Skutečnost a zážitek

[Trini]

Aby mohli vzniknout nějací "milovaní", Jano, tak se musí nejdříve narodit.

Máš pravdu, Péťo, že z pohledu těla se lidé musí narodit, aby se mohli potkat. Ale jak říkali Tomášovi, jejich pouto sahalo až do dob faraonů – což ukazuje, že to, co nás skutečně spojuje, není vázáno na tenhle jeden jediný krátký život.

To nic nemění na tom, že k tomu, aby se mohli potkat, se museli spolu někde narodit. Bez tvaru a formy by to nešlo. To je ten smysl, proč se to děje.

To Jediné manifestuje tvary, formy, z nichž některé nazýváme "milovaní".

To, čím je milovaný, není vůbec závislé na formě. To si můžeš vyzkoušet - třeba zrovna na Tvém synovi. To, co na svém synovi skutečně miluješ, není závislé na jeho formě.

Ale je. Mohu pozorovat, jak se jeho forma mění, ale v žádném případě se nestane formou někoho jiného. Nebo snad svého syna nepoznáš? A to právě podle formy? Když k tobě přijde nějaký neznámý pán a bude tvrdit, že je tvůj syn, uvěříš mu to?
Když někdo ztratí pamět, tak už se na žádné milované nepamatuje, i když jsou vedle něho.

Pozůstalí se po smrti milovaných mohou utěšovat podle své víry, podle svých představ - že jsou v nebi, že se jim ted daří lépe nebo že vlastně neodešli, protože jsou živou Láskou apod.

Představa nebe nebo "lepšího místa" je sice konejšivá, ale pořád udržuje iluzi, že ten člověk je "někde jinde" a ke spojení s ním může dojít až "někdy jindy". To je základem stesku a bolesti. Jak říkal Nisargadatta, Láska je vědomí, že všechno jsem Já, nebo také říkal, že Láska je vším (co existuje). Pokud realizujeme pravé Já, zjistíme, že milovaní nemohou být jinde než TADY. Nejsou sice už vnímatelní jako forma (tělo), ale jsou přítomni jako samo bezforemné Bytí, které je základem i našeho vlastního vědomí.

To už nejsou milovaní, to je Absolutno. Jedině, když Absolutno manifestuje formu, může se mluvit o milovaných. Samotné Absolutno o nějakých milovaných nemá ani ponětí.

Na tom není nic chybného, když se tím pozůstalí cítí lépe a pomáhá jim to zpracovat smutek z toho, že milovaní už nejsou ve světě, že je nemohou vidět, povídat si s nimi, objímat je...

Není na tom nic chybného, je to lidské. Ale jakákoliv víra založená na představě oddělenosti přináší jen dočasnou úlevu, ale ne úplné osvobození od utrpení. Skutečný mír nepřichází z naděje, že se s nimi "jednou někde" setkáme, ale z poznání, že v tom Podstatném jsme nikdy nebyli rozděleni. Jakmile prokoukneme iluzi smrti, smutek se rozpustí v tiché přítomnosti Bytí.

Osvobození od utrpení nikdy nebylo mým tématem. To je tvé téma, Jano, ty pořád řešíš utrpení.

Mně nevadí, že v Absolutnu žádní milovaní nejsou. O to přece nejde. Když se mají manifestovat, tak se manifestují, když ne, tak ne. Nevidím v tom žádný problém. Nepotřebuji se něčím utěšovat.

[Trini]

P.S.

Ale vidím jako zcela přirozené, když se při ztrátě dítěte /potomka pocituje velká bolest a velký smutek. Rodiče mu obvykle přejí co nejkrásnější, naplněný život a ne, že umře před nimi. Ramana toto chápal.

[Trini]

Ale je. Mohu pozorovat, jak se jeho forma mění, ale v žádném případě se nestane formou někoho jiného. Nebo snad svého syna nepoznáš? A to právě podle formy? Když k tobě přijde nějaký neznámý pán a bude tvrdit, že je tvůj syn, uvěříš mu to?
Když někdo ztratí pamět, tak už se na žádné milované nepamatuje, i když jsou vedle něho.

Pojem "milovaní" v podstatě znamená nějaké společné vzpomínky ve formě.

[Paradoxy]

Myslím, že pravdu má Paradoxy. Tedy podle mých zkušeností. Akorát že ono je to hezké teoretizovat, čelit praxi už moc ne.

Trini zřejmě půjde do pozitivní 4. hustoty (ekvivalent 4. čakry), kde vládne harmonie, láska, ráj v podstatě. Odkud pochází Krystýnka zřejmě. A tak se tam budou držet za ruce, s porozuměním láskyplně hledět do očí.

Akorát nechápu, jak to může posouvat evolučně, když hustot je 7 (Krystýna někde říká, že je tam vlastně nuda). Taky je tady z toho docela vykulená. A její rady jsou tady užitečné asi jako volání žen, aby Putin vyhověl požadavku teroristů, kteří v roce 2002 zajali stovky diváků moskevského divadla a požadovali propustit uvězněné spolubojovníky, jinak začnou diváky popravovat.

Jestli já nakonec nebudu negativní entita no.

Jak jsi přišel na to, že bys byl negativní entita? S těmi protiklady se zabýval i Jung a dnes jsem poslouchala i Hogenovou. Ono to nemusí být nezbytně jenom tření já a někdo jiný, ale i to tření uvnitř. A já osobně jsem radši pro upřímný tření než zasouvat nepohodlné do podvědomí a nasazovat si masku, jak jsem happy.

[Nic]

To nic nemění na tom, že k tomu, aby se mohli potkat, se museli spolu někde narodit. Bez tvaru a formy by to nešlo. To je ten smysl, proč se to děje.

Mohu pozorovat, jak se jeho forma mění, ale v žádném případě se nestane formou někoho jiného. Nebo snad svého syna nepoznáš? A to právě podle formy? Když k tobě přijde nějaký neznámý pán a bude tvrdit, že je tvůj syn, uvěříš mu to?
Když někdo ztratí pamět, tak už se na žádné milované nepamatuje, i když jsou vedle něho.

To už nejsou milovaní, to je Absolutno. Jedině, když Absolutno manifestuje formu, může se mluvit o milovaných. Samotné Absolutno o nějakých milovaných nemá ani ponětí.

Osvobození od utrpení nikdy nebylo mým tématem. To je tvé téma, Jano, ty pořád řešíš utrpení.

Mně nevadí, že v Absolutnu žádní milovaní nejsou. O to přece nejde. Když se mají manifestovat, tak se manifestují, když ne, tak ne. Nevidím v tom žádný problém. Nepotřebuji se něčím utěšovat.

Ale vidím jako zcela přirozené, když se při ztrátě dítěte /potomka pocituje velká bolest a velký smutek. Rodiče mu obvykle přejí co nejkrásnější, naplněný život a ne, že umře před nimi. Ramana toto chápal.

Rozumím, jak to myslíš. Máš pravdu v tom, že na úrovni forem je rozpoznání syna nebo partnera nezbytné pro lidské fungování a vztah. Bez tvaru a paměti bychom se v tomto světě skutečně míjeli.

Z mého pohledu je ale právě tohle to fascinující tajemství: Láska je mostem mezi formou a Absolutnem. Je spojením.

Máš pravdu, že Absolutno samo o sobě nemá ponětí o milovaných v lidském smyslu, protože je Jednotou, kde není "já" a "ty". Ale jakmile se tahle Jednota projeví jako forma (třeba jako tvůj syn nebo Mílin Eduard), ta láska, kterou k nim cítíme, není nic jiného než vůně Absolutna v tomhle světě.

Když mluvíš o tom, že osvobození od utrpení není tvým tématem, chápu to. Možná to slovo utrpení zní příliš dramaticky. Ale celá nauka Buddhy nebo Nisargadatty nesměřuje k tomu, abychom se cítili lépe, ale k poznání Pravdy. To, co nazýváme utrpením, je totiž často jen to křečovité sevření, kterým se držíme formy, protože se bojíme, že když forma zmizí, zmizí s ní i ten, koho milujeme (a budeme trpět), zmizí ta Láska a nakonec i my sami.

Jak říká Eduard Tomáš: „Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka 'já jsem tělem' je jejím základem.“

Když vidíme své blízké jen jako formy, jsme v neustálém (byť podvědomém) napětí, protože každá forma je pomíjivá. Ale v dokonalém světě, o kterém mluví Nisargadatta, se nikdo nerodí ani neumírá ne proto, že by tam nebyly žádné tváře, ale proto, že v každé tváři poznáváme to samé věčné Jáství.

Míla Tomášová i Ježíš v onom "Já i Otec jedno jsme" nepopírali svou lidskost, ale prožívali ji z místa, kde už není oddělenost. Pak už to není "moje" láska k "Tvé" formě (která je plná strachu o Tebe), ale Láska, která rozpoznává sebe samu v druhém. To je to "Jsi Já".

Pak i ta slza, která steče po tváři realizovaného mistra, když mu někdo zemře, není projevem připoutanosti k formě, ale projevem té nejčistší lidskosti, která ví, že každá forma je posvátným, byť dočasným, chrámem stejného Bytí.

[Zdeněk]

Jak jsi přišel na to, že bys byl negativní entita?

To je termín z "Ra material", který vznikl channelováním v 80tých letech.
Já jsem v zásadě buddhista, ale ten materiál mi pomohl uvědomit si některé věci/rozšířit vědomí.

No a zde na Zemi se podle Ra inkarnační cesty vývoje rozdělují, na následnou negativní a pozitivní cestu. Snažím se tomu přijít na kloub, tak to tak nějak zpochybňuju.

Ono to nemusí být nezbytně jenom tření já a někdo jiný, ale i to tření uvnitř.

Ano, Ra příčinu toho tření nazývá katalyzátor.
Pro negativní entitu je katalyzátor negativum, frustraci z něho se snaží potlačit, ovládnout a následně využít k efektivnímu ovládnutí příčiny, tedy toho katalyzátoru.
Pozitivní entita vítá katalyzátor jako příležitost k duchovnímu růstu prostřednictvím vyvažovacích cvičení. Ty mě pomohly, když mě Christýna v té její uzavřené diskuzní skupině naštvala (byť jsem si ty cvičení upravil k obrazu svému a přidal k tomu něco). To byl opravdu velkej help.

[Zdeněk]

To nic nemění na tom, že k tomu, aby se mohli potkat, se museli spolu někde narodit. Bez tvaru a formy by to nešlo. To je ten smysl, proč se to děje.

Mohu pozorovat, jak se jeho forma mění, ale v žádném případě se nestane formou někoho jiného. Nebo snad svého syna nepoznáš? A to právě podle formy? Když k tobě přijde nějaký neznámý pán a bude tvrdit, že je tvůj syn, uvěříš mu to?
Když někdo ztratí pamět, tak už se na žádné milované nepamatuje, i když jsou vedle něho.

To už nejsou milovaní, to je Absolutno. Jedině, když Absolutno manifestuje formu, může se mluvit o milovaných. Samotné Absolutno o nějakých milovaných nemá ani ponětí.

Osvobození od utrpení nikdy nebylo mým tématem. To je tvé téma, Jano, ty pořád řešíš utrpení.

Mně nevadí, že v Absolutnu žádní milovaní nejsou. O to přece nejde. Když se mají manifestovat, tak se manifestují, když ne, tak ne. Nevidím v tom žádný problém. Nepotřebuji se něčím utěšovat.

Ale vidím jako zcela přirozené, když se při ztrátě dítěte /potomka pocituje velká bolest a velký smutek. Rodiče mu obvykle přejí co nejkrásnější, naplněný život a ne, že umře před nimi. Ramana toto chápal.

Rozumím, jak to myslíš. Máš pravdu v tom, že na úrovni forem je rozpoznání syna nebo partnera nezbytné pro lidské fungování a vztah. Bez tvaru a paměti bychom se v tomto světě skutečně míjeli.

Z mého pohledu je ale právě tohle to fascinující tajemství: Láska je mostem mezi formou a Absolutnem. Je spojením.

Máš pravdu, že Absolutno samo o sobě nemá ponětí o milovaných v lidském smyslu, protože je Jednotou, kde není "já" a "ty". Ale jakmile se tahle Jednota projeví jako forma (třeba jako tvůj syn nebo Mílin Eduard), ta láska, kterou k nim cítíme, není nic jiného než vůně Absolutna v tomhle světě.

Když mluvíš o tom, že osvobození od utrpení není tvým tématem, chápu to. Možná to slovo utrpení zní příliš dramaticky. Ale celá nauka Buddhy nebo Nisargadatty nesměřuje k tomu, abychom se cítili lépe, ale k poznání Pravdy. To, co nazýváme utrpením, je totiž často jen to křečovité sevření, kterým se držíme formy, protože se bojíme, že když forma zmizí, zmizí s ní i ten, koho milujeme (a budeme trpět), zmizí ta Láska a nakonec i my sami.

Jak říká Eduard Tomáš: „Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka 'já jsem tělem' je jejím základem.“

Když vidíme své blízké jen jako formy, jsme v neustálém (byť podvědomém) napětí, protože každá forma je pomíjivá. Ale v dokonalém světě, o kterém mluví Nisargadatta, se nikdo nerodí ani neumírá ne proto, že by tam nebyly žádné tváře, ale proto, že v každé tváři poznáváme to samé věčné Jáství.

Míla Tomášová i Ježíš v onom "Já i Otec jedno jsme" nepopírali svou lidskost, ale prožívali ji z místa, kde už není oddělenost. Pak už to není "moje" láska k "Tvé" formě (která je plná strachu o Tebe), ale Láska, která rozpoznává sebe samu v druhém. To je to "Jsi Já".

Pak i ta slza, která steče po tváři realizovaného mistra, když mu někdo zemře, není projevem připoutanosti k formě, ale projevem té nejčistší lidskosti, která ví, že každá forma je posvátným, byť dočasným, chrámem stejného Bytí.

Ty Jano to AI je fakt mor, v duchovním smyslu.

[Nic]

Ty Jano to AI je fakt mor, v duchovním smyslu.

Můžeš v tom psaní vidět jenom formu, pak se to může jevit jako nesmysl nebo jako mor, ale můžeš jít do větší hloubky toho a vnímat to jako směřování k pravdivosti, která v Tobě je a které je možné se otevírat.

[Zdeněk]

Ty Jano to AI je fakt mor, v duchovním smyslu.

Můžeš v tom psaní vidět jenom formu, pak se to může jevit jako nesmysl nebo jako mor, ale můžeš jít do větší hloubky toho a vnímat to jako směřování k pravdivosti, která v Tobě je a které je možné se otevírat.

Nikdo a nic tě nemůže na duchovní cestě nahradit, ani AI. Může tě pochopitelně inspirovat, ale ukázání není ukazované.

Ty prostě nejsi autentická.

[Paradoxy]

Jak jsi přišel na to, že bys byl negativní entita?

To je termín z "Ra material", který vznikl channelováním v 80tých letech.
Já jsem v zásadě buddhista, ale ten materiál mi pomohl uvědomit si některé věci/rozšířit vědomí.

No a zde na Zemi se podle Ra inkarnační cesty vývoje rozdělují, na následnou negativní a pozitivní cestu. Snažím se tomu přijít na kloub, tak to tak nějak zpochybňuju.

Ono to nemusí být nezbytně jenom tření já a někdo jiný, ale i to tření uvnitř.

Ano, Ra příčinu toho tření nazývá katalyzátor.
Pro negativní entitu je katalyzátor negativum, frustraci z něho se snaží potlačit, ovládnout a následně využít k efektivnímu ovládnutí příčiny, tedy toho katalyzátoru.
Pozitivní entita vítá katalyzátor jako příležitost k duchovnímu růstu prostřednictvím vyvažovacích cvičení. Ty mě pomohly, když mě Christýna v té její uzavřené diskuzní skupině naštvala (byť jsem si ty cvičení upravil k obrazu svému a přidal k tomu něco). To byl opravdu velkej help.

Já toho Ra neznám, ale některé věci mi přijdou paralerní s Jungem. Ty mluvíš o katalyzátoru, on to nazýval právé tím třením. Napsala bych sem své zkušenosti, ale radsi ne, protože by se toho mohl někdo chytnout a použit to proti mě. V obecné rovině takové věci přicházejí často v době utrpení nebo velkých citových výkyvů.

[Zdeněk]

Napsala bych sem své zkušenosti, ale radsi ne, protože by se toho mohl někdo chytnout a použit to proti mě.

To je právě to tření/katalyzátor, který bys měla využít.

Tedy nemyslím abys ho tu popisovala, ale abys to zpracovala.

Držim palec.

[Paradoxy]

Mám ho zpracovaný, alespoň ten kterým jsem prošla. Múže se ale stát, že přijde další a další. A je fakt, že už to vítám, protože vím, že to může člověka posunout k hlubšímu pochopení.

Teď jsem četla ta cvičení Ra a to mi taky přijde podobné k jiným duchovním cvičením. Já teda nedokážu chápat ty geografické cvičení, nikdy jsem tomuhle nerozuměla. To bude něco s historií a současností státu a přelévání válek a podobně?

[Nic]

Nikdo a nic tě nemůže na duchovní cestě nahradit, ani AI. Může tě pochopitelně inspirovat, ale ukázání není ukazované.

Není žádná duchovní cesta, veškeré duchovní cestování je jen hra, mája, iluze.

Ty prostě nejsi autentická.

Zkusme prozkoumat, co to ta "autentičnost" vlastně je. Pokud se na Tebe i na sebe budu dívat jen povrchně, skrz myšlenky a představy, nenajdu nic autentického. Všechny představy o tom, kdo jsme, jak se máme projevovat a co máme používat (včetně AI), jsou jen májou, iluzí – proměnlivou hrou forem. Žádná myšlenka o mně nebo o Tobě není Pravdou.

Skutečná autentičnost ale je tam, kde není ego. Tady přichází vhled, že "Ty jsi Já", a pak je autentické absolutně všechno – i kámen u cesty, i tahle slova, i AI. Ukázání skutečně není ukazované, v tom máš pravdu. Ale pokud ukazované (Pravda) svítí v nás, pak i ten nejobyčejnější ukazatel plní svůj účel. Autentičnost není v tom, kdo mluví, ale z jaké hloubky je to slyšeno.

(Ale pro ego je nejvyšší Pravda nepřijatelná, smrtící)

[Trini]

Rozumím, jak to myslíš. Máš pravdu v tom, že na úrovni forem je rozpoznání syna nebo partnera nezbytné pro lidské fungování a vztah. Bez tvaru a paměti bychom se v tomto světě skutečně míjeli.

Z mého pohledu je ale právě tohle to fascinující tajemství: Láska je mostem mezi formou a Absolutnem. Je spojením.

Mně je blízké to, co zminovala Míla Tomášová, že každý má svoji cestu a cesty jsou různé. Tedy akceptovaní cest druhých. Nertrhat nikomu jeho "skořápku" - však ona odpadne ve správném čase. Tedy nikomu nevymlouvat jeho přesvědčení, když je vidět,, že se s ním cítí dobře, že mu vyhovuje. Něco jiného je, když se dobře necítí a hledá radu, jak to změnit.

Máš pravdu, že Absolutno samo o sobě nemá ponětí o milovaných v lidském smyslu, protože je Jednotou, kde není "já" a "ty". Ale jakmile se tahle Jednota projeví jako forma (třeba jako tvůj syn nebo Mílin Eduard), ta láska, kterou k nim cítíme, není nic jiného než vůně Absolutna v tomhle světě.

Trochu mi připadá, že máš problém s formou. Forma je projev Absolutna - to znamená, že je Absolutnem. Tak jakápak vůně? Ve formě je možné vnímat lásku a o to jde. Nisargadatta: Nad Jednotou Bytí stojí spojení lásky. Láska je smysl a účel duality.

Ale celá nauka Buddhy nebo Nisargadatty nesměřuje k tomu, abychom se cítili lépe, ale k poznání Pravdy.

Pokud vím, tak Buddhovi šlo o osvobození od utrpení - tedy právě o to. abychom se cítili lépe. Nisargadatta řekl, že na dualitě není nic chybného - pokud nezpůsobuje problémy. Když dualita způsobuje problémy, tak se lidé necítí dobře - optimální řešení, jak se cítit s dualitou, s formou lépe, je poznat, jak to opravdu je, jak to funguje.
Kdo se necítí dobře, je Absolutno ve formě, když zapomnělo samo Sebe.

[Zdeněk]

Teď jsem četla ta cvičení Ra a to mi taky přijde podobné k jiným duchovním cvičením.

O takových nevím.
V mém případě to znamenalo nalézt odpovídající opačnou emoci k lásce ke Kristýnce. No tak hledat nenávist to se mi zrovna nechtělo, tak co třeba lhostejnost? To by šlo. Tak mě napadlo, že je třeba to udělat jako to dělají dobří herci, jako by se stanou tou postavou, kterou mají hrát. Přenastaví si to v hlavě. To je práce.

Jde vlastně o získání jiného zorného úhlu. No jo, jenomže jsem si uvědomil, že oba ty zorné úhly přeci mají společný prostor (ve kterém se odehrávají). To bylo skutečně obohacující. Protože jenom tak lze uskutečnit ono "vyvážení". Pokud např. katolíci milují své nepřátele (aby se dostali do nebe), tedy bez nalezení onoho prostoru, tak je to takový sladkokyselý nálev, který se jim pak zobrazuje na charakteru. Takový naprd.

Já teda nedokážu chápat ty geografické cvičení, nikdy jsem tomuhle nerozuměla.

Taky nevím. Už to později Ra blíže neosvětlil, protože Don, co vedl tu channelovací skupinu, se zastřelil.

[Trini]

Když vidíme své blízké jen jako formy,

tak je možné si poslechnout co, o tom řekl Eduard Tomáš:

Jak známo, kažká věc má pět charakteristik: existence, vědomí, blaho, jméno a tvar. To je starobylá stěžejní zásada východních duchovních nauk mnohokrát zdůrazňovaná ve Védách i Upanišadách, po staletí proklamovaná četnými mudrci a duchovědci světa. Prvním třem charakteristikám se obyčejně říká božské, posledním dvěma lidské. Lidské jsou proto, že je může člověk pozorovat respektivě uvědomit si je - jméno a tvar - a také protože jsou to charakteristiky jen dočasné, charakteristiky pomíjející. První tři: Existence, Vědomí a Blaho jako takové, však člověk nemůže pozorovat, i když je může také jistým způsobem poznat, resp. zažít, zahloubá-li se sám do sebe.

[Zdeněk]

Žádná myšlenka o mně nebo o Tobě není Pravdou.

Tak proč lžeš? Podkladem tohoto je přeci myšlenka.

Ty sis to neuvědomila, protože jsi nebyla bdělá. Právě bdělost se cvičí v meditaci. Výsledkem cvičení je právě autenticita, nikoli iluzorní rozpuštění se v nějaké vnější AI pravdě.

[Trini]

Ty Jano to AI je fakt mor, v duchovním smyslu.

Naprostý souhlas. Je to jako mlácení prázdné slámy - hraní si se slovy. Není v tom a nikdy v tom nemůže být síla Pravdy.

[Trini]

Nikdo a nic tě nemůže na duchovní cestě nahradit, ani AI. Může tě pochopitelně inspirovat, ale ukázání není ukazované.

Není žádná duchovní cesta, veškeré duchovní cestování je jen hra, mája, iluze.

Zcela pomíjíš různé úrovně. Na určité úrovni duchovní cesta samozřejmě je a má obrovský význam. To snad víš, nebo? Jinak by to, co jsi právě napsala byla jen prázdná, zcela zbytečná a nesmyslní floska za účelem vítězit v diskuzi. A o to ti snad nejde?

[Zdeněk]

Ty Jano to AI je fakt mor, v duchovním smyslu.

Naprostý souhlas. Je to jako mlácení prázdné slámy - hraní si se slovy. Není v tom a nikdy v tom nemůže být síla Pravdy.

Je v tom omámení.

Právě to silné omámení jsem viděl na fotce Jany v jejích očích, až jsem se toho lekl.
(což Jana interpretovala jako že jsem se lekl hloubky její Pravdy )