PROČ VESMÍR NEPLNÍ VAŠE PŘÁNÍ?

[Monika]

a myslím, že pokud jsme člověkem, můžeme se svobodně rozhodnout tohle si nepřipouštět, neuvědomovat si to... nebo si toho být vědom a že si tedy myslím, že na tom participujeme prostě každopádně

lidské bytosti mají velmi výjimečný status v tom, že si toho mohou být plně vědomé

[Monika]

to je prostě tak, když jsme "součástí" něčeho "většího" a zároveň "jenom sami sebou"
někdy už musí být trochu zmatek v tom přepínat (aspoň tady v těch diskuzích )

jasněěěěěěěěěěě podle toho jak je to přepnuté, tak je tu úhel pohledu a vyjádření ... pak jeden o voze z tohodle úhlu a druhej o voze z tohodle úhlu a nelze říct, že by jeden měl pravdu a druhý ne ... a trošku zmatku neuškodí si teda myslím, je to občerstvující a oživující vyvážení přesnosti a řádu (ten by mohl pořádně zmrtvit)

[watta]

nenenenenene, to v žádném případě

že by jeden měl pravdu a druhý nepravdu, na to jsem rezignovala asi už v předcházejícím životě
(to byl pokus o nemístný vtip )

ale já osobně si myslím, že to není ÚHEL pohledu - protože to znamená, že se díváme pokaždé z jiné strany na stejnou věc, ale ten člověcí pohled je SOUČÁSTÍ toho vědomějšího, toho VĚTŠÍHO

ale přepínat se mezi nimi dá, myslím, docela dobře

[watta]

a to je právě to, co je na lidském životě tak zábavné:

nemá plné vědomí.
má osekané vědomí, ve kterém věci vypadadjí úplně jinak!
osekané vědomí s limity (které neustále posouvá), které umožňují zažívat to, čemu Petr i Abraham říkají kontrast

no, prostě... proto tu jsme

[watta]

[Petr]

Diky za spoustu inspirujicich prispevku

[vostalpetr]

ty cokoli ale obnovuješ, právě tím, že se na to zaměřuješ.
děláš tak velký rituál obnovování, velkolepého obnovování Okamžiku

nechci být moc patetická, ale musím přiznat, že tohle je fakt asi nejpatetičtější věc vůbec, nejvelkolepější skutečnost, se kterou jsem měla možnost se seznámit na vlastní kůži. vědomí obnovování okamžiku .
a to právě to se nám přitom jeví jako ta největší samozřejmost, největší nicka, největší nicnedělání.

přitom je to ta největší "práce"

není to tak, že by něco nějak bylo "samo sebou", bez nás. my jsme tím, kdo to to tvoříme.
jiná věc je ta, že je tady pravděpodobně celá řada dalších rozličných existencí, které to také tvoří zkrátka všichni, kteří jsme součástí toho Všeho

bytí je AKTIVNÍ. není to nějaká neměnná nirvána, na kterou bychom se dívali jako na televizní obrazku z pohovky, kde bychom si tu nirvánu užívali my jsme součástí toho bytí, aktivní součástí toho bytí, jsme ten program v té televizi, na němž se spolupodíláme a který tvoříme. v tomhle není žádný rozdíl mezi ZDROJEM, který by vysílal v té televizi a námi, kteří bychom jenom "sledovali programy"

plné zaměřování se = aktivní obnovování, to je ten hluboký rituál neustálé proměny okamžiku TADY A TEĎ.

podle těch radiestetických experimentů, na které jsem tu dnes už narážela, by tměření nenasvědčovala tomu, že nemusí být úplně lhostejné, jestli si tuto svoji neustálou aktivní "práci" uvědomujeme nebo ne, ale o tom kdyžak zase jindy každopádně to obnovování, ten neustálý PROCES, ten to je

a to dělám já ne nějaké ONO

.................................................................................................................

myslím, že tam je určité nedorozumění:

okamžik ted a tady je prostě čas, i když hodně krátký a hodně příromný čas

přítomnost ted a tady je bezčasový stav je to aspekt Boha

to prvé se neustále mění, to druhé je neměnné


okamžik ted a tady se tedy neustále mění a probíhá v přitomnosti ted a tady


je třeba pochopit, o čem je nedvojná filozofie:

stvořený svět (tedy i čas i okamžik ted a tady) není zcela určitě Bůh, je to pouhý jev jenž se jeví, existuje, ale není skutečný

ale zárovern platí, že PODKLADEM STVOŘENÉHO SVĚTA je Přítomnost ted a Tady, tedy Bůh

takže:
bytí je AKTIVNÍ. není to nějaká neměnná nirvána, na kterou bychom se dívali jako na televizní obrazku z pohovky, kde bychom si tu nirvánu užívali my jsme součástí toho bytí, aktivní součástí toho bytí, jsme ten program v té televizi, na němž se spolupodíláme a který tvoříme. v tomhle není žádný rozdíl mezi ZDROJEM, který by vysílal v té televizi a námi, kteří bychom jenom "sledovali programy"

to je správně, ale je to jen půlka pravdy, asi tak jako by jsi říkala SAMSÁRA JE SAMSÁRA,
(Tolle zase říká svým způsobem nivána je nirvána)

ale správně je samsára je nirvána

JAK ABRAHÁM, TAK I TOLLE JSOU EXTRÉMISTÉ,
PRVNÍ TVRDÍ, ŽE SVĚT JE BOŽSKÝ, DRUHÝ TVRDÍ ŽE SVĚT JE POUHÝ JEV
(oba samozřejmě odvedli vcelku poctivý kus práce v tom svém tvrzení)

ale Skutečnost je, že PLATÍ OBOJÍ, a že jedno bez druhého je prostě taktrošku blábol, protože oboum uniká celistvý pohled, jeden honí štěstí v samsáře a druhý v nirváně a ani jeden z nich ho nemůže dosáhnout...

proto ocenuju oba dva, ale je třeba jít "za ně"...

[watta]

já osobně si nemyslím, že TADY A TEĎ je čas.
TADY A TEĎ vnímám jako vhled, ve kterém o čas nejde a který je sám o sobě zcela mimo čas, takže čas jako měřítko v něm nemůže být uplatněn.

nevím, jestli něco takového může člověk během svého života vůbec pocítit, pro mě osobně tomu nejblíže byl zážitek sdíleného přechodu z tohohle světa do světa po smrti - ale o tom se těžko mluví... aspoň mě. nevím, jak to vůbec celé formulovat jinak, než pocitem, a ten nikomu druhému předat nemůžu.

jinak bych se ještě zastavila u toho tvého:
"TO JE SPRÁVNĚ."

bůh suď ne já, ani ty...
jediné, co můžeme najít, je správnost, kterou za správnost budeme pokládat my sami, jedinci, a nikdo jiný.

cit. znovu Smrtě:
Vezmi Vesmír a rozemel ho na ten nejjemnější prášek, ten přesij přes to nejjemnější síto. Ukaž mi v něm jediný atom spravedlnosti, jedinou molekulu Milosrdenství... pořád se pokoušíš žít tak, jako kdyby byl ve světě nějaký ideální Řád. Jako kdyby ve Vesmíru existovala nějaká Správnost, podle které bys mohla soudit...

myslím, že všichni tady mluvíme JENOM O NAŠICH ZKUŠENOSTECH. našli jsme krásný způsob, jak je zpřítomnit zdejším našim blízkým tak, jako kdybychom si je vysílali na obrazovku, takže je CHÁPEME, a tím je rozšiřujeme. to je krásný dar, a také zábavné a kreativní umění. nač v tom hledat nějakou SPRÁVNOST... to bychom se od sebe jenom oddělovali... to dělá na světě tolik lidí, že k tomu nás jistě netřeba

[slavoj]

Měli bychom ale Watto připustit že už je to předem nějak nastanený asi jako kdyby sme měly otočit rotaci zěmě pro někoho je to osud pro jiné zase boží dílo

[slavoj]

já osobně si nemyslím, že TADY A TEĎ je čas.
TADY A TEĎ vnímám jako vhled, ve kterém o čas nejde a který je sám o sobě zcela mimo čas, takže čas jako měřítko v něm nemůže být uplatněn.

nevím, jestli něco takového může člověk během svého života vůbec pocítit, pro mě osobně tomu nejblíže byl zážitek sdíleného přechodu z tohohle světa do světa po smrti - ale o tom se těžko mluví... aspoň mě. nevím, jak to vůbec celé formulovat jinak, než pocitem, a ten nikomu druhému předat nemůžu.

jinak bych se ještě zastavila u toho tvého:
"TO JE SPRÁVNĚ."

bůh suď ne já, ani ty...
jediné, co můžeme najít, je správnost, kterou za správnost budeme pokládat my sami, jedinci, a nikdo jiný.

cit. znovu Smrtě:
Vezmi Vesmír a rozemel ho na ten nejjemnější prášek, ten přesij přes to nejjemnější síto. Ukaž mi v něm jediný atom spravedlnosti, jedinou molekulu Milosrdenství... pořád se pokoušíš žít tak, jako kdyby byl ve světě nějaký ideální Řád. Jako kdyby ve Vesmíru existovala nějaká Správnost, podle které bys mohla soudit...
Zkrátím to nic nového pod V Norsku se jeho manželka zastřelila ! ta skupina kolem S.K.Neumana měla jedno silné heslo : Budem dělat vše abychom byly štastní ! A až budem šťastní-zemřem !!!http://www.spisovatele.cz/rudolf-tesnohlidek

myslím, že všichni tady mluvíme JENOM O NAŠICH ZKUŠENOSTECH. našli jsme krásný způsob, jak je zpřítomnit zdejším našim blízkým tak, jako kdybychom si je vysílali na obrazovku, takže je CHÁPEME, a tím je rozšiřujeme. to je krásný dar, a také zábavné a kreativní umění. nač v tom hledat nějakou SPRÁVNOST... to bychom se od sebe jenom oddělovali... to dělá na světě tolik lidí, že k tomu nás jistě netřeba

Ne ne moji milí To je vrchol sobeckosti a tam to dotáhnout snad nikdo nechce

[Jana]

To je vrchol sobeckosti a tam to dotáhnout snad nikdo nechce

Sjednocení se se Zdrojem neboli odevzdání se Bohu je ta nejsobečtěší věc, kterou můžeme udělat a zároveň je to to, co přináší do našich životů nejvíc světla, pravdy a lásky.

[watta]

Měli bychom ale Watto připustit že už je to předem nějak nastanený asi jako kdyby sme měly otočit rotaci zěmě pro někoho je to osud pro jiné zase boží dílo

a pro někoho opensource

[watta]

Ne ne moji milí To je vrchol sobeckosti a tam to dotáhnout snad nikdo nechce

já například ano. ale nelíbí se mi tam to DOTÁHNOUT.
řekla bych spíš jen: to je vrchol.

[vostalpetr]

myslím, že všichni tady mluvíme JENOM O NAŠICH ZKUŠENOSTECH. našli jsme krásný způsob, jak je zpřítomnit zdejším našim blízkým tak, jako kdybychom si je vysílali na obrazovku, takže je CHÁPEME, a tím je rozšiřujeme. to je krásný dar, a také zábavné a kreativní umění. nač v tom hledat nějakou SPRÁVNOST... to bychom se od sebe jenom oddělovali... to dělá na světě tolik lidí, že k tomu nás jistě netřeba
.................................................................................................................................................................................

no samozřejmě, můžeme mluvit jedině o našich zkušenostech,
ti co realizovali říkají, že samsára je nirvána
a to je jejich zkušenost...

zkušenosti jiných jsou zase jiné

pokud budu říkat, že samsára je samsára, nebo nirvána je nirvána, nebo nirvána není samsára, tak se budu oddělovat
pokud řeknu samsára je nirvána, tak tím mimo jiné také říkám, že všechno je správně,
není třeba nijak rozemílat svět když je správně, ale je to možné ho klidně rozemlít a bude to taky správně

[vostalpetr]

já osobně si nemyslím, že TADY A TEĎ je čas.
TADY A TEĎ vnímám jako vhled, ve kterém o čas nejde a který je sám o sobě zcela mimo čas, takže čas jako měřítko v něm nemůže být uplatněn.

nevím, jestli něco takového může člověk během svého života vůbec pocítit, pro mě osobně tomu nejblíže byl zážitek sdíleného přechodu z tohohle světa do světa po smrti - ale o tom se těžko mluví... aspoň mě. nevím, jak to vůbec celé formulovat jinak, než pocitem, a ten nikomu druhému předat nemůžu.

......................................................................................................................................................................................................

No já to psal proto, protože existují dva pojmy, každý o něčem jiném,
jeden je přítomný okamžik ted a tady
a druhým je přítomnost ted a tady (správně napsáno Přítomnsot Ted a Tady, nebot zde již není osoba, je zde jen Bůh, Zdroj)

zatímco okamžik je v čase, přítomnost je mimo,
joze jsou cvičení jak na okamžik, tak přímo i na Přítomnost,
a to co se děje při tom přechodu, tedy co se děje s osobou, to tam je posáno také,
není to nic složitého, osoba zmizí (umře ) a dojde k uvědomění toho, co zde je před osobou

[San]

zatímco okamžik je v čase, přítomnost je mimo,
joze jsou cvičení jak na okamžik, tak přímo i na Přítomnost,
a to co se děje při tom přechodu, tedy co se děje s osobou, to tam je posáno také,

řikáš okamžik moh už bejt a přítomnost je jenom teď

není to nic složitého, osoba zmizí (umře ) a dojde k uvědomění toho, co zde je před osobou

z toho sem zase blbej jak mam vědět co je před osobou když umře?

[vostalpetr]

z toho sem zase blbej jak mam vědět co je před osobou když umře?
...................................................................................
to bylo myšleno v porovnání s meditací, nikoli že si pro tebe přijde zubatá s kosou...

v meditaci prostě (podobně jako ve spánku) tvoje osobní sebeuvědomění zmizí,
jenže meditace není spánek,
v meditaci dojde k uvědomění toho, co je zde před osobou, a to je pozornost, no a pozornost sama o sobě je univerzální Vědomí, Já

aby se ta situace moc nekomplikovala, tak se říká, že osoba zemře, nebo lépe že zmizí, že zde není žádné osobní sebeuvědomění, že je zde pouze Já
ale je jasný, že zde osoba musí být, protože by pak o tom nikdo nemohl mluvit a říci, že je nějaký Božský vědomí,
osoba, lépe řečeno velmi jemná úroven osoby zde stále je, ale je překrýtá Já
ale o tom se nemluví, aby se celá věc nekomplikovala,
protože pro mohé je už dost komplikované už jen to, že za osobním já je nějaký neosobní Já

PS. to je jen takový jednoduchý pracovní model k realizaci Já,
když ovšem je realizováno Já, a není zde tato věc souběžné existence jak osoby tak i neosobního Já rozpoznána,
tak dojde k zbožštění osobního já, to je věc která se vcelku přirozeně stává,
takže pak nám tady pobíhá realizovaný satguru, který o sobě tvrdí že je bůh a že je neomylný, božský apd.
to se prostě stává, proto je třeba ne všemu věřit, co kdo řekne,
určitě nikdo nic neříká se zlým úmyslem někoho podvést, jen si není vědom toho, co se stalo

[San]

to bylo myšleno v porovnání s meditací, nikoli že si pro tebe přijde zubatá s kosou...

neumim meditovat tak nevim co to je

aby se ta situace moc nekomplikovala, tak se říká, že osoba zemře, nebo lépe že zmizí, že zde není žádné osobní sebeuvědomění, že je zde pouze Já
ale je jasný, že zde osoba musí být, protože by pak o tom nikdo nemohl mluvit a říci, že je nějaký Božský vědomí,
osoba, lépe řečeno velmi jemná úroven osoby zde stále je, ale je překrýtá Já
ale o tom se nemluví, aby se celá věc nekomplikovala,
protože pro mohé je už dost komplikované už jen to, že za osobním já je nějaký neosobní Já

z toho sem tuplem blbej pozorovat pozornot
nic nepozoruju

[vostalpetr]

z toho sem tuplem blbej pozorovat pozornot
nic nepozoruju
..............................................

no jasně že ne,
pozorovat pozornost je mnohem těžší než pozorovat třeba pěkný holky

proto taky všichni vždycky pozorují "něco" co lze jednošeji pozorovat,
duchovní srdce, pocit já, pocit existence apd.
s tím jsou také problémy, dokopat tu pozornost k tomu aby neodbíhala, ale je to jednodušší, než pozorovat pozornost

ale existují na to samozřejmě jednoduchá cvičení,
postavená na intenzitě pozornosti (tedy koncentraci) a následném otočení pozornosti na samu pozornost,

třeba koncentruješ se na libovolný předmět co nejintenzivněji, a pak tu pozornost otočíš na pozornost samu,
samozřejmě ta pozornost je stále vázaná k něčemu, třeba k osobě, takže stále se váže k osobě,
takže když otočíš pozornost na pozornost tak se zase uvědomíš jako nějaká osoba,
no chce to trénink, postupem času se to samo osvětlí

velmi dobré je třeba intenzivní naslouchání zvuků,
tady je jak vysoká intenzita pozornosti tak i přítomnsot ted a tady,
nebot zvuk zazní jen malou chvíli, takže se musíš snažit být v přítomném okamžiku

hele, ono je to fuk, co cvičíš, když víš že jde o pozornost, tak tu pozornost najdeš i když koukáš na ty hezký holky, nebo někde blbneš v ašrámu,
důležité je vědět o co jde, že jde o pozornost...

[vostalpetr]

PS.

Napadlo mě takový přirovnání, tedy ohledně zaměření pozornosti na samu pozornost,
je to podobné jakobychom chtěli pozorovat třeba molekulu pomocí dalekohledu,
dalkohled se samozřejmě osvědčil při pozorování hezkých holek na nuda pláži,
ale pozorovat s ním molekulu jde dost blbě a není nic vidět,
když ti to dojde, tak dalekohled zahodíš a budeš koukat bez něj,
i to určitou chvíli potrvá a časem zjistíš, že potřebuješ mikroskop,
ale i s tím mikroskopem budeš muset provést spoustu zaostřování, než se zaostříš na tu jednu jedinou molekulu...


Takže to chce praxi, ale nejenom praxi (s tím dalekohledem můžeš koukat usilovně klidně celej život a furt nic neuvidíš, teda mimo těch holek na pláži),
ale chce to i porozumění, které přichází s tou praxí...