Můžete si vždy vybrat

[Jářek]

PS. Tím nemám na paměti Honzama, to je velký bojovník a jiný příběh.

Nevím, nevím. Doufejme, že to bude na záchranu světa stačit.

Taky nevím. Pač je to kolektivní záležitost, to udržení života na Zemi, toho zázraku Bytí, co někteří pokládají za iluzi. Raděj se bude ta pozornost rozplizávat po osobních cílech, zájmech spolků, a mystických stavech štěstí - a "není co řešit", dokonalost sama... Říká někdo, pro koho je tvar a jméno, tělo - klam. A ráno vstane, vyčůrá se, vykadí, osprchuje umeje se voňavým mýdlem, vyčistí zoubky, načeše, namaluje obličej, možná i zacvičí pět tibeťanů, aby mu nevrzalo v kloubech, zaleje iluzorní kytky v iluzorním prostorčasu, kafíčko, nějakej mls, a hurá do iluzorních poviností....
Proč to takový týpek vlastně dělá, když je to jen neexistující mája? Proč o sebe tak dbá, pečuje, chodí na prohlídky toho svýho neexistujícího těla - jehož neskutečnost je pak látkou v tej jeho fórovej praxi...
No není to groteska, při níž by se i Frigo válel smíchy?

[honzam]

Je to jako zůstat sám poslední v cele smrti. Ta přítomnost smrti je konečné osvobození navždy.

Jsem sice trochu praštěná, ale zase patriotka a to se hodí.

PS. Tím nemám na paměti Honzama, to je velký bojovník a jiný příběh.

Je to příběh o tom, jak hluboká je králičí nora, ze které se rodí tzv. "šedí mimozemšťané".

[Jářek]

Pro mě ten příběh Alenky, a z toho třeba parafráze od Švankmajera, ale i další, je málo pochopitelnej. Je to hezký, ale Pro mě neuchopitelná fantazie, nemoh jsem se nikdy do toho dostat. Třeba mi s tím tady někdo pomůže, ať nemám deficit.

[Jářek]

Zatím to vnímám takto;

Alenka žije, kde je furt nějak usměrňována, dítě - děvče - cit, co je nějak určována, kde to necítí, kde není doma.
A tak se nemohlo stát nic jiného, než že ji králíček ukázal z toho cestu "ven"... Ale pak se mi to už ztrácí v obrazech, kterým ne zcela rozumím. Jako by výměna setrvačnosti protokolů za nové, kde se však pravidla vytrácejí. Aha! Prošla to... A když se vrátila, už to vše viděla jinak ...

Trochu mi to připoníná Petra Pana, a trochu Gullivera...

[Jářek]

https://youtu.be/PVzljDmoPVs?si=KJqr-uC9vPjoyuFU

[Salmo1cz]

Jedna ze čtyř stěžejních vět Véd.Uvedená v
Čhándógja upanišad .
Konkrétně v tomto příkladu a výkladu jako vědomá SČA.
,.............
Žádné zázraky, ale čistě logická úvaha, kterou i člověk dobře zná.Tedy myšlenka jako oheň, ochlazení a realizace.Ve smyslu boží mysl, protože čas a prostor vytváří boží mysl a ne lidská individuální mysl.
Výkladů jsou pochopitelně stovky, tu lepší či slabší.
.

Tat tvam asi.

DRUHÝ KHA N D A 1
1. „Na počátku,“ má drahá, „bylo jen to, co je (τὸ ὄν), jediné, bez druhého. Jiní říkají, že na počátku bylo pouze to, co není (τὸ μὴ ὄν), jediné, bez druhého; a z toho, co není, se zrodilo to, co je.
Tat tvam asi

2. "Ale jak je to možné, má drahá?" pokračoval otec. „Jak se to, co je, mohlo zrodit z toho, co není? Ne, má drahá, jen to, co je, bylo na začátku, jediné, bez druhého.

3. „Myslelo se 2 , kéž je mě mnoho, kéž vyrostu. Vyslalo to oheň 3 .

p. 94

"Ten oheň." Pomyslel jsem si, kéž je mě mnoho, ať vyrostu. Poslalo to vodu 2 .

„A proto, kdykoli je komukoli kdekoli horko a potí se, voda se na něj vyrábí pouze z ohně.

4. 'Myšlenka na vodu, kéž je mě mnoho, ať vyrostu. Vyslalo to Zemi 3 (jídlo).

„Když tedy kdekoli zaprší, vyprodukuje se většina potravin. Pouze z vody se vyrábí poživatelné potraviny.

Poznámky pod čarou
93:1 Srov. Taitt. Nahoru. II, 6.

93:2 Doslova to vidělo. Toto sloveso je vysvětleno tak, že ukazuje, že Sat je vědomý, nikoli nevědomý (bewusst, nicht unbewusst).

93:3 V jiných Upanišadách Sat produkuje nejprve âkâ s a, éter, pak vâyu, vzduch, a poté pouze te g as, oheň. Oheň je pro te g lepší ztvárnění než světlo nebo teplo. Viz Jacobi, Zeitschrift der Deutschen Morgenl. Gesellschaft, XXIX., str. 242. Potíže s. 94 přesně překládajících tegas není odstraněno vykreslením ohněm, jak je vidět bezprostředně poté v VI, 4, 1, kde te g , jak se říká, dodává červenou barvu agni, hořící oheň, nikoli boha ohně. Viz též VI, 8, 6. V pozdějších filosofických pojednáních je význam te g as pečlivěji určen než v Upanišadách.

94:1 Opravdu Sat, v podobě ohně. Oheň je vše, co hoří, vaří, svítí a je červené.

94:2 Vodou se rozumí vše, co je tekuté a má jasnou barvu.

94:3 Annou, jídlem, je zde míněna země a vše, co je těžké, pevné a tmavé barvy.

[Jářek]

To je jedinà kniha, co mi mi doma ze starých časů zbyla v salátovém vydání. Od nejepšího překladatele upanišad pod slunkem.

Teď jsem v terénu , vsadit jsem nestih, ale přepíšu tu upanišadu večer.

[Jářek]

Hmmm, Čándhógja je zrovna na několik stran.. ofotim to, ale sem to asi nedám, dám to na posezeníčko.

[Salmo1cz]

Takže nadáno dostat nepotřebujeme a smazat také ne , takže to dáme semka.
Trocha Upanišady.


V celé existenci je pět rozlišovacích znaků: Nama, Rupa, Asti, Bhati a Priya . Nama a Rupa jsou jméno a forma. Asti, Bhati a Priya jsou existence, osvícení a potěšení. Existence, osvícení a spokojenost prostupují Nama a Rupa , ať jsou kdekoli v čase. Všichni jsme jméno a forma. Existuje komplex jmenné formy. Proto se svět nazývá Nama-Rupa-Prapanca , síť jmen a forem. Přesto, i když vnímáme jen jméno a formu a nic víc, jsme nuceni něčím, co je mimo ně a co nás uvolňuje v hektické denní monotónnosti, vyjadřuje, že neznáme jen jméno a formu, ale víc než to je. Proč jednáme, myslíme, zapojujeme se do jakékoli práce? Zdá se, že za všemi snahami je nějaký smysl, který není o názvu a formě, ale také o jeho využití ke zcela jinému účelu. Všechny naše činy směřují k cíli, to jest odkaz k vnějšku, kontakt s předměty, ale k něčemu vyššímu, než jsou předměty samotné, v čemž nám příslušný předmět, včetně lidí, působí příjemný pocit. Tento efekt je konečným cílem, nikoli jménem a formou. V tomto světě se nehoníte za žádnými lidmi nebo věcmi, ale spíše za určitými pocity, kterých chcete dosáhnout prostřednictvím kontaktu s lidmi a věcmi. Pokud tyto pocity nevzniknou, necháte lidi i věci za sebou. Ve skutečnosti nechcete lidi nebo věci, ale spíše určité výsledky, kterých doufáte, že ze setkání dosáhnete. Pokud se tyto výsledky nenaplní, z přátel se stanou nepřátelé nebo nakonec dojde k neshodám. Proto toužíme po jménech, tvarech nebo předmětech, ale spíše po určitých výsledcích ze setkání. Jaké jsou tyto výsledky nebo důsledky?

[Salmo1cz]

A třeba to bude někoho kolem duchovna možná i zajímat.

To vše je Brahman a také Átman. Toto je kvintesence všech učení upanišad, poslední slovo védánty , abych tak řekl , vrchol moudrosti svatých. Tento vesmír, který se nám otevírá před očima, je Brahman , který se nám zdá daleko. Zdá se, že tato naše osobnost, která se cítí daleko, je také smířená s Absolutnem. A nakonec vše individuální odkazuje na sebe (Toto) a Brahman (TO nebo To), kde „Toto“ a „TO“ jsou jedno. Tato osobnost, tato individualita, tato džívata , je nakonec jedno s tím Absolutnem, i když se zdá být vzdálená. Pokud každý tvrdí, všechna „já“ budou v souladu s „TO“. Toto je TOTO, - Sarvam hyetad brahma .

[Salmo1cz]

Růže k lásce schůdeček s úctou Béda Hudeček.

Tak kulturní vložku máme za sebou

...........
Ještě jednou je vysvětlen symbolický význam termínu, tj. satyam. Co znamená Satyam? Satyam, jak se říká, lze rozdělit na tři slabiky, tedy sa, ti a yam. Sa znamená nesmrtelnost, ti smrtelnost a yam drží předchozí dvě slabiky pohromadě. Smrtelnost a nesmrtelnost, vzato dohromady, se navzájem chápou jako něco, co se liší od smrtelnosti nebo nesmrtelnosti, přičemž každá stojí samostatně, protože to znamená inherentní princip (Antaryamin), absolutní skutečnost, která je sama o sobě subjektem a objektem, stejně jako vědomí a hmota. . To, co je viděno jako nesmrtelné, je vědomí, a to, co je viděno jako smrtelné nebo podléhající zkáze, je hmota. Obojí drží pohromadě v této univerzální bytosti. To je nad konceptem smrtelnosti a nesmrtelnosti. Dokonce i termín „nesmrtelnost“ je ve svém významu relativní, protože považovat něco za nesmrtelné by odkazovalo na fenomén smrtelnosti. Když nastane smrt, nesmrtelnost není přítomna. A přesto jsou oba aspekty zkušenosti, subjektivní stránka, známá jako vědomí, a objektivní stránka, známá jako hmota. Celá světská zkušenost se skládá z těchto dvou aspektů, subjektivního a objektivního, které byly spojeny do jediného konceptu, to jest Absolutno. To je prý význam slova satyam. Ten, kdo zná toto tajemství, dosáhne nejvyšších nebeských úrovní zkušeností, dokonce i v malých denních vjemech. Ve všech každodenních zkušenostech člověk zažívá satyam, pravdu v různých formách, různými způsoby a za různých okolností.

[armin]

Nejlepší na tom všem je, že nikdo neví, jak to doopravdy je i když o tom třeba neví, že to neví.
A tak je to stále otevřené.
Jinak by to byla nuda, nekonečná nuda a ne láska v Janou nepošpiněném slova smyslu.

[Salmo1cz]

Jo, je to otevřené a nádherné.
Proto říkáme, že ego mysl to nemůže pochopit.To neznamená, že ego je špatné, to prostě jenom říká, že sebestředné nemůže pochopit Absolutní, tedy všeobjímající.

Když nás to vidí víc nebojíme se vlka nic.

[Salmo1cz]

V pasáži ze Satasloki se o této Vidyi zmiňuje Acharya Sankara. Zmiňuje, jak se vědomí postupně mění z úrovně jednotlivce do univerzální perspektivy. Není snadné porozumět významu výroku Áčárji Šankary, protože nelze pochopit rozdíl mezi individualitou a átmanem, o kterém se zde mluví. Obojí se vždy zamíchá. „Átman jsem já sám“ a člověk přesně ví, co říká, vyjadřuje nebo míní slovem „já jsem sám“ nebo „moje“. Je to zakořeněný zvyk myslet v pojmech těla. Cokoli je spojeno s individualitou, je v meditaci okamžitě identifikováno. Pomocí této meditační techniky se jádro lidské bytosti, podstata lidské bytosti, musí oddělit od těla, kterým člověk je. Na začátku je vědomí, že vy sami jste vším. Nejde jen o tvrzení, které je založeno lingvisticky nebo gramaticky, ale spíše o zkušenost. Místní pozice člověka ve všech věcech kromě vlastního těla se v pokročilých stádiích této meditace stává zjevením. Zde je několik příkladů, jak se to děje:

Je to něco jako prostor v hrnci, který si uvědomuje, že je všude. Porovnejte se s malým prostorem ve sklenici vody, který si najednou uvědomí, že je jen uvnitř a ne mimo sklenici vody, ale pro něj je venku předmět. Musí se povýšit k nedualitě, aby dosáhl shody mezi svým prostorem a prostorem venku. To je, vágně řečeno, význam, který Acharya Sankara mohl napadnout. „Jsem všechno“, prostor ve vodním skle poznává, že je to prostor všude. To neznamená, že se stanete všude skrze svou vlastní představivost. Jde o zvyšování povědomí, že zeď kolem, tedy sklenice vody, nemůže omezit všeprostupující přírodu.