No

bylo docela zábavné číst některé ty domněnky o Tomášových
Eduard a Míla byli mými duchovními učiteli po mnoho let a to co se teď o nich lidi domnívají je často úplně mimo. Co Eduard říká ženách v tom interview byla asi jeho zkušenost ze setkávání s ženami v jiném prostředí než u nich na chatě v Jílovém, kde jsme společně s nimi trávili víkendy i své dovolené, kdykoliv to bylo možné.
Na začátku jsem jim spolu s Petrem Pavlíkem a s několika dalšími pomáhala s dostavbou chaty. Poměrně brzy mi Eduard i Míla nabídli tykání a nikdy jsem nepozorovala, že by se k ženám chovali jinak než k mužům. Někteří z nás na jejich chatu v Jílovém jezdili hodně let a dělali jsme tam od rána do večera nejrůznější fyzické práce - na zahradě i v kuchyni. Učili jsme se být při tom všem stále bdělí k tomu, co v mysli právě vyvstalo. Byla to v podstatě duchovní praxe neustálé všímavosti k tomu, co nás právě napadlo a především k tomu, proč nás v dané situaci napadlo právě tohle.
Díky tomu se tak dalo postupně zjišťovat, že hlavní příčinou některé naší reakce, kterou jsme vnímali jako naprosto OK a láskyplnou, byla právě nějaká ta doteď neuvědomovaná motivace: potřebovali jsme tak zareagovat, protože...
S každým, kdo uvěřil něčemu takovému, co ho třeba v tom nejlepším úmyslu napadlo a považoval to proto za duchovní pohled "nad myslí", se Míla věru nijak nemazlila, ať to byl chlap, nebo ženská : -)))
Byla nutná naprostá poctivost, opravdovost, ochota pokaždé se znovu podívat na ty předtím neuvědomované příčiny našich reakcí. Teprve dodatečně jsem pochopila, jak velký dar byla možnost učit se to v praxi pod jejich vedením. Díky tomu nikoho z nás nenapadlo ignorovat mysl jen proto, že při meditacích postupně docházelo i k neduálním zkušenostem, které mysl překračují.
To jen pro info
