KLID A NEREZISTENCE PŘI ČINNOSTI

[vostalpetr]

Já to mám daný podobně jako Balsekar,
pro něj určitou zkušeností z realizace Já je poznání,
že dokud je zde nějaký hledající, tak nemůže dojít k probuzení,
a o tom v podstatě hovořil po zbytek života...

pro mě je určitou zkušeností to, že Já zde nemůže nebýt, že je zde neustále,
ale je v přítomnosti ted a tady, nikoli v čase a prostoru,
a nejspíš o tom budu mlít také po celý zbytek života


(je to samozřejmě jedno a to samé, jen podané z jiného úhlu)

[Lída]

dokud je zde nějaký hledající, tak nemůže dojít k probuzení

Hledající, hledané a hledání = podmínky, nutné k vytváření snového "já" + "ne-já"

[vostalpetr]

No ono to jde dělat časem i během dne za provozu, udělat si vždycky minipauzičku, když zjistím, že je tu nějaká emoce (obyvatel vnitřního jemného světa). Je možné "uvidět" myšlenky i pocity jako projev - pohyb - všetvořícího Bytí. Rozpustí se podobně jako při odtažení pozornosti. Tenhle přístup je vhodný pro toho, kdo si v mládí vlivem výchovy zvykl potlačovat všechno, co považoval za nežádoucí. Takovým lidem se může stát, že při odejmutí pozornosti negativnímu obsahu vědomí dojde i k bezděčnému navyklému odmítnutí a potlačení části energie toho "nežádoucího".
......................................................................................................................................

No já myslím,
že to je vhodné naprosto pro každého,
protože každej během života to potlačování dělá,
prostě zcela přirozeně na základě rozlišování plus a mínus, tedy toto nechci a toto chci...

Jasně, že třeba to napětí a nějaká vnitřní nespokojenost není hned na první pohled vidět,
ale zcela určitě tam je...


Takovým lidem se může stát, že při odejmutí pozornosti negativnímu obsahu vědomí dojde i k bezděčnému navyklému odmítnutí a potlačení části energie toho "nežádoucího".
..................................................................................................................................
Podle mě tohle naprosto přirozeně funguje taky u každého,
jen tomu není věnována pozornost,
takže to není vidět...

[Lída]

Na otázku, jak by vyjádřil duchovní cestu jedním slovem, Raméš Balsekar řekl: přijetí

Což je opak rezistence, odporování.

Potíž je v tom, že si uvědomujeme jen malou část svých odporů - jen ty myšlenky, které se objevují jako vědomé odmítání něčeho. Ty ale obsahují jen zlomek našeho odporování, které je bezeslovné a působí neustále z našeho podvědomí. Je výsledkem všech našich dosavadních negativních zkušeností, které se ukládají v emočním mozku (limbickém systému - konkrétně v amygdale), produkujícím automaticky - podobně jako u jiných savců - reakce sloužící k zajištění našeho přežití coby jedinců. A tyhle reakce se objevují o 1/4 vteřiny dřív, než si je dokážeme uvědomit ve vědomí - než je může zaregistrovat naše mozková kůra. Může - ale nemusí. Často se podle toho bezděčně chováme, aniž si to vůbec uvědomíme.

Když se nám objeví jakási slabá nenálada nebo rozlada, nezájem nebo nechuť, je to právě tahle vytrvalá, navyklá a neuvědomovaná sebeobranná rezistence v pozadí našeho vědomého myšlení; uvědomit si to a začít si všímat svých nenálad a nechutí může dostat tohle odmítání do vědomí: svůj podtextový vnitřní nesouhlas (odmítání) si začneme uvědomovat i tehdy, když se myšlenkově neprojeví. Pak teprve ho můžeme přijmout - rozpoznáním, že je to "taky Energie Zdroje"

[vostalpetr]

Já když jsem začínal před lety s jogou,
tak samozřejmě jsem narazil na takové pojmy jako jama a nijama,
a zlepšování charakteru osoby a čištění mysli apd.

A přiznávám, že jsem k těmto doporučením cítil vcelku odpor
a ignoroval jsem to,
a šel jsem hledat Já, prostě jsem zaměřil pozornost na hledání Já.

Ale faktem je, že tyhle tendence osoby, tedy vasány zde jsou a že ony jsou příčinou neuvědomování Já,
protože pozornost je k nim připoutána,
takže bych mohl říci, že všechna ta doporučení na zlepšení charakteru osoby a čištění mysli jsou oprávněná.


Ale podle mě je zde veliký ROZDÍL,
JAK SE PŘIPOUTANOST K VASÁNÁM ŘEŠÍ:

Je to rozdíl jako mezi STARÝM ZÁKONEM A NOVÝM ZÁKONEM,

zatímco starý zákon říká, že je třeba dělat toto, a toto zase nedělat, má tisíce příkazů a zákazů,
a v podstatě je pro normálního člověka nesplnitelný a neustále jej staví do polohy hříšníka,
který je od boha odpadlý, který se musí neustále zlepšovat, neustále se hlídat a kontrolovat,

tak Ježíš celej tenhle nasmyslnej kolotoč myšlenkových konceptů o vylepšování sebe sama
vyřešil jedním slovem LÁSKA,
A LÁSKA JE PROSTĚ PŘIJMUTÍ BOHA, SVĚTA A VĚCÍ, LIDÍ I SEBE SAMÉHO A ŽIVOTNÍCH SITUACÍ TAK JAK JSOU...


Takže v podstatě máme na výběr:

1) budeme se řídit doporučeními a snažit se kontrolovat mysl, být klidní, rozpouštět ego, prostě se budeme snažit být lepší osobou

2) zaujmeme postoj nezaujatého pozorovatele,


3)s láskou vše PŘIJMEME jako projev boha

[vostalpetr]

Když se nám objeví jakási slabá nenálada nebo rozlada, nezájem nebo nechuť, je to právě tahle vytrvalá, navyklá a neuvědomovaná sebeobranná rezistence v pozadí našeho vědomého myšlení; uvědomit si, že takhle fungujeme a zaměřit pozornost tím směrem může pomoci začít si uvědomovat si svůj vnitřní nesouhlas (odmítání) i tehdy, když se myšlenkově neprojeví. A přijímat ho rozpoznáním, že je to "taky Energie Zdroje"
.....................................................................................................................................

No já bych řekl,
že tuhle nenáladu mám minimálně aspon dvacekrát za den,
protože denně vykouřím dvacet cigaret,
ale spíš bych řekl, že to půjde do stovek malých nenálad,
který prostě vůbec nepostřehuju...

Příliš té kontrole mysli a nezaujatému pozorovateli nevěřím,
už jen proto, že to jsou záležitosti jogy,
takže to bylo určeno mnohem klidnějším indům a navíc ještě indům v klidnějších podmínkách a dobách,
dneska musíme zvládnout mnohem více stresující záležitosti.

Je vcelku zajímavé pozorovat indy a evropany,
indové jsou mnohem klidnější, zatímco evropani jsou sice více otevření světu, ale víceméně je tam ta láska
(i když je samozřejmě otočená na světské věci a působí dost často naivně)
takže mně přijde rozumné tu džnánu a bhakti zkombinovat,
džnánu aby se vědělo k čemu se má dojít a co je cíl,
bhakti aby ty pocitové výkyvy, nebot to je spíše o POCITECH, nežli o MYŠLENKÁCH, byly přijaty a přetransformovány

Přijde mi to jako poměrně vhodná kombinace...

[Lída]

takže mně přijde rozumné tu džnánu a bhakti zkombinovat,
džnánu aby se vědělo k čemu se má dojít a co je cíl,
bhakti aby ty pocitové výkyvy, nebot to je spíše o POCITECH, nežli o MYŠLENKÁCH, byly přijaty a přetransformovány

Přijde mi to jako poměrně vhodná kombinace...

Třeba: vidím, jak podstatné je prohlubování bdělosti. Prosit o ni stávaje lehaje - kéž si Bůh ohně jdoucí Si pro oheň všimne... a vím, že Si všimne, když Se takhle poprosí.

[Lída]

Já jsem tenhle NEKLID A VNITŘNÍ NAPĚTÍ objevil jako výsledek zkušenosti realizace Já,
po jejím odeznění zde na jednu stranu zbyl pocit svobody a lásky,
a na druhou stranu právě toto vnitřní napětí.

Možná, že právě toto je to, čemu se říká strážce prahu, nebo TND, nevím ?
ale faktem je, že to co dříve FUNGOVALO,,
tedy MEDITACE A RELAXACE, TO PROSTĚ NEFUNGUJE

Možná, že po zkušenosti bytí Bytím a po návratu k prožívání omezenosti "já" se začne vnímat ten nebetyčný rozdíl mezi blažeností čistého neomezeného Bytí a obvyklým stavem omezeného"já". Vznikne tak neuvědomované, bezděčné prahnutí "já" po bytí Bytím pořád, což je provázené nevědomým odporem k tomu, co "mu" v tom domněle brání. Před tou Zkušeností takový neklid a napětí neexistovaly. Je to podobné, jako kdyby člověk byl zvyklý, že je pořád z větší části přidušený, lape po dechu, stejně jako ti kolem – prostě normálka. A pak najednou může zčistajasna volně svobodně dýchat chladný čerstvý vzduch... Jenomže ne napořád, polopřidušení se vrátí, on s tím nemůže nic dělat – a vznikne bytostné odmítání toho, co dřív vnímal normální.

Síla odporu "já" k nevědomému vnímání sebe coby "já" je asi přímo úměrná síle sklonu dotyčného "já" dosahovat toho, co chce a potřebuje. Po té Zkušenosti se celá energie žádostivosti "já", která se dřív obracela ke všemu možnému, teď upřela na jediný cíl – aby se všecho vnímalo jako ONO; a automaticky tak nastalo stejně silné odmítání toho, co "já" vnímá jako překážky ve vnímání "všechno je ONO".

Balsekar řekl jednomu tazateli, že kdyby se byl té zkušenosti Bytí jen tiše podivil a pustil ji, úplně to nechal být, objevovala by se častěji a častěji...


PS: Takže i tenhle odpor a z něho vznikající napětí je ON

[vostalpetr]

Třeba: vidím, jak podstatné je prohlubování bdělosti. Prosit o ni stávaje lehaje - kéž si Bůh ohně jdoucí Si pro oheň všimne... a vím, že Si všimne, když Se takhle poprosí.
.........................................................................................................................
No já sice dost často píšu o pozornosti,
ale je taky o mě známo, že jsem dost nebdělej a čtu nebděle,
takže já jsem spíš fixovanej na přítomnost a na lásku...

[vostalpetr]

Síla odporu "já" k nevědomému vnímání sebe coby "já" je asi přímo úměrná síle sklonu dotyčného "já" dosahovat toho, co chce a potřebuje. Po té Zkušenosti se celá energie žádostivosti "já", která se dřív obracela ke všemu možnému, teď upřela na jediný cíl – aby se všecho vnímalo jako ONO; a automaticky tak nastalo stejně silné odmítání toho, co "já" vnímá jako překážky ve vnímání "všechno je ONO".

Balsekar řekl jednomu tazateli, že kdyby se byl té zkušenosti Bytí jen tiše podivil a pustil ji, úplně to nechal být, objevovala by se častěji a častěji...

PS: Takže i tenhle odpor a z něho vznikající napětí je ON
............................................................................

Pěkně jsi to celý napsala,
nejsem si jistej jestli to funguje takhle u každého, ale pár lidí znám,
tohle je samozřejmě past, protože takhle se to namíří do času a prostoru,
tedy píšu o já, nikoli o Já

přijde mi, že jiní spadnou zase do trochu jiné pasti,
(ale to moc neřeším)
že ego si tu realizaci přivlastní a stane se takovým realizovaným egem,
což mně přijde stav velké většiny duchovních mistrů,
samozřejmě nejsem schopen tento názor nějak objektivně příliš posoudit,
je to jen takový subjektivní pesimistický názor na mistry a jejich tendence vyučovat meditaci...

Ale k tomu prvému případu,
v mém případě i přes věškerou snahu není cesta zpátky ke starým duchovním aktivitám,
a nic lepšího jsem nevymyslel než co píšeš i ty:
PS: Takže i tenhle odpor a z něho vznikající napětí je ON

Já bych samozřejmě všem přál, aby si uvědomili Já, pak si hned v zápětí uvědomili celý svět jako Já a už z toho nikdy nevypadli, ale myslím, že toto se zas tak často neděje, v tomto zůstávám věren svému pesimistickému náhledu na boží černej humor...

[vostalpetr]

Balsekar řekl jednomu tazateli, že kdyby se byl té zkušenosti Bytí jen tiše podivil a pustil ji, úplně to nechal být, objevovala by se častěji a častěji...
.......................................................................................................................................

No koukal jsem do Vacka,
nic lepšího doma nemám,
na TND,
kterej taky píše o NEKLIDU, který mu znemožnoval meditaci, dokonce ani nebyl schoopen přečíst pár řádek z knihy

a dále píše, že mu nikdo neporadil co s tím, a že jediné pomoci co se mu dostalo bylo, že jej ostatní prohlásili za odpadlíka a že ani jeho mistr mu neporadil co dělat (mám stejnou zkušenost)

v podstatě ten problém, který řešil (a píše, že jej dosud nevyřešil), je otázka,
jak je možné, že dobrotivý bůh stvořil tak nedobrotivý svět, tedy řešil otázku VŠECHNO JE ON?

A pak zde cituje sv. Jana z Kříže:

ZANECHAT ÚSILÍ,MYŠLENÍ, ROZJÍMÁNÍ,

LÁSKYPLNOU POZOORNOST OBRÁTIT K BOHU BEZ
STAROSTI,
ÚSILÍ,
MÍT Z NĚJ LIBOST,
NEBO HO POCÍTIT


((takže je to dost podobný tomu, co říká Balsekar,
a podle mě jedinou odpovědí na celej tenhle cirkus je PŘIJMUTÍ VŠECHNO JE ON
což v podstatě znamená:
pustil ji, úplně to nechal být.....))

[Lída]

...že ego si tu realizaci přivlastní a stane se takovým realizovaným egem,
což mně přijde stav velké většiny duchovních mistrů...

Řekla bych, že nejen mistrů,
že to v podstatě hrozí každému, kdo nějakou tu zkušenost Absolutna má,
stačí se rozhlídnout po duchovňáckých webech

Říká se tomu taky učitelský ego a to se nainstaluje samo, jako trojskej kůň

[Lída]

... taky píše o NEKLIDU, který mu znemožnoval meditaci

Stalo se to i Paulu Bruntonovi - najednou mu nešlo meditovat, a byl z toho tak špatnej, že nakonec se vzdal svého zaměstnání a odjel do Indie hledat Mistra... a tak se setkal s Maharišim.

Mnohem později napsal, že nutným stupněm na cestě je, že nám přestane jít meditace. Tehdy je třeba zanechat úniků od stvořeného = jeho odmítání coby ne-božského: ulpět na nirvikalpa samádhi - ulpět na únicích z vnějšího "neduchovního" světa do samádhi - znamená zastavit se na půli cesty. Jde o to naučit se být v meditaci jiného druhu - při činnosti - pořád: je třeba svět nechat rozpustit v Sobě. Doslova napsal: Kdo tráví svůj život v jeskyni v meditacích, promarnil ho.

[vostalpetr]

Říká se tomu taky učitelský ego a to se nainstaluje samo, jako trojskej kůň
..............................................................................................
no není to jednoduchý,
v podstatě každej řeší svůj problém,
a těch věcí k řešení je víc než dost,
protože těch omylů je spousta,
tedy nejde jen o omyly, ale také o to, že hodně těch technik co se používají má svoje omezení,
úsilí,
neúsilí a relaxace,
klid mysli,
nejsem to co pozorují
atd.

Já o tom píšu, protože si to potřebuju poskládat,
když mi někdo řekne, že se dostal do TND, tak chci vědět proč?
že mám zanechat úsilí, tak chci vědět proč?
a hlavně chci vědět co to znamená, co se při tom má stát a na základě čeho?

Turija ve svých článcích na JZ má pravdu,
advaita je namíchaná dohromady s dualitním učením
a je to všechno hozené do jednoho pytle
a na tomhle se v podstatě podepsali úplně všichni duchovní mistři bez vyjímky,
podle mě v tomhle neselhal jedině Turija,
fascinující je případ Vacka, kterej podle mě tomu rozumí velmi dobře, možná nejlépe ze všech, ale v poslední vteřině otočí o 18O stupnů, snad jedině paní Tomášová, ale i ta občas udělá kotrmelec, stejně tak ten kotrmelec udělá i Marta a spousta jiných včetně mých oblíbených indáků...
No jasně, zapomněl jsem na Rameše Balsekara, ten je také mimo moji kritiku duchovních mistrů, protože se pevně držel svého, že zde není žádnej konatel...


PS. Bruntona moc neznám,
vím, že měl nějaký problémy s Ramanašrámem, asi ohledně kritiky Ramany, že není aktivní ve světě,
moc ten spor neznám,
ale to co píšeš s tím SOUHLASÍM,
jak jsem někde psal, byl jsem s přítelkyní na přednášce českýho jogína co jezdí do indie,
kterej jde tou tradiční cestou jogy,
a v podstatě dělá přímo opačné věci nežli já...

[Lída]

K těm "kotrmelcům":

Na jedné straně: Fakt je, že když se člověk začne poddávat chtění, aby něco bylo a něco jiného nebylo, uniká ze současného okamžiku, odmítá, co je ... a čím víc z něho uniká, tím víc se tomu chtění poddává... a jeho vědomí vibruje čím dál hruběji... a tím menší zájem má být v současnosti.... atakdále neustále, obojí se to pořád vzájemně potencuje a posiluje. Tady vidím příčinu doporučování všelijakých jam a nijam - účelem je zjemnit vědomí natolik, aby se ty jemné roviny vůbec mohly trvale vnímat a plně zaujmout. Obrazně řečeno - nejde o to větrat byt, "protože se to má" - jama a nijama jsou podle mě prostě návody, "jak otvírat okna", když je třeba, když se kvartýr dlouho nevětral a není v něm možné dělat to, co je třeba.

Mě taky příkazy a zákazy neberou, zajímá mě, proč co funguje a jak to funguje. Chápu ale, že dřív se mistři neobtěžovali vysvětlováním, proč co a k čemu a jak to v nás funguje, lidí s motivací vyplývající z pochopení souvislostí asi moc nebylo.

Na druhé straně: jakmile se vědomí dostatečně zjemní (čímkoliv: láskyplně prováděnou karmajogou a zprázdňováním obsahů vědomí počínaje, utrpením konče), dbání nějakých příkazů a zákazů je na překážku, protože vytváří automaticky iluzi jednajícího já.

To, co nazýváš kotrmelce, tedy jako kotrmelce nevnímám: skutečný mistr do člověka vidí a vyvažuje oba přístupy, dvojný i nedvojný, podle toho, co žák zrovna potřebuje. Brunton tomu říká střídání dlouhé a krátké cesty. Proto praví mistři sami sobě často protiřečí a na stejnou otázku odpoví každému něco jiného. Balsekar jednomu tazateli řekl, že reinkarnace neexistuje, a druhý den řekl jinému, že Mahariši měl karmu odpracovanou už v předchozích inkarnacích. Ten první už zřejmě dozrál k nedvojnému chápání a ulpění na představě karmy a jejích důsledků by ho drželo ve dvojnosti. Ten druhý asi ještě potřebovat něco jiného než neduální přístup. Bylo to u Balsekara dost neobvyklé - většinou za ním chodili ti, kterým bylo nedvojné chápání blízké.

Dokud není plně rozvinutá buddhi, zůstává vědění o nedvojnosti jen konceptem. Vědomí není natolik zprázdněné, aby kmitalo dostatečně blízko kmitočtu Absolutna - Zdroje - a aby tu mohla být trvale jeho zkušenost:

„Božská Podstata je samou svou podstatou neměnná a nemůže být ´dosažena´ či ´získána´. Je třeba jen odložit podmiňování okolnostmi, stávání se „něčím“, proměňováním se, jímž Božská Podstata Sama překrývá Svůj věčný stav. Tento proces – lze-li to tak vůbec nazvat – není totéž co získávání nebo vytváření něčeho prostřednictvím aktivního úsilí samostatně existující entity; ve skutečnosti je to odstraňování zastření vědomí - zastření Májou, která zahaluje původní stav; je to negování prostřednictvím anulujícího zapůsobení hlubokého pochopení.“ (Raméš Balsekar)

A proces odstraňování zastření vědomí prostřednictvím anulujícího zapůsobení hlubokého pochopení závisí na jasnosti vědomí, na jeho jemnosti, na jeho trvalé tiché vyostřenosti. Jen mysl subtilně vibrující je schopná ustání. Každé podlehnutí robustní emocionální reakci – třeba i spravedlivému rozhořčení – je jako přejetí jemně vybroušeného ostří hrubou rašplí: znamená zhrubnutí, otupení jemného nástroje, nutného k Sebe-rozpoznání coby Átmana. Sri Krishna Prem ve svém komentáři k Bhagavad Gítě říká, že buddhi (bodhi) se rozvíjí pozvolna, postupným sjednocováním se s vyšším a odpoutáváním se od nižších projevů mysli: je to jako přirozené otevírání květu. Stane-li se mysl „buddhi-jukta“, spojená s buddhi, podle Prema – cituji

„…žhne stálým vyzařováním na své vlastní úrovni; není už pouhou sbírkou intelektuálních tvrzení, ale živoucím věděním, lépe řečeno intuicí, což už nejsou pouze drobty oněch sporadických záblesků, které s tímto pojmem spojujeme. V Kathopanišádě je buddhi nazývána Átma-džnána a je to zároveň poznání Átmana i schopnost, jejímž prostřednictvím poznání vyvstane… Smyslem nižších jóg je zharmonizovat mysl, aby mohla postupně splývat s buddhi…

…To neznamená, že by měl být smyslový život negován, nebo že by se měl směrem navenek přerušit… Jde o vnitřní odpoutání, které samo přináší onu vnější harmonizaci, potřebnou k rozvinutí buddhi…

…Tichost v sebevzdání Átmanu prostřednictvím buddhi (buddhijóga) je mostem k pevnému sebesjednocení s Átmanem.“

[vostalpetr]

Na jedné straně: Fakt je, že když se člověk začne poddávat chtění, aby něco bylo a něco jiného nebylo, uniká ze současného okamžiku... a čím víc z něho uniká, tím víc se tomu chtění poddává... a vědomí jeho vibruje čím dál hruběj... a tím menší zájem má být v současnosti.... atakdále neustále, obojí se to pořád vzájemně potencuje a posiluje. Tady vidím příčinu doporučování všelijakých jam a nijam - účelem je zjemnit vědomí natolik, aby se ty jemné roviny vůbec mohly trvale vnímat a plně zaujmout.
...............................................................................................................................

No taknějak to podobně píše i Marta,
a dá se to ještě taknějak z mého pohledu vzít jako správný názor,
pokud se zdůrazní to nejdůležitější,

a blbnutí v čase a prostoru se označí jako blbnutí v čase a prostoru


ale v podstatě s tím nesouhlasím,
protože si myslím, že zaměřit pozornost na přítomnost samu je možné naprosto pro každého,
jen je třeba to osvětlit a řádně vysvětlit o co jde,
a to je v podstatě mnohem jednodušší než nějaký jamy a nijamy a asány a podobný věci,
tedy na pochopení je to jednodušší,
a kdyby se to nekomlikovalo dalšíma blbostma, tak by to možná bylo i jednodušší na realizaci


Tihle advaito - dualitní kočkopsi jsou podle mě spíše na škodu nežli k užitku,
už jenom proto, že se v tom pak vyznat znamená se pomalu zbláznit,
natož to všechno cvičit...


Maharadž to říkal jednoduše:
budte, neustále zkoušejte být, zjistěte co je to bytí
a jinde dodává, že pokud budete dělat něco jiného, tak budete mít problémy,
a já k tomu dodávám, budte v PŘÍTOMNOSTI,
PROTOŽE POKUD PŮJDE DO ČASU A PROSTORU BUDETE MÍT PROBLÉMY...
(což je řečeno k té meditaci vedoucí k poznán Já)


Advaita je prostě opak duality,
zatímco dualita říká, že něco není v pořádku a je to třeba napravit,
tak advaita říká v podstatě pravý opak, že vše je v pořádku.
Chápu, že to pro někoho může být takový náhled velkou překážkou
(vždyt i Vacek přiznává, že nechápe jak bůh mohl stvořit svět takový jaký je)
tak at tedy cvičí bhakti jogu, protože tam ta transformace PŘIJETÍ proběhne sama o sobě bez zbytečnýho intelektuálního štourání se v tom, jak je možné, že ten svět je tak špatnej
(což je řečeno k meditaci všechno je on)

[Jana]

se v tom pak vyznat znamená se pomalu zbláznit

Možná nejlepším řešením je dovolit si v ničem se nevyznat. Ráno jsem šla nádhernou vlahou přírodou a potkala našeho českého hlemýždě a opatrně jsem ho překročila, abych mu neublížila a při dalším kroku jsem málem šlápla na španělského slimáka a uvědomila jsem se, že jsem se mu stejně opatrně vyhla, abych ho neměla rozšláplého na botě. Tahle zkušenost mě překvapila, protože teď nevím, jestli ve mně není nějaká národnostní vasána, či co.

Nevyznám se v tom, ale je fajn, že mi to je docela jedno.

[Lída]

Možná nejlepším řešením je dovolit si v ničem se nevyznat. Nevyznám se v tom, ale je fajn, že mi to je docela jedno.

Při vaření, když se vybírá ze špajzu, co potřebujeme na omáčku, to musí být přímo dobrodružné - v ničem se nevyznat a cítit se fajn, že je to docela jedno. Pokud má člověk dost peněz na jídlo ve slušné restauraci, proč ne

[vostalpetr]

Možná nejlepším řešením je dovolit si v ničem se nevyznat.
.........................................................................
Ted jsem v podstatě to, co ty píše dopsal do té své reakce nad,

pokud člověk není schpen přijmout fakt, že všechno je On a že je vše v pořádku,
at se na to vykašle a jde cestou bhkati, což je cesta přijetí,
a ta transformace přijetí proběhne bez jakéhokoli intelektuálního drbání se...


Samozřejmě, je třeba pochopit, že láska je bůh a že máme milovat boha, tedy lásku,
ale to snad bude pro každýho srozumitelný a nebude to nějak odporovat jeho cítění a myšlení,
aspon teda doufám...

PS.

Ale ostatně co se týče přítomnosti samé,
na své si přijdou samozřejmě i ti, co chtějí usilovat,
Maharadž říká, že musíme vyvinout velké úsilí, udělat nic (tedy uvědomit se v přítomnosti)

[Lída]

dualita říká, že něco není v pořádku a je to třeba napravit

To snad ne?

Dualita říká, že jsou tu tvary a jména.
Ne že něco není v pořádku.

I ty pocity "správně" nebo "špatně" jsou jen tvary a jména přisuzovaná jediné Energii. Které existují coby od sebe odlišné - svým tvarem. Ne podstatou.

Dualita s advaitou splývá v jedno, když se vnímá, že všechny tvary a jména jsou pohybem Vědomí ve Vědomí. Což nijak neznemožňuje pokračování dění - pohybů těch tvarů ve dvojnosti. Jinak by se Mistr nemohl ani napít čaje, aby neupadl do nevědomosti - protože mu není jedno, co je ruka a co čaj.