PROČ VESMÍR NEPLNÍ VAŠE PŘÁNÍ?

[Pavel]

http://www.stesticko.cz/casopis/filmy-a ... video/750/

Je to užitečný boj s dualitou, stejně užitečné je ale duchovno, které tak dualisticky odsuzuje.

Vypořádávají se u jiných s tím, co zdaleka ne vždy říkají a nabádají k tomu, k čemu ti kritizovaní často sami nabádají (např. obracet se k sobě).

Jak jinde je mistr neduality Míla Tomášová, která vidí potřebnost různých učení pro různé lidi.

Opravdu je to užitečný pohled, jen odhlédnout od toho jejich čenobílého světonázorového pohledu "jediná je pravda má, ostatní vás vedou do zatracení".
To lidské je ostatně dobré vždy oddělit od toho božského; pak nemusíme vylévat vaničku i s dítětem.

[Jana]

Ano, to, jaký je Tvůj život určuje víra, to, jaká je Tvá víra určuje podvědomí, to, jaké je Tvé podvědomí, určují myšlenky.

Proto jsou afirmace účinné.

[irulan]

Ano, to, jaký je Tvůj život určuje víra, to, jaká je Tvá víra určuje podvědomí, to, jaké je Tvé podvědomí, určují myšlenky.

Proto jsou afirmace účinné.

Kdyz mi tenkrát umřel táta, prala jsem si, ať se z toho hnusnyho snu probudim. To ale asi žádná afirmace nebyla..

[Jana]

Pokud budeš, Irulan, naprosto pravdivá, tak si můžeš uvědomit, kým pro Tebe Tvůj táta ve skutečnosti kdy byl. Byl pro Tebe láskou, bez ohledu na to, jak na tom kdy bylo jeho tělo. Pokud si uvědomíš, kým pro Tebe Tvůj táta je, tak zcela jistě tou láskou zůstává.
Ta láska je ve skutečnosti spojením s tím milovaným. Proto, když se soustředíš na uvědomění si té lásky, kterou Tvůj tatínek je, ve svém nitru a nic si nepředstavuješ, nic si o tom nemyslíš, tak tohle čisté uvědomění je blahem, je samo o sobě krásné. Milované duše se setkávají ve Vědomí, proto je to tak krásné, tohle spojení skrz lásku, ve kterém nejsou žádné představy, myšlenky, připoutanosti, sobecká chtění, tužby.
Ve skutečnosti láska k tomu, kdo není s námi, k tomu, kdo opustil tělo, tedy ta láska až za hrob, je to, co nás osvobozuje od připoutanosti k časoprostoru a otevírá nám spojení s tím věčným, kým skutečně jsme.

[irulan]

Ted uz to dávno vím Jani, ale vysvetluj to sedmnactiletemu clovickovi, ve kterém se sotva probudila vira v něco takového, čemu věřil i Ježíš, a najednou sok v zivote. Mohlo tohle praní byt afirmaci? Zřejmě ne.. Neměla jsem absolutne zádné tušení o nějakých afirmacich. A ani dnes tomu asi nerozumím. To co jsi napsala by mohlo byt ono?

[Jana]

Irulan, je to zajímavé, ale právě ten človíček může být novému pohledu na to, kým jeho blízký ve skutečnosti je, nejpřístupnější, pro něj může tahle zkušenost znamenat opravdu zásadní duchovní posun.

Afirmace jsou něco krapet jiného. Jsou jako přeprogramování toho snu, který v našich tělech sníme. Prožíváme vlastně všechny sny, které si potřebujeme prožít, protože v nich je něco, co nás přitahuje, něco, k čemu je poutána naše pozornost a tak toho dostáváme hojnost, dokud to nepustíme.

Pokud porozumíme síle mysli, tak si ve skutečnosti můžeme vybrat, jaký sen budeme snít, jestli v něm zažijeme dobrodružství, ve kterém nám jde o všechno, nebo jestli se budeme topit v přepychu.

Uvědomění Lásky však není sen, je to probuzení ze sna. Proto ten, kdo se ze sna probudí, už o afirmace nestojí.

[irulan]

Díky Jani, uz tomu rozumim

[vostalpetr]

To nevím, proč vám vesmír neplní vaše přání,
mně je tedy plní,
i když tedy jeho doručovatelská služba je rychlá asi jako hlemýždí sprint...

Možná je to tím, že když se tlačí na pilu, tak to zrovna vesmír ta přání neplní,
ale když to přání pustíte,
tak vono se za čas vyplní...

[Saruman]

Ja som si objednal baterku do notebooku od jednej firmy, a tá mi odpísala, že objednávka je prijatá. Potom sa sedem dní nedialo nič. Pozrel som sa na stránku produktu, a tam stálo, že na sklade je 10 kusov, a termín dodania je dnes. Tak som im napísal, že chcem vedieť, čo je s mojou objednávkou, a kedy dostanem tovar. A zrazu sa začali veci hýbať. Na druhý deň to mala Česká pošta, a na tretí deň ja. Niekedy ten vesmír možno potrebuje trochu postrčiť.

[armin]

I my jsme vesmír a naše přání rovněž. Tedy pokud máme nějaké přání, je na nás, zda si ho jako součást Vesmíru splníme nebo ne. Oddělovat se od Vesmíru, jako že jsem já a Vesmír a ten by mi měl plnit nějaká přání, je poněkud infantilní

[vostalpetr]

Já jsem infaltilní takže to ponechávám na Vesmíru,

a navíc jsem ke všemu ještě hrozně línej si svý přání plnit sám,

vždyt já už jsem tak línej, že jsem línej mít i nějaká přání...

Proto taky nikomu nepřeji nic zlého a ani dobrýho, ba ani štastnýho či veselýho či jinak praštěnýho...

[honzam]

I my jsme vesmír a naše přání rovněž. Tedy pokud máme nějaké přání, je na nás, zda si ho jako součást Vesmíru splníme nebo ne. Oddělovat se od Vesmíru, jako že jsem já a Vesmír a ten by mi měl plnit nějaká přání, je poněkud infantilní

Když si o sobě člověk myslí, že je sám vesmírem, může to být projevem počínající schizofrenie, která by se mohla vyvinou v nebezpečnou megalomanskou formu, při které ztratí kontakt s realitou a reálností svých přání.

[armin]

I my jsme vesmír a naše přání rovněž. Tedy pokud máme nějaké přání, je na nás, zda si ho jako součást Vesmíru splníme nebo ne. Oddělovat se od Vesmíru, jako že jsem já a Vesmír a ten by mi měl plnit nějaká přání, je poněkud infantilní

Když si o sobě člověk myslí, že je sám vesmírem, může to být projevem počínající schizofrenie, která by se mohla vyvinou v nebezpečnou megalomanskou formu, při které ztratí kontakt s realitou a reálností svých přání.

I člověk je součástí vesmíru ať si to myslí nebo ne.
Co ty si představuješ pod pojmem vesmír, že takhle píšeš?

[honzam]

I my jsme vesmír a naše přání rovněž. Tedy pokud máme nějaké přání, je na nás, zda si ho jako součást Vesmíru splníme nebo ne. Oddělovat se od Vesmíru, jako že jsem já a Vesmír a ten by mi měl plnit nějaká přání, je poněkud infantilní

Když si o sobě člověk myslí, že je sám vesmírem, může to být projevem počínající schizofrenie, která by se mohla vyvinou v nebezpečnou megalomanskou formu, při které ztratí kontakt s realitou a reálností svých přání.

I člověk je součástí vesmíru ať si to myslí nebo ne.
Co ty si představuješ pod pojmem vesmír, že takhle píšeš?

Obyčejnou černotu s hvězdami, jakou má Tvůj avatar.

[vostalpetr]

No ja, jenže součást ještě není celek,

chce-li být člověk jako celek, musí se ztratit jako pouhá součást

a naopak, proto jako součást můžeš mít přání ale můžeš si ho splnit pouze jako celek,

takže vlastně musíš přestat chtít to co chceš a uvolnit se (předat to vesmíru)

pak to může fungovat,

ale nesmíš mít v podvědomí opačnou touhu než co chceš, von to vesmír taky započítává...

Samozřemě utřít zadek si dokáže člověk i bez vesmíru páč to je zautomatizovaná touha, takže tohle vesmír sfoukne ve vteřině...

[vostalpetr]

PS. Proto můžeš taky klidně někoho posílat do prdele,
páč víš, že si to stejně nepřeješ,

stejně tak mohu sázet sportku a vím, že nevyhraju, páč vím, že nestojím vo peníze...

[honzam]

Z úvodu vlákna ...

Žádání je vždy vyslyšeno.
...................................
no což o to, vyslyšeno je nejspíš vždycky, otázkou ovšem je,co zdroj s tou prosbou provede, protože ne všechno se nám do puntíku splní.

Moje zkušenost je, že podstata přání se plní, ale ta lidská představa, jak se přání má splnit, se od výsledku liší a člověk vždy objeví něco nového, s čím dřív vůbec nepočítal a ve své představě o tom neuvažoval. Proto si také myslím, že člověk není vesmír ani žádný celek. Vždycky je součástí, která nikdy není schopna pojmout celou skutečnost. Vytváří si jen své vlastní modely téhle skutečnosti a na základě nich formuluje opět modelová přání.

[vostalpetr]

Vono je to všechno napsaný na začátku vlákna od waty ve dvou reakcích,

viewtopic.php?f=22&t=847

včetně toho, že jsme to my sami kdo si ta přání plní,

a je tam taky to, na co upozornuji,

ne všechna přání jsou přání z vašeho programu, proto to také nefuguje to převzaté duchovno, nebot to není individuální program, ale převzatá sračka,

wata to tam má taky uvedené :

4/ PRAVDIVOST ZÁMĚRU

tohle je jenom takový dovětek, který je myslím možná na téhle stránce slovním plýtváním ale přesto - mnohým lidem toto také uniká - že totiž je opravdu vyslyšeno právě to, co si přejete, a vesmír reaguje právě na to, co děláte.

jestliže tedy něco děláte "jen tak", aby "aby to nějak vypadalo před druhým", vždycky získáte jenom to, že to "bude nějak vypadat", ale nikoli to, co tím sledujete.

tady bych mohla uvést taky jeden příklad ze života, se kterým jsem se setkala, na kterém se to dá pěkně ilustrovat:

jedna známá vyrůstala v dětství se starší sestrou a jako dítě hodně trpěla tím, že její starší sestřička byla hezčí, oblíbenější, roztomilejší a rozmazlovanější. měla pocit, že ji nemají rádi tak, jako její sestru. takže si - jak už to tak bývá - osvojila mechanismus, jak ostatní "přinutit" k tomu, aby ji měli rádi. vypozorovala, že lidé mají rádi, když se o ně někdo stará, když je k nim člověk milý, roztomile se usmívá, a tak dále, a začala to dělat "TAKÉ TAK", aby se tou roztomilou obdivovanou holčičkou stala ona. osvojila si tuto hru a celý život tak takhle hraje a už si samozřejmě dávno není vědomá toho, že je to jenom hra. a proto by se mohla divit, proč dosud stále nepotkává někoho, kdo ji bude OPRAVDU milovat, ale samozřejmě má zase jenom to, co chce - dává hru, a tudíž jenom hru zpět zase dostává. pokud by si to uvědomila, došlo by pravděpodobně v jejím životě k možná i několik let trvajícímu převratu, ale nakonec by našla to, co hledala jako malá holčička.

No a ted už zbejvá sem prdnou jen Krišnamurtiho :

Přicházíme tedy k tomuto bodu: Bylo by možné, aby se naše mysl rozevřela , a to beze vší disciplíny, bez přemítání, bez nátlaku, bez vlivu nějaké knihy, učitele anebo vůdce; bylo by možné, aby se rozzářila v lásce, jako se před vámi rozžali západ slunce?

Zdá se mi, že je k tomu absolutně nutné jedno: vášeň bez příčiny - vášeň, kterou nerodí oddanost ani lpění, vášeň, která není pouhý chtíč. Člověk, který neví, co je vášeň, nikdy nepozná lásku, protože láska do něho vstoupí, jen když se vytratí „já".

Mysl, která hledá, není vášnivá a rozevřít se lásce bez hledání je jediný způsob, jak k ní dospět - rozevřít se jí neúmyslně, bez úsilí a bez veškerých zkušeností. Potom zjistíte, že láska nezná čas a že je osobní i neosobní, patří jednomu i mnohému. Je jako květina, k níž lze přivonět anebo ji pominout. Je tu pro každého a pro toho, kdo si dá námahu na ni pohlédnout a s potěšením ji do sebe vdechne. Jestli je jí kdo nablízku nebo ne, znamená pro ni totéž. Je plná vůně, a proto se o ni dělí s každým.

[honzam]

Vono je to všechno napsaný na začátku vlákna od waty ve dvou reakcích,

viewtopic.php?f=22&t=847

včetně toho, že jsme to my sami kdo si ta přání plní,

a je tam taky to, na co upozornuji,

ne všechna přání jsou přání z vašeho programu, proto to také nefuguje to převzaté duchovno, nebot to není individuální program, ale převzatá sračka,

Nevím, podle mě se dost obtížně posuzuje, kdo to plní a co je převzaté a není.

Tady je příklad z inspiruj:

http://inspiruj.cz/viewtopic.php?f=22&t=3759&start=20
23.12.2016

Konečně nastal obrat směrem vzhůru. Přeji, ať to o svátcích dál stoupá a to rychleji než po malém "+".

http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=115&t=7825&start=260
pon 26. pro 2016 16:02:12

dnešní točení:

ČERNÁ
ČERNÁ
ČERNÁ
ČERNÁ
ČERVENÁ

ČERNÁ
ČERNÁ
ČERVENÁ
ČERNÁ
ČERNÁ

Před točením jsem si řek: ČERNÁ...dnes umřu
a když jsem viděl tu šnuru černých..taxem se vesele zasmál a řekl si, inu bouda, jako už mnohokrát
na druhé straně---vyloučeno to není..koneckonců výsledek 8:2 tady ještě nebyl.....neboli..jo, Ssíla krouží kolem...synchronicity s kupí...čas na Zázraky přichází...
jen to kurva udejchat

http://inspiruj.cz/viewtopic.php?f=22&t=3759&start=40
30. 12. 2016

87: 2-8-0 ... +++ (14, 11, 1, 1, 0) ... 89,0% / 89,2% / 86,4%

Přání bylo zformulované tak, že za splnění je považováno stoupání grafu o více než nízký extrém (jedno +). Výsledek byl vysoký extrém (tři +) a prudký vzestup grafu, o který se však zasloužil arikiran. Teoreticky je možné přání o vzestupu grafu považovat za můj vlastní program spojený s mou interpretací hodů arikirana, ale byla to jeho hra - program zkoumání magické síly a mé přání splnil také on a navíc dost možná i s Tvou pomocí, protože ten samý den se dověděl o mém monitoringu na inspiruj právě od Tebe a mohlo ho to ovlivnit k velkému výsledku.

Pro zajímavost pravděpodobnost, že v testu s trojhrannou tužkou padne +++ a lepší (za předpokladu, že se hraje fér) je 1% (603/59049), že padne některý ze tří svátečních dnů 24., 25. a 26.12. je pak přibližně 3%.

jestliže tedy něco děláte "jen tak", aby "aby to nějak vypadalo před druhým", vždycky získáte jenom to, že to "bude nějak vypadat", ale nikoli to, co tím sledujete.

Jak rozsoudíš, že to přání mělo "nějak vypadat před ostatními" a něco jiného jsem "tím sledovala"?

Ten příklad s holčičkou může být dost fantazie o tom, co si ten člověk opravdu v životě přeje, ale odpovídá tomu mému popisu s modely světa. Ta známá si vytvořila nějaký model fungování vztahů a náklonnosti a z něho při tom přání vyšla. Ten model úplně neodpovídá skutečnosti a přání pak ve skutečnosti stoprocentně nefunguje a člověk se může dočkat různých překvapení. Odsoudit ji a tvrdit, že to jen nějak mělo vypadat před ostatními, bych si určitě netroufla. Spíš bych tvrdila, že jí okolí pomohlo si takový model vztahů vytvořit, zvlášť když se jednalo dítě.

[vostalpetr]

Nevím, podle mě se dost obtížně posuzuje, kdo to plní a co je převzaté a není.

Díky výchově je všechno převzaté,

dítě má nějaký individuální nasměrování který se výchovou rodičů a školy prostě přeprogramuje,

takže ve většíně případů děláme to, aby to dobře vypadalo dle přání společnosti, protože se to tak dělat má,

takže usiluješ o něco protože se to tak dělat má, nikoliv ovšem protože to chceš...

Někdy se to ovšem může projevit při té všeobecné výuce ve školství, že se to všeobecné trefí do toho individuálního,

ale díky tomu, že jsi ve škole zároven nucen k tomu všeobecnému, tak to pak působí jako brzda vůči individuálnímu...


Tedy nejde o nic jiného, nežli o protikladná přání,
individuální přání a proti němu "společenská" přání - výchova....