Boží království

[Trini]

Od Vostalpetra:

Mimochodem, věděli jste, že hlas a oči jsou nejsilnějšími našimi nástroji?

.......................................................................................................................................

Vo tom nic nevím,
podle mne jsou našimi největšími nástroji naše činy,
páč ty vyjadřují naše "pochopení" a tedy i karmu...

To je mnohem více než blemcání hloupostí a pomrkávání kukadlama...

[Trini]

Od Vostalpetra:

Mě nedovedly. Teprve, když jsem to vzdala, tak si mě to našlo. A jsem zato neskonale vděčná. Ale třeba to u tebe bude jinak, kdo ví. Tvůj svět je jiný než můj.

................................................................................................................................................................................................

Je docela zajímavé,
že tuto "nepozornost" ohledně realizace zastává poměrně hodně lidí,

zřejmě nejsou schopni si povšimnout že veškeré to duchovní úsilí je dobré jen k tomu,
aby se mysl sjednotila a pak se tak utahala,
že v určitém nevědomém momentu dokáže vše zcela spontánně pustit...

A pak si myslej, že jim pomůže nějaký tlučení a tak tlučou,
kdyby alespon tloukli s pořádným nasazením,
ale jak má mít člověk velký nasazení, když tluče cizí koncepty ???

To je velkej problém...

[Trini]

Eva Nada píše:
Poslechla jsi si to dvacetiminutové video s Igorem a Lubošem?

Ne, proč. Vůbec mi to nezavonělo.

No a o tom to je, máme to každá jinak, čímž neříkám, že špatně nebo dobře, jinak, co mi voní (pravdou, moudrostí), tobě nevoní.... a tak je to se světem a přitom jsme jedno, s jedním domovem...zvláštní....

To není vůbec zvláštní. Pravda a moudrost mají zřejmě různé úrovně.
Já jsem taky dřív považovala něco jiného za moudré a pravdivé, než jsem z toho zkušenostmi vyrostla. Držívala jsem se autorit (ale ne duchovních, nebot' moje intuice mi říkala "od toho ruce pryč" a měla pravdu) = konceptů někoho jiného - stejně jako ted' ty.

[Trini]

Pocit "já jsem" je vypínačem mysli. Je tím co osvobozuje od připoutanosti k mysli a probouzí poznání osvícené prázdnoty Mysli, ve které je jasné, že prázdná osvícená Mysl je Bytím a to je Vědomím.

Nisargadatta:
Čas vzniká s pocitem "já jsem"; tím všechno začíná.
Začátek zkušenosti "já jsem" je narození času.
Čas vám ukazuje váš vlastní film; váš nynější život je toho jednou částí.

Přesně tak. Je to to místo, kde se rodí mysl

Máš to trochu popletené. "Já jsem" znamená, že už se mysl zrodila. Ale neboj, časem na to taky přijdeš.

[Trini]

A vůbec nevadí, jestli je sen mysli o tom, že nejsi Já, přitažlivější, než poznání pravdy.

Nic se neděje.

Pořád jsi Já.

To je zvláštní, že jsem nikdy vlastně nějaké já = výmysl mysli, nebyla. "Já" je přece jen slovo potřebné pro komunikaci mezi lidmi. A ty jsi tohle slovo? To máš teda blbý. Vždyt jsem ti už řikala, co doporučoval Nisargadatta: Bud'te pevně přesvědčeni, že jste čisté Vědomí. A ty si pořád myslíš, že jsi já a dokonce se to snažíš namluvit i ostatním. Proč už se toho slova nepustíš? Nebo si snad opravdu myslíš, že čisté Vědomí si říká "jsem já"?

[Trini]

Pořád je Tvá existence stejnou láskou jako má existence,

proto to blaho.

Už se zase oblbuješ, aby se ti ten pocit blaženosti neztratil? Představ si, že já něco takového vůbec nepotřebuji. K blaženosti mi nic nechybí. Nemusím si furt říkat nějaké slogany , aby se to náhodou nevytratilo. To vůbec neznáš být blažená bez stáleho oblbováni se slogany. Opravdu k politování. Zkus to najít. Přicházíš o moc.

[Trini]

Neexistuje nic, co by mohlo oddělovat od poznání Pravdy o tom, kdo jsi.

Nic skutečného.

No jo, když ty pořád ještě řešíš skutečnost. To pak není divu, že se musíš oblbovat věčnými slogany o lásce a blaženosti.

[Nic]

Pocit "já jsem" je vypínačem mysli. Je tím co osvobozuje od připoutanosti k mysli a probouzí poznání osvícené prázdnoty Mysli, ve které je jasné, že prázdná osvícená Mysl je Bytím a to je Vědomím.

Nisargadatta:
Čas vzniká s pocitem "já jsem"; tím všechno začíná.
Začátek zkušenosti "já jsem" je narození času.
Čas vám ukazuje váš vlastní film; váš nynější život je toho jednou částí.

Přesně tak. Je to to místo, kde se rodí mysl, kde se zapíná film o tom "kdo já jsem" a je to také to místo, kde se tenhle film vypíná.



Skrz onen film mysli, skrz projekci časoprostoru se jeví, že skutečností je rozdělená existence, že vědomí každého z nás je jiné, každý prožíváme něco jiného.

Bez onoho filtru mysli v tichu srdce je jasné, že Vědomí je jen jedno jediné. Je jasné, že "Já" je jen jedno.

Proto Mahariši říká:

"Poznat své pravé Já znamená být stále blažený."

Proto N. Maharadž říká:

"Mou zkušeností je, že všechno je blaženost."

Je to proto, že naše pravé Já, které je vším, co existuje, je sat-čit-ánanda.

Ty tři věci jsou ve skutečnosti jedním a jsou vším, co existuje.

Celá existence je bez zkreslující iluze mysli jedním.

Skrz iluzi mysli se jeví něco takového jako nesmysl, případně něco, co je mimo nás, jako něco, k čemu je možné se teprve dopracovat. Jako něco, co může být u toho druhého jen vyčtené.

Sen mysli se žije jako realita.

Probuzením tenhle vypínač v tichu srdce ztratí svou moc. Realita je pořád osvícená a je jasné, že nikdo není mimo, protože i Ty jsi To.

A je nádherné, když se probouzí ochota poznat pravdu v tichu svého vlastního srdce,

protože to vede k poznání, že Tvou i mou podstatou je ve skutečnosti blaho vědomé existence.

Máš to trochu popletené. "Já jsem" znamená, že už se mysl zrodila. Ale neboj, časem na to taky přijdeš.

Pronikni hluboko do vjemu "já jsem" a nalezneš.
...soustřeď svou mysl na "já jsem", jež je čirým a prostým bytím.
Učiň nejprve první krok. Všechno požehnání vyvěrá zevnitř. Obrať se dovnitř. Poznej "já jsem". Přebývej s ním tak dlouho, jak jen můžeš, dokud se do něj spontánně nenavrátíš. Neexistuje jednodušší a snadnější cesta.
Před všemi počátky a po všech koncích – já jsem. Vše má své jsoucno ve mně, v tomto "já jsem", které září v každé živé bytosti.
Na hlubší úrovni je moje zkušenost zkušeností tvou. Noř se hluboko do sebe sama a nalezneš to snadno a jednoduše. Jdi ve směru "já jsem".

Šrí Nisargadatta Maharadž - "I am That - Já jsem to"

[Trini]

"Já jsem" je začátek času. Potom přijde "já chci být něčím" - pokud možno velkým např. velkým Já a důležitým např. pravým Já. Pak přijde potřeba kontrolovat ostatní = jsou tím, co já jim řeknu tedy velkým, pravým Já. Připoutanost k představám o vlástní velikosti a pravosti , vasánka za vasánkou a egoušek pěkně roste.

Jak se z toho dostat? Vrátit se k tomu, kdy začal čas - k tomu ještě prostému "já jsem ", tak dlouho setrvat až se "já jsem' současně s časem rozpustí v čistém Vědomí. Teda když se to podaří. Jinak se egoušek dál blaženě opají, jak je velkým pravým Já.

[Trini]

Nisargadatta: Bud'te pevně přesvědčeni, že jste čisté Vědomí.

[Alaja]

:idea2:

Nisargadatta: Bud'te pevně přesvědčeni, že jste čisté Vědomí.

No a až poznají, že jsou čisté vědomí, ještě rády se vrátí k tomu pozemskému upatlanému a budou si ho konečně vážit...

[Nic]

"Já jsem" je začátek času. Potom přijde "já chci být něčím"

"Já jsem" je začátek i konec času.

V tichu srdce se objevuje poznání Pravdy, čiré prosté Bytí je takovým blahem, že mizí tendence chtít cokoliv víc.

Je krásné, Trini, že Tě Nisargadatta oslovuje a že díky tomu je tady možné poznání hlubší úrovně, kde je moje zkušenost Tvou.

Tady je možné poznávat, že Láska je opravdu vším.

Tady je možné poznávat, že štěstí pravého Já je Tvým i mým štěstím a není mezi ním žádný rozdíl,

tady Tvou i mou zkušeností je, že všechno je blaženost.

Koho by při poznání té nezměrné nekonečnosti mohlo napadnout chtít ještě něco víc?



Leda, že se ticha v srdci ani nedotkneme a zůstáváme v připoutanosti k představám:

Potom přijde "já chci být něčím"- pokud možno velkým např. velkým Já a důležitým např. pravým Já. Pak přijde potřeba kontrolovat ostatní = jsou tím, co já jim řeknu tedy velkým, pravým Já. Připoutanost k představám o vlástní velikosti a pravosti , vasánka za vasánkou a egoušek pěkně roste.

Jak se z toho dostat?

Vrátit se k tomu, kdy začal čas - k tomu ještě prostému "já jsem ", tak dlouho setrvat až se "já jsem' současně s časem rozpustí v čistém Vědomí.

Adélka by řekla: "Krásná práce".

Díky, Trini,

skvělé.

[Nic]

Všechna náboženství mluví o třech základech - svět, duše a Bůh. Ve skutečnosti to je však jen jedna realita, která se projevuje v podobě těchto třech základů. Mohlo by se říci "Tyto tři základy jsou opravdu třemi pouze potud, pokud trvá ego." Tudíž prodlévat ve svém vlastním Já, kde není žádné "já", kde je ego mrtvé, lze nazvat dokonalým Stavem.

Šrí Ramana Mahariši

[Trini]

"Já jsem" je začátek času. Potom přijde "já chci být něčím"

"Já jsem" je začátek i konec času.

Ale kdež. Konec času je, když "já jsem" zmizí.

Tady je možné poznávat, že štěstí pravého Já je Tvým i mým štěstím

Pravé Já je akorát koncept pro obzvlášt' zatvrzelé ego, které se toho svého já nechce za žádnou cenu pustit, tak se mu musé přebarvit na velké a pravé. To víš, že je to tvoje štěstíčko, egoušku, tvoje. Jako čisté Vědomí už žádné "tvoje, moje štěstíčko, pravé a nepravé já" nebudeš řešit. Ani ta blaženost nebude "tvoje".

[Alaja]

To je pech, když si vaše oblíbená hra na FB vezme týden volna zrovna kolem Silvestra...

Ale kdež. Konec času je, když "já jsem" zmizí.

On ten konec času se bohužel nedá naroubovat na prožívání ve hmotě a ani na prožívání ve hmotě bez hmoty....ať si duchovní učitelé tvrdí cokoli....prostě to nejde, nejde, nejde...

[Alaja]

https://www.youtube.com/watch?v=TdC5sLpHooM

Pavel Moric: Čas

[Trini]

https://www.paulbrunton.cz/O-VECNOSTI-a11_24.htm

Paul Brunton.cz

O Věčnosti

Náš život probíhá v čase, pokud vědomím probíhají série různých zkušeností, po sobě jdoucích myšlenek a měnících se představ. Toto neustálé a nekonečné trvání času není věčností, tou může být pouze bezčasovost. Žádný okamžik v životě není tak důležitý jako okamžik, kdy člověk zažívá význam bezčasovosti. V takovém okamžiku zažíváme jen bytí, neexistuje v něm žádná minulost, kterou pamatujeme, žádná budoucnost, kterou předvídáme, žádné následování okamžiků v přítomnosti. Zatímco v čase je naše zkušenost zlomkovitá, v bytí zkušenost dosahuje celistvosti a úplnosti.

V čase zažíváme neustálé stávání se. Trvání je prodloužením minulosti, přítomnosti a budoucnosti ega. Věčnost je jejich rozpuštění v extatickém bytí bez ega. Ti, kteří sní o hmotné nesmrtelnosti, chtějí aby ego pokračovalo trvale a bez konce. Přestože si přejí, aby pokračovala jen ta lepší stránka ega, přejí si, aby toto nepravé jáství bylo zvěčněno a přitom ponechávají bez povšimnutí skutečné bytí, jehož stínem ego je. Hranice bezčasovosti nelze překročit, dokud mentální schopnost pracuje v čase. Jakmile je čas odstraněn, historie se vytratí a člověk, který vstupuje do tohoto druhu vědomí, nalézá mír existence, ve kterém se nevyskytují žádné události.

Během hlubokého spánku beze snů, nepociťujeme absolutně žádnou existenci času, jsme ve věčnosti. Pokud se dokonale přesvědčíme o iluzornosti času a stane se to pro nás trvalým postojem, věčnost se sama odhalí i během bdělého stavu. Myšlenky a čas se objevují společně, což způsobuje, že jsou lidé v zajetí sledu minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Na základě této zkušenosti se domnívají, že to je jediná forma, kterou na sebe bere vědomí. Avšak je možné získat i jinou zkušenost. Prostřednictvím jógy nebo filozofickým přemýšlením se objeví tichost mysli a čas zmizí.

Idea věčnosti jako prodloužení času není stejná jako idea Věčného Nyní, která je bez času. Představa o věčnosti jako o dlouhé době probíhající milióny let, brání pochopení pravého významu duchovnosti. Rozdíl mezi věčností a bezčasovostí je v druhu a ne v rozsahu. Věčnost netvoří souhrn minulosti, přítomnosti a budoucnosti, nahromaděné zkušenosti netvoří věčné vědomí, ale pouze připravují nezbytnou podmínku pro jeho přijetí. Mystická zkušenost bezčasovosti není pochopitelná intelektem ani zdravým rozumem. Přemýšlením o ní, můžeme získat jen pouhý nejasný pojem. Věčné Nyní je něco, co je nezměnitelně stejné, na rozdíl od věčného trvání, které je něčím co se neustále mění.

Vzpomínky na minulost a představy očekávání budoucnosti nám nedávají nekonečné, věčné bytí. Pouze zatěžují naši mysl. Skutečnost nemá nic společného s minulostí nebo budoucností, protože se nenachází v čase ale v mysli. Přítomnost se rychle stává minulostí, budoucnost a minulost jsou spolu také propojeny. Z toho plyne, že čas je jedinou neporušenou linií. Oddělování minulosti, přítomnosti a budoucnosti je pouhou iluzí, ze které se můžeme osvobodit pouze zažitím a pochopením bezčasovosti. Realita, kterou přikládáme pouze přítomnosti a odpíráme minulosti i budoucnosti, je již v naší mysli, ale v její nejhlubší úrovni. Tato nejhlubší úroveň mysli je spojena s bezčasovostí, protože ta je tou skutečností v nás.

Jakmile prožíváme nepřetržitě jedinou zkušenost, když vědomí nezná žádnou minulost ani budoucnost, pak je náš život osvobozený ve věčnosti. Všechny prožitky v čase, všechna setkání a události, které k nám byly vnější, to vše přestává existovat. Zjišťujeme, že jsme byli vrženi na břeh věčnosti. Tato zkušenost je šťastná a povznášející. To je život v Nadjá, který poskytuje dokonalý mír. Ve své podstatě jsme vždy v bezčasovosti, ale individualita může do času vstupovat a z něj vystupovat. Jakákoliv existence v čase je iluzorní, skutečný život je ve věčnosti.

Ke zkušenostem v čase nás poutají emoce ega. Pohyb mysli v čase nemůže vést k nalezení věčnosti.

Cokoli, co vykonáme v čase, nemůže samo od sebe odhalit Bezčasovost, která vše překračuje, která vždy byla a bude. Nadjá se nenachází v čase, ono je bez začátku a bez konce. Tichost Nadjá je pravda, která nás osvobozuje v bezčasovosti. Intelekt, který se pohybuje v čase od jedné události ke druhé, pokládá bytí v bezčasovosti za něco těžko pochopitelného a tajemného. Jakmile v meditaci cítíme, jako bychom v ní byli vždy, dotkli jsme se věčnosti, bezčasovosti. Jakmile se čas zastaví, pocítíme, že jsme nalezli své vyšší jáství, které se nikdy nemění, zatímco nižší jáství se během let mění.

Pro běžnou mysl se může zdát nemožné, abychom zažili všechny formy času jako je minulost, přítomnost a budoucnost současně. Přesto je možné tuto zkušenost obdržet v přímém vhledu do podstaty Nadjá – v insightu. ,,Nyní“ osvíceného člověka je zcela jiné než pomíjející a přechodné ,,nyní“ zažívané egem. Existence věčného nyní patří metafyzickému a mystickému světu. Veškerý čas je v Nyní, v kruhu věčnosti, který sám sebe uzavírá. Přestože přítomnost neustále mění svou formu, je stále s námi, protože naše nejvnitřnější skutečné bytí beze změn, je vždy s námi. Vznešená zkušenost Věčného nyní je nejlepším svědkem existence bezčasovosti.

Zkušenost nám říká, že přítomný okamžik má svou realitu, ale správně a metafyzicky použitý rozum nám sděluje, že čas není opravdu skutečný. Žádný okamžik v čase nelze převést do věčného Nyní, které je věčné, míruplné a vznešeně nadřazené. Okamžitá přítomnost se zdá mnohem skutečnější než opuštěná minulost nebo vzdálená budoucnost, protože vědomí, jehož prostřednictvím poznáváme přítomnost, existuje ve své konečné povaze v bezčasém Nyní. Myšlení může pronikat do stále vyšších veličin, a přesto stále zůstává omezeno časem.

Nejvyšší stanovisko nauky relativity odhaluje, že minulost přítomnost a budoucnost jsou současné a ne posloupné. Proto neexistuje žádný pevně stanovený čas mezi dvěma událostmi v životě člověka ani mezi epochami existence planet. Naše osobní vědomí se zdá být připoutáno časem k tomuto krátkému životu v těle. Jako lidé žijeme uvnitř času, ale skutečný Život je mimo čas. Existuje skutečná přítomnost, ale existuje také iluzorní přítomnost. Žít v minulosti znamená vzpomínat, žít v budoucnosti znamená snít, ale žít ve skutečné přítomnosti znamená být probuzený, být osvícený.

Věčnost je klidné Nyní. Přítomný okamžik je také věčným nyní a když je správně pochopen, nikdy se nemění. Pochopení pravého významu a vnitřního smyslu přítomného okamžiku je stejné jako pochopení věčnosti, protože přítomnost plyne a noří se do věčnosti, jako dešťová kapka plyne a noří se do oceánu. Vše pomíjivé není jen přítokem do věčnosti, ale je v realitě. Bezčasé nyní je pozadím všech okamžiků v čase. Nic nezačíná, nic nekončí. Pojmy času z minulosti nebo budoucnosti se zdají neurčité, když se stahují do Věčného Nyní.

Paul Brunton:,,Věčné nyní nesmí být zaměňováno za dočasnou přítomnost. V dočasné přítomnosti ,,já“ jsem aktivním činitelem. Ve věčném Nyní je ,,já“ pasívním objektem. V dočasné přítomnosti si ,,já“ stojí ve svém vlastním světle a naříká na temnotu. Ve věčném Nyní,, já“ uhne z cesty a to, co je, je odhaleno.“

Podle zápisků Paula Bruntona volně zpracoval Miroslav Culek

.....................................................................................................................................................................................................................................

Zde je Self vhodněji přeloženo jako Nadjá. Co to udělá s duchovně a sociálně ne moc inteligentním člověkem, když je Self přeloženo jako Já, můžeme zde denodenně sledovat. Silně na tom ulpí a ještě se to snaží "přehazovat" přes ostatní. E. Tomáš také někdy zminuje velké Já, ale vzápětí k tomu dodává, že když se realizuje, tak se spíš jeví jako čisté Vědomí ( stejně Nisargadatta) nebo Bytí. Neulpěl na pojmu velké Já, a proto používá často pojem Nadjá (např. Poznání je poznání Nadjá), Jáství, Já jsem nebo Absolutno. O to pojmenování opravdu nejde. A když se na jednom ulpí, tak je to dlouhé zastavení ve studánce.

[Trini]

Tudíž prodlévat ve svém vlastním Nadjá, kde není žádné "já"

Hned to dává smysl.

V češtině není pro Self adekvátní výraz.

[Trini]

Ale kdež. Konec času je, když "já jsem" zmizí.

On ten konec času se bohužel nedá naroubovat na prožívání ve hmotě a ani na prožívání ve hmotě bez hmoty....ať si duchovní učitelé tvrdí cokoli....prostě to nejde, nejde, nejde...

Konec času je zde každý den v hlubokém spánku - když "já jsem" zmizí. A pak čas zase naskočí, když se objeví "já jsem" ve snu nebo při probuzení ze spánku.

Bez prožívání lineárního plynutí času by nebyly možné příběhy nebo-li život.

[Nic]

"Já jsem" je začátek času. Potom přijde "já chci být něčím"

"Já jsem" je začátek i konec času.

Ale kdež. Konec času je, když "já jsem" zmizí.

V tichu nitra je právě to "Já jsem" branou mezi snem časoprostoru a věčností nekonečného neměnného Bytí. Je to místo, kde se mysl rodí a kde mizí. Kde je právě teď začátek i konec času.

Tady je možné poznávat, že štěstí pravého Já je Tvým i mým štěstím

Pravé Já je akorát koncept pro obzvlášt' zatvrzelé ego, které se toho svého já nechce za žádnou cenu pustit, tak se mu musí přebarvit na velké a pravé. To víš, že je to tvoje štěstíčko, egoušku, tvoje. Jako čisté Vědomí už žádné "tvoje, moje štěstíčko, pravé a nepravé já" nebudeš řešit. Ani ta blaženost nebude "tvoje".

Koncept je to jen pro mysl. V projekci mysli nelze potkávat nic jiného, než koncepty, představy o tom, jak to má někdo jiný, než Ty. Ani ten nejprobuzenější Mistr Ti nedokáže dát víc, než koncept, když vnímáš jeho slova filtrem mysli.

To, co říká je však zcela jasné, když je Tvé srdce - nitro otevřené pravdě a neulpíváš na ničem, co si myslíš.

V tichu nitra žádný koncept neexistuje, tady lze poznávat Skutečnost, tady můžeš potvrdit stejně jako Nisargadatta, že všechno je láskou, že všechno je blahem.

V tichu srdce můžeš spolu s Maharišim potvrdit, že existence skutečnosti, kterou jsi, tedy existence pravého Já, která je vším, je štěstím. A nic druhého tady neexistuje.

A tohle by se mohlo Petrovi Vostálovi líbit.

Maharadž, ač o tom přímo nemluví. Učí takové kolečko.



Na začátku je respekt a tolerance k tomu všemu. Všechno se nechává být takové, jaké to je. Nechává se to napospas tomu, k čemu to směřuje.

Pouští se představy o těch druhých, nic se nechce, nic se nežádá, nic se nekritizuje, neodsuzuje, nechává se všechno být tak jak to je... a celé soustředění jde ve směru poznávání "já jsem" .

Pronikni hluboko do vjemu "já jsem" a nalezneš.
...soustřeď svou mysl na "já jsem", jež je čirým a prostým bytím.
Učiň nejprve první krok. Všechno požehnání vyvěrá zevnitř. Obrať se dovnitř. Poznej "já jsem". Přebývej s ním tak dlouho, jak jen můžeš, dokud se do něj spontánně nenavrátíš. Neexistuje jednodušší a snadnější cesta.
Před všemi počátky a po všech koncích – já jsem. Vše má své jsoucno ve mně, v tomto "já jsem", které září v každé živé bytosti.
Na hlubší úrovni je moje zkušenost zkušeností tvou. Noř se hluboko do sebe sama a nalezneš to snadno a jednoduše. Jdi ve směru "já jsem".

Šrí Nisargadatta Maharadž - "I am That - Já jsem to"

Objevuje se tady nekonečný zdroj lásky, blaha, to, čemu říká Ježíš "Boží království". Požehnání, ke kterému je vše přidáno.
Objevuje se poznání, že Tvé pravé Já září v každé živé bytosti.
A Nisargadatta s poznáním, že vše je blahem, vše je láskou, jde dál.



Udělá kolečko.

Je tady zase respekt a tolerance k tomu všemu. Všechno se nechává být takové, jaké to je. Nechává se to napospas tomu, k čemu to směřuje a i když to nepoznává, uznává realitu toho.

Něco jako v tom smyslu: "Jste Bohem své vlastní reality, svého vlastního světa. Ale v mém světě nic takového, na co si stěžujete, neexistuje. Váš svět, kde má zkušenost není vaší zkušeností, neznám. "

Jedna žena vyprávěla Nisargadattovi Maharadžovi o tom, co vidí ve světě, kolik utrpení a bojů, násilí, zloby a chamtivosti, a jak se s tím vším ona sama v sobě potýká. Ptala se ho, jak se s takovým světem vyrovnáva on, a jí odpověděl:

"To je váš svět. Já ve vašem světe nejsem. Ten váš svět ani neznám. V mém světe nic takového není."

Maharadž nikoho nepřesvědčuje, že všechno včetně dotyčného je jen láska, když ji dotyčný nepoznává,

a uznává realitu jeho světa bez lásky.

T: "Můj svět je zlý, plný slz, dřiny a bolesti. Omlouvat to intelektualizováním a předklá­dáním teorií o evoluci a karmě, to je jen sypání soli do rány. Bůh zlého světa je krutý Bůh."

Maharadž odpověděl: "Bohem vašeho světa jste vy a jste nejen krutý, ale také hloupý..."