Osvobození/probuzení/duchovní osvícení

[maros]

Trochu to musím stráviť, nemám zatiaľ nič do reakcie, ale určite je to TO, v čom sa drží moja pozornosť, odkedy sem prišiel Goro so svojou "krutou pravdou". Zo srdca Ti ďakujem.

[Lída]

Mahariši říká: z Já vzniklo malé "já" - a v Já zase zanikne.

Jak k tomu dochází, ukazuje tohle podobenství:

Slunce ze sebe vyzařuje bezpočet paprsků, které dopadají na zem, každý z nich ozařuje jiné místečko. Paprsek - tzv. velké Já - je v podstatě totéž co Slunce, nelze ho od Slunce oddělit. Když sluneční paprsek dopadne na zem, třeba na kamínek, zčásti jakoby zapomene, čím skutečně je, a ztotožní se s ozařovaným kamínkem. Začne se považovat za kamínek a vzniká tak malé "já", které samo sebe vnímá jako něco skutečného a odlišného od sousedních slunečních paprsků, ozařujících jiné tvary.

Začátek cesty k Sebeuvědomění by se dal přirovnat k okamžiku, kdy sluneční paprsek Já si dostatečně užil radostí i trápení, které byly důsledkem jeho sebeztotožňování s "něčím", obrací svou pozornost zpětněběžně - jak říká Mahariši - k Sobě samému, t.j.zpět ke Slunci, které v tomhle podobenství představuje čistou nekonečnou Existenci-Vědomí, a přestává se postupně ztotožňovat s pozorovaným "něčím" (tj. s obsahy vědomí). Když k obrácení pozornosti k Sobě dojde naplno, paprsek si jasně uvědomí a rozpozná svou skutečnou podstatu: že není a nikdy nebyl něčím odlišným od Slunce; a chápe, že nikdy tu nebyla žádná oddělenost od čistého Vědomí Bytí, že jeho domněle oddělená samostatná existence byla odjakživa iluzí. K navyklému bezděčnému sebeztotožňování s pocity dochází ale dál, i když už není sebemenší pochybnost o iluzornosti "já": neuvědomované sebeztotožňování se objevuje tak dlouho, dokud vědomí v sobě postupně nerozpozná nenápadné pravohemisférové pocity jako svoje vlastní tvary, vytvořené z vědomí.

Mně je blízké i vysvětlení Raméše Balsekara: malé "já" běžného člověka, t.j před Probuzením, je tzv. přemítající mysl, která neustále na něčem ulpívá, neustále něco chce nebo naopak nechce, protože je orientovaná na minulost nebo na budoucnost a nevnímá přítomný okamžik; od přemítající mysli se liší operující mysl, t.j. malé "já", které je stále v současném okamžiku a na ničem neulpívá. Operující mysl je občas funkční i u běžného člověka, kdykoliv je plně zaujatý nějakou činností, natolik, že na sebe úplně zapomene a je tu jen dělání (floating). Při trvalém Probuzení zanikne přemítající mysl zcela a zůstává jen operující mysl, která po Probuzení dál normálně funguje ve světě. Obsahy vědomí - pocity a myšlenky - vyvstávají i pak, není tu ale přemítající mysl, která by se s nimi ztotožňovala coby "já"; jen se pozorují, a tak se postupně rozpouštějí. Vznikly jako tvary čisté Energie Bytí-Vědomí a jejich rozpoznáváním a přijímáním coby tvarů Energie + neztotožňováním se s nimi se jejich tvary rozpouštějí zpátky v čistou všetvořící Energii (viz např. dzogčhen, nebo Wolinskyho postupy, uvedené v jeho knize Kvantové vědomí.)

Mahariši přirovnává očištěné a neškodné malé "já" Probuzeného ke kusu spáleného provazu: vypadá to jako provaz, ale nejde s ním už nic svázat a coby skutečný provaz (tj. coby "já," které se vnímá jako skutečné a oddělené od ostatních "já") už neexistuje.

Tohle "já" Probuzeného, zbavené iluzí o své oddělenosti od Zdroje, funguje ve světě dál až do zániku fyzického těla: zareaguje, když ho někdo osloví jménem, a jedná věcně s tím, s čím se setkává, ale neulpívá na ničem, ani na pochopení "jak to doopravdy je". Proto s přirozenou ochotou a samozřejmostí reaguje na podněty a dotazy hledajících, jak nejlépe umí, nevzniká v něm ale potřeba aktivně se snažit a kohokoliv podněcovat, aby se probudil. Není tu "já", které by mělo potřebu se o to snažit. Dělat cokoliv, aby = orientace na budoucnost = ztráta vnímání a žití TADY a TEĎ.

[Lída]

PS: Tady je jedna moje zkušenost.

[Gorodeckyj]

To je to, co jsem rozpoznal, že JÁ JSEM TO. Je to NE-věc (NIC) a vše je NE-věc (NIC).
Každý a všechno je tato esence/přítomnost, tato inteligentní životní energie, tato síla. Jediná...
Jsi to, nech myšlenky, ať tu jsou, nech tu vše jak to je, věz jen že nejsi těmi myšlenkami.
Myšlenky jsou jen stavy, objevující se z prázdnoty a zas do ní mizící.
Ale ŽIVOT, pocit bytí, přítomnosti nebo Vědomí, který nemizí, je naše pravá podstata, náš Přirozený Stav. Tak blízko, tak zřetelný a očividný, tak jednoduše přehlédnutelný...Je stále Zde...stále přítomný. Stále jasný a zářící jako slunce. Jsi TO ty."

Ano, všechno to je pravda.

ovšem jeho to z nějakého důvodu, kterému nerozumím, vede k přesvědčení, že neexistuje

Neříkám, že neexistuji. Říkám, že já neexistuje. Slovem já pak nemyslím vědomí, ale to, čemu říkáš já v běžné řeči (já tě mám rád apod.).

namísto k sebe-uvědomění, jakožto beztvarého a ničím neohraničeného "vědomí - bytí - čiré inteligence - Já - zdroje - živoucího prázdna, či jak to kdo nazývá" ve kterém probíhá (který je podkladem) pohyb samotného žití a který je vnímán - pokud je zde přítomen uvědomující se činitel ... a ohledně toho se mu na všemožných fórech dostává nesouhlasných reakcí a poukázání na to, kdo je tedy ten, kdo přímo nazírá na neexistující já ? Gorodeckyj odpoví, že je tu pouhé nazírání, že neexistuje nikdo kdo by nazíral a hotovo, jenže ono to pokračuje dál protože tu je evidentně NĚCO nebo NĚKDO kdo si to nazírání uvědomuje ... a to je teda CO nebo KDO ? protože tu cosi takového evidentně je, protože tu je i svědectví o tomto UVĚDOMĚNÍ ...

To je právě ono. Přesně tak. Ačkoli vidím bytí/vědomí nebo jak to chceš nazývat jako vše a jsem toho součástí, nemění to nic na tom, že já (ve významu viz výše) neexistuje. Nemůže být nahrazeno ani vědomím/bytím. Kdo nazírá? Ni-KDO. Je jen nazírání. Není žádné rozhodování. To, že se nerozhoduji nenahradíš tím, že řekneš - vědomí rozhoduje. Že není já, které by se dívalo a že je jen dívání nenahradíš tím, že budeš říkat - vědomí se dívá. Ano, v absolutním smyslu je jen vědomí takže teoreticky ano, dívá se jen vědomí, ale to je prostě matoucí. Je to matoucí pro neprobuzené. Namísto, aby se zaměřili na neexistenci já a použili ji jako bránu k probuzení, ponechají si iluzi já, akorát jej pojmenují jinak - jako vědomí. Proto tak trvám na tom, že já neexistuje. Když přejmenuješ iluzi já na vědomí - iluze se nezbavíš. O to mi jde. Snažím se zachovat tu bránu jasně viditelnou.

[rosada]

PS: Tady je jedna moje zkušenost.

Mňmky mňam

[rosada]

Když přejmenuješ iluzi já na vědomí - iluze se nezbavíš. O to mi jde. Snažím se zachovat tu bránu jasně viditelnou.

Jenže když přejmenuješ iluzi já na iluzi já neexistuje - iluze se taky nezbavíš. Jenže jak poctivě se, kdo podíval po netu nezjistíš.

[Gorodeckyj]

Jenže když přejmenuješ iluzi já na iluzi já neexistuje - iluze se taky nezbavíš. Jenže jak poctivě se, kdo podíval po netu nezjistíš.

Nepřejmenovávám iluzi. Říkám, že ta iluze neexistuje. Co tě na tom mate? Jak poctivě se kdo podíval můžeš po netu klidně zjistit:
http://www.ruthlesstruth.com/arena/view ... p?f=5&t=27

[rosada]

Nepřejmenovávám iluzi. Říkám, že ta iluze neexistuje.

Nepsala jsem o tom, že přejmenováváš iluzi.
Stejně jako tobě může přijít zavádějící, když někdo píše o vědomí. Psala jsem, že stejně zavádějící, může být, když někdo píše o neexistenci já. Nevím, proč prostor mezi tvými atomy je tak vztahovačný.

Co tě na tom mate?

Už po několikáté píšu, že mě nic nemate. Jsi schopný tomu uvěřit?

[Gorodeckyj]

Co tě na tom mate?

Už po několikáté píšu, že mě nic nemate. Jsi schopný tomu uvěřit?

Po dlouhém rozmýšlení, jsem tomu asi schopný uvěřit, když se začneš vyjadřovat přesněji.

[vostalpetr]

Ne. Musíš rozlišit dvě věci:
1) Myšlenky, které o já hovoří a popisují ho
2) Myšlenku, která je dle tebe já.

To druhé není. To první jsou myšlenky, které nejsou já - jsou to jen myšlenky o já. Pokud říkáš, že já je myšlenka - mluvíš o 2). Já říkám že je jen 1).
.....................................................................................................

No nevím, jak to máte vy,
ale spíše bych hovořil o POCITU já

což pak vysvětluje ten bod 2)
tedy nemusím na to myslet, prostě to cítím
(mezi náma, s pocitama se ztotožnujeme mnohem lépe, nežli s myšlenkama)
takže je to pocit existence "já jsem"

to, že potom používám myšlenku "já" když třeba něco říkám (např.já jdu)
je víceméně až druhotná věc

((Takže mně přijde vcelku směšné bavit se o myšlence já, že neexistuje,
to je opravdu až druhotná věc,
to prvotní je ovšem pocit individuální existence "já jsem",
a s tím ruku v ruce ( ! ! !) je uvědomění si sebe sama v čase a prostoru))

PS.
prostě psát o tom, že existují jen myšlenky které o já pouze hovoří a popisují ho
mně přijde asi tak užitečné, jako psát o tom, že existují myšlenky třeba o počasí

Samozřejmě že ego jsou to myšlenky o já,
ale základem ega je ztotožnění se s pocitem "já jsem"

Proto mně Goro přijde vcelku směšný to, co píšeš,
realizace není přece to, že já nejsem nějakou myšlenkou "já"
to jak to ty píšeš je prostě zbytečně složitý,
celej tenhle cirkus lze vyjádřit jednoduchou poučkou: nejsem to, co pozoruji,
nejsem tedy ani myšlenkami o já,
a ani nejsem pocitem "já jsem"

[vostalpetr]

Namísto, aby se zaměřili na neexistenci já a použili ji jako bránu k probuzení, ponechají si iluzi já, akorát jej pojmenují jinak - jako vědomí. Proto tak trvám na tom, že já neexistuje. Když přejmenuješ iluzi já na vědomí - iluze se nezbavíš. O to mi jde. Snažím se zachovat tu bránu jasně viditelnou.
..........................................................................................................................

Já ti Goro nevím,
ale mně tahle tvoje definice přijde nedostatečná,
je to spíše taková polodefinice,
a v podstatě pak končíš u toho, že zde je jen pozorování (jak je psáno výše v jiné reakci)

Spíš to vypadá tak,
že si tu iluzi ponecháváš ty, nebot pozorování to je stále ještě ego v čase a prostoru které něco pozoruje

Hovoří-li se o Vědomí, pak se hovoří o něčem, co je zde před jakýmkoli pozorováním,
hovořit o pozorování,
to je jako zůstat stát v půli cesty...

Jednoduše řečeno,
souhlasím s tím, co ti píše Rosanda,
a to že jaksi nejsi schopen pochopit co to je nebo čeho se týká pojem Vědomí,
to víceméně ukazuje na to, že jsi skončil někde u pozorování,
jenže Vědomí je před pozorováním

(ale tebe baví psát o tom, že myšlenky o já neexistují, nebo lépe, že nejsou skutečné,
ale co je za tímto tvým konceptem či popisem,
to už vypadá že je nad tvé pochopení,
což je samozřejmě taky OK,
z toho se nestřílí....)

[roman]

jasne vidim to stejne,uvedomeni ze ja neni zadna pevna entita te samozrejme nedostane mimo cas a prostor.je to jen myslenka vychazejieci ze sebeztotozneni s telem cili jak pises ty Z POCITU JA JSEM.pocit ja jsem je dusledkem atmanu(vedomi navazany na telo skrze duchovni srdce),takze spis mi prijde lepsi se ptat ne jestli existuje ja nebo ne,ale spis kde a jak vznika pocit ja jsem

[vostalpetr]

uvedomeni ze ja neni zadna pevna entita te samozrejme nedostane mimo cas a prostor
...................................................................................................

no jasně,
v podstatě zůstáváš stále v egu,
proto říkám,
že ta Gorova definice je takovou polodefinicí...

Tedy na jednu stranu to Goro píše správně,
ale tím, že jaksi nedefinuje všechny ty myšlenky, které vytvářejí pocit individuální existence,
tak je z toho takovej polotovar


takze spis mi prijde lepsi se ptat ne jestli existuje ja nebo ne,ale spis kde a jak vznika pocit ja jsem
..................................................................................................................

No mám-li být upřímný,
tak mně ten Gorův návod přijde jako naprostá pitomost,
kterou vytvoříš leda tak realizovaný ego

[roman]

No mám-li být upřímný,
tak mně ten Gorův návod přijde jako naprostá pitomost,
kterou vytvoříš leda tak realizovaný ego

jasne,ale dokaz ze ja existuje ,

[Gorodeckyj]

No nevím, jak to máte vy,
ale spíše bych hovořil o POCITU já

Klidně - pořád je to jen pocit - žádné já neexistuje.

((Takže mně přijde vcelku směšné bavit se o myšlence já, že neexistuje,
to je opravdu až druhotná věc,

Každý to může vidět jinak. Předchozí diskutující si myslel, že já je myšlenka. Pro něj to tedy druhotná věc nebyla.

to prvotní je ovšem pocit individuální existence "já jsem",
a s tím ruku v ruce ( ! ! !) je uvědomění si sebe sama v čase a prostoru))

Uvědomění si koho v čase a prostoru?

prostě psát o tom, že existují jen myšlenky které o já pouze hovoří a popisují ho
mně přijde asi tak užitečné, jako psát o tom, že existují myšlenky třeba o počasí

Proto o tom píšu. To, že máš myšlenku o já neznamená, že já existuje. Stejné je to se Santa Clausem.

Proto mně Goro přijde vcelku směšný to, co píšeš,
realizace není přece to, že já nejsem nějakou myšlenkou "já"

Realizace je to, že nejsi ničím. Někdo si myslí, že je myšlenka, což vyvracím.

to jak to ty píšeš je prostě zbytečně složitý,

Není. Je to extra jednoduchý. Já neexistuje v žádné formě ani podobě.

celej tenhle cirkus lze vyjádřit jednoduchou poučkou: nejsem to, co pozoruji,

To se právě pleteš. To je tvůj základní omyl. Spíš než nejsem to, co pozoruji je to totiž - není nikdo, kdo by pozoroval. Je jen pozorování.

nejsem tedy ani myšlenkami o já,
a ani nejsem pocitem "já jsem"

Nejsi ničím. To je ten problém.

[Gorodeckyj]

Já ti Goro nevím,
ale mně tahle tvoje definice přijde nedostatečná,
je to spíše taková polodefinice,
a v podstatě pak končíš u toho, že zde je jen pozorování (jak je psáno výše v jiné reakci)

Tak to doplň. Jsem na to velmi zvědav.

Spíš to vypadá tak,
že si tu iluzi ponecháváš ty, nebot pozorování to je stále ještě ego v čase a prostoru které něco pozoruje

To je nesmysl. Pozorování je - ego ale nic nepozoruje.

Hovoří-li se o Vědomí, pak se hovoří o něčem, co je zde před jakýmkoli pozorováním,
hovořit o pozorování,
to je jako zůstat stát v půli cesty...

Ne. Právě naopak. To ty stojíš v půli cesty. Ty přiznáváš, že nejsi ničím, co pozoruješ, ale nechápeš, že ses měl zastavit v půlce věty. Nejsi ničím. Není žádné ty. Není žádné já. Nejsi vědomím. Nejsi ničím. Vědomí je. Takhle to zkus pochopit.

[Gorodeckyj]

jasne vidim to stejne,uvedomeni ze ja neni zadna pevna entita te samozrejme nedostane mimo cas a prostor.je to jen myslenka vychazejieci ze sebeztotozneni s telem cili jak pises ty Z POCITU JA JSEM.pocit ja jsem je dusledkem atmanu(vedomi navazany na telo skrze duchovni srdce),takze spis mi prijde lepsi se ptat ne jestli existuje ja nebo ne,ale spis kde a jak vznika pocit ja jsem

Zkus o tom ještě popřemýšlet a pak mi vysvětli, k čemu ti bude zkoumat, odkud vychází POCIT já jsem??? Cos takovým zkoumáním zjistil???

[Gorodeckyj]

Tedy na jednu stranu to Goro píše správně,
ale tím, že jaksi nedefinuje všechny ty myšlenky, které vytvářejí pocit individuální existence,
tak je z toho takovej polotovar

Co to proboha meleš? Proč bych měl definovat všechny myšlenky, které vytvářejí pocit individuální existence? Co to je proboha za kravinu? Jak jsi na něco takového přišel?

takze spis mi prijde lepsi se ptat ne jestli existuje ja nebo ne,ale spis kde a jak vznika pocit ja jsem

Stejná blbost, co už tu byla. K čemu ti bude zkoumat, kde vzniká pocit já jsem??? Vzhledem k tomu, že to doporučujete, tak mi napište, co takovým zkoumáním zjistíte. Jsem na ten objev zvědav.

No mám-li být upřímný,
tak mně ten Gorův návod přijde jako naprostá pitomost,
kterou vytvoříš leda tak realizovaný ego

Je to tvůj názor. Můžeš si plácat svoje názory, jak chceš. To, že nechápeš, o čem mluvím, nebo vůbec nezkoušíš to pochopit, ale není omluva pro psaní hloupostí. Až vymyslíš lepší metodu, nebo návod, jak někoho probudit, a probudíš s tím z a rok víc než 250 lidí, budu s tebou možná souhlasit. Do té doby je to pořád nejlepší metoda, co tu je.

[roman]

K čemu ti bude zkoumat, kde vzniká pocit já jsem???

protoze pocit ja jsem predchazi vsem tem myslenkam ja-ja delam,ja pisu,ja ziju atd.Oboji je iluzorni,ale tim ze popres ja,tak nezmizi pocit vlastni existence.porad zustavas v case a prostoru.Nebo kdyz jsi nahlidnul ze zadny ja neexistuje,vedlo to snad k trvalymu samadhi??osvobodilo te to snad od casu a prostoru??

[Gorodeckyj]

K čemu ti bude zkoumat, kde vzniká pocit já jsem???

protoze pocit ja jsem predchazi vsem tem myslenkam ja-ja delam,ja pisu,ja ziju atd.Oboji je iluzorni,ale tim ze popres ja,tak nezmizi pocit vlastni existence.porad zustavas v case a prostoru.Nebo kdyz jsi nahlidnul ze zadny ja neexistuje,vedlo to snad k trvalymu samadhi??osvobodilo te to snad od casu a prostoru??

Co to proboha meleš? Proč by mě to mělo osvobodit od času prostoru? Znáš snad někoho osvobozenýho od času a prostoru? Co si představuješ, že to znamená, být osvobozený od času a prostoru? Co se mi tím snažíš říct za blbost?

protoze pocit ja jsem predchazi vsem tem myslenkam ja

Ehm... no a co? Mám na to jednu docela originální odpověď: JE TO JEN POCIT. Nepotřebuji se zbavovat pocitů, když vím, že pocit není já.