AI

[Eva Nada]

Jani, z tebe nemluví srdce. Z tebe mluví pěkně zapouzdřený ego, které se bojí o sebe samo, že by muselo umřít, kdyby se mu všechny ty konstrukce zřítily
Ale mám tě ráda, beru to tak, že lidi jsou všelijací a každý máme co k řešení, samozřejmě i já...

Evi, díky. To, jestli promlouvá ego nebo srdce, poznáme nejlépe podle vnitřního pocitu. Když mluví srdce, je tu radost, lehkost, blaženost, nic nepodmíněného. Ego naopak neumí být bez strachu – pořád chce něco jiného, než co je, pořád je nespokojené. Proto hledá útěchu různě – někdy v alkoholu, někdy v útěku, někdy v odporu. Ale když se díváme z místa bez ega, to, co je, je prostě v pořádku, a není třeba nic měnit. Tady je klid, který se nedá ničím nahradit.

Proč potom tvá aktivita ve vkládání různých promluv, tvoje diskutování, když vše je radost, klid, není třeba nic měnit?

[Nic]

Jani, z tebe nemluví srdce. Z tebe mluví pěkně zapouzdřený ego, které se bojí o sebe samo, že by muselo umřít, kdyby se mu všechny ty konstrukce zřítily
Ale mám tě ráda, beru to tak, že lidi jsou všelijací a každý máme co k řešení, samozřejmě i já...

Evi, díky. To, jestli promlouvá ego nebo srdce, poznáme nejlépe podle vnitřního pocitu. Když mluví srdce, je tu radost, lehkost, blaženost, nic nepodmíněného. Ego naopak neumí být bez strachu – pořád chce něco jiného, než co je, pořád je nespokojené. Proto hledá útěchu různě – někdy v alkoholu, někdy v útěku, někdy v odporu. Ale když se díváme z místa bez ega, to, co je, je prostě v pořádku, a není třeba nic měnit. Tady je klid, který se nedá ničím nahradit.

Proč potom tvá aktivita ve vkládání různých promluv, tvoje diskutování, když vše je radost, klid, není třeba nic měnit?

Krásná otázka, díky. Se zmizením iluze oddělenosti mizí i projekce konatele. Je to spíš zábavná podívaná, než co jiného.

A největší radostí je poznání, že jsi Já. Je to neuvěřitelně Boží - to uvědomění - že jsme se nikdy nerozdělili.

Samo sebou, dokud je tady lpění na iluzi oddělenosti, že jsme tou formou, tělem se jménem, je nepředstavitelné, že by ta forma se jménem, o které víme tolik špatného, mohla být Boží, mohla být láskou, která nemá chybu.

Všimni si, jak všichni ti Probuzení promlouvají v zájmu probouzení s takovou láskou, tak rádi - a stejnou radostí je tyhle promluvy vedoucí k probuzení sdílet.

Bez ztotožnění s formou a jménem je ve své podstatě jedno odkud to pramení, vychází to všechno ze stejného zdroje.

Z Boží Lásky, kterou tohle všechno je.

Dokud není iluze oddělenosti prohlédnuta jako iluze, může se Nisargadattův dokonalý svět jevit jako únik z reálného světa, ve kterém lidé umírají, nenávidí, trpí... Vždyť i on sám se tak rád hádal, rozčiloval, měl veřejné záchodky na dočuch a umřel na rakovinu.

Jenže on neviděl jen tu malou čmouhu na plátně obrazu, on poznával ten obraz celý, tu krásu celistvého života, protože sám je celistvý.

Píšu JE, protože, jak říkal, se nikdy nenarodil a nikdy nezemřel.

Jestli jeho slova v našem srdci promlouvají láskou, pak je tou láskou, která nás vede k Sobě, kde nikdo se nerodí, nikdo neumírá, kde jsme celiství, nezávislí na formě a jménu...

a tady jsi Já.

[Eva Nada]

Kód: Vybrat vše

A největší radostí je poznání, že jsi Já. Je to neuvěřitelně Boží - to uvědomění - že jsme se nikdy nerozdělili.


Kód: Vybrat vše

Všimni si, jak všichni ti Probuzení promlouvají v zájmu probouzení s takovou láskou, tak rádi - :happy: a stejnou radostí je tyhle promluvy vedoucí k probuzení sdílet.


Jani, to je dobře, že máš radost, že pociťuješ, že vše je boží....., je to ale veskrze extatický stav, neboli stav vytržení ze skutečnosti. I když ty si myslíš, že ne

Že by všichni probuzení promlouvali, jednali s takovou láskou, tak rádi - no to teda nevím Pokud je někdo skutečně probuzený, vede ho k projevům SOUCIT... a ty projevy mohou být různé, někdy i hrůzné
Měj se pěkně, zdravím do Ústí

[Nic]

Kód: Vybrat vše

A největší radostí je poznání, že jsi Já. Je to neuvěřitelně Boží - to uvědomění - že jsme se nikdy nerozdělili.


Kód: Vybrat vše

Všimni si, jak všichni ti Probuzení promlouvají v zájmu probouzení s takovou láskou, tak rádi - :happy: a stejnou radostí je tyhle promluvy vedoucí k probuzení sdílet.


Jani, to je dobře, že máš radost, že pociťuješ, že vše je boží....., je to ale veskrze extatický stav, neboli stav vytržení ze skutečnosti. I když ty si myslíš, že ne

Že by všichni probuzení promlouvali, jednali s takovou láskou, tak rádi - no to teda nevím Pokud je někdo skutečně probuzený, vede ho k projevům SOUCIT... a ty projevy mohou být různé, někdy i hrůzné
Měj se pěkně, zdravím do Ústí

Evi, díky. Rozumím, jak to myslíš s tím extatickým stavem. Pro mě je ale radost z uvědomění spíš něco jiného – není to vytržení ze skutečnosti, ale naopak hluboké spočinutí v ní.

„Happy“ je něco jako malá vlnka, emoce, která se objeví a zmizí. Ale uvědomění, že všechno je Láskou, že všechno je Boží, je jako celé moře – tiché, klidné, stálé.

A právě z tohohle uvědomění samo sebou vychází soucit. Někdy jemný, někdy pevný, někdy tichý a jindy i náročný – ale vždycky pramení z uvědomění, že jsme nikdy nebyli odděleni.

Měj se krásně, moc Tě zdravím.

[Zdeněk]

Guru Bha Jana:


Proto následujme Janu
jak nebeskou nanu
blbě se u toho usmívat
šťastný život idiota si užívat

[Nic]

* *

[Eva Nada]

Jani, jak chápeš tato slova?

"Bůh není slovo, ale i slovo je Bůh."

Pamatuji se, že mě tento výrok kdysi hodně zasáhl a věděla jsem, že to je ono.... co cítím, chápu...

[Nic]

Jani, jak chápeš tato slova?

"Bůh není slovo, ale i slovo je Bůh."

Pamatuji se, že mě tento výrok kdysi hodně zasáhl a věděla jsem, že to je ono.... co cítím, chápu...

Bůh může být pro nás abstraktní pojem, něčím vzdáleným, neznámým. Kdo nezná lásku, nezná Boha, protože Bůh je láska. Tak nějak to vysvětluje i Bible.

Takže s tímhle uvědoměním to už má zcela konkrétní vyjasnění.

Láska není slovo, ale i slovo je láska.

V pouhém samotném slovu, které podrobíš důkladnému zkoumání, lásku nenajdeš. Ale i slovo je láskou - s uvědoměním, že tohle všechno, co je, je láskou.

V iluzi oddělenosti neexistuje nic, co se jeví jako oddělené od Boha, že by mohlo být Bohem.

Jakmile se iluze oddělenosti rozplyne, poznání, kdo jsi - uvědomění Boha - je Bohem ve všem.

[Eva Nada]

Jani a tento trochu pozměněný výrok?

Slovo není Bůh, ale Bůh je i slovo?

[Nic]

Jani a tento trochu pozměněný výrok?

Slovo není Bůh, ale Bůh je i slovo?

Evi, řekla bych, že mezi oběma výroky není žádný závažný rozdíl. Obě věty směřují ke stejné zkušenosti.
Liší se jenom tím, odkud začínají mluvit (z pohledu Boha, nebo z pohledu slova).

V okamžiku, kdy si člověk uvědomí, že popis nikdy není tím, co popisuje, obě věty se setkají ve stejném významu: Bůh (láska, vědomí) není pouhý pojem, není to jen slovo. Ale protože Bůh je vším, může se projevit i ve slově.

Z úrovně mysli je každé slovo omezením, kategorií, hranicí, která věci dělí. A není to ve své podstatě nic. Slovo není Bůh.

Z úrovně srdce - lásky - čistého vědomí je slovo spíš průzračné – není cílem, je jen ukazatelem, jen nechá proniknout osvětlení. V tu chvíli slovo není překážka, ale ukazatel, který sám sebe „ruší“ tím, že ukazuje dál.

Tohle je asi rozdíl i při čtení všech těch duchovních textů. Jakmile to uvízne v mysli, tak je to jen teorie, kterou "víme" a je to k ničemu.

Když se to dotýká srdce, tak se to mění rovnou v praxi a slovo se proměňuje ve stejnost poznání Probuzeného a probouzejícího se. To uvědomění obou, jak by řekla Lída, láskou zestejní.

[Eva Nada]

Bůh není projev. Stále ti tam vyčuhuje prožitek, prožívání a tedy i prožívající.

Míla popisovala celek a část celku pomocí provazu a uzlu na něm.
Eduard napsal výstižné pojednání o makro a mikrokosmu. Škoda, že ho Miroslav nemůže dohledat. Já ho nemám.
Taky by se ta věta dala vyjasnit pomocí vztahu množiny a podmnožiny.
Nebo moře a vlně v moři.

Tvé uchopení není správné. Ale ani jsem to nečekala.

[Nic]

Bůh není projev. Stále ti tam vyčuhuje prožitek, prožívání a tedy i prožívající.

Míla popisovala celek a část celku pomocí provazu a uzlu na něm.
Eduard napsal výstižné pojednání o makro a mikrokosmu. Škoda, že ho Miroslav nemůže dohledat. Já ho nemám.
Taky by se ta věta dala vyjasnit pomocí vztahu množiny a podmnožiny.
Nebo moře a vlně v moři.

Tvé uchopení není správné. Ale ani jsem to nečekala.

Evi, díky za Tvůj vhled.
Vnímám to tak, že Bůh je absolutně vším, co je skutečné – tedy i tím, co se nám jeví jako projev. Ale v hlubším uvědomění je za tím vším vždycky bezčasá, beztvará Skutečnost.

Projev je jen proměnlivost tvarů, forem a jmen v čase. Jak říká Nisargadatta: „Děje se to, co se má dít.“ A přitom v samotném jádru se nic nemění – je to pořád stejná sat-čit-ánanda, bytí–vědomí–blaženost. Proto mohl Nisargadatta říct i: „Všechno je láska. Mou zkušeností je, že všechno je blaženost. Nic se neděje.“

Když Míla mluvila o provazu a uzlech, myslela tím iluzi oddělenosti: že já jsem jeden uzel a Ty jiný. Jakmile se tahle iluze rozpustí, zůstává poznání, že vždycky byl jen jediný provaz – jediné pravé Já.

A přesně tak je to i s mikrokosmem a makrokosmem, jak o tom mluvil Eduard Tomáš: mikrokosmos je člověk, makrokosmos je vesmír. Na první pohled se zdají odlišné, ale při dokonalém uvědomění se ukazuje, že jsou totožné – jako kapka vody a oceán. Vše, co je „malé“ a „velké“, je ve skutečnosti jediné Bytí.

[Eva Nada]

Máš to Jani teoreticky pěkně zmáknutý.
Z tvého psaní však prosakuje, jak jsi závislá na blaženosti, lásce - prožívání.
Probuzení promlouvají, protože jim to činí radost

Láska není Bůh. Láska je prvním projevem Boha, Bytí. První jeho emanací... stejně jako další: blaženost, radost, utrpení, trápení atd. Toto vše ale CHCE prožívajícího a máme tu prožívání a máme tu touhu, máme tu závislost a kolo samsáry se točí dál...

[Trini]

Láska není Bůh. Láska je prvním projevem Boha, Bytí. První jeho emanací... stejně jako další: blaženost, radost, utrpení, trápení atd. Toto vše ale CHCE prožívajícího a máme tu prožívání a máme tu touhu, máme tu závislost a kolo samsáry se točí dál...

To je podle toho, co pojem Bůh má znamenat. Já bych to rozlišila takto: Vědomi v klidu (Nisargadatta to nazval "temný Zdroj" - který je zdrojem všeho) a Vědomí v pohybu - které bych nazvala Bohem, akční silou, která se chce projevovat, "tvořit" a to už se dá nazvat láskou. Takže se pak dá říct, že Bůh je láska. Myslím, že E. Tomáš to řekl, že Bůh je láska.

[Nic]

Máš to Jani teoreticky pěkně zmáknutý.
Z tvého psaní však prosakuje, jak jsi závislá na blaženosti, lásce - prožívání.
Probuzení promlouvají, protože jim to činí radost

Láska není Bůh. Láska je prvním projevem Boha, Bytí. První jeho emanací... stejně jako další: blaženost, radost, utrpení, trápení atd. Toto vše ale CHCE prožívajícího a máme tu prožívání a máme tu touhu, máme tu závislost a kolo samsáry se točí dál...

Evi, díky.
Je možné upřesnit, jak vnímám vztah mezi tím, co se jeví, a tím, co je skutečné.

Skutečnost – Bůh, Bytí, Sat-Čit-Ánanda – je vždycky přítomná, celistvá a neoddělená. Láska, blaženost, vědomí nejsou jen projevy, které existují odděleně, jsou tím, čím je samo Bytí. To, co je skutečné, nikdy nevyžaduje prožívání ani prožívajícího – je pořád stejné, neměnné a všeobsahující všeprostupující.

Co vypadá jako oddělené – touha, závislost, prožívající „já“, radost, trápení – patří do iluze oddělenosti, kterou vytváří mysl. Jsou to jen vlny na hladině oceánu, uzly na provazu, které se zdají být jednotlivé, ale nikdy nemohou existovat mimo Jednotu.

Když se tahle iluze rozplyne, zůstává jen Jedno, a s ním přirozeně plyne láska a soucit – ne jako emoce, ani závislost, ale jako samotná povaha Bytí. Probuzení není ztráta mysli ani „blbnutí“, je to jen prohlédnutí iluze a návrat k Jednotě, kde všechno, co se zdá být rozdělené, se ukazuje jako Jedno.

Teorie je, když je to jen vy mysli, když je to vědomostí.

Praxe je uvědomění, že jsi Já, které je vším co je. To je ta celistvost, která je štěstím pravého Já, o kterém mluví Ramana a další.

[Eva Nada]

Láska není Bůh. Láska je prvním projevem Boha, Bytí. První jeho emanací... stejně jako další: blaženost, radost, utrpení, trápení atd. Toto vše ale CHCE prožívajícího a máme tu prožívání a máme tu touhu, máme tu závislost a kolo samsáry se točí dál...

To je podle toho, co pojem Bůh má znamenat. Já bych to rozlišila takto: Vědomi v klidu (Nisargadatta to nazval "temný Zdroj" - který je zdrojem všeho) a Vědomí v pohybu - které bych nazvala Bohem, akční silou, která se chce projevovat, "tvořit" a to už se dá nazvat láskou. Takže se pak dá říct, že Bůh je láska. Myslím, že E. Tomáš to řekl, že Bůh je láska.

Mě je bližší uchopení, tak to cítím, že Bůh je Bytí, nebo Vědomí - ať už v pohybu, nebo v klidu...

To, že láska je první emanací Bytí, řekla Míla a to je mi blízké...

[Trini]

Láska není Bůh. Láska je prvním projevem Boha, Bytí. První jeho emanací... stejně jako další: blaženost, radost, utrpení, trápení atd. Toto vše ale CHCE prožívajícího a máme tu prožívání a máme tu touhu, máme tu závislost a kolo samsáry se točí dál...

To je podle toho, co pojem Bůh má znamenat. Já bych to rozlišila takto: Vědomi v klidu (Nisargadatta to nazval "temný Zdroj" - který je zdrojem všeho) a Vědomí v pohybu - které bych nazvala Bohem, akční silou, která se chce projevovat, "tvořit" a to už se dá nazvat láskou. Takže se pak dá říct, že Bůh je láska. Myslím, že E. Tomáš to řekl, že Bůh je láska.

Mě je bližší uchopení, tak to cítím, že Bůh je Bytí, nebo Vědomí - ať už v pohybu, nebo v klidu...

To, že láska je první emanací Bytí, řekla Míla a to je mi blízké...

Jako ateistka, to s Bohem moc nemám. Ale podle bible vidím Boha jako stvořitele - tvořitele.

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.

Je duch Boží Bůh?

[Trini]

To, že láska je první emanací Bytí, řekla Míla a to je mi blízké...

A kde je tam ten Bůh?

[Trini]

https://www.youtube.com/watch?v=w4h9s4RjpAU

5:24
Míla Tomášová

...a jeho mysl se pročistuje...samočinně...no, a tou čistou myslí je vlastně vidět do té hlubiny

[Eva Nada]

To, že láska je první emanací Bytí, řekla Míla a to je mi blízké...

A kde je tam ten Bůh?

Mě je bližší uchopení, tak to cítím, že Bůh je Bytí, nebo Vědomí - ať už v pohybu, nebo v klidu...