Největší přikázání

[Nic]

Ano, myšlenka existuje jako myšlenka, slovo jako slovo – stejně jako existuje vlna na hladině nebo snová postava ve snu. Ale nemají vlastní, nezávislou podstatu. Vlna není nic jiného než voda. Když vlnu zkoumáš, najdeš jen vodu.

Nic neexistuje bez své podstaty. Ale podstata a její forma jsou neoddělitelné. Akorát ta tvoje mysl, tvůj způsob iluze duality se to snaží oddělovat.

Třeba "Boží Láska září na všechny". Rozděluješ Boží Lásku a všechny. Tyhle a podobné představy, to je tvoje "duchovní" iluze duality.
Jednou píšeš sudkulatý, jindy rystupije a někdy zase tujekára, podle toho jak se to zrovna hodí.

Jani, a co když podstatou vlny je voda?

Podstata, už z podstaty věci , nemůže být nezávislá, stojící sama o sobě....

Ano, Evi, podstatou vlny je voda. Ale s tou závislostí je to přesně naopak, než píšeš.

Voda (podstata) může existovat bez vln – jako klidná tichá hladina nebo hlubina. Je tedy na vlně nezávislá, stojí sama o sobě.
Ale vlna nemůže existovat bez vody. Vlna je na vodě absolutně závislá.

Stejně tak Bytí (to, co Je) je podstatou všeho. Existuje věčně a neměnně, i když se zrovna neprojevuje ve tvarech a formách. Tvary (myšlenky, svět, těla) vznikají a zanikají, ale jejich podstata – Bytí – zůstává.

[Nic]

O Buddhovi a Angulimalovi jsem ti psal..

Můžeš napsat, v jaké souvislosti jsi o něm psal?

Že Angulimala neoslovilo Buddhovo dobrotivé srdce (jak se někteří láskaheadi přiblble domnívají), ale Buddhovo parapsychické schopnosti (kvůli nim, aby je získal, Angulimala zabíjel; Buddha ale způsobil, že se k němu nedokázal nikterak přiblížit, což Angulimala ohromilo).

Podle Ra čím více je negativní entita na své cestě polarizována, tím snadněji se dokáže přepnout na pozitivní cestu.
Po Angulimala smrti Buddha potvrdil jeho dosažení úplného osvícení.

Ach, ano, už si na to vzpomínám, že jsi to psal. Zdeňku, to, co nazýváš "parapsychickými schopnostmi", není nic jiného než přirozený důsledek stavu bez strachu a ega. Může se to jevit jako nadpřirozené kouzlo, ale ve skutečnosti je to jen zákon rezonance: Kde není odpor (strach), tam agrese nenachází cíl.

Mám s tím osobní zkušenost, která není z knih. Když k nám domů vběhl zloděj, kterého honila policie, nebyl ve mně žádný strach. Neviděla jsem zloděje, ale uříceného člověka. Nabídla jsem mu vodu, on v klidu poseděl a odešel. Žádný boj, žádné oko za oko. Kdybych zareagovala strachem, ta energie by ho vyprovokovala k útoku. Takhle se agrese neměla o co zachytit.

Stejně to funguje, když jdu s dětmi ulicí kolem hlídacích psů. Říkám jim: "procházíme, jako když vůbec nejsme" a zpravidla ani jeden pes nezaštěká. Děti milují tuhle chůzi kolem nich "bez ega". Dokonce se stalo, že vyběhli otevřenými vrátky dva rotvajleři a proběhli kolem, nevšímali si nás a ani neštěkli.

Agresor (člověk i zvíře) reaguje na frekvenci strachu. Pokud tam ta frekvence není, stáváš se pro jeho agresi neviditelným.

Angulimala neohromil jen nějaký trik s chůzí. Ohromilo ho, že narazil na Bytost, kterou nelze zastrašit, nelze ji vyprovokovat a která stojí v naprosté suverenitě. To je ta síla, která motivuje negativní entitu k přepólování – poznání, že její metoda síly je proti Absolutní Lásce bezmocná.

[Paradoxy]

https://youtu.be/KY8K5ITYENI?si=5q-nVU7fPcGlJ1Ii

[Nic]

https://www.youtube.com/watch?v=d2xsgfy9kbE

[Paradoxy]

Ó je mi ctí, už se neopičíš jen po mistrech, ale dokonce i po mě
Já dám píseň, ty dáš píseň, je to rozkošné

[Nic]

... je to rozkošné

Viď. Určitě je rozkošnější píseň za píseň, než oko za oko nebo zub za zub.

[armin]

Podstata, už z podstaty věci , nemůže být nezávislá, stojící sama o sobě....

Vidíš Jano - Eva to chápe jasně. Proč zrovna ty s tím máš problém?

Voda je vždy v nějaké formě, podstata se vždy vyskytuje v nějaké formě. To je skutečnost. Podstata sama o sobě neexistuje, podstata bez formy je jen abstrakce.
Žádné zlato samo o sobě - bez formy ve skutečnosti neexistuje.
Když ze zlata není prsten, má jinou formu - slitina, sloučenina, valoun, prach, tekutina atd.
A to, co je, je dynamické, proměnlivé. Jediné, co se nemění je, že vše se mění.
Věčnost bezezměny neexistuje. Nicméně lidská mysl něco takového často potřebuje, hledá - o co by se mohla opřít, a zdánlivě nachází. Přání - potřeba je otcem myšlenky.

[Paradoxy]

... je to rozkošné

Viď. Určitě je rozkošnější píseň za píseň, než oko za oko nebo zub za zub.

Psala jsem o tom, že mi děláš kopírku a ono to tak z tvé strany nebylo? Ty se mi mstíš písničkou? To je opravdu roztomilé

[Nic]

... je to rozkošné

Viď. Určitě je rozkošnější píseň za píseň, než oko za oko nebo zub za zub.

Psala jsem o tom, že mi děláš kopírku a ono to tak z tvé strany nebylo? Ty se mi mstíš písničkou? To je opravdu roztomilé

Písničkou se dá mstít? Vnímáš píseň za píseň jako mstu?

[Paradoxy]

Ou jé, je s tebou fakt prdel

[Nic]

A co bys chtěla?

Veškerá existence je zábava



(ale ne pro iluzi ega)

[Paradoxy]

[armin]

A co bys chtěla?

Veškerá existence je zábava



(ale ne pro iluzi ega)

Naopak. Právě pro iluzi ega. Kdo jiný by se potřeboval zabávať a proč?

[Nic]

A co bys chtěla?

Veškerá existence je zábava



(ale ne pro iluzi ega)

Naopak. Právě pro iluzi ega. Kdo jiný by se potřeboval zabávať a proč?

Pleteš si potřebu se bavit (jako únik z nudy nebo strachu) s radostí z Bytí.
Ego se baví, protože mu něco chybí. Probuzené vědomí je blažené, protože mu nechybí nic.

Bytí = Vědomí = Ánanda

Ptáš se "kdo" se baví? Nikdo. Ta radost a lehkost tu je, když zmizí "ten kdo" - ego, které všechno bere smrtelně vážně a snaží se život řídit. Život je poznáván jako zábavná podívaná, která se děje sama. Není k tomu potřeba zdůvodnění "proč", je to přirozenost ničím nepodmiňované Lásky, která nepotřebuje splňovat žádné podmínky.



https://www.youtube.com/watch?v=kQv9_aTpUm4