Mimozemské civilizace, channeling a Míla Tomášová

[Trini]

2. pozornost - to je rozšířené vědomí, které nemají všichni lidé - má ho např. Christina, Tomášovi. To jsou ty zkušenosti, jak na tomto vlákně popisuje Míla Tomášová nebo o nich vypráví Eduard Tomáš v Pamětích mystika. Patří k tomu i vědomé ovládáni snu, vědomé návštěvy astrálu apod. Děti ho také mají, ale běžnou výchovou ho obvykle ztratí

Rozšířené vědomí měl jako dítě např. Miloš Tomáš - podle vyprávění Eduarda Tomáše. Tomášovi se k tomu stavěli jinak než většina rodičů. Ti obvykle reagují : fantazíruješ, nevymýšlej si, přestan s tím, když jim dítě vypráví něco z toho, co může vnímat. A tak rozšířené vědomí dětí postupně zmizí. Christinina matka naopak Christinu už jako dítě v tomto směru podporovala.

[Paradoxy]

Míla Tomášová spíš myslela "jako doma". Buddha se dokázal pohybovat i v božských sférách. Ale (na rozdíl od domácích bytostí v nich) i tyto sféry/bytosti v nich považoval za pomíjivé (byť velmi, veeelmi, veeeeeeeeelmi dlouhé).

Však se o těch božských sférách mluví jen jako o dalším lepším pekle Jen už nevím, kdo o tom mluvil, ale je to tak a pomíjivý to je, to máš recht.

[Paradoxy]

2. pozornost - to je rozšířené vědomí, které nemají všichni lidé - má ho např. Christina, Tomášovi. To jsou ty zkušenosti, jak na tomto vlákně popisuje Míla Tomášová nebo o nich vypráví Eduard Tomáš v Pamětích mystika. Patří k tomu i vědomé ovládáni snu, vědomé návštěvy astrálu apod. Děti ho také mají, ale běžnou výchovou ho obvykle ztratí

Rozšířené vědomí měl jako dítě např. Miloš Tomáš - podle vyprávění Eduarda Tomáše. Tomášovi se k tomu stavěli jinak než většina rodičů. Ti obvykle reagují : fantazíruješ, nevymýšlej si, přestan s tím, když jim dítě vypráví něco z toho, co může vnímat. A tak rozšířené vědomí dětí postupně zmizí. Christinina matka naopak Christinu už jako dítě v tomto směru podporovala.

Máš zkušenost s vlastníma dětma, že by měli rozšířené vědomí?

[Trini]

Míla Tomášová spíš myslela "jako doma". Buddha se dokázal pohybovat i v božských sférách. Ale (na rozdíl od domácích bytostí v nich) i tyto sféry/bytosti v nich považoval za pomíjivé (byť velmi, veeelmi, veeeeeeeeelmi dlouhé).

Nisargadatta např. řekl, že kdo dosáhne temného Zdroje, je pak všude doma. To je poznáním, že veškerý projev je Zdroj.

Jako lidé jsme také pomíjíví a i Země je pomíjívá - jednou přestane existovat.

[Zdeněk]

Míla Tomášová spíš myslela "jako doma". Buddha se dokázal pohybovat i v božských sférách. Ale (na rozdíl od domácích bytostí v nich) i tyto sféry/bytosti v nich považoval za pomíjivé (byť velmi, veeelmi, veeeeeeeeelmi dlouhé).

Nisargadatta např. řekl, že kdo dosáhne temného Zdroje, je pak všude doma. To je poznáním, že veškerý projev je Zdroj.

Jako lidé jsme také pomíjíví a i Země je pomíjívá - jednou přestane existovat.

Jde o ztrátu opory. Jestliže se nemůže o nic opřít, kdo to může vydržet? Nikdo. Ježíš je ukřižovaný, Buddha už se nevrátí.

[Nic]

Míla skutečně nepoužívá levné fráze o tom, že vesmír je „sluníčkový“. Píše o tom, že vesmír je průhledný.
Pro člověka v egu je vesmír nebezpečný (protože ho může zničit). Pro probuzeného je vesmír jeho vlastním Bytím. Míla v citátu o UFO říká: „Duchovně probuzený člověk se může uvědomit v celém vesmíru.“ Pokud se v něčem uvědomuji jako doma, přestává to být nepřátelské, nebezpečné.

Na to může mít každý jiný - svůj názor.

Např. jsem se nesetkala s tím, že by lidé považovali vesmír za nebezpečný.

Do vesmíru patří všechno, co se v něm nachází, i tahle planeta Země, kde se válčí a lidé prožívají ztotožnění s tělem, smrtelnost, zranitelnost jako realitu, ve které žijí a která se jeví jako nebezpečná.

Pro realizovaného je vesmír manifestací Absolutna = je Absolutnem.

Ano, přesně tak.

Biblicky by se dalo říct, že realizovaní nejedí ze stromu poznání dobrého a zlého - pro ně je všechno takové, jaké to je = nepotřebují to posuzovat jako dobré nebo zlé = to je stav ráje.

Ano, skvělé.

Eduard Tomáš to popisuje takto:

Když člověk dojde Poznání, co mu to hlavně přinese?

Vnitřní klid a pocit bezpečnosti a jistoty, kterou žádná událost a žádný nezdar v životě nemůže nikdy zvrátit.

.........................................................

To znamená, že dál se v jeho životě mohou dít události, které se běžně označují za nezdary nebo nepříjemné, nebezpečné události - ale realizovaný se k nim staví s klidnou vyrovnaností, protože Poznáním získal neotřesitelný vnitřní klid a pocit bezpečnosti a jistoty. Nepropadá zoufalství, nepropadá pocitu utrpení.

Skvělé, ano.

Díky

[Trini]

Míla Tomášová spíš myslela "jako doma". Buddha se dokázal pohybovat i v božských sférách. Ale (na rozdíl od domácích bytostí v nich) i tyto sféry/bytosti v nich považoval za pomíjivé (byť velmi, veeelmi, veeeeeeeeelmi dlouhé).

Nisargadatta např. řekl, že kdo dosáhne temného Zdroje, je pak všude doma. To je poznáním, že veškerý projev je Zdroj.

Jako lidé jsme také pomíjíví a i Země je pomíjívá - jednou přestane existovat.

Jde o ztrátu opory. Jestliže se nemůže o nic opřít, kdo to může vydržet? Nikdo. Ježíš je ukřižovaný, Buddha už se nevrátí.

Ve Zdroji se vždy budou manifestovat síly, které jsou oporou. Kdo je nevnímá, může na ně aspon věřit. Víra hory přenáší.

[Trini]

Poselství od MIMOZEMŠŤANŮ? Christina von Dreien: Slova moudrých [Iveta Kantová a Sueneé]

https://www.youtube.com/watch?v=KkCMvy2APXI

[Zdeněk]

Ve Zdroji se vždy budou manifestovat síly, které jsou oporou. Kdo je nevnímá, může na ně aspon věřit. Víra hory přenáší.

Jde o to, pro koho jsou oporou, kdo je ten, který se opírá (předpokládaje tím svou nesmrtelnost).

Podstatou buddhistického osvícení a křesťanského ukřižování je, že není pro koho by ty síly byly oporou. Že ten, pro koho by ty síly byly oporou, pomíjí.

[Paradoxy]

Ve Zdroji se vždy budou manifestovat síly, které jsou oporou. Kdo je nevnímá, může na ně aspon věřit. Víra hory přenáší.

Jde o to, pro koho jsou oporou, kdo je ten, který se opírá (předpokládaje tím svou nesmrtelnost).

Podstatou buddhistického osvícení a křesťanského ukřižování je, že není pro koho by ty síly byly oporou. Že ten, pro koho by ty síly byly oporou, pomíjí.

Paráda .

[Paradoxy]

Míla skutečně nepoužívá levné fráze o tom, že vesmír je „sluníčkový“. Píše o tom, že vesmír je průhledný.
Pro člověka v egu je vesmír nebezpečný (protože ho může zničit). Pro probuzeného je vesmír jeho vlastním Bytím. Míla v citátu o UFO říká: „Duchovně probuzený člověk se může uvědomit v celém vesmíru.“ Pokud se v něčem uvědomuji jako doma, přestává to být nepřátelské, nebezpečné.

Na to může mít každý jiný - svůj názor.

Např. jsem se nesetkala s tím, že by lidé považovali vesmír za nebezpečný.

Do vesmíru patří všechno, co se v něm nachází, i tahle planeta Země, kde se válčí a lidé prožívají ztotožnění s tělem, smrtelnost, zranitelnost jako realitu, ve které žijí a která se jeví jako nebezpečná.

Pro realizovaného je vesmír manifestací Absolutna = je Absolutnem.

Ano, přesně tak.

Biblicky by se dalo říct, že realizovaní nejedí ze stromu poznání dobrého a zlého - pro ně je všechno takové, jaké to je = nepotřebují to posuzovat jako dobré nebo zlé = to je stav ráje.

Ano, skvělé.

Eduard Tomáš to popisuje takto:

Když člověk dojde Poznání, co mu to hlavně přinese?

Vnitřní klid a pocit bezpečnosti a jistoty, kterou žádná událost a žádný nezdar v životě nemůže nikdy zvrátit.

.........................................................

To znamená, že dál se v jeho životě mohou dít události, které se běžně označují za nezdary nebo nepříjemné, nebezpečné události - ale realizovaný se k nim staví s klidnou vyrovnaností, protože Poznáním získal neotřesitelný vnitřní klid a pocit bezpečnosti a jistoty. Nepropadá zoufalství, nepropadá pocitu utrpení.

Skvělé, ano.

Díky

My lidi jsme smrtelní, to je fakt, který bys už měla přijmout. A prozradím ti tajemství, v uvědomění vlastní smrtelnosti se nachází i velká úleva, protože už člověk nemusí lpět na vlastní důležitosti jako to máš ty.

[Trini]

Ve Zdroji se vždy budou manifestovat síly, které jsou oporou. Kdo je nevnímá, může na ně aspon věřit. Víra hory přenáší.

Jde o to, pro koho jsou oporou, .

Pro hledající. Např. byly oporou pro Mílu Tomášovou.
Tyto síly jsou součástí toho, čemu se říká Boží milost.

Proč by pomíjivé nemohlo pomáhat pomíjivému?

Eduard Tomáš řekl, že Buddha pokládal těch 40 let, kdy učil, za fantasmagorii. Ale přesto to dělal. Proč asi?

[Paradoxy]

Trini máš na určitým jakoby stupni pravdu. Ale Zdeněk jde o kus hlouběji.

[Nic]

My lidi jsme smrtelní, to je fakt, který bys už měla přijmout. A prozradím ti tajemství, v uvědomění vlastní smrtelnosti se nachází i velká úleva, protože už člověk nemusí lpět na vlastní důležitosti jako to máš ty.

Ano, lidská smrtelnost je skutečnost. A zároveň je tu něco, co se jí vůbec nedotýká — něco, co je živé v každém z nás a co neumírá. O tom se těžko mluví, dá se to jen žít.

S ohlédnutím do všech inkarnací je jasné, že nejsem tím, co se někdy narodilo. Inkarnace, ve kterých se tělo narodí a umírá, ze současného pohledu jsou jen snem, který s probuzením mizí. To probuzené je smrtí i zrozením těla nedotčené.

A s tím přichází klid, mír a jasno:

Když se Mistra ptali na datum jeho narození, odpověděl velmi zdvořile, že se nikdy nenarodil.

[Paradoxy]

My lidi jsme smrtelní, to je fakt, který bys už měla přijmout. A prozradím ti tajemství, v uvědomění vlastní smrtelnosti se nachází i velká úleva, protože už člověk nemusí lpět na vlastní důležitosti jako to máš ty.

Ano, lidská smrtelnost je skutečnost. A zároveň je tu něco, co se jí vůbec nedotýká — něco, co je živé v každém z nás a co neumírá. O tom se těžko mluví, dá se to jen žít.

S ohlédnutím do všech inkarnací je jasné, že nejsem tím, co se někdy narodilo. Inkarnace, ve kterých se tělo narodí a umírá, ze současného pohledu jsou jen snem, který s probuzením mizí. To probuzené je smrtí i zrozením těla nedotčené.

A s tím přichází klid, mír a jasno:

Když se Mistra ptali na datum jeho narození, odpověděl velmi zdvořile, že se nikdy nenarodil.

Seš trouba, když si tohle myslíš.Ten základ se nedá žít, dá se žít z něj a díky němu a taky díky němu umřít.

Když se ptali mistra na datum jeho narození, odpověděl, že se nikdy nenarodil. Proč takhle odpověděl? Protože pochopil,že život je věčná přeměna.

[Nic]

Seš trouba, když si tohle myslíš.Ten základ se nedá žít, dá se žít z něj a díky němu a taky díky němu umřít.

Když se ptali mistra na datum jeho narození, odpověděl, že se nikdy nenarodil. Proč takhle odpověděl? Protože pochopil,že život je věčná přeměna.

Tohle, o čem Ti píšu, je právě to, co se nedá myslet, protože to přesahuje mysl. To, co přesahuje mysl, není omezeno časem a prostorem, proto Míla Tomášová tu knihu nazývá: Za čas a prostor. Kdyby to bylo nedostupné, tak by o tom nemohla psát.

Podstata (Tvého pravého) "Já" je nezrozená a nekonečná. Podívejme se na to přímo v záznamu knížky, kterou jsi zmiňovala, že znáš:

Míla hned v úvodu [00:05:33] definuje Já přesně jako advaitoví mistři: "Je jedno velké tajemství, které vlastně žádným tajemstvím není: je jenom jedno Já... Toto Já nemá začátku ani konce, nepřichází a neodchází, je všudypřítomné.“

Podobně jako Ramana Maharši, i Míla zdůrazňuje, že realizace není ziskem něčeho nového (co by se „zrodilo“), ale rozpuštěním omylu:

00:09:56: „Při realizaci pravdy si každý uvědomuje, že to měl odjakživa, že nebylo co hledat, k čemu jít, že je to věčné, neměnné, bez začátku a bez konce. Jen omyly se rozpustily, protože byly neskutečné.“

Míla v nahrávce uvádí příklad Budhy, aby ukázala, že tělo (které se rodí a umírá) je jen zdánlivý jev, zatímco Skutečnost zůstává nedotčena:

01:12:21: „O Budhovi je psáno v Mahájáně, že od okamžiku poznání pod stromem Bódhi až do smrti jeho těla byli jeho život i učení jen přeludem... Jedna jediná skutečnost některými vnímána jako přelud, Boží hra nebo průzračný svět.“

V pasáži o rozpuštění vesmíru popisuje stav, kdy zaniká vše, co podléhá času (zrození a zániku), a zůstává jen „nit“ Bytí:

00:54:06 : „V jediném okamžiku se celá šála (vesmír) rozplete na svůj prazáklad, na jednu jedinou nit, a i ta se rozpustí. Tak se vesmír rozpustil do své pralátky božského bytí...“

Další citace, které s Mílou Tomášovou absolutně rezonují:

Ramana Maharši: „To, co se rodí, musí také zemřít. Ale kdo se narodil? Zjisti to. Ty jsi věčné Já, které nikdy nebylo zrozeno a nikdy nezemře.“

Nisargadatta Maharadž: „Smrt a život jsou jen slova. To, co je, je beze jména a bez formy. Já jsem předtím, než se svět objevil, předtím, než se zrodilo tělo. Jsem nezrozený a nesmrtelný.“ (Z knihy Já Jsem To)

Míla Tomášová v nahrávce říká: „Já je pravda a proto tam (omyly) nemají místo.“. Zrození a smrt jsou v jejím pojetí právě těmi „omyly“ nebo „závoji nevědomosti“, které odpadávají jako šupiny.

Řekla bys Míle, Ramanovi nebo Nisargadattovi, že je trouba, když se prohlédl omyl, ve kterém žije většina obyvatel této planety?

[Paradoxy]

Seš trouba, když si tohle myslíš.Ten základ se nedá žít, dá se žít z něj a díky němu a taky díky němu umřít.

Když se ptali mistra na datum jeho narození, odpověděl, že se nikdy nenarodil. Proč takhle odpověděl? Protože pochopil,že život je věčná přeměna.

Tohle, o čem Ti píšu, je právě to, co se nedá myslet, protože to přesahuje mysl. To, co přesahuje mysl, není omezeno časem a prostorem, proto Míla Tomášová tu knihu nazývá: Za čas a prostor. Kdyby to bylo nedostupné, tak by o tom nemohla psát.

Podstata (Tvého pravého) "Já" je nezrozená a nekonečná. Podívejme se na to přímo v záznamu knížky, kterou jsi zmiňovala, že znáš:

Míla hned v úvodu [00:05:33] definuje Já přesně jako advaitoví mistři: "Je jedno velké tajemství, které vlastně žádným tajemstvím není: je jenom jedno Já... Toto Já nemá začátku ani konce, nepřichází a neodchází, je všudypřítomné.“

Podobně jako Ramana Maharši, i Míla zdůrazňuje, že realizace není ziskem něčeho nového (co by se „zrodilo“), ale rozpuštěním omylu:

00:09:56: „Při realizaci pravdy si každý uvědomuje, že to měl odjakživa, že nebylo co hledat, k čemu jít, že je to věčné, neměnné, bez začátku a bez konce. Jen omyly se rozpustily, protože byly neskutečné.“

Míla v nahrávce uvádí příklad Budhy, aby ukázala, že tělo (které se rodí a umírá) je jen zdánlivý jev, zatímco Skutečnost zůstává nedotčena:

01:12:21: „O Budhovi je psáno v Mahájáně, že od okamžiku poznání pod stromem Bódhi až do smrti jeho těla byli jeho život i učení jen přeludem... Jedna jediná skutečnost některými vnímána jako přelud, Boží hra nebo průzračný svět.“

V pasáži o rozpuštění vesmíru popisuje stav, kdy zaniká vše, co podléhá času (zrození a zániku), a zůstává jen „nit“ Bytí:

00:54:06 : „V jediném okamžiku se celá šála (vesmír) rozplete na svůj prazáklad, na jednu jedinou nit, a i ta se rozpustí. Tak se vesmír rozpustil do své pralátky božského bytí...“

Další citace, které s Mílou Tomášovou absolutně rezonují:

Ramana Maharši: „To, co se rodí, musí také zemřít. Ale kdo se narodil? Zjisti to. Ty jsi věčné Já, které nikdy nebylo zrozeno a nikdy nezemře.“

Nisargadatta Maharadž: „Smrt a život jsou jen slova. To, co je, je beze jména a bez formy. Já jsem předtím, než se svět objevil, předtím, než se zrodilo tělo. Jsem nezrozený a nesmrtelný.“ (Z knihy Já Jsem To)

Míla Tomášová v nahrávce říká: „Já je pravda a proto tam (omyly) nemají místo.“. Zrození a smrt jsou v jejím pojetí právě těmi „omyly“ nebo „závoji nevědomosti“, které odpadávají jako šupiny.

Řekla bys Míle, Ramanovi nebo Nisargadattovi, že je trouba, když se prohlédl omyl, ve kterém žije většina obyvatel této planety?

Kolik času ti trvalo sepsat tenhle elaborát, abys mě přesvědčila o tom, že nejsi trouba?

[Nic]

Seš trouba, když si tohle myslíš.Ten základ se nedá žít, dá se žít z něj a díky němu a taky díky němu umřít.

Když se ptali mistra na datum jeho narození, odpověděl, že se nikdy nenarodil. Proč takhle odpověděl? Protože pochopil,že život je věčná přeměna.

Tohle, o čem Ti píšu, je právě to, co se nedá myslet, protože to přesahuje mysl. To, co přesahuje mysl, není omezeno časem a prostorem, proto Míla Tomášová tu knihu nazývá: Za čas a prostor. Kdyby to bylo nedostupné, tak by o tom nemohla psát.

Podstata (Tvého pravého) "Já" je nezrozená a nekonečná. Podívejme se na to přímo v záznamu knížky, kterou jsi zmiňovala, že znáš:

Míla hned v úvodu [00:05:33] definuje Já přesně jako advaitoví mistři: "Je jedno velké tajemství, které vlastně žádným tajemstvím není: je jenom jedno Já... Toto Já nemá začátku ani konce, nepřichází a neodchází, je všudypřítomné.“

Podobně jako Ramana Maharši, i Míla zdůrazňuje, že realizace není ziskem něčeho nového (co by se „zrodilo“), ale rozpuštěním omylu:

00:09:56: „Při realizaci pravdy si každý uvědomuje, že to měl odjakživa, že nebylo co hledat, k čemu jít, že je to věčné, neměnné, bez začátku a bez konce. Jen omyly se rozpustily, protože byly neskutečné.“

Míla v nahrávce uvádí příklad Budhy, aby ukázala, že tělo (které se rodí a umírá) je jen zdánlivý jev, zatímco Skutečnost zůstává nedotčena:

01:12:21: „O Budhovi je psáno v Mahájáně, že od okamžiku poznání pod stromem Bódhi až do smrti jeho těla byli jeho život i učení jen přeludem... Jedna jediná skutečnost některými vnímána jako přelud, Boží hra nebo průzračný svět.“

V pasáži o rozpuštění vesmíru popisuje stav, kdy zaniká vše, co podléhá času (zrození a zániku), a zůstává jen „nit“ Bytí:

00:54:06 : „V jediném okamžiku se celá šála (vesmír) rozplete na svůj prazáklad, na jednu jedinou nit, a i ta se rozpustí. Tak se vesmír rozpustil do své pralátky božského bytí...“

Další citace, které s Mílou Tomášovou absolutně rezonují:

Ramana Maharši: „To, co se rodí, musí také zemřít. Ale kdo se narodil? Zjisti to. Ty jsi věčné Já, které nikdy nebylo zrozeno a nikdy nezemře.“

Nisargadatta Maharadž: „Smrt a život jsou jen slova. To, co je, je beze jména a bez formy. Já jsem předtím, než se svět objevil, předtím, než se zrodilo tělo. Jsem nezrozený a nesmrtelný.“ (Z knihy Já Jsem To)

Míla Tomášová v nahrávce říká: „Já je pravda a proto tam (omyly) nemají místo.“. Zrození a smrt jsou v jejím pojetí právě těmi „omyly“ nebo „závoji nevědomosti“, které odpadávají jako šupiny.

Řekla bys Míle, Ramanovi nebo Nisargadattovi, že je trouba, když se prohlédl omyl, ve kterém žije většina obyvatel této planety?

Kolik času ti trvalo sepsat tenhle elaborát, abys mě přesvědčila o tom, že nejsi trouba?

Co si o mně myslíš, je mi dokonale jedno, je to Tvůj stav mysli, který Ti reprodukuje realitu ve vlastní kvalitě, což se mnou nemá nic společného.

Když se ptáš, jak dlouho mi to trvalo, tak jenom chviličku. Když je Ti jasné, že to tam je a jak to z toho vytáhnout, tak to je zábava.

[Paradoxy]

Jo je zábava koukat na to, jak se ti všichni smějí. Každý, kdo tu s tebou přišel do styku se ti snažil pomoct vyvést tě z těch tvých bludů, ale seš o tom tak pevně přesvědčená, že je to prostě marný.

Jestli to není spíš k pláči. Vostál ti neřekne jinak než píča, všichni do tebe šijou, je to pro tebe zábavné? Bohužel sis ve svý umíněnosti v hlavě vytvořila představu o tom, že když tě někdo upozorní, musí to být nutně jen o něm.

[Trini]

když se prohlédl omyl, ve kterém žije většina obyvatel této planety?

Nevidím to jako omyl. Zdroj nemanifestuje omyly. Zdroj manifestuje různé druhy zkušeností, které v manifestaci prožívá. Do toho také patří zapomnění sama sebe a pak zase vzpomenutí sama sebe.

Reakce po vzpomenutí může být zřejmě různá - podle toho, jak hluboké bylo zapomenutí.

Vzpomínám si, že to bylo: Aha, no jasně - žádné velké překvapeni. A všechno pak dávalo smysl.

......................

Paradoxy se ted chová, jak to Honzam vulgárně popsal. Zřejmě prodělává nějakou těžkou životní fázi, kterou si sama zavinila - aspon tak to tvrdí, že člověk si za všechno může sám. A tak se odreagovává na mně a na tobě. Pokud to bude přehánět, tak by se mohl informovat majitel fora. Nezapomenu, jak ji těšilo, že Pedrito banoval - podle jejích slov "vyrazil" - Honzama. Mne netěší, když je někdo banován, ale pokud se někdo chová tak - jak to vulgárně nazval Honzam - tak by měl vědět, že v tomto foru jsou pravidla.

viewtopic.php?f=4&t=2

Toto fórum není fórem kritiků nebo recenzentů. Pokud chcete druhé inspirovat, měli byste psát o něčem co Vás zaujalo, nadchlo nebo třeba potěšilo. Tj. všechny témata by měli začínat pozitivně. Nicméně v diskuzi pod daným filmem nebo knihou mohou zaznít i kritické názory, v tomto je fórum naprosto otevřené.


https://www.inspiruj.cz/viewtopic.php?f=4&t=307

Vítej milý spolutvůrče,
jsem moc rád, že jsi se rozhodl s námi tvořit na tomto fóru. Při tvém přispívání zde, měj prosím na mysli zachování zdejší inspirativní atmosféry.
Aby jsi měl určitý návod, co tím mám na mysli, tak jsem sepsal těchto několik následujících vět:

INSPIRACE
- Toto fórum je zaměřeno na inspiraci, nejedná se o klasické diskuzní fórum. Tj. jedná se o fórum pro sdílení naší inspirace.
- Jde hlavně o inspiraci k duchovnímu rozvoji a poznání, a to pozitivní cestou.
- Všechny příspěvky by v sobě měly nést tuto inspirativní informaci.



Předpokládám, že se tady jako na každém dobře vedeném foru před banováním ( časově omezeném nebo trvalém) nejdříve varuje. Tak to bylo, pokud si vzpomínám, u Vostálpetra.
...............................................................

Forum bez pravidel je http://www.vp.inspiruj.cz/, vytvořené pro Vostalpetra. Tam se může každý vyřádit.