme schopni vnímat a dost možná ani myšlenkově pojmout, tvrdí Elizondo v rozhovoru pro americký deník Washington Post.

Může to být cokoliv

Může podle něj jít o něco, co nás přesahuje a může mít souvislost s relativně nedávno objevenou kvantovou fyzikou. Pak je tu ovšem možnost, že se jedná o pokročilou technologii mimozemských bytostí, a před tou by byla na místě opatrnost, byť by nám patrně nebyla nic platná.

„Na základě pozorování jsme přesvědčeni, že máme co do činění s technologií (pokud jde skutečně o technologii, a nikoliv např. fyzikální jev - pozn. red.), která je multigenerační. Několik generací před námi. Nemůžeme mluvit ani o tom, že je generaci napřed. Je mnohem dál. Může to být něco mezi 50 a 1000 let před námi,“ řekl listu The Washington Post bývalý šéf Programu identifikace pokročilých vzdušných hrozeb (AATIP) Luis Elizondo.

UFO, označované teď novým a přesnějším termínem UAP (Unidentified Aerial Phenomena, neidentifikovaný vzdušný jev), podle Elizonda dokonce nějakým způsobem pracují s americkým jaderným arzenálem.

Hodní nebudou

„Zaznamenali jsme v naší zemi případy, kdy UAP zasáhly a odpojily naše jaderná zařízení. Někteří by si možná řekli, že je to známka nějakých mírových úmyslů. My ale víme z jiných zemí, že jinde to zase jaderná zařízení (zbraně) zapojilo,“ prozradil dále Elizondo. Ať už je UAP cokoliv, je jisté, že to přitahují nebo možná zajímají jaderné technologie, a to nejen ty americké.

„Rozhodně se děje něco, co nemáme pod kontrolou,“ připustil podle britského listu The Daily Mail člen stálého výboru americké Sněmovny reprezentantů pro boj s terorismem Tim Burchett pro středečním zvláštním brífinku s představiteli amerického námořnictva a FBI, aniž by sdělil další podrobnosti.

Otázka národní bezpečnosti

„Bereme případy neidentifikovaných vzdušných jevů vážně do té míry, že to považujeme za věc týkající se bezpečnosti a ochrany našeho vojenského personálu a zájem v oblasti americké národní bezpečnosti,“ řekl k věci člen Sněmovny reprezentantů Patrick Maloney.

Zpráva šéfky amerických zpravodajců Avril Hainesové, kterou se chystá prezentovat příští pátek v senátním výboru pro zpravodajské služby, bude mít veřejnou a neveřejnou část. Třaskavé by mohly být obě dvě.
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Návštěvníci, Jiní, Hvězdní lidé, ET atd.

Příspěvekod Trini » pát 18. čer 2021 12:11:31

Alaja píše:

Hodní nebudou

„Zaznamenali jsme v naší zemi případy, kdy UAP zasáhly a odpojily naše jaderná zařízení. Někteří by si možná řekli, že je to známka nějakých mírových úmyslů. My ale víme z jiných zemí, že jinde to zase jaderná zařízení (zbraně) zapojilo,“ prozradil dále Elizondo.


Aha, nejsou proameričtí, tak nejsou hodní. :lol:
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 5092
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 330
Poděkováno: 111-krát v 100 příspěvcích

Re: Návštěvníci, Jiní, Hvězdní lidé, ET atd.

Příspěvekod Alaja » ned 20. čer 2021 21:37:24

Trini píše:Aha, nejsou proameričtí, tak nejsou hodní.



:lol:
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Návštěvníci, Jiní, Hvězdní lidé, ET atd.

Příspěvekod Alaja » čtv 01. črc 2021 19:49:22

:lol:


https://www.seznamzpravy.cz/clanek/mimo ... .seznam.cz


Mimozemšťané škodí už 80 let. Američané teď začali brát UFO vážně


Fenomén „neznámých létajících objektů“ fascinuje veřejnost už od 40. let 20. století. Konspirace o „zelených mužících“ však celé roky blokovala seriózní vědecký výzkum, což se teď mění – věda dostává šanci.

Zkratku UFO zná snad každý člověk na světě. Z angličtiny se postupně dostala do celého světa.

Její původní význam – Unidentified Flying Object, tedy neidentifikovaný létající objekt – ale brzy přešel do obecného povědomí jako zkratka pro létající talíře. Pro mimozemšťany, pro zelené mužíky s anténkami.

A jakékoli údajné pozorování UFO se tedy už od začátku řadilo do kategorie fantasmagorického vyprávění, o které měli zájem spíše podivíni a zastánci konspiračních teorií, nikoli armáda nebo seriózní vědci.

Americké ozbrojené složky nyní radikálně otočily a chtějí se zkoumání UFO věnovat se vší vážností. Pozorování neobvyklých jevů dokonce dostala novou zkratku: UAP. Unidentified Aerial Phenomenon, tedy neidentifikovaný vzdušný jev.

„Nedostatek kvalitních pozorování snižuje naši schopnost je podrobně analyzovat. Nelze tedy zatím dojít k žádným konečným závěrům o povaze nebo účelu neznámých vzdušných jevů (UAP),“ stojí hned v úvodu zprávy, snad aby čtenáři neměli přehnaná očekávání.

Přesto lze dokument považovat za svým způsobem přelomový. Ukazuje totiž, že letectvo, zpravodajci, armáda i americká vláda hodlají brát tyto nevysvětlené jevy opravdu vážně. Po více než šedesáti letech odmítání, uklidňování a zesměšňování jde o výrazný obrat.

Systematické zkoumání začalo dávno
Zatímco dnes je zkratka UFO prakticky synonymem pro mimozemské létající talíře, nebylo tomu tak vždy. V roce 1953 tato zkratka (napřed v podobě UFOB) vznikla u amerického letectva jako technický termín pro kategorizaci pozorování „jakéhokoli objektu ve vzduchu, který svým chováním, aerodynamickými nebo dalšími vlastnostmi neodpovídá v současnosti známým letadlům nebo střelám, a který nelze identifikovat jako známý objekt“.

Směrnice nově osamostatněného amerického letectva (až do roku 1947 bylo součástí americké armády) měla zajistit dvě věci: posoudit, zda neznámé objekty představují nebezpečí, a studovat technické aspekty takovýchto pozorování. Piloti byli povzbuzeni k tomu, aby svá pozorování UFO hlásili svým nadřízeným stejně, jako po letu hlásí jiné neobvyklé události.

Do stejné doby sahá také první systematické studium neidentifikovaných létajících objektů v rámci projektu Sign, projektu Grudge a konečně projektu Blue Book. Ten systematicky sbíral, katalogizoval a prověřoval všechna neobvyklá pozorování od března 1952, a to až do svého rozpuštění v prosinci 1969. Za svou existenci nasbíral projekt 12 618 pozorování, z nichž většinu se analytikům podařilo vysvětlit. Například díky přístupu k datům o testovacích letech supertajných letounů A-12 nebo U-2.

Na Blue Book navázala už v roce 1953 zpráva tzv. Robertsonova panelu. Usoudila, že většina pozorování má zcela přirozené vysvětlení – ptáci, odlesky, meteorologické balony, odrazy slunečních paprsků apod.

Mimozemšťané překazili zkoumání UFO
Robertsonův panel se také musel vypořádat s důstojníkem letectva, majorem Dewey Fournetem, který před komisí zopakoval svou hypotézu o mimozemském původu těchto podle něj nevysvětlitelných jevů.

Panel tuto hypotézu odmítl jako nedostatečně podloženou, ale šlo pochopitelně o hypotézu, která byla atraktivní pro média, lovce záhad, filmové tvůrce a postupně se stala dominantním významem zkratky UFO.

Panel expertů se pokusil tuto popularitu cíleně potlačit už v zárodku. Amerika právě vstupovala do svého nejdelšího konfliktu, který známe jako studenou válku. Odborníci se obávali, že „důvěřiví spoluobčané“ by se příliš zaměřili na hypotézu o mimozemském původu létajících objektů: „Toho by mohli využít nepřátelé – Sovětský svaz – k vyvolání masové hysterie a paniky.“ Obávali se také přehlcení linek případnými hlášeními, což by opět dávalo výhodu nepříteli.

Doporučení panelu tuto obavu kopírovalo: „Musíme urychleně zbavit UFO jejich zvláštní pozice a jejich mysteriózní povahy.“ Občanské skupiny amatérských ufologů, které se v 50. letech začínaly formovat, pak panel doporučil infiltrovat, sledovat a monitorovat.

Oficiálně tedy v USA nastoupila taktika zlehčování a odmítání problematiky UFO jakožto šumu, který odvádí od skutečných a palčivějších problémů. Ne všichni důstojníci s takovým odmítavým postupem souhlasili. V roce 1960 například New York Times informují o tom, že letectvo urguje své piloty, aby k hlášení neidentifikovaných objektů přistupovali jako k vážné věci.

„Za oponou je v řadách letectva hodně vysoce postavených lidí, kteří se střízlivě zabývají UFO,“ řekl tehdy deníku admirál Roscoe Hillenkoetter, bývalý ředitel CIA. „Ale kvůli oficiálnímu tajnůstkářství a zesměšňování mohou občané dojít k závěru, že neidentifikované létající objekty jsou nesmysl.“

„Z 95 procent to byly nesmysly“
Zkoumání UFO pokračovalo v rámci projektu Blue Book, který byl podle kritiků nedostatečně financován a nepřitahoval tak potřebné talenty. Jedním z dlouholetých členů projektu – a jeho jediný vědecký pracovník – byl americký astronom Josef Allen Hynek, potomek českých imigrantů. Zprvu byl vůči UFO velmi skeptický a věřil, že jeho skepse je podložena daty.

„Měl jsem pocit, že absence tvrdých důkazů opravňuje můj přístup k UFO jako k něčemu, co prostě nemůže mít reálný základ,“ vzpomínal později Hynek ve své knize The Hynek UFO Report. „V 95 procentech případů jsme opravdu našli naprosto obyčejné příčiny: neobvyklé mraky, meteorologické balony, atmosférické inverze, planeta Venuše, utajené vojenské testy.“

„Všichni analytici včetně mě dělali vše proto, abychom pro každý případ pozorování přišli s nějakým běžným vysvětlením,“ popsal Hynek. Podtrhoval slovo každý případ.

„Nikdo se nesnažil hledat nějaké opakující se souvislosti nebo pravidelnosti. Každý hlášený případ jako kdyby stál sám. To nám usnadňovalo najít pro jednotlivé případy vysvětlení, přestože někdy byla velmi kreativní.“

Hynek se v roce 1966 stal symbolem vládní snahy potlačit zkoumání UFO. Když totiž stovky svědků v Michiganu zaznamenaly „poletující světelné koule“, přišel Hynek na tiskové konferenci s vysvětlením, že šlo o měsíční světlo v kombinaci se samovolným vznícením močálových plynů. Případ vyvolal pobouření komunity a odstartoval oficiální řízení, které mělo posoudit smysluplnost zkoumání UFO.

Vznikla tak další slavná studie – Vědecké zkoumání UFO, tzv. Condonova zpráva – která se kromě samotných pozorování zabývala i psychologií pozorovatelů nebo analýzou výpovědí amerických astronautů.

Na tisíci stránkách se rozebíraly konkrétní případy i obecná srovnání. Přestože také tato zpráva obsahovala nevysvětlené případy pozorování, závěr fyzika Edwarda Condona zněl jasně: „Po pečlivém prozkoumání dostupných dat se kloníme k závěru, že další studium UFO pravděpodobně nelze obhájit očekáváním nějakého vědeckého pokroku v této oblasti.“

Když už zpráva narazila na nějaký jev, který neuměla vysvětlit, zařadila jej do kategorie „téměř jistě přirozený jev, který je tak řídký, že jsme jej dosud nepozorovali a od té doby také ne“. Takovýmto „trikem“ se lze vypořádat s jakýmkoli ojedinělým pozorováním, které nezapadá do celkové mozaiky.

Condonův tým v podstatě podepsal nejen zprávu, ale i konec jedné éry studování UFO. Projekt Blue Book skončil krátce po publikaci studie, v prosinci 1969 (podle některých zdrojů v lednu 1970). Za sedmnáct let zaznamenal projekt Blue Book přes 12 tisíc případů, 701 z nich zůstalo nevysvětleno. Sám Hynek posléze ve výzkumu UFO pokračoval po vlastní ose až do své smrti v roce 1986.

Obnovený zájem s novou technikou
Od té doby muselo být všem pilotům i dalšímu personálu letectva jasné, že na jejich „historky“ o létajících talířích není nikdo z nadřízených zvědavý. Zkoumání UFO se přesunulo na vedlejší kolej a tam zůstalo prakticky až do současnosti.

Když v roce 2006 desítky zaměstnanců pozorovaly nevysvětlený světelný úkaz přímo nad ranvejí letiště O'Hare v Chicagu, oficiální místa předstírala, že nemají o tomto incidentu žádné zprávy.

Teprve tlak médií pomohl objevení nahrávky z komunikace řízení letového provozu: „Hele, neviděl jsi disk vznášející se nad C17?“ Odpovědí je smích. „Pilot mi hlásil, že se tam vznáší disk,“ trvá na svém dispečer. „Nic jsem neviděl. A kdybych něco viděl, tak to nepřiznám!“ cituje magazín New Yorker nejmenovaného nadřízeného jako ukázku neochoty lidí mít něco společného s čímkoli, co zavádí „pozorováním UFO“.

Ale už od roku 2004 se v rámci amerických ozbrojených složek začala opět sbírat nová pozorování neidentifikovaných létajících objektů. Jen o tom ještě veřejnost nevěděla. Teprve v roce 2017, po úniku tří videí do New York Times, se na veřejnost dostala nová zjištění, která pomohla rozproudit současnou debatu.

Obnovenému zájmu v rámci ozbrojených složek USA zřejmě hodně pomohlo, že nová videa jsou pořízená moderními přístroji. „Zaměřovat se pořád dokola na stará pozorování je krátkozraké,“ myslí si astrofyzik Avi Loeb z Harvardovy univerzity. „Bylo by lepší pokračovat s nejlepšími dostupnými senzory.“

A právě jeden z nejlepších senzorů své doby – přední infračervená kamera FLIR – zachytila neobvyklý úkaz poblíž letadlové lodi USS Nimitz u kalifornských břehů (pravost videa posléze Pentagon potvrdil a video sám zveřejnil).
Během tréninkového letu ve stíhačce F/A-18 Super Hornet 14. listopadu 2004 si pilotka Alex Dietrichová všimla podlouhlého objektu, který se vznášel nad hladinou.

„Volali jsme (ona a její zbraňový operátor, pozn. red) do vysílačky, co vidíme, abychom se ubezpečili, že to vidí i ostatní,“ popsala nečekané setkání Dietrichová. „Objekt se pohyboval tak rychle, že jsme to ani nestihli popisovat.“ Její palubní radar objekt nezachytil, ale zbraňové systémy ano.

Další stíhačky vzápětí vystartovaly z letadlové lodi. Nadporučík Chad Underwood dokázal objekt – který je kvůli svému tvaru přezdívaný Tic-Tac – zachytit na infračervenou kameru. Z těchto záběrů známe i velikost objektu, přibližně 12 metrů na délku.

Později se ukázalo, že tento fenomén pozorovali v předchozích dnech i operátoři radarů nedaleko plující lodi USS Princeton. Objekt následně pozorovalo i několik důstojníků pomocí dalekohledů. „Viděl jsem to na horizontu,“ je si jist Gary Voorhis. „Viděl jsem to jak ve dne, tak v noci. Ten objekt zářil. Jsem si stoprocentně jistý, že šlo o ten objekt, který jsem viděl na radaru? Ne. Ale byl přesně tam, kde podle radaru měl být.“

Hlášení o neobvyklých pozorování v roce 2004 nevyvolalo skoro žádný ohlas. Letci, kteří o svém zážitku mluvili, se vystavili posměškům o mimozemšťanech. „Říkala jsem si tehdy, že když si z toho tak utahují, tak asi vědí, o co jde. Asi je to modrý (spojenecký, pozn. red.) systém a jen nám to nemůžou říci, protože jde o nějakou vysoce utajovanou technologii,“ vzpomíná Dietrichová.

Další uniklá pozorování pochází z roku 2014 a 2015. Stíhačky (opět Super Hornety) zaznamenaly neznámý objekt připomínající podle výpovědí pilotů „kostku uvnitř koule“, a tentokrát objekt nafilmovali zbraňovými kamerami.

Tentokrát se objekt nejen vznášel, ale podle pozorování pilotů – jejichž bezprostřední komentář je na videu slyšet – se pohyboval rychle a rotoval.

Několik dalších pilotů pak svými svědectvími potvrdili tato pozorování. Také jejich vystoupení do médií zřejmě přispěla k obnovenému zájmu. Ten ostatně v utajení nabíral na síle už několik let.

„Každý rok po mně někdo vysoko postavený chtěl, abych popsala svůj zážitek,“ vzpomíná Dietrichová, „byla to otrava.“

Ať je to, co je to, je to nebezpečné
Pozorování navíc nebyla ojedinělá. Díky nové zprávě speciální komise Pentagonu (UAP Task Force, UAPTF) víme, že mezi lety 2004 a 2021 nasbíraly různé ozbrojené složky 144 případů UAP (což je ta nová, neutrální zkratka pro neznámé létající objekty, tedy vlastně jevy).

Začala se měnit celková atmosféra a ochota nadřízených naslouchat. „Mluvil jsem s námořními piloty, kteří na tyto objekty zaměřili své radary. Sledovali je a viděli, s jakou neuvěřitelnou rychlostí se pohybují,“ uvedl třeba bývalý zákonodárce Bill Nelson. „A pak se k tomu vrátili a zase tu věc zaměřili na jiném místě. Takže ano, jde o fenomén, který je potřeba vysvětlit.“

V roce 2017 Pentagon zformoval utajenou skupinu pro studium UAP (její existenci potvrdil až Kongres v roce 2020). Tato komise si, soudě dle dosud publikované zprávy, dává pozor na to, aby k nevysvětleným fenoménům přistupovala pragmaticky a nesklouzla do pasti s mimozemšťany a zelenými mužíčky. V celé zprávě se nepíše nic o mimozemském původu ani ničem podobném.

„Komise pro studium UAP se zaměřuje na hlášení především od očitých svědků z řad pilotů a na data pocházející ze systémů, které lze považovat za důvěryhodná,“ stojí ve zprávě. Ze 144 pozorování bylo 80 podpořeno záznamy z vícero senzorů.

Většina pozorování vedla k přerušení plánované aktivity a v jedenácti případech dokonce piloti uvedli, že málem došlo ke střetu jejich stroje s těmito neznámými jevy. A to už přestává být legrace. Nemluvě o tom, že zpráva uvádí jako možnou – nikoli potvrzenou – variantu, že některé z pozorovaných případů lze vysvětlit jako nepřátelskou činnost některé z mocností. „V současné době ale nemáme data, která by to mohla potvrdit,“ uvádí zpráva.

Předběžné závěry sice nejsou nijak konkrétní, ale ukazují ohromnou změnu v přístupu. Volají po systematickém a vědeckém zkoumání. Zmiňují zapojení nových senzorů nebo strojového učení pro kategorizaci systematicky sbíraných dat. Zatím totiž velké množství pozorování pochází z okolí armádních nebo námořních tréninkových center. To by sice mohl někdo vykládat jako jakýsi „zájem“ o činnost ozbrojených složek USA, jednodušší vysvětlení je ale zkreslení ve vzorku. Měření může konec konců pocházet jen z míst, kde k němu dochází.

Přesto je to pro americké ministerstvo obrany o důvod víc brát hrozbu vážně: „Bezpečí našich lidí a našich operací je pro nás klíčové,“ uvedlo ministerstvo v prohlášení. „Jakékoli vniknutí neautorizovaných letounů bereme velmi vážně a každé takové hlášení prověřujeme. A to včetně narušení, která jsou nahlášena jako neidentifikované vzdušné jevy (UAP).“

Znamená to, že se nyní piloti, kteří svá pozorování popíšou, nemusejí obávat posměšků svých kolegů? To asi těžko. Zpráva nicméně vysílá jasný signál: chceme pragmaticky studovat realitu. A nechceme zavírat oči před něčím, čemu nerozumíme. Ať už totiž mají pozorované fenomény jakoukoli příčinu, dopady jsou reálné. Zasahují do trasy letů, ohrožují naše lidi a je potřeba je zkoumat.

Pro Alex Dietrichovou, která posledních 17 let své pozorování popsala už nesčetněkrát, je předběžná zpráva velkým povzbuzením: „Tolik lidí si z nás utahovalo a zesměšňovalo nás. Takže mám dobrý pocit z toho, že se nyní lidé ptají na správné otázky a opravdu se snaží dopátrat podstaty věci.“

V to doufají i vědci, kteří zároveň Pentagonu radí, aby do týmu pozval skutečné experty na analýzu obrazu. „A ne aby to zase vedli lidé, kteří nepoznají rozostřený obraz od zaostřeného,“ poznamenává ironicky Robert Sheaffer, známý skeptik zabývající se zkoumáním UFO.

Neměli bychom prý čekat žádné velké odhalení. „Žádní mimozemšťané na Zemi nejsou, a tak vláda nemůže odtajnit jejich existenci. Někteří lidé si myslí, že vláda ví o UFO a UAP více, než nám říká.“ Podle Scheaffera je však vláda v tomto ohledu naopak spíše pozadu za civilním výzkumem.

Nová zpráva ale ukazuje, že snahou amerických ozbrojených sil i tajných služeb je tuto situaci zvrátit. Chtějí hlášení neobvyklých pozorování standardizovat a normalizovat. Zbavit je stigmatu „létajících talířů“ a „zelených mužíčků“ a umožnit tak podrobné zkoumání využívající nejen popis očitých svědků, ale také měření moderními přístroji a citlivými senzory.

„Kdykoli se něco objeví ve vzdušném prostoru, je potřeba to zkoumat,“ zdůrazňuje vědecký novinář a investigativec Mick West. „Víme, že samostatně létající drony lze použít k teroristickým útokům a jejich role v budoucích konfliktech bude zřejmě významná.“ Dokonce i kdyby byla všechna pozorování UAP jen optickou iluzí a omylem, je potřeba se jim vážně věnovat. „Pokud něco způsobuje, že piloti dělají takovéto chyby, musíme zjistit, proč tomu tak je.“

V posledním roce je evidentní obrat amerických špiček od zlehčování „UFO“ směrem k pragmatickému a vědeckému zkoumání UAP.

„Tyto objekty pozorovali piloti letectva a námořnictva. Další máme zachycené na satelitních snímcích,“ uvedl v televizi Fox News bývalý šéf ústřední rozvědky John Ratcliffe.

„Musíme hledat uvěřitelná vysvětlení. A pro některé pozorované jevy žádná vysvětlení nemáme.“ Tento epistémický obrat (od zavrhování ke zvědavosti, od odmítání ke zkoumání) by mohl přinést zcela nová svědectví. Když piloti budou vědět, že o jejich postřehy a neobvyklá měření někdo stojí, spíše je nahlásí.

West proto očekává, že se do budoucna debata kolem UAP stočí směrem ke skutečným problémům. „Fanoušky UFO ale takový obrat zřejmě nepotěší,“ upozorňuje. Ale skutečný vědecký výzkum, kterému „mimozemšťané“ škodili, dostane šanci.

Ale i zastánci „mimozemské teorie“ si zřejmě najdou důvod k oslavám. Přestože ve veřejné zprávě žádné potvrzení svých oblíbených hypotéz nenašli, existuje i rozšířená – tajná – verze. A do ní mohou promítnout své fantazie neohraničené zemskou oblohou.

Divoké spekulace budou žít svým vlastním životem i nadále. Tomu žádná nová zkratka nezabrání.

Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Návštěvníci, Jiní, Hvězdní lidé, ET atd.

Příspěvekod Alaja » úte 13. črc 2021 22:09:59

https://badatele.net/milicinske-unosy-d ... d=12522077

Miličínské únosy do UFO: Podrobné výpovědi svědků

Speciálně k mezinárodnímu dni UFO zapomenutý a přesto velmi zajímavý případ pozorování podivných jevů u nás. Uprostřed České Sibiře, v Miličíně, pozorovali na počátku 90. let podivné světelné koule a snad až třímetrové postavy.

Jak jsme s Vladimírem Šiškou z Projektu Záře pátrali po svědcích podivných událostí z počátku 90. let na české Sibiři. Na počátku našeho pátrání je e-mailová zpráva svědka, který ozval Projektu Záře téměř dvacet let po událostech.

svědectví pamětníka:

V uvedeném období jsem bydlel u přítelkyně v obci Řepeč a dojížděl jsem vlakem do Tábora, kde jsem pracoval jako důstojník u armády. 13-14 letá holka mi vyprávěla, že v létě 1991, když se vracela s kamarádkami v noci z diskotéky, ze směru Červený Újezd, měly nad hlavami za jasné noci tmavý objekt, který je sledoval, měly strach a utíkaly po silnici směr Ješetice. Trvalo to několik desítek minut. Velikost byla několikrát větší než měsíc a měly pocit, že je přímo nad nimi.

Přítelkyně, co pracovala v kravíně Řepeč, přišla a povídala, že některé ženské nepřijely, že viděly velké bílé postavy u zastávky autobusu. Postavy prováděly nějakou činnost. Některé (ženské, pozn. aut.) se lekly a vrátily se domů. Bylo to ráno, byl sníh a mlha. Termín leden-únor 1992.

Když jsem se vracel z práce, vystoupil jsem z vlaku na zastávce Ješetice. Ještě nebyla tma, bylo to před vánoci 1991 a bylo poměrně teplo. Směrem na Votice jsem viděl podlouhlý objekt s okny, který visel nad horizontem. Velikost jsem odhadl cca 1/2 měsíce a vzdálenost 2-3 km. Byla velmi dobrá viditelnost a pozoroval jsem ho cca 10-15 minut než jsem došel do obce Řepeč. Potom jsem si uvědomil, že jsem ten objekt pozoroval i minulý den, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Objekt mi připomínal vagon.

Nad nádražím Ješetice byla za války umístěná tanková jednotka. Nádraží využívali na nakládku a vykládku. Velitelství měli 100-200 m vpravo od nádraží směrem na Miličín. Za války se tam děly různé divné věci – světla, zvuky a místní tam nesměli.

Dvě svědectví jsou z druhé ruky a třetí je poměrně nekonkrétní. Ukázalo nám ale v pátrání směr. Hledání v archivech nás dovedlo k výpovědi jedné ze dvou žen, které byly u vůbec prvního pozorování podivného jevu. Je o to cennější, že bylo učiněno nedlouho po události samotné a svědkyně měla ještě čerstvou paměť. Dvojice dívek z Prahy šla v červenci 1991 na procházku se psem. O svém zážitku vyprávěla na začátku roku 1993 v televizi v rozhovoru s Eduardem Hrubešem.

Vyprávění „Pražandy“:

Bylo to v létě v 91 roce v Miličíně na Táborsku. Já jsem tam byla se svojí dcerou a přijela za mnou ještě má sestřenice se svojí kamarádkou. Chodily jsme každý večer, když už všechny děti spaly, se psem ven a zašly jsme vždycky za vesnici. Toho osudného večera jsme také šly, sešly jsme na takovou silnici, kde nebylo žádné osvětlení, z každé strany bylo jenom pole. Sedly jsme si na pole a za chvilku to pole osvítilo „něco“. Tak jsme tedy pátraly, co to je a bylo tam… zpoza toho pole šla nahoru taková obrovská červená, rudě červená koule, která ze sebe vypouštěla nějakou energii, jelikož se vlnila.“

Bylo to skutečně veliké a bylo to hlavně něco atypického, že to snad i možná opticky klamalo. Napadlo mě, že vychází Měsíc. Ale pak jsem si okamžitě uvědomila, že je už pozdě na to, aby vycházel Měsíc a hlavně v Miličíně je vždycky Měsíc úplně z druhé strany. Pomalu to vylézalo nahoru, bylo to strašně rudé a zářivé a my na to úplně zkoprnělé koukaly. Když to bylo celé venku, tak se to k nám přibližovalo a jakoby se to kymácelo, jako hodiny. Když už to mělo namířeno pořád k nám, tak jsme se rozhodly, že bude bezpečnější se vrátit domů.

Šly jsme takovým rychlejším krokem, neustále jsme se obracely a ono to šlo neustále za námi. Když jsme třeba sešly víc napravo, tak to šlo za námi – víc nalevo – šlo to za námi. Tak jsme trošku potom i zpanikařily, byl to takový zvláštní strach z neznáma. Nevěděly jsme, co od toho čekat a bylo to něco úplně jiného, něco, co člověk běžně nevidí.

Takže jsme trošku zpanikařily a vběhly jsme do té vesnice. Tam stál takový hlouček lidí a tak jsme jim úplně zmateně říkaly, že jsme viděly něco, co nás honí. Mezitím to zbělalo, takže už to nebylo úplně rudé, ale bylo to potom čistě bílé. Dívali se na nás trošku jak na blázny, pak konstatovali, že jsme opilé, ať je neotravujeme.

Tak jsme řekly: „Výborně, tak my víme svoje, nebudeme to tedy nikomu prezentovat.“ A najednou jedna paní říká: „Ksakru, hele ono skutečně, tohle přeci není Měsíc, tohle je něco jiného!“ Tak se tím začali také zaobírat. Ono to ve finále bylo úplně bílé s černými fleky do takového rádoby obličeje, tvaru obličeje. Potom se tam začali scházet lidé a různě to zkoumali. Ono se to potom zastavilo nad jedním barákem a šlo to… vždycky to chvilku stálo nad jednou střechou a šlo to zase nad další střechu.

Ještě jsem zapomněla říct, že když jsme utíkaly k vesnici, tak moje sestřenice se zničehonic obrátila směrem k tomu, koukala na to a stála. My jsme jí volali, ať jde za námi, a ona neodpovídala, stála a stála a koukala na to. Pak se oklepala a běžela za námi a říkala: „Já jsem vás slyšela, já jsem chtěla, ale to nešlo. Já jsem se nemohla hnout z místa.“

Potom tedy šla. A když se na to tam ty lidi dívali, tak jednomu chlapci se tam stalo vlastně to samé. Z ničeho nic, nic nám neřekl a šel směrem k tomu a připadal mi tak… jako zhypnotizován. Šel neustále k tomu. Všichni jsme ho volali a on nereagoval. Zmizel ve tmě, ve stínu těch domů. Za chvilku se objevil a byl tím jakoby nabitý a říkal také, že nemohl, že nás slyšel, ale nemohl. Potom to po něm prý střílelo nějaké slabé paprsky, jeden ho prý strefil, že má strach, že je něčím zasažený. Tak jsme ho uklidnili, že určitě zasažený není, že už by tady nebyl.

A potom to žádnou dohru ani nemělo, jenom to tedy stálo, dívalo se to a pořád to viditelně pouštělo takové jako slabounké paprsky energie. Lidé se potom rozešli, šly jsme spát, nic se nedělo. Druhý den, když jsme si povídaly s lidmi, tak tam nějaká paní říkala, že v půl jedenácté v noci jí najednou něco nepřiměřeně osvětlilo dvůr, takže vyšla ven, měla strach, že jí tam zajel někdo s nákladním vozem. Nikdo tam nebyl, žádný náklaďák nikde nebyl a jenom zjistila, že skutečně nepřiměřeně svítí Měsíc. Další paní tam povídala, že její muž otevřel okno a měli to přímo před oknem, zářivou kouli. Že tedy zavřel zděšeně okno, ulekl se a utekl. Já skutečně viděla zrod strašně zářivé, ohnivě zářivé koule plné energie, hrozně veliké.

Takže světelný objekt měl tedy schopnost na čas paralyzovat své pozorovatele. Co to mohlo a nemohlo být? Pokud si odmyslíme hypnózu a tvar obličeje uvnitř toho světla, tak by to mohl být vrtulník se silným reflektorem, mířícím k zemi. Důležité je, že podle tohoto vyprávění onu věc pozorovalo víc lidí. Optický klam anebo Měsíc to nebyl. Světelná koule se objevila na severovýchod od pozorovatelek a na severovýchodě Měsíc nevychází. Navíc byl v polovině července 1991 v novu. Lom či odraz světla v atmosféře, či silný reflektor můžeme také vyloučit. Máme totiž stručnou výpověď svědka, který záhadný jev pozoroval z vlaku, jedoucího několik kilometrů daleko.

Svědectví cestujícího z vlaku:

Při jízdě vlakem směrem z Votic do Střezimíře (blíže k Miličínu) se za překážkou objevil objekt ve tvaru obrovské koule, který byl ve velkém poměru oproti terénu, zářil žlutě, byl nehybný a během krátké chvilky zmizel pozorovatelkám opět za překážkou.

Jedna vlaštovka jaro nedělá. Co kdyby šlo o hromadnou halucinaci či přelud. Jenže existuje svědectví, podle kterého se podivné věci v Miličíně a jeho okolí děly dál.

Dopis chalupářky pro Projekt Záře z 8.2.1993:

Mám chatu v Miličíně a byla jsem svědkem zvláštní události, která mi utkvěla v paměti. Nevím přesné datum, ale bylo to v pátek po 22. hodině, v prvé polovině července 1991. Byla tmavá noc, chodívám spát až po půlnoci, čtu nebo luštím křížovku. Náhle mě upoutala velká záře, která zaplavila celý prostor před chatou. Zdroj vzniku záře nemohu určit, vycházela od severní strany směrem k jihu. Podle mého odhadu, kam jsem z okna dohlédla, délka záře mohla být 120 – 130 m a šířka před chatou 12 až 15 m. Světlo bylo tak intenzívní, že jsem na zahrádce viděla jednotlivé sazenice jahod a u růží květy s listy. Byl to fantastický pohled až na to, že jsem měla stísněný pocit, jako z něčeho nepřirozeného. U plotu máme kůlnu na dříví a v té záři byla střecha stříbřitě lesklá. Tato záře svítila snad 1/2 hod, snad déle, už si čas nepamatuji.

Další událost jsem zažila mezi 10. až 15.12.1991. Jela jsem do chaty pro jablka. Ten den tam bylo asi 30 cm sněhu, k chatám přede mnou nikdo nešel, první stopy jsem prošlapávala já. U chaty před verandou jsem našla šest stop, opět záhadných, neboť byly jen v jednom místě a nikam nevedly, ani v okolí se nevyskytly. Velikost stopy mě překvapila, neboť se nepodobala žádné zvířecí ani lidské. Velikost asi 21 cm na 12 cm (z toho asi 7 cm délky prsty nebo drápy? v počtu 4).

Na základě dlouhodobě zaznamenávaného počasí u mého souseda (v Praze) jsem si ověřila dodatečně, že v uvedené době skutečně sněžilo, což potvrzuje, že stopy byly na čerstvě napadeném sněhu.

Vladimír Šiška z Projektu Záře mě mezitím upozorňuje ještě na jedno svědectví, které se mu podařilo vyštrachat ve své databázi nevysvětlených případů. Je to dopis, který přišel do Záře v březnu roku 1992.

Dopis z Kladna:

Ač nejsem očitý svědek, píši Vám, protože doufám, že budete vědět o někom, kdo by mohl a chtěl nějak prozkoumat události, které se odehrály začátkem července 1991 v Mezně a Miličíně okr. Benešov. Máme poblíž chalupu.

Stalo se, že skupina žen, pracující na poli u Mezna, viděla přistát velkou kouli. Tvrdí, že uvnitř viděly velkou, asi třímetrovou postavu a jakési zvíře, říkali tomu pes.

Dále asi v půl třetí ráno, přiběhla do kravína v Mezně vyděšená krmička, že právě potkala třímetrového chlapa se psem. Zaměstnanci se jí údajně vysmáli – co ty ženský blázní, že pořád vidí samé třímetrové chlapy.

Mezenský starosta, pan M. se (snad další den) vracel na motorce s manželkou ze sousední vsi a uviděli velikou kouli žlutozelené barvy. Pan M. chtěl zastavit, ale paní se strašně bála. Křičela: ‚Jeď, jeď, ono se to na nás dívá!‘, a tak dojeli domů a ještě z okna pozorovali, jak koule odlétá k obzoru a mění barvu na žlutočervenou. Toto mi osobně vyprávěli. Pan M.je velice seriózní člověk.

Někdy v té době v další sousední vesnici Miličíně, slyšeli lidé v noci v jednom domě podivný hukot. Vyběhli ven a na střeše domu byla velká koule, v níž bylo vidět dvě postavy, jakoby cosi opravovaly. Viděla to spousta lidí a prý to trvalo dost dlouho. Místní lidé říkali, že tam snad má chalupu či příbuzné kdosi z Ondřejova, takže mu telefonovali. Řekl prý, že podobných hlášení už má třicet.

Jistě uznáte, že je to vše velmi zajímavé – zvlášť tím, že svědků bylo ve všech případech více. Ovšem nesmírně mne překvapilo, že nikde o tom nebyla ani zmínka.

Prosím Vás, i když je to delší časový odstup, pomozte, aby se o to někdo zajímal a ty lidi vyzpovídal. Pro mne byl šokující fakt, že pan Däniken píše, že nejčastěji vidí lidé postavy právě okolo 3m vysoké.

Mně to vše vyprávěla pí. F., tchyně starosty M. Jenže ona to také neviděla, ale zná svědky osobně. Ač mne to nesmírně zajímá, neměla jsem odvahu pídit se po tom dále. Lidé jsou zde dost uzavření a vůči nám ‚Pražákům‘ nedůvěřiví. Sami si věc vysvětlují tím, že to byl posel Boží.

Týden po tom všem, jsme měli zvláštní zážitek i my. Byli jsme u známých ve Stupčicích, což je víska vedle Mezna. Navečer se strhl prudký liják, ale nebyl vítr. Byly jsme s přítelkyní v kuchyni, můj muž a její syn opravovali na půdě kolo. Náhle jsme všichni uslyšeli podivný, ničemu nepodobný zvuk. Jakoby elektronický svist, který trval snad 10 sec a náhle zmizel. Manžel prý vyhlédl ven, ale výhled měl omezený a nic neviděl. My jsme v kuchyni ztuhly a pak si vzájemně vyčítaly, proč jsme nevyběhly ven. Já jsem se bála. Ten zvuk mi připomněl znělku rozhlasové četby na pokračování Podivuhodné osudy výpravy Barsacovy, kterou jsem kdysi jako dítě sledovala. Tenkrát mi ten zvuk způsoboval mrazení a strach, stejně jako teď.“

Přestože se v dopise píše o „nás Pražácích,“ je poslaný z Kladna. Ale to se dá vysvětlit mnoha uvěřitelnými způsoby. Tento dopis je asi nejobsáhlejším přehledem událostí, které tu místní pozorovali. Daří se nám najít v Miličíně styčnou osobu, která sice v inkriminované době v Miličíně nebyla, ale nebojí se setkání, o věc se zajímá a navíc je ochotná zkusit přemluvit některé místní, aby o věci vyprávěli.

Díky ní se dozvídáme o tom, že celá ta věc je mezi místními dodnes živá, hovořit o ní ale moc nechtějí. Poradil jim to prý pan farář, který i nabídnul vysvětlení ve formě božích zjevení. Jeden jediný z místních ale potíž s vyprávěním nemá, a to ani na kameru. Václav Pavlík je starší pán. Jeho vyprávění ale naznačuje, že podivné úkazy se tu neodehrávaly jen na začátku 90. let, ale ještě nedávno.

Svědectví místního obyvatele:

Je to tak asi pět nebo šest let. Viděl jsem jakousi záři na dvorku a bylo to nad hotelem. Vyšel jsem proto k silnici, protože mě zajímalo, co to je za záři. Bylo to stále na jednom místě a hodně to zářilo. Bylo navečer, koncem března nebo na začátku dubna. Než jsem vyšel k té silnici, tak jsem o tom říkal sousedce, aby se na to šla podívat se mnou, ale neměla o to zájem a nešla se podívat.

Od silnice to vypadalo, že to viselo nad hotelem. Byla to světelná koule, pokud by byla nad hotelem, tak by mohla mít asi tři nebo čtyři metry v průměru, rozhodně to bylo větší než měsíc. Díval jsem se na to asi pět nebo deset minut. Nic se nedělo, tak jsem šel domů.

Pan Pavlík bydlí v jihozápadní části Miličína. Světelný objekt se objevil z jeho pohledu nad hotelem, v centru obce, tedy na severovýchodě. Ve stejném směru, ve kterém pozorovali onu „věc“ před lety. Bez kamery se mi podaří vyzpovídat ještě jednu svědkyni. Byla to jedna z přihlížejících při první události v červenci 1991. Byla jednou z těch, za kterými přiběhly „opilé Pražandy.“

Svědectví o prvním incidentu:

Bylo to v červenci. Pamatuji si, že byla velká vedra. Seděli jsme večer s rodinou před domem. Byli jsme tam s dětmi, bylo nás tam celkem hodně. Jednu z těch děvčat jsem znala. Přišly od Chlístova a říkaly, abychom se podívali, co jde za nimi, že mají nad sebou nějakou světelnou kouli. Nevěřili jsme jim nejdřív, ale vyšli jsme na ulici a pořádně se podívali a ono to šlo proti nám.

Byla to svítící koule a v tom bylo něco. Pak to začalo zářit pomalu dolů a klesalo to. Bylo to jako větší slunce. Když jsem se podívala pozorněji, tak v tom bylo něco jako postava, něco jako obrys člověka. Jako by byl uvnitř té koule. Mělo to žlutou barvu a vydávalo to podivný zvuk. Takové jako hučení.

Byl to hrozný pocit. Dívali jsme se na to všichni jako na zjevení. Když to kleslo kousek nad nás, tak jsme začali všichni utíkat. Já jsem celou noc nespala, občas jsem se podívala do okna. Bála jsem se, aby se to nedostalo dovnitř. Bylo to nad námi celou noc. Pamatuji si, že jsem raději zatáhla závěsy.

V tuto chvíli padá teorie o vrtulníku se světlometem. Vrtulník se totiž neudrží tak dlouho ve vzduchu. Navíc vydává nezaměnitelný rachot. Třetí výprava do Miličína konečně dokazuje, že pozorování a svědectví je dost na to, abychom s Vladimírem Šiškou mohli vyloučit halucinace či žert několika domluvených. Velmi zajímavé je svědectví paní V., která bydlí na jihu obce. Odhaluje nám i to, že jsme přijeli jaksi „s křížkem po funuse.“

Svědectví z jihu obce:

Já jsem vídala odpoledne tady nad sousedy něco jako hvězdu. Mohlo to být tak ve čtyři hodiny odpoledne. Objevovalo se to ve stejnou dobu. Vzala jsem dalekohled a zkusila zjistit, jestli neuvidím víc. V dalekohledu to vypadalo jako talíř a měnilo to barvy. V ulici bydlela jedna dívka, kterou to pronásledovalo. Dělali jsme si tehdy z toho legraci, že nás honí světelné koule a že teprve uvidíme až nás odnesou.

Vidělo to víc lidí. Také se stalo, že se to objevilo nad nějakým domem, po chvíli se to přesunulo nad další a další a na konci vsi se to ztratilo. Škoda, že jste nepřišli dřív. Měla jsem to všechno zaznamenané v sešitě. Před pár lety jsem ho ale vyhodila.

Hodně jsem o tom poté četla. Mluvila jsem s jednou sousedkou, ta je už po smrti. Říkala jsem jí, že to snad není možné, že to musí být nějaké možná přírodní úkazy. Ona mi na to povídá: „Věř tomu, že to jsou lidi z jiného světa. Přišli ke mně domů a co se mnou dělali nebo chtěli dělat. Já jsem pořád říkala: ‚Ne, nesahejte na mě‘ a modlila jsem se. Potom zmizeli a nad dveřmi se objevily nějaké disky.“ Když mi to vyprávěla, měla oči zalité slzami. Nikomu jsme nic nehlásili. Řekli by o nás, že jsme se zbláznili.

Zní to celé tak šíleně, že se nám to chce hodit za hlavu. Jenže je tu ještě jedno vyprávění. Máme ho jen z druhé ruky. Svědek se natolik bojí, že se s námi nechce sejít a pouze dovolí převyprávět zážitek. Dozvídáme se ho z úst lékařky – kamarádky naší neformální spolupracovnice:

Zprostředkovaná výpověď:

Vyprávěl mi, že se jednou v noci v pro něj obvyklou dobu vracel domů z noční směny a když už byl nedaleko svého domu, tak nad tím domem , ve výšce přibližně třicet metrů bylo jakési zvláštní těleso. Myslím, že mluvil o tvaru bumerangu a svítil. Jeho to velmi zaujalo a v tu chvíli na něj to těleso vyslalo jakýsi paprsek. V tu chvíli se prý velice zklidnil. Vnímal jakýsi klid.

Ptala jsem se ho, jestli to světlo bylo ostré. Bylo prý příjemné a spíš uklidňující. Potom byl střih, najednou se probral a byl překvapený, že stál asi o 30 metrů dál, než ho ten paprsek zastihnul. Byl z toho zmatený a nevěděl co se děje. Našel klíče a vydal se k domovu. Tam probudil svou ženu a líčil jí, co se stalo. Ona mu ale nevěřila. Jeho ale nejvíc překvapilo, že se potom podíval na hodinky a bylo o hodinu víc než by mělo být. Hodinu se prý dělo něco, o čem nevěděl.

V nedalekém Meznu má tam bydlet paní, která měla být pozorovatelkou oněch záhadných třímetrových postav z polí mezi Meznem a Miličínem. Jak zjišťujeme na místě, tady se informace trochu posunula, paní V. nic neví, ví ale její muž. U incidentu na pláních nebyl, nicméně bezděky potvrdí výpověď pana Pavlíka.

Svědectví obyvatele Mezna:

Je to asi šest nebo sedm let. Jel jsem od Benešova přes Miličín domů. Zastavil jsem v koloně u benzínové pumpy v Miličíně. Nad hotelem bylo nějaké světlo. Byla to ohromná záře. Nejdříve bylo na místě, potom se to vzneslo a pomaloučku se to mezi domy stočilo a letělo to do údolí směrem na východ. Nevydávalo to žádný zvuk.

Nebyl to jediný případ. Už si nepamatuji, kdy se to stalo. Byl jsem doma a nad polem jsem pozoroval něco jako dvě silné hvězdy. Pomalu se zvedaly směrem vzhůru. Držely se stále ve stejné vzdálenosti od sebe. Když byly v určité výšce, tak najednou prudce odletěly směrem na jih na České Budějovice.

Na jednu stranu to zní moc fantasticky na to, aby se tomu věřit. Ale různá svědectví znějí moc podobně na to, aby se dala hodit za hlavu. Mohlo jít o davovou psychózu, jakési kolektivní halucinace? Jeden popletený zážitek, který prostřednictvím místní šeptandy vyvolal lavinu dalších? O to víc mě zajímá vyhodnocení zkušeného ufologa.

Vyhodnocení ufologa:

Co to mohlo být? Já vím, co to nemohlo být. Tím bych začal. Víme, že si to ti lidé nevymysleli, že to není výmysl jednoho člověka. Svědků byly desítky. Jsou to poměrně věrohodní lidé, kteří skutečně něco zažili. Jsou to i poměrně dramatické zážitky, takže výmysl to určitě není.

Víme, že to nemohl být omyl spočívající v pozorování dejme tomu Měsíce. Víme, že to nemohl být vrtulník, který by nevydržel nejméně čtyři hodiny pohybovat se nad takovým prostorem. Takže nám zbývá, co by to mohlo být: Já nevím. Je smutné konstatovat, že nemám představu o tom, co by se zatím mohlo skrývat. Nám zbývají už jen fantastická vysvětlení od mimozemšťanů přes nějakou přísně tajnou vojenskou techniku. Možná snad ještě nějaké neznámé přírodní jevy. Já nevím.

Co můžeme říct docela určitě: Jedno můžeme říct zcela určitě: Miličínské incidenty si nikdo jen tak pro zábavu s kamarády nevymyslel. To by se dřív nebo později nějak vykecalo. Skutečně se tu něco odehrálo. První incident z července 1991 máme potvrzený několika svědky. Stejně tak to, že podivné světelné úkazy se v Miličíně objevovaly ještě před několika lety. Zvláštní je, že je nikdo nenatočil, aspoň v posledních letech. Můžeme považovat za pravděpodobné, že podivné objekty se pohybovaly a že jejich pohyb se dal vnímat jako pronásledování.

Fantastické zážitky jako hypnotizování, návštěvy podivných bytostí, „opravování kosmických lodí“ a podobně prověřit nejde. Ze zbývajících variant, které vyjmenoval Vladimír Šiška, bych možná ještě vyloučil tajné vojenské technologie. Sebetajnější a sebepokročilejší vojenskou technologii nakonec díky vzájemnému špiclování odhalili nejprve protivníci a s odstupem času se o ní dozvěděla i veřejnost. Zbývají neznámé přírodní síly a bytosti odjinud. Vyberte si.

Upraveno a zkráceno z knihy Největší záhady české historie.

autor: Jaroslav Mareš

Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Předchozí

Zpět na Úvahy a zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 24 návštevníků

cron