Vidět ve druhém nejvyšší pravdu, kterou jsi sám

[Nic]

Maharadž: V mém případě to bylo velmi snadné a jednoduché. Můj Guru, předtím než zemřel, mi řekl: „Věř mi, jsi Nejvyšší Skutečností. Nepochybuj o mých slovech, důvěřuj mi. Říkám ti pravdu – jednej podle toho.“ Nemohl jsem na jeho slova zapomenout a tím, že jsem na ně nezapomněl – jsem realizoval.

Nisargadatta neměl rád slovíčkářství. A to, co děláš ty, není nic jiného než slovíčkářství.

Nisargadatta: Když Vědomí pozná samo sebe, nazývá se to Sebepoznání.

A ty máš pořád jen starost, aby tě někdo nekritizoval.

Nisargadatta: Když Vědomí pozná samo sebe, nazývá se to Sebepoznání.

Ano, to je přesné. Je to poznání: "Já jsem svým světem. Můj svět je mnou samotným. Je úplný a dokonalý." Jak říká Nisargadatta.

A jak říká Eduard Tomáš: "Postavte se na stranu Boha"

Najednou zmizí iluze oddělenosti, objevuje se poznání, že oddělená individualita byla sen, iluze.

"Já jsem TO"

Absolutně všechno má tu stejnou dokonalou kvalitu Nejvyšší Skutečnosti.

Bůh se dívá Sám na Sebe v nekonečně mnoha podobách a není v něm nevědomost, že je tady někdo druhý, kdo by byl něčím jiným, než Nejvyšší Skutečnost.

Na ten projev nevědomosti se Božství dívá jako na zábavu. Nejvyšší Skutečnost se v nevědomosti - v iluzi oddělenosti - nepoznává, a kritizuje se.

Je to humorné, když se nevědomost pokouší zasáhnout nedotknutelnost. Zasmějeme se, když poznáváme neškodný provaz v tom, co způsobovalo strach v podobě nebezpečného hada. Smrt ega se jevila děsivě, a přitom je tak nádherným vysvobozením poznání, že ego je sen, iluze. Na té Boží straně, s uvědoměním Nejvyšší Skutečnosti, je všechno Nejvyšší Skutečností, proto je ten Nisargadattův svět tak dokonalý. Láska je vším, jak říká.

A je tady taky soucit. Jakmile v těch podobách prožívaných v nevědomosti zatoužíme poznat Pravdu, tak je tady milost, která ji osvětluje.

Slova Probuzených se stávají přitažlivá. Osvětlují Nejvyšší Skutečnost, kterou JSI.

A jakmile se tahle přitažlivost začne probouzet, není možné se neprobudit.

Proto je ve mně taková radost.

Někdy se směju, až mě bolí saňky, jak říkají na Slovensku.

[Zdeněk]

Myšlenka "já jsem tělem" není identifikace s tělem. Myšlenky přicházejí a odcházejí, identifikace je mnohem hlubší, trvalejší. Mysl nemůže přímo identifikaci sebe ovlivnit, proto je nutná praxe bdělosti (což není nějaký názor a jeho autosugesce či hypnóza).

Mysl nedokáže pochopit Ducha, není k tomu kompetentní (pokud si tuto kompetenci přisvojí, vznikne duchovní ego). Duchovní cesta se neodehrává v mysli. Alexander by nikdy skrze knihy či texty osvícení nedosáhl, dokonce ani kdyby je napsala Jana, AI modifikovaná.

Zdenku,
souhlasím, že realizace není záležitostí mysli – skutečné poznání Sebe je ticho za myšlením. Ale je dobré si uvědomit, že právě v mysli vzniká i iluze oddělenosti a ztotožnění s tělem. Mysl vytváří pojem „já“ a pak ho přisoudí tělu.

Proto i když se „já“ tělem ve skutečnosti nikdy nestalo, právě mysl tuhle iluzi udržuje – a skrz bdělost se to může začít vidět. Bdělost tedy není názor mysli, ale světlo, ve kterém se mysl (a její iluze) stává průhlednou.

Když je mysl průhledná, tělo i svět zůstávají, ale ztrácí se pocit „já jsem tím“. Zůstává čisté bytí – vědomí, které nikdy nebylo omezené myslí ani tělem.

Píšeš sem AI smotaniny, které jsou bez reálné zkušenosti. A to není poprvé, co takto chováš. Jak cituje Trini paní Tomášovou, chybí ti opravdovost.

Buddha pro ty, kteří klamou o svém duchovním pokroku, stanovil nejpřísnější možný trest. Duchovní cesta není cesta ega, které by se na ní vyžívalo, vyhrávalo slovní souboje.

[armin]

Absolutně všechno má tu stejnou dokonalou kvalitu Nejvyšší Skutečnosti.

Tedy i iluze, i všechny skutečnosti - i ty "nejnižžší", i ten tvůj svět, ve kterém neprší.

Nejvyšší Skutečnost, Nejvyšší Pravda je nasměrování pro začátečníky, kteří jsou ještě postiženi svými ambicemi, tím být nejlepší, nejdokonalejší, prostě nej.
Je jen jedna skutečnost, žádná nižší nebo vyšší nebo dokonalá nebo blažená atd. Skutečnost je bez přívlastků. Ty přívlastky si tam potřebuješ dávát ty, abys mohla být šťastná, že jsi konečně dosáhla toho nej, abys tomu mohla věřit, protože to odpovídá (podle tebe) tomu co říkají probuzení..
Podobně jako Svědci Jehovovi jsou také šťastní ve své víře ve svoji správnost.
A většina fanatiků rovněž.

To ale není poznání skutečnosti. Naopak, je to jen psychický stav, způsob úniku od reality.

Jak to nazývá Petr: "sebeoblbenost"

To samozřejmě neplatí pro opravdu probuzené. Ti tyhle potřeby, ambice nemají a proto si na nic nehrají, nikoho nenapodobují, nepotřebují své poznání před nikým obhajovat a druhým se s tím svým "pochopením" vnucovat, jako to děláš ty, Jehovisté a další oblbenci, kteří se tím udržují a sebepotvrzují ve svých iluzích.

[Jozef]

Povedal istý guru, svojmu nasledovníkovi (citujem voľne) : „Budeš nosiť svoje srdce na dlaniach a nevedomí ľudia ti preto budú do rúk rôzne strkať a kopať. Nenechaj sa tým odradiť...“

Občas si na slová tohto gurua spomeniem vo vzťahu k Jane, pretože sa mi to javí tak, akoby to povedal jej.
Chcem jej poďakovať za jej nezmernú trpezlivosť a láskyplné zdieľanie toho čo poznáva a aj napriek tomu s akým nepochopením, podráždenými, či otvorene nepriateľskými reakciami sa stretáva, sa tým nenecháva odradiť.

Ďakujem Jana.

[Nic]

Povedal istý guru, svojmu nasledovníkovi (citujem voľne) : „Budeš nosiť svoje srdce na dlaniach a nevedomí ľudia ti preto budú do rúk rôzne strkať a kopať. Nenechaj sa tým odradiť...“

Občas si na slová tohto gurua spomeniem vo vzťahu k Jane, pretože sa mi to javí tak, akoby to povedal jej.
Chcem jej poďakovať za jej nezmernú trpezlivosť a láskyplné zdieľanie toho čo poznáva a aj napriek tomu s akým nepochopením, podráždenými, či otvorene nepriateľskými reakciami sa stretáva, sa tým nenecháva odradiť.

Ďakujem Jana.

Já děkuju. Pořád se ještě učím to, co už dávno umíš Ty.

Mluvit tichem.

"Každá duše má svou vlastní řeku, svůj vlastní proud, svůj podivuhodný a krásný způsob návratu domů."

Nakonec zbývá jediné - milovat.

[Trini]

To ale není poznání skutečnosti. Naopak, je to jen psychický stav, způsob úniku od reality.

Jak to nazývá Petr: "sebeoblbenost"

To samozřejmě neplatí pro opravdu probuzené. Ti tyhle potřeby, ambice nemají a proto si na nic nehrají, nikoho nenapodobují, nepotřebují své poznání před nikým obhajovat a druhým se s tím svým "pochopením" vnucovat, jako to děláš ty, Jehovisté a další oblbenci, kteří se tím udržují a sebepotvrzují ve svých iluzích.

[Nic]

Tazatel: Osoba, která je ponořena do světa prožívá velmi rozmanitý život. Pláče, směje se, miluje, nenávidí, má přání i obavy, trpí a znovu se raduje. Jaký má ale džňánín, který je nezná – nemá ani radost ani strach? Není to jenom jaká si nemastná neslaná prázdnota?

Maharadž: Není tak odloučen, jak by se zdálo. Prožívá čistotu, ničím nezkažené blaho. Je šťasten a je si plně vědom toho, že štěstí je jeho skutečnou podstatou a že on nemusí dělat už nic a nemusí už o nic usilovat. To je při něm stále, mnohem víc, než tělo, je to bližší, nežli jeho mysl. Vy si myslíte, že bez určité příčiny není možné štěstí. A mě připadá závislost na čemkoliv jenom pro dosažení pocitu štěstí jako naprosté zoufalství. Radost a bolest mají svou příčinu, ale můj stav je mým vlastním stavem, nemá příčiny, je nezávislý a nic ho nemůže ohrozit.

Tak hodně štěstí všem.