PROČ VESMÍR NEPLNÍ VAŠE PŘÁNÍ?

[Cizinec]

bohužel už nemám čas z tebe udělat sladkýho sladáka,
takže je to na Janě,
já totiž jedu cestovat...

Ach Petře. Jak chceš dělat sladkýho sladáka, když nemáš ruce?
Já jdu na oběd.

[Monika]

někdo mě osloví
jméno mé vysloví
hlavu otočím
nikoho nespatřím

kdo je ta Monika
co mluví mi v hlavě
bůh nebo ďábel,
co nastražil hrábě

Elce pelce
Bůh nebo ďábel
Dvě strany
Jedné mince

Nastražené hrábě
Hlavu sráží právě

Cizinec ostrý jak břit
Jasný to přítomný okamžik

Co říká Tvůj megafon
Budete jako On?

Jablko krásně voňavé
Monika svůdně culí se
rty nad jablko skloní se
jeden pak následkům diví se

Jaké to představy předkládáš ?
Co to tu o Monče vykládáš ?
Přece bys nechtěl furt v ráji být
Nenechat projevit kvality polarit
Hraješ si jenom sám se sebou
S láskou, s bolestí
S andělem, s ďáblem
Se svůdnicí či s příšerou
Prázdný břich není nikdy dost syt
To šeptá v hlavě mé
Theravádový mnich
Tak opojně sladké je snít
Těžké je pozorností
V Přítomnosti dlít …

[vostalpetr]

[Cizinec]

Jaké to představy předkládáš ?
Co to tu o Monče vykládáš ?
Přece bys nechtěl furt v ráji být
Nenechat projevit kvality polarit
Hraješ si jenom sám se sebou
S láskou, s bolestí
S andělem, s ďáblem
Se svůdnicí či s příšerou
Prázdný břich není nikdy dost syt
To šeptá v hlavě mé
Theravádový mnich
Tak opojně sladké je snít
Těžké je pozorností
V Přítomnosti dlít …

Těžké je pozorností
V Přítomnosti dlít
když mnich nechá se
Monikou ochočit

Ochočit Slovem
co do mysli mu dala
a svůdným Přitakej!
svobodu mu vzala

Já nic, to ono,
řekne ta nezbednice
a prsty zatlačí
mnichovo zřítelnice

[Monika]

Jaké to představy předkládáš ?
Co to tu o Monče vykládáš ?
Přece bys nechtěl furt v ráji být
Nenechat projevit kvality polarit
Hraješ si jenom sám se sebou
S láskou, s bolestí
S andělem, s ďáblem
Se svůdnicí či s příšerou
Prázdný břich není nikdy dost syt
To šeptá v hlavě mé
Theravádový mnich
Tak opojně sladké je snít
Těžké je pozorností
V Přítomnosti dlít …

Těžké je pozorností
V Přítomnosti dlít
když mnich nechá se
Monikou ochočit

Ochočit Slovem
co do mysli mu dala
a svůdným Přitakej!
svobodu mu vzala

Já nic, to ono,
řekne ta nezbednice
a prsty zatlačí
mnichovo zřítelnice

Ubohý mnich ten
Co hupsnul na špek Márových dcer

Kdeže potom zůstal zen ?

květ a trn jsou
na stejném stonku ...

[Jana]

Drahá Jano.
Proč bych sem o tom Maharadžovi, Tomášovu evangeliu aj. měla psát, když už to všechno vím? ..

Možná je tu trochu mýlka, ve skutečnosti nic nevím. Když zjišťuji, jestli mám něco v mysli, tak tam vůbec nic není.

A vůbec, proč tu sama rozmlouvám se sebou. Nejsem blázen?

Být blázen v taoistickém smyslu, ve smyslu zenu je terno. Ram Dass říká, že to o co tu jde, je zbláznit se do toho všeho.

Žádný jev neexistuje bez spojení s myslí.

Tohle je skvělý postřeh. Takže když to zkusíme prozkoumat, jsi nějaký konkrétní jev spojený s tou myslí?
Jsi ta mysl samotná?
Naviguj mě, kdo jsi?

[Cizinec]

Žádný jev neexistuje bez spojení s myslí.

Tohle je skvělý postřeh. Takže když to zkusíme prozkoumat, jsi nějaký konkrétní jev spojený s tou myslí?
Jsi ta mysl samotná?
Naviguj mě, kdo jsi?

Kdybych byl mysl samotná, nemohl bych o ní povídat. Tudíž nikoli, nejsem mysl.
To ale nestačí. Negace sama není nic. Já ale nic jiného nemám, z čehož nejsem nikterak nadšen. Tys v té prázdnotě objevila sebe. Já ale nejsem ty. Já jsem tvá projekce.

[Cizinec]

Jaké to představy předkládáš ?
Co to tu o Monče vykládáš ?
Přece bys nechtěl furt v ráji být
Nenechat projevit kvality polarit
Hraješ si jenom sám se sebou
S láskou, s bolestí
S andělem, s ďáblem
Se svůdnicí či s příšerou
Prázdný břich není nikdy dost syt
To šeptá v hlavě mé
Theravádový mnich
Tak opojně sladké je snít
Těžké je pozorností
V Přítomnosti dlít …

Těžké je pozorností
V Přítomnosti dlít
když mnich nechá se
Monikou ochočit

Ochočit Slovem
co do mysli mu dala
a svůdným Přitakej!
svobodu mu vzala

Já nic, to ono,
řekne ta nezbednice
a prsty zatlačí
mnichovo zřítelnice

Ubohý mnich ten
Co hupsnul na špek Márových dcer

Kdeže potom zůstal zen ?

květ a trn jsou
na stejném stonku ...

květ a trn na jednom stonku
je háček s karbanátkem
co spolkla si i s navijákem

Mára je ten rybář
a zen je jeho scénář

[Jana]

Cizinče, oblíbené dohadování džňáninů a bhaktů je, jestli jsou všechno nebo nic.
Ale ono platí obojí zároveň.

Nejkrásněji to vystihl Nisargadatta Maharadž, který říká: "Dojde-li k uvědomění že jste ničím, je to moudrost. Dojde-li k uvědomění, že jste vším, je to láska. Můj život je pohybem mezi nimi."

Ale napsal jsi něco zajímavého:

Já ale nejsem ty.

To je fakt, nejsi ty, jsi taky JÁ. Každý je JÁ.

[Cizinec]

Dojde-li k uvědomění, že jste vším, je to láska.

Je-li tomu tak, proč nesdílíš můj názor?

Jsi také válečný zločinec?
Jsi také darebák, co tajně nosí meč?

[Jana]

A jaký máš názor?

[Cizinec]

A jaký máš názor?

Už mi asi došlo, jak je to s tím vším.
Jenomže to nestačí. To je to, proč se my théraváďáci odlišujeme od běžného budd. plebsu: je nutná realizace. A ta se běžně zaměňuje za slova. Možná proto tolik mluvíš.
Jak dosáhla jsi prázdnoty? Snad praštila ses do hlavy? Snad šlukovala jointa?

[Jana]

Jsi také válečný zločinec?
Jsi také darebák, co tajně nosí meč?

To je jasná věc,
Jsem i ta Láska,
která jen proto, aby se k sobě vrátila,
občas sama sebe zabila.

[Cizinec]

Jsi také válečný zločinec?
Jsi také darebák, co tajně nosí meč?

To je jasná věc,
Jsem i ta Láska,
která jen proto, aby se k sobě vrátila,
občas sama sebe zabila.

Tak jsem to nemyslel. Je možné obsáhnout zlo, aniž bych jím byl.
Ty máš Něco, a to je zdrojem štěstí. Ale to něco ve skutečnosti není. A až to zjistíš, bude po štěstí. Říkáš, že to víš, vždyť v hlavě je prázdno. Ale od toho se také odpichuješ. Když to mít nebudeš, od čeho se odpíchneš? Proč jsem budeš psát? Protože nějaký Maharadža?

[Jana]

Jenomže to nestačí. To je to, proč se my théraváďáci odlišujeme od běžného budd. plebsu: je nutná realizace. A ta se běžně zaměňuje za slova. Možná proto tolik mluvíš.
Jak dosáhla jsi prázdnoty? Snad praštila ses do hlavy? Snad šlukovala jointa?

Objevila se mocná síla,
která mysl se vším přetavila,
a cosi ve mně probudila,
někdo tomu říká spása,
ale má to jméno

KRÁSA

A teď povídej zase Ty,
jak dosáhl jsi prázdnoty?

[Jana]

Tak jsem to nemyslel. Je možné obsáhnout zlo, aniž bych jím byl.

Zlo ve skutečnosti neexistuje. Viděla jsem počátky, kdy to čisté svaté se ponořilo do temnot nevědomosti, ale vždycky tím čistým svatým zůstává, ať se děje cokoliv.

[Cizinec]

Tak jsem to nemyslel. Je možné obsáhnout zlo, aniž bych jím byl.

Zlo ve skutečnosti neexistuje. Viděla jsem počátky, kdy to čisté svaté se ponořilo do temnot nevědomosti, ale vždycky tím čistým svatým zůstává, ať se děje cokoliv.

No dobře. nemusíme se opakovat. Ale co mé další otázky?

[Jana]

Ty máš Něco, a to je zdrojem štěstí.

Eduard Tomáš by Ti vysvětlil, že zdrojem štěstí je vždycky Já
a že znát své Já znamená být vždy šťastný.

[Cizinec]

Jenomže to nestačí. To je to, proč se my théraváďáci odlišujeme od běžného budd. plebsu: je nutná realizace. A ta se běžně zaměňuje za slova. Možná proto tolik mluvíš.
Jak dosáhla jsi prázdnoty? Snad praštila ses do hlavy? Snad šlukovala jointa?

Objevila se mocná síla,
která mysl se vším přetavila,
a cosi ve mně probudila,
někdo tomu říká spása,
ale má to jméno

KRÁSA

A teď povídej zase Ty,
jak dosáhl jsi prázdnoty?

Když jsem hledal učitele, všude jsem nacházel jen chytré falzifikáty. Úplně zdeptaný jsem pak nakonec dojel do Barmy, kde je přeci buddhismus pro blbé, jen tak pro forma jsem tam jel, abych vyzkoušel fakt všechny možnosti než se vodkrágluju. A tam jsem objevil, co mě zaujalo. I když bych tam nad všemi hravě filosoficky vyhrál. Ale i tak jsem nakonec po 3 měs. odjížděl s tím, že jsem se nic nedozvěděl. Ale změnil jsem se. A poznal jsem to až po té.
Takže mám nedůvěru k těm, co citují někoho, jakože oni taky.

[Cizinec]

Když jsem hledal učitele, všude jsem nacházel jen chytré falzifikáty. Úplně zdeptaný jsem pak nakonec dojel do Barmy, kde je přeci buddhismus pro blbé, jen tak pro forma jsem tam jel, abych vyzkoušel fakt všechny možnosti než se vodkrágluju. A tam jsem objevil, co mě zaujalo. I když bych tam nad všemi hravě filosoficky vyhrál. Ale i tak jsem nakonec po 3 měs. odjížděl s tím, že jsem se nic nedozvěděl. Ale změnil jsem se. A poznal jsem to až po té.
Takže mám nedůvěru k těm, co citují někoho, jakože oni taky.

Změnil jsem se díky těm lidem, mnichům, jejich učitelům. Bez nich by to nebylo možné.